Odvolání na nepatřičnou autoritu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-02.07
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy relevance
Druh	neformální klam
Anglicky	Appeal to authority
Jiné názvy	argumentum ad verecundiam, argument autoritou, nepatřičná autorita
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	vysoké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Odvolání na nepatřičnou autoritu, latinsky argumentum ad verecundiam, je úvaha, která tvrzení považuje za pravdivé proto, že ho zastává někdo, komu se přisuzuje autorita, ačkoli tato autorita k tvrzení nemá oprávněný vztah. Autorita je nepatřičná, když mluvčí není odborníkem v oboru, do něhož tvrzení patří, když jeho názor neodpovídá převažujícímu názoru oboru a tato odchylka se zamlčí, když má na tvrzení zájem, nebo když se jeho slovo předkládá jako konečný důkaz tam, kde jsou k dispozici ověřitelná data. Teorie argumentace přitom zdůrazňuje, že argument odborností sám o sobě klamem není. V běžném životě i ve vědě je nezbytný, protože nikdo nemůže ověřit všechno sám (Walton 2008). Klamem se stává až jeho zneužití: přenesení odbornosti mimo obor, záměna prestiže za znalost nebo požadavek podřízení místo důvěry podložené důvody (Copi, Cohen a McMahon 2014). Zvláštní podobou je anonymní autorita, kde se autorita dovolává bez jména a bez možnosti ověření.

Původ a souvislosti🔗

Latinské označení se v novověké logice ustálilo díky Johnu Lockovi. V Eseji o lidském rozumu popsal argument, který se opírá o mínění lidí, jimž jejich učenost, postavení nebo pověst získaly úctu, a který spoléhá na to, že odporovat jim se bude zdát neskromné. Odtud latinské verecundia, stud či ostych. Bentham o více než sto let později rozebral v knize o parlamentních klamech celou skupinu klamů autority, mezi nimi dovolávání se moudrosti předků a úřední hodnosti navrhovatele, které podle něj nahrazují posouzení věci úctou k osobám (Bentham 1824). Woods a Walton se v sedmdesátých letech k tradičním výkladům klamu vrátili a zdůraznili, že je třeba rozlišit legitimní spoléhání na odborníky od jeho zneužití (Woods a Walton 1989).

Současná teorie popisuje argument odborností jako schéma s kritickými otázkami. Ptá se, zda je zdroj skutečně odborníkem, zda je odborníkem právě v tom oboru, kam tvrzení patří, co přesně tvrdí, zda je osobně spolehlivý, zda jeho tvrzení odpovídá tvrzením jiných odborníků a zda se opírá o důkazy (Walton, Reed a Macagno 2008). Pragma-dialektika řadí zneužití autority mezi porušení pravidla argumentačního schématu: schéma, podle něhož je tvrzení podpořeno znakem, kterým je výrok odborníka, se uplatní nesprávně, když znak nesplňuje podmínky, které by ho činily spolehlivým (van Eemeren a Grootendorst 1992). V kompendiu se tento tah objevuje u vzorce guru a adepta a u předstírané odbornosti, kterou popisuje heslo syntetický nárok na expertízu.

Struktura argumentu🔗

Legitimní schéma má tuto podobu. Zdroj E je odborníkem v oboru D. Tvrzení T patří do oboru D. E tvrdí T. Proto je rozumné T předběžně přijmout. Závěr je zrušitelný: platí, dokud se neobjeví důvod ho přehodnotit (Walton 2008). Klamavá podoba narušuje některou z premis nebo mění povahu závěru. Při přenosu mimo obor se z odbornosti v D vyvozuje spolehlivost v jiném oboru. Při záměně prestiže za odbornost se za odborníka vydává slavná osobnost, držitel titulu bez vztahu k tématu nebo člověk s vysokým postavením. Při zamlčení nesouhlasu se názor jednotlivého odborníka předkládá, jako by byl názorem oboru, ačkoli obor se většinově shoduje na opaku. Konečně se ze zrušitelného závěru stává konečný: místo „je rozumné předběžně přijmout“ zazní „je to dokázané a nelze o tom diskutovat“.

V klamavé podobě bývá autorita doplněna symboly, které ji zesilují, aniž by k ní cokoli přidaly: tituly, uniformy, instituce v pozadí, odborná slova. Výzkum sociálního vlivu popisuje tituly a oblečení jako vnější znaky autority, které vyvolávají poslušnost i bez vztahu k odbornosti (Cialdini 2009). Zesilující symboly působí tím silněji, čím méně má posluchač možnost obsah ověřit. Z formálního hlediska ale zůstává argument stejně slabý jako jeho nejslabší premisa.

Varianty🔗

Odvolání na celebritu přenáší popularitu známé osobnosti na tvrzení, ke kterému nemá žádnou odbornou kvalifikaci, a je běžné v reklamě i v kampaních (Copi, Cohen a McMahon 2014). Odvolání na titul využívá akademický nebo profesní titul mimo obor, ve kterém byl získán. Odvolání na úřad nebo instituci považuje rozhodnutí za správné proto, že ho vydal nadřízený, úřad nebo vedení, a ne proto, že bylo zdůvodněno. Odvolání na zakladatele, typické pro uzavřené skupiny a pro některé terapeutické a koučovací směry, považuje výrok zakladatele za konečný a odmítá ho podrobit zkoušce. Odvolání na technický systém, například na výstup algoritmu nebo jazykového modelu, je novou variantou, ve které se autorita přisuzuje nástroji, jehož spolehlivost pro danou otázku nikdo neověřil. Všechny varianty sdílejí tutéž mezeru: zdroj je vážený, ale vztah jeho váhy k pravdivosti konkrétního tvrzení není ukázán.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je rozdíl mezi oborem mluvčího a oborem tvrzení. Fyzik hovoří o očkování, ekonom o klimatu, herec o léčbě nádorů. Druhým znakem je, že se uvádí titul nebo funkce, ale ne práce, data nebo publikace, o které se tvrzení opírá. Třetím znakem je osamocenost: v argumentu se objevuje jediný odborník a o tom, co si myslí ostatní v oboru, se mlčí, nebo se jejich názor odbývá jako zaujatý. Čtvrtým znakem je požadavek podřízení. Pochybnost se neodmítá důvody, ale poukazem na to, že tazatel „nemá kvalifikaci“ se ptát. Cialdini popisuje, jak tituly, oblečení a další vnější znaky autority vyvolávají poslušnost i tam, kde s odborností nijak nesouvisejí, a rozebírá v této souvislosti Milgramovy pokusy s poslušností (Cialdini 2009). Pátým znakem je, že autorita je zároveň prodávajícím: odborník doporučuje výrobek, kurz nebo metodu, na nichž vydělává. V NLP prostředí se tyto znaky spojují v efektu guru, kde charisma lektora a nesrozumitelnost výkladu nahrazují důkazy.

Odlišení od platné argumentace🔗

Odvolání na autoritu je platné, když zdroj je odborníkem v příslušném oboru, když jeho tvrzení odpovídá převažujícímu názoru oboru nebo když je odchylka otevřeně přiznána a zdůvodněna, a když je tvrzení dohledatelné a otevřené další kontrole. Lékařka, která se odvolává na národní doporučení připravené odbornou společností na základě přehledu studií, argumentuje platně, i když pacient studie sám nečte. Govier uvádí, že přijetí tvrzení na základě odborného svědectví je rozumné, pokud je odbornost relevantní, pokud mezi odborníky existuje shoda a pokud zdroj nemá zřejmý důvod tvrzení zkreslit (Govier 2010). Platné je také odvolání na autoritu jako na výchozí bod: tvrzení se přijme předběžně a zůstává otevřené přehodnocení, jakmile se objeví nové důkazy.

Odlišit je třeba i odmítnutí autority, které je samo klamem. Kdo odmítá odborný konsenzus jen proto, že jde o konsenzus, nebo kdo se dovolává osamělých vědců pronásledovaných v minulosti, aby podpořil vlastní okrajový názor, dopouští se zrcadlového omylu, který katalog popisuje jako Galileův gambit. Shoda s ostatními odborníky je přitom jednou z kritických otázek samotného schématu argumentu odborností (Walton, Reed a Macagno 2008), a kdo ji obrací v námitku, mění podmínku spolehlivosti v důvod nedůvěry.

Stav poznání🔗

Model pravděpodobnosti zpracování ukazuje, že odbornost zdroje působí jako periferní vodítko: když posluchač nemá motivaci ani kapacitu argument zkoumat, přesvědčuje ho samotná skutečnost, že mluví odborník, a kvalita argumentů hraje menší roli (Petty a Cacioppo 1986). Kahneman připomíná, že intuice odborníků je spolehlivá jen v prostředí s dostatečnou pravidelností, které se odborník mohl naučit dlouhou praxí se zpětnou vazbou, a že sebejistota experta sama o sobě o přesnosti jeho úsudku nevypovídá (Kahneman 2011). Výzkum inokulace ukázal, že vysvětlení techniky falešných odborníků, kdy se zdání vědeckého sporu vytváří seznamem lidí s tituly bez vztahu k tématu, oslabuje účinek takové dezinformace (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017). Kritická literatura o pseudovědě v klinické psychologii upozorňuje, že dovolávání se zakladatelů a autorit místo kontrolovaných dat patří k typickým znakům postupů, které se nepodrobují vědecké kontrole (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Bayesovské pojetí dodává, že argument odborností je legitimní, protože výrok spolehlivého odborníka skutečně zvyšuje pravděpodobnost tvrzení, a že jeho síla klesá s klesající spolehlivostí a relevancí zdroje (Hahn a Oaksford 2007).

Obrana a odpověď🔗

Obrana se opírá o kritické otázky, které teorie argumentace formuluje pro argument odborností. Je mluvčí odborníkem právě v tom oboru, do něhož tvrzení patří? Co přesně tvrdí a na základě jakých dat? Odpovídá jeho tvrzení tomu, co si myslí většina oboru, a pokud ne, proč? Má na tvrzení zájem? (Walton, Reed a Macagno 2008) Odpovědi na tyto otázky nevyžadují vlastní odbornost, jen ochotu se ptát. Užitečné je také rozlišit důvěru od podřízení. Důvěra k odborníkovi je rozumná a zůstává otevřená otázkám; podřízení otázky zakazuje. Pokud mluvčí na otázky reaguje poukazem na svou autoritu místo odpovědi, jde o signál, že argument nestojí na důvodech. Kompendium popisuje, jak se zdravá epistemická důvěra liší od důvěřivosti a od paušální nedůvěry, v heslu o epistemické důvěře. Pro posluchače veřejného sporu je nejjednodušší ochranou zjistit, co o otázce říká odborná společnost nebo přehledová studie příslušného oboru, a teprve potom posuzovat jednotlivé hlasy.

Literatura🔗

• Bentham, J. (1824). The Book of Fallacies. London: John and H. L. Hunt.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• Woods, J., & Walton, D. (1989). Fallacies: Selected Papers 1972–1982. Dordrecht: Foris.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy relevance – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Anonymní autorita – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Anonymní autorita – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to anonymous authority)
• Odvolání na většinu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to popularity)
• Odvolání na bohatství nebo chudobu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to wealth or poverty)
• Falešná vyváženost – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, False balance)
• Galileův gambit – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Galileo gambit)
• Vědecký žargon jako argument – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Scientism by jargon)
• Pravidlo argumentačního schématu – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Argument-scheme rule)
• Argumentační schémata a kritické otázky – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Argumentation schemes)
• Bayesovské pojetí klamů – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Bayesian account of fallacies)
• Inokulace proti klamům – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Inoculation against fallacies)
• Symetrická a komplementární interakce – příbuzné heslo (NLP vzorce: Základní pojmy NLP, Symmetrical and complementary interaction)
• Efekt guru na seminářích – příbuzné heslo (NLP vzorce: Vliv a zneužití NLP, Guru effect in seminars)
• Neurožargon – příbuzné heslo (NLP vzorce: Vliv a zneužití NLP, Neuro-jargon)

V kompendiu

• EA-9.1.7 Synthetic Expertise Claim – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.1.5 Epistemická důvěra, nedůvěra a důvěřivost – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.3 Sociální epistemologie EA — Goldman, Fricker, Longino, Anderson – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vina asociací – předchozí heslo rodiny
• Anonymní autorita – další heslo rodiny