Popření předchůdce🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-01.03
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Formální klamy
Druh	formální klam
Anglicky	Denying the antecedent
Jiné názvy	negace antecedentu, klam předchůdce
Obecnější heslo	Formální klam
Užití	převážně chyba uvažování
Riziko zneužití	nízké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Popření předchůdce je neplatný úsudek, který z podmínky „jestliže A, pak B“ a ze zjištění, že A nenastalo, vyvozuje, že nenastalo ani B. Úsudek zaměňuje postačující podmínku za nutnou: podmínka říká, že A k B stačí, ale neříká, že B bez A nastat nemůže (Copi, Cohen a McMahon 2014). Platnou sousední formou je modus tollens, který z podmínky a z popření důsledku vyvozuje popření předchůdce. Popření předchůdce tuto formu napodobuje, ale popírá nesprávný člen podmínky. Proto je neplatné bez ohledu na obsah: vždy lze najít případ, kdy A nenastalo, a B přesto nastalo z jiného důvodu. V běžné řeči se klam projevuje jako přesvědčení, že když chybí jeden známý důvod nějakého stavu, chybí i stav sám. Pro kompendium je podstatný hlavně tam, kde se jedna nápadná podoba jevu vydává za jeho jedinou podobu: kde chybí modřiny, není prý násilí, kde chybí výslovná výhrůžka, není prý nátlak, a kde chybí diagnóza, není prý potíž, která by zasloužila ohled.

Původ a souvislosti🔗

Tradiční logika zařazovala popření předchůdce spolu s potvrzením důsledku mezi chyby podmíněného sylogismu; obě vycházejí z mylného předpokladu, že vztah podmínky lze obrátit. Aristotelův klam z důsledku se obvykle vykládá tak, že zahrnoval obě obrácení podmínky; Hamblinův historický rozbor ukazuje, jak se vymezení jednotlivých klamů od antiky po novověké učebnice posouvalo a jak pozdě se ustálila dnešní jména (Hamblin 1970). Jazykovou souvislost vysvětluje pragmatika. Grice rozlišil to, co věta logicky tvrdí, od toho, co mluvčí v rozhovoru sděluje navíc a co posluchač rozumně vyvodí (Grice 1975). Levinson zpracoval tuto teorii implikatur do soustavného výkladu pragmatiky (Levinson 1983). Podmínka v běžném rozhovoru proto často nese sdělení navíc: věta „pokud zaplatíte do pátku, dostanete slevu“ se rozumí tak, že po pátku sleva nebude, a v tomto kontextu je takové porozumění správné. Popření předchůdce tak zčásti vzniká přenesením rozumného čtení z rozhovoru do situací, kde podmínka oboustranná není. Právní argumentace zná příbuzný postup, výklad a contrario: pokud norma spojuje následek s určitými podmínkami, usuzuje se, že bez nich následek nenastává. Takový výklad je oprávněný jen tam, kde je výčet podmínek úplný. Pragma-dialektika obě situace posuzuje podle pravidla platnosti a podle toho, zda lze nevyslovenou premisu o úplnosti podmínky přičíst mluvčímu (van Eemeren a Grootendorst 1992).

Struktura argumentu🔗

Kostra klamu má tři kroky. První premisa uvádí podmínku, často pravdivou a nespornou: úder je násilí, diagnóza zakládá nárok, úřední razítko dokládá pravost. Druhá premisa konstatuje, že podmínka splněna není. Závěr prohlásí, že tedy chybí i důsledek. Vada je v tom, co úsudek mlčky předpokládá: že uvedená cesta k důsledku je jediná. Tento skrytý předpoklad bývá v rozhovoru podán jako samozřejmost, a proto se ho posluchač zřídka zeptá. Formálně jde o výrokovou obdobu klamu, který kategorická sylogistika nazývá nedovoleným větším termínem: výrok „všichni, kdo mají A, mají B“ neříká nic o tom, zda B mají i ti, kdo A nemají. Zvláštní pozornost zaslouží situace, kdy se stejný obsah objeví v platné formě s nepravdivou premisou. Věta „kdyby šlo o násilí, byly by vidět modřiny; modřiny vidět nejsou, takže o násilí nejde“ je formálně platný modus tollens, ale její první premisa je nepravdivá. Obě stavby vedou ke stejnému závěru a obě se opírají o představu, že násilí má jen jednu podobu; jedna selhává ve formě, druhá v obsahu (Damer 2009).

Detekční znaky🔗

Popření předchůdce se v rozhovoru ohlašuje obratem „takže když ne…, tak ani…“, případně odkazem na jedno kritérium, jehož nesplnění má uzavřít celou otázku. Typickým znakem je seznam podmínek, který se zachází jako úplný, i když tak v pravidle, zákoně nebo odborném doporučení formulován není. Dalším znakem je zúžení jevu na jeho nejnápadnější podobu: násilí na fyzické napadení, šikana na nadávky, podvod na padělaný doklad. Mluvčí pak ukazuje, že nejnápadnější podoba chybí, a ostatní podoby nechává bez povšimnutí. Govier upozorňuje, že při hodnocení argumentu je třeba sledovat, zda mluvčí zaměnil podmínku postačující za nutnou, protože takový posun se v běžné řeči snadno ztratí (Govier 2010). Klam se často kombinuje s přesunem důkazního břemene: posluchač má prokázat, že chybějící podmínka není jediná, ačkoli tvrzení o její výlučnosti vyslovil mluvčí.

Odlišení od platné argumentace🔗

Úsudek z nesplnění podmínky je platný, pokud je podmínka nutná, tedy pokud zní „jen když“, „pouze pokud“ nebo „bez A nikdy B“. Pravidlo, že do laboratoře smí jen proškolený pracovník, dovoluje platně vyvodit, že neproškolený pracovník vstoupit nesmí. Platný je úsudek i tehdy, když je podmínka oboustranná a obě strany rozhovoru to vědí. Za třetí může jít o rozumný pravděpodobnostní úsudek: pokud je A hlavní nebo téměř jedinou známou cestou k B, jeho nepřítomnost pravděpodobnost B oprávněně snižuje, i když ji nevylučuje. Takový úsudek je legitimní, dokud se nepodává jako jistý a dokud mluvčí přijme doklad, že B nastalo jinou cestou (Walton 2008). Teorie argumentačních schémat popisuje podobné úvahy jako odvoditelné s výhradou a k nim příslušné kritické otázky, z nichž jedna vždy zní, zda nejsou známy jiné okolnosti, které by závěr zvrátily (Walton, Reed a Macagno 2008). Odlišení tedy nestojí na tom, zda se v úsudku vyskytuje zápor, ale na tom, zda podmínka byla předložena jako nutná a zda ji tak lze obhájit.

Stav poznání🔗

Psychologie podmíněného usuzování ukazuje, že popření předchůdce přijímá jako platné značná část lidí, zvlášť u podmínek, které se v běžné řeči čtou jako oboustranné. Výsledky zároveň naznačují, že lidé chybu dělají méně, když si sami vybaví jinou možnou příčinu téhož důsledku; obtíž tedy není jen ve formě, ale v tom, co si posluchač v danou chvíli dokáže představit. Kahneman tento obecnější rys popisuje jako sklon soudit jen z informací, které jsou právě po ruce, bez ohledu na to, co v nich chybí (Kahneman 2011). Stanovich a West doložili, že schopnost odolat takovým chybám v logických úlohách se mezi lidmi liší a souvisí s kognitivními schopnostmi i se sklonem úvahu aktivně prověřovat (Stanovich a West 2000). Pro oblast, kterou kompendium sleduje nejvíc, je podstatný výzkum nátlakové kontroly. Stark ukázal, že pojetí domácího násilí jako řady jednotlivých fyzických incidentů přehlíží soustavnou kontrolu, izolaci a ponižování, které mohou být pro oběť stejně omezující (Stark 2007). Herman popsala, že dlouhodobé ovládání druhého člověka stojí především na soustavném psychologickém nátlaku a že fyzické násilí v něm může být řídké (Herman 1992). Obojí ukazuje, proč je popření předchůdce v praxi nebezpečnější, než napovídá jeho nenápadná logická podoba.

Obrana a odpověď🔗

Odpověď začíná otázkou, zda je uvedená podmínka jedinou cestou k důsledku. Pokud mluvčí tvrdí, že ano, přesouvá se spor k věcnému tvrzení, které lze ověřit v pravidle, zákoně nebo v odborné literatuře. Pokud ne, úsudek padá a je třeba posoudit jiné cesty. Druhou odpovědí je uvést jinou postačující podmínku téhož důsledku: násilí lze doložit i záznamy o kontrole peněz a kontaktů, nárok lze založit i jiným důvodem než diagnózou. Třetí odpovědí je odlišit, zda je výrok míněn jako jistý, nebo jako pravděpodobnostní odhad; v druhém případě je namístě žádat, aby mluvčí řekl, s jakými jinými možnostmi počítá. V institucionálním prostředí pomáhá trvat na znění pravidla, protože postačující a nutná podmínka se v textu liší jediným slovem, například „jen“ (Copi, Cohen a McMahon 2014). Kapitoly kompendia o obraně a kalibraci a o forenzním a právním rozměru ukazují, jak dokumentovat méně nápadné podoby zneužívání, aby jejich doložení nestálo na jediném znaku. Pragma-dialektika nabízí obecný rámec: kdo tvrdí, že podmínka je nutná, nese za toto tvrzení důkazní břemeno (van Eemeren a Grootendorst 2004). Související chybou, která z podmínky usuzuje obráceně na druhé straně, je potvrzení důsledku.

Literatura🔗

• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Stanovich, K. E., & West, R. F. (2000). Individual differences in reasoning: Implications for the rationality debate? Behavioral and Brain Sciences, 23(5), 645–665.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Formální klamy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Formální klam – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Potvrzení důsledku – příbuzné heslo (Formální klamy, Affirming the consequent)
• Nedovolený větší termín – příbuzné heslo (Formální klamy, Illicit major)
• Potvrzení disjunktu – příbuzné heslo (Formální klamy, Affirming a disjunct)
• Odvolání na nevědomost – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to ignorance)
• Jediná příčina – příbuzné heslo (Kauzální klamy, Fallacy of the single cause)
• Pravidlo platnosti – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Validity rule)
• Modální operátor nutnosti – příbuzné heslo (NLP vzorce: Meta-model, Modal operator of necessity)

V kompendiu

• Forenzní a právní rozměr EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.1.5 Logická diskontinuita – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Obrana a kalibrace: obrana proti epistemické anihilaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Potvrzení důsledku – předchozí heslo rodiny
• Nerozložený střední termín – další heslo rodiny