Vina asociací🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-02.06
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy relevance
Druh	neformální klam
Anglicky	Guilt by association
Jiné názvy	vina spojením, reductio ad Hitlerum
Obecnější heslo	Útok na osobu
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	vysoké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vina asociací je úvaha, která osobě, skupině, návrhu nebo myšlence přisuzuje zápornou hodnotu proto, že jsou nějak spojeni s někým nebo něčím, co je hodnoceno záporně. Spojení může být skutečné, například společné členství, setkání nebo podpis pod stejnou petici, ale také jen zdánlivé, například shoda v jednom názoru nebo podobnost slov. Klam spočívá v tom, že se z asociace vyvozuje vlastnost, aniž by se ukázalo, že asociace tuto vlastnost přenáší. Kdo souhlasí s návrhem, který podporuje i nepopulární skupina, s ní tím nesdílí všechny ostatní postoje, a návrh se nestává horším proto, kdo další ho podporuje. Vina asociací se obvykle řadí mezi podoby útoku na osobu, protože místo argumentu hodnotí jeho nositele, a zároveň souvisí s genetickým klamem, protože hodnotí podle vazby, nikoli podle vlastností (Walton, Reed a Macagno 2008). Zrcadlová podoba, čest asociací, přisuzuje návrhu kladnou hodnotu proto, že ho podporuje oblíbená osobnost.

Původ a souvislosti🔗

Bentham v knize o parlamentních klamech popsal mezi útoky na osobu navrhovatele také podsouvání podezřelých spojení: návrh se zpochybňuje tím, že jeho autor se stýká s lidmi nebo skupinami, které jsou v nemilosti (Bentham 1824). Ve dvacátém století se vina asociací stala jedním z hlavních nástrojů politické perzekuce. V americké politice padesátých let se kariéry ničily na základě dávných členství, přátelství a podpisů, a podobné mechanismy fungovaly v totalitních režimech, kde se vina rozšiřovala na rodinu, kolegy a známé. Kompendium tyto souvislosti rozebírá v kapitole o politické a ideologické EA.

Teorie argumentace popisuje vinu asociací jako schéma, které se dá posoudit kritickými otázkami: je spojení doložené, je natolik těsné, aby mohlo vypovídat o posuzované vlastnosti, a týká se právě té vlastnosti, o kterou ve sporu jde (Walton 2008). Johnson a Blair formulovali kritérium relevance, podle něhož premisa musí mít ke stanovisku vztah, který lze ukázat, a vina asociací je typickým selháním tohoto kritéria (Johnson a Blair 1977). Pragma-dialektika vykládá tah jako porušení pravidla svobody, protože odpůrce je vyřazen z diskuse kvůli společnosti, ve které se ocitl, a ne kvůli tomu, co tvrdí (van Eemeren a Grootendorst 1992).

Struktura argumentu🔗

Rozložený argument má tuto stavbu. Osoba nebo návrh A je spojen se skupinou B. Skupina B má zápornou vlastnost V. Proto má i A vlastnost V, případně proto je A třeba odmítnout. Formálně jde o přenos vlastnosti po vazbě, která ho nezaručuje. Ze sdílení jednoho znaku neplyne sdílení všech znaků, a z toho, že B má vlastnost V, neplyne, že ji má cokoli, co je s B v nějakém vztahu (Copi, Cohen a McMahon 2014). Argument se často opírá o jediný společný bod, který je vytržen z kontextu, a zbytek podobnosti si posluchač doplní sám. V nejvyhrocenější podobě se argument řetězí. A je spojen s B, B je spojen s C, C je spojen s něčím obecně odsuzovaným, a A je tak po několika krocích prohlášen za součást odsuzovaného. Každý článek řetězu může být pravdivý, ale vazba slábne s každým krokem, a závěr o A z ní nevyplývá. Zvláštní podobou je srovnání s nejhorším možným příkladem, které se v diskusích označuje latinsky jako reductio ad Hitlerum: myšlenka se odmítá proto, že ji kdysi zastávala nebo prosazovala osoba obecně spojovaná se zlem. Taková úvaha přehlíží, že i nejhorší lidé zastávali mnoho běžných názorů, které tím nepřestaly být pravdivé.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je, že se v argumentu mluví o vazbách místo o vlastnostech. Mluvčí uvádí, kdo s kým mluvil, kdo co podepsal, kdo komu dal rozhovor nebo kdo se s kým objevil na fotografii, a z toho přechází k hodnocení. Druhým znakem je slabost a nespecifičnost vazby. Spojení bývá jednorázové, dávné nebo nepřímé a nesouvisí s tím, o čem se rozhoduje. Třetím znakem je selektivita: hledá se nejhorší možné spojení a jiná spojení, která by svědčila opačně, se přehlížejí, což odpovídá obecnému sklonu hledat jen doklady pro předem zvolený závěr (Nickerson 1998). Tato selektivita je příbuzná vybírání podivínů, kdy se celá skupina posuzuje podle svých nejextrémnějších členů. Čtvrtým znakem je vytržení z kontextu. Fotografie, citát nebo podpis se prezentují bez okolností, za nichž vznikly, a jejich význam se tak mění, jak kompendium popisuje u kolapsu kontextu. Pátým znakem je, že od napadeného se očekává, že se od asociace veřejně distancuje, jako by mlčení bylo přiznáním.

Pozorovatel si může všimnout i toho, jak se s asociací pracuje v čase. Jednou vyslovené spojení se opakuje v dalších textech a rozhovorech, až se z „byl spatřen s“ stane „patří k“, aniž by k tomu přibyl jakýkoli nový údaj. Opakované tvrzení se přitom zdá pravděpodobnější jen proto, že je známé, jak ukázal výzkum účinku opakování na hodnocení pravdivosti výroků (Hasher, Goldstein a Toppino 1977). Spojení, které by jako jednorázová poznámka neobstálo, tak opakováním získává váhu, kterou mu žádný důkaz nedal. Pro vyšetřovatele a novináře je proto užitečné u každé asociace dohledat její první výskyt a posoudit, co tehdy skutečně doložila.

Odlišení od platné argumentace🔗

Spojení je věcným důvodem, když přímo souvisí s vlastností, o kterou jde. Audit provedený firmou, která sdílí vedení s auditovanou společností, nemůže být nezávislý, a poukaz na toto propojení není klamem, ale věcnou námitkou. Podobně je relevantní, pokud kandidát na veřejnou funkci byl dlouhodobě a aktivně činný v organizaci, jejíž cíle jsou v rozporu s funkcí, o kterou se uchází. Rozhoduje těsnost vazby, její doložitelnost a její vztah k posuzované vlastnosti (Walton 2008). Tindale připomíná, že hodnocení argumentu vždy vyžaduje posoudit, zda premisa poskytuje relevantní podporu právě pro tento závěr, a ne pro nějaký jiný (Tindale 2007).

Platná je také statistická úvaha o skupinách, pokud se netvrdí víc, než data dovolují. Je legitimní říct, že v určité organizaci se opakovaně objevovaly určité problémy, a proto je na místě opatrnost. Není legitimní vyvodit, že každý její člen se jich dopustil, protože korelace zjištěná na úrovni skupin nedovoluje usuzovat na jednotlivce (Robinson 1950). Hranice mezi oběma úvahami je mezi odhadem pravděpodobnosti a připsáním viny.

Stav poznání🔗

Výzkum sociálního vlivu ukazuje, že lidé přenášejí hodnocení po asociacích i tam, kde vazba nemá žádný věcný význam. Cialdini popisuje, jak se sympatie a nesympatie přenášejí na lidi a předměty, které jsou s něčím příjemným nebo nepříjemným jen spojeny, a připomíná dávnou praxi trestání poslů špatných zpráv (Cialdini 2009). Kahneman popisuje asociativní soudržnost rychlého myšlení, při níž se jeden dojem šíří na související představy a vytváří soudržný, ale nepodložený příběh (Kahneman 2011). Vina asociací tento sklon využívá: stačí nabídnout spojení a posluchač si zbytek doplní. Bayesovské pojetí klamů dodává, že spojení může být slabým, ale legitimním vodítkem, pokud skutečně zvyšuje pravděpodobnost posuzované vlastnosti, a že klam vzniká přeceněním jeho váhy (Hahn a Oaksford 2007). Přímé studie, které by měřily, jak lidé rozlišují relevantní a irelevantní asociace v argumentaci, jsou zatím řídké.

Obrana a odpověď🔗

Odpověď začíná otázkou, jakou vlastnost má spojení dokazovat, a zda ji skutečně dokazuje. Pokud jde o návrh, je užitečné vrátit se k jeho obsahu: k nákladům, dopadům a důvodům, které pro něj a proti němu mluví, protože ty se nemění podle toho, kdo další ho podporuje. Pokud jde o osobu, je užitečné požádat o doložení vazby a o vysvětlení, proč by měla vypovídat o posuzované vlastnosti. Damer připomíná, že kdo předkládá argument, nese odpovědnost za relevanci svých premis (Damer 2009). Nátlak na veřejné distancování lze odmítnout s poukazem, že shoda v jednom bodě neznamená shodu ve všem. Pro instituce je obranou pravidlo, podle něhož se rozhoduje na základě doloženého jednání osoby, nikoli na základě jejích známostí, členství nebo příbuzenství. Kompendium popisuje, jak se v institucích vina asociací stává nástrojem institucionálního vyloučení, a kde se toto riziko objevuje, je na místě vyžadovat, aby každé rozhodnutí bylo zdůvodněno vlastnostmi člověka, ne jeho okolím.

Literatura🔗

• Bentham, J. (1824). The Book of Fallacies. London: John and H. L. Hunt.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hasher, L., Goldstein, D., & Toppino, T. (1977). Frequency and the conference of referential validity. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 16(1), 107–112.
• Johnson, R. H., & Blair, J. A. (1977). Logical Self-Defense. Toronto: McGraw-Hill Ryerson.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Robinson, W. S. (1950). Ecological correlations and the behavior of individuals. American Sociological Review, 15(3), 351–357.
• Tindale, C. W. (2007). Fallacies and Argument Appraisal. Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy relevance – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Útok na osobu – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Nerozložený střední termín – příbuzné heslo (Formální klamy, Undistributed middle)
• Útok na osobu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Ad hominem)
• Genetický klam – příbuzné heslo (Klamy relevance, Genetic fallacy)
• Otrávení studny – příbuzné heslo (Klamy relevance, Poisoning the well)
• Ukvapené zobecnění – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Hasty generalisation)
• Klam dělení – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Fallacy of division)
• Vybírání podivínů – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Nutpicking)

V kompendiu

• EA-2.1.7 Institucionální vyloučení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.8 Politická a ideologická EA — totalitní systémy, propaganda, populismus – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.3.2 Kolaps kontextu (context collapse) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Otrávení studny – předchozí heslo rodiny
• Odvolání na nepatřičnou autoritu – další heslo rodiny