Čtyři termíny🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-01.07
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Formální klamy
Druh	formální klam
Anglicky	Four terms
Jiné názvy	quaternio terminorum, klam čtyř termínů
Obecnější heslo	Formální klam
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Klam čtyř termínů, latinsky quaternio terminorum, je formální klam kategorického sylogismu, který místo předepsaných tří termínů pracuje se čtyřmi. Sylogismus spojuje dva krajní termíny přes střední termín, a to jen tehdy, když střední termín znamená v obou premisách totéž. Pokud se v jedné premise mluví o jedné věci a v druhé o jiné, třebaže pod stejným slovem, spojení se rozpadne a závěr neplyne (Copi, Cohen a McMahon 2014). Klam může mít zjevnou podobu, kdy se v premisách objeví čtyři různá slova, ale ta je v praxi vzácná a snadno odhalitelná. Mnohem častější je skrytá podoba, v níž jedno slovo, nejčastěji střední termín, nese dva významy. Taková dvojznačnost dělá z klamu čtyř termínů formální obraz ekvivokace: úsudek drží pohromadě zvukem slova, ne jeho obsahem. Pro kompendium je klam důležitý tím, že se v něm setkává logika s jazykem. Kdo ovládá význam klíčových slov v rozhovoru, může vytvářet úsudky, které vypadají jako přísná dedukce, a přitom spojují věci, které spolu nemají nic společného.

Původ a souvislosti🔗

Aristotelés zařadil mezi klamy závislé na jazyce dvojznačnost slov i výrazů a pojímal je jako samostatnou skupinu vedle klamů, které na jazyce nezávisejí. Tradiční sylogistika pak požadavek tří termínů v témž významu vyslovila jako první pravidlo sylogismu. Whately ve své učebnici vyčlenil skupinu klamů na pomezí formy a jazyka, do níž patří právě úsudky, jejichž střední termín je dvojznačný: formálně se zdají správné, ale jejich chyba se ukáže teprve rozborem významu (Whately 1826). Bentham v rozboru politických klamů upozorňoval na to, jak vágní a citově zabarvené obecné pojmy umožňují vyvozovat závěry, které by při přesném vymezení slov neobstály (Bentham 1824). Ve dvacátém století zdůraznila obecná sémantika, že slovo není věc, kterou označuje, a že zaměňování úrovní abstrakce vede k chybným závěrům (Korzybski 1933). Pragma-dialektika z téže zkušenosti vyvodila samostatné pravidlo kritické diskuse: strany nesmějí užívat nejasné nebo dvojznačné formulace a mají právo žádat jejich vyjasnění (van Eemeren a Grootendorst 2004). Klam čtyř termínů tak leží na průsečíku tří pravidel téhož rámce: pravidla platnosti, pravidla užívání jazyka a pravidla, podle něhož se spor vede o skutečný předmět.

Struktura argumentu🔗

Úsudek má podobu běžného sylogismu: M je P, S je M, tedy S je P. Rozbor však ukáže, že M v první premise znamená něco jiného než M ve druhé, takže úsudek ve skutečnosti zní: M1 je P, S je M2, tedy S je P. Mezi M1 a M2 žádné spojení neexistuje. Učebnice logiky proto u každého podezřelého sylogismu doporučují nejdřív ověřit, zda každý ze tří termínů zůstává v celém úsudku týž, a teprve potom posuzovat rozložení termínů (Copi, Cohen a McMahon 2014). Typickým zdrojem dvojznačnosti je rozdíl mezi odborným a běžným významem slova: „normální“ v laboratorním a v životním smyslu, „projev“ v právním smyslu svobody projevu a v obecném smyslu sdělení, „hodnocení“ jako posuzování klienta a jako zpětná vazba k práci odborníka. Dalším zdrojem jsou nominalizace, tedy slovesné děje převedené na podstatná jména, které ztratí, kdo co dělá, a proto se snadno posouvají mezi významy. Třetím zdrojem jsou rovnítka typu „X znamená Y“, která katalog NLP vzorců popisuje jako komplexní ekvivalenci: jedna premisa slovo vymezí úzce, druhá ho použije v širokém smyslu. Analyticky je užitečné každý takový úsudek rozepsat dvakrát, jednou s prvním a jednou s druhým významem slova. V obou verzích je pak úsudek platný, ale v každé z nich je jedna premisa nepravdivá nebo přinejmenším sporná.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je klíčové slovo, které se v obou premisách objevuje v odlišném sousedství: v jedné větě s odbornými, v druhé s běžnými výrazy. Druhým znakem je, že závěr působí překvapivě silně nebo nečekaně obviňujícím dojmem, ačkoli premisy zněly samozřejmě. Třetím znakem je odpor mluvčího k upřesnění: na otázku, co přesně slovo v dané premise znamená, odpovídá odkazem na to, že „všichni přece vědí“. Damer připomíná, že dvojznačnost klíčových pojmů je jednou z nejčastějších příčin, proč argument působí platně, aniž platný je (Damer 2009). V institucionálním a terapeutickém prostředí se klam objevuje tam, kde má jedna strana moc definovat pojmy: pravidlo zařízení užívá slovo v jednom významu a autorita ho pak aplikuje v jiném. Heslo o terminologické mystifikaci ukazuje, jak se nejasné odborné výrazivo používá k tomu, aby posluchač nemohl posun významu zachytit, a heslo o pasti epistemické vágnosti popisuje soustavné využívání neostrých hranic pojmů.

Odlišení od platné argumentace🔗

Mnohoznačnost slov je normální vlastnost jazyka a sama klamem není. Úsudek je v pořádku, pokud se klíčové slovo užívá v jednom významu, nebo pokud mluvčí význam výslovně vymezí a drží se ho. Lékař, který řekne, že hodnota je normální v laboratorním smyslu, a zároveň dodá, že to nic neříká o tom, jak se pacientka cítí, argumentuje poctivě. Druhým odlišením jsou metafory a analogie. Jazyk je jimi prostoupen a mnohé běžné pojmy jsou strukturovány metaforicky (Lakoff a Johnson 1980). Metafora se stává klamem teprve tehdy, když se z ní vyvozuje, jako by šlo o přesnou totožnost. Třetím odlišením je posun významu, který obě strany vědí a přijímají, například v humoru nebo v literárním textu, kde nejde o dedukci. Tindale zdůrazňuje, že posouzení dvojznačnosti vždy závisí na publiku a kontextu, v němž je argument předložen (Tindale 2007). Rozhodující otázka zní, zda závěr potřebuje, aby slovo mělo v obou premisách týž význam; pokud ano a pokud ho nemá, jde o klam.

Stav poznání🔗

Klam čtyř termínů se v experimentální psychologii zkoumá spíš nepřímo, přes výzkum vlivu jazyka na úsudek. Tversky a Kahneman ukázali, že různý popis téže situace, například jako zisku nebo ztráty, mění volbu lidí, ačkoli se fakta nezměnila (Tversky a Kahneman 1981). Loftus a Palmer doložili, že volba slovesa v otázce na dopravní nehodu ovlivnila odhad rychlosti i pozdější vzpomínky svědků (Loftus a Palmer 1974). Lakoff a Johnson popsali, jak metafory zvýrazňují některé stránky věci a jiné skrývají, takže slovo může do úsudku přinést souvislosti, které v premisách nebyly řečeny (Lakoff a Johnson 1980). Tyto výsledky nevypovídají přímo o sylogismech, ale ukazují mechanismus, kterým posun významu prochází nepozorovaně: posluchač zpracovává význam slova v kontextu každé věty zvlášť a nekontroluje, zda se mezi větami nezměnil. Kahneman tento rys popisuje obecněji jako sklon intuitivního zpracování vytvářet souvislý výklad z toho, co je po ruce, bez kontroly jeho vnitřní soudržnosti (Kahneman 2011). Pro obranný rámec je podstatné, že dvojznačnost bývá nejúčinnější právě tehdy, když ji mluvčí nepojmenuje, a že její pojmenování ji často zneškodní.

Obrana a odpověď🔗

Základní odpovědí je žádat vymezení klíčového slova v každé premise zvlášť. Otázka „v jakém smyslu to slovo užíváte v první větě a v jakém ve druhé?“ nemíří na osobu, ale na úsudek, a mluvčí, který argumentuje poctivě, na ni může snadno odpovědět. Druhou odpovědí je rozepsat úsudek pro každý význam zvlášť a ukázat, že v každé verzi je jedna premisa nepravdivá: pokud „hodnocení“ znamená posuzování klienta, výtka klientky hodnocením není; pokud znamená jakoukoli zpětnou vazbu, neplatí, že do terapie nepatří. Pragma-dialektika dává takové otázce procedurální oporu, protože právo žádat vyjasnění formulace patří k pravidlům kritické diskuse (van Eemeren a Grootendorst 2004). Třetí odpovědí je vrátit spor k věci, o kterou jde, a slovo nahradit popisem: místo „hodnocení“ říct, co přesně klientka namítala a proč. V písemných podáních, posudcích a pravidlech organizací pomáhá definovat klíčové pojmy na začátku textu a držet se jich (Copi, Cohen a McMahon 2014). Kdo je opakovaně vystaven posouvání významů, zvlášť v uzavřeném prostředí, kde jedna strana určuje slovník, může si zapisovat, v jakém smyslu bylo slovo užito, a tím si udržet kontrolu nad tím, co bylo skutečně řečeno. Úzce souvisí nerozložený střední termín, protože dvojznačný střední termín bývá zároveň nerozložený, a obecný výklad rodiny v hesle formální klam.

Literatura🔗

• Bentham, J. (1824). The Book of Fallacies. London: John and H. L. Hunt.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Tindale, C. W. (2007). Fallacies and Argument Appraisal. Cambridge: Cambridge University Press.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Whately, R. (1826). Elements of Logic. London: J. Mawman.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Formální klamy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Formální klam – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Formální klam – příbuzné heslo (Formální klamy, Formal fallacy)
• Nerozložený střední termín – příbuzné heslo (Formální klamy, Undistributed middle)
• Existenční klam – příbuzné heslo (Formální klamy, Existential fallacy)
• Vylučující premisy – příbuzné heslo (Formální klamy, Exclusive premises)
• Ekvivokace – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Equivocation)
• Přesvědčovací definice – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Persuasive definition)
• Nominalizace – příbuzné heslo (NLP vzorce: Meta-model, Nominalisation)
• Komplexní ekvivalence – příbuzné heslo (NLP vzorce: Meta-model, Complex equivalence)

V kompendiu

• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.4.24 Past epistemické vágnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.1.5 Logická diskontinuita – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Nedovolený menší termín – předchozí heslo rodiny
• Existenční klam – další heslo rodiny