Klamné odvolání na precedent🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-03.22
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy předpokladu
Druh	neformální klam
Anglicky	Fallacious appeal to precedent
Jiné názvy	klamný precedens, chybný argument precedentem
Obecnější heslo	Falešná analogie
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Klamné odvolání na precedent je argument, podle něhož se má nový případ rozhodnout stejně jako dřívější případ jen proto, že dřívější byl rozhodnut určitým způsobem, ačkoli se oba případy liší v okolnostech, na nichž dřívější rozhodnutí stálo, nebo ačkoli bylo dřívější rozhodnutí výjimkou či omylem. Tindale probírá odvolání na precedent v sousedství argumentu z analogie, protože obojí usuzuje od jednoho případu k druhému a obojí stojí na tvrzení, že se případy v podstatném ohledu shodují (Tindale 2007). Klamné odvolání na precedent je proto v katalogu vedeno jako zvláštní případ falešné analogie.

Argument precedentem sám klamem není. Právo i každodenní život stojí na tom, že se podobné případy posuzují podobně, a kdo se dovolává dřívějšího rozhodnutí, často jen žádá rovné zacházení. Teorie argumentačních schémat vede argument z precedentu jako samostatné schéma, které lze použít dobře i špatně (Walton, Reed a Macagno 2008). Klamem se stává tehdy, když se precedens uvádí bez důvodů, které ho nesly, když se výjimka vydává za pravidlo nebo když se z jednoho ústupku vyvozuje povinnost k dalším.

Původ a souvislosti🔗

Úvaha od dřívějšího rozhodnutí k novému má kořeny v právu. Toulmin postavil svůj model argumentu výslovně na srovnání logiky s jurisprudencí: zdůvodnění tvrzení se podle něj podobá spíš procesu před soudem než matematickému důkazu, a právní praxe je proto pro logiku poučná (Toulmin 1958). V tradici kritiky politické řeči se precedens objevuje i v opačné roli. Bentham zařadil mezi klamy autority argument, že navrhované opatření nemá precedens, a spolu s ním dovolávání se moudrosti předků; obojí podle něj nahrazuje posouzení věci odkazem na to, co se dělo nebo nedělo dřív (Bentham 1824).

Pragma-dialektika řadí argumentaci od případu k případu mezi argumentaci srovnáním, jeden ze tří základních typů argumentačních schémat, a požaduje, aby schéma bylo použito správně: aby srovnávané případy byly opravdu srovnatelné (van Eemeren a Grootendorst 1992). Na příbuzném místě stojí odvolání na tradici, které se dovolává dlouhé řady dřívějších případů, kdežto odvolání na precedent obvykle jediného rozhodnutí; a dvě křivdy jedno právo, v němž se dřívější prohřešek druhých stává omluvou vlastního.

Struktura argumentu🔗

Argument má podobu: Případ P1 byl rozhodnut způsobem R. Případ P2 se podobá případu P1. Tedy i P2 má být rozhodnut způsobem R. Pod povrchem stojí tři nevyslovené premisy: že P1 byl rozhodnut správně, že se P2 shoduje s P1 právě v důvodech, pro něž bylo rozhodnutí R přijato, a že se od té doby nezměnily okolnosti, které rozhodnutí podmiňovaly. Pragma-dialektická rekonstrukce vede k tomu, aby se takové premisy vyslovily, protože teprve pak je lze posoudit (van Eemeren a Grootendorst 1992).

Každá z premis může selhat a podle toho se rozlišují obvyklé podoby klamu. Nepodobný precedens se dovolává případu, který se s novým shoduje ve výsledku, ale ne v okolnostech. Výjimka jako pravidlo se dovolává rozhodnutí, které bylo výslovně výjimečné, a dělá z něj nárok pro všechny. Chybný precedens se dovolává rozhodnutí, které bylo omylem, a tvrdí, že když jednou prošlo, musí projít znovu. Osobní precedens se dovolává dřívější vstřícnosti téhož člověka a z ní vyvozuje povinnost k vstřícnosti větší. Úsudek od případu k případu je silný jen tehdy, když shoda v relevantních ohledech obstojí (Walton, Reed a Macagno 2008).

Opačnou podobu má argument „nebezpečného precedentu“: nové opatření se odmítá proto, že by se na ně mohli odvolat další. Tento argument je legitimní, pokud se ukáže, kdo a s jakým oprávněním by se na precedens odvolal; klamem se stává, když řetěz dalších kroků jen předpokládá a blíží se kluzkému svahu. Teorie argumentačních schémat vede i tyto argumenty o postupných krocích jako samostatná schémata s vlastními kritickými otázkami (Walton, Reed a Macagno 2008).

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je precedens bez důvodů. Mluvčí uvede, jak byl dřívější případ rozhodnut, ale neuvede, proč, a na otázku po důvodech odpovídá opakováním výsledku („tehdy to prošlo“). Druhým znakem je, že dřívější rozhodnutí bylo podle všeho výjimkou: šlo o mimořádnou situaci, zvláštní ohled nebo jednorázovou vstřícnost, a nyní se z něj stává nárok. Teorie argumentačních schémat spojuje argument z precedentu právě s uznáním výjimky z pravidla; kdo se výjimky dovolává, musí ukázat, že nový případ sdílí to, co výjimku zakládalo (Walton, Reed a Macagno 2008). Třetím znakem je, že se na precedens odvolává ten, komu dřívější rozhodnutí prospělo, a odmítá jiné precedenty, které by vedly k opačnému závěru.

Čtvrtým znakem je tlak na důslednost vůči konkrétnímu člověku: „minule jsi souhlasil, tak teď nemůžeš odmítnout“. Cialdini popisuje, jak silně lidé usilují o soulad s vlastními dřívějšími závazky a činy a jak se tato snaha dá využít k získání dalšího souhlasu (Cialdini 2009). V kontrolujících vztazích se takový osobní precedens stává pákou: každý ústupek se později cituje jako důkaz, že další ústupek je samozřejmý. Pátým znakem je, že precedens nahrazuje posouzení nového případu: o tom, zda je nový požadavek oprávněný, se nemluví, mluví se jen o tom, co bylo dříve. Bentham vykládal argumenty, které místo navrhovaného opatření posuzují minulost, jako prostředky, jak se věcnému posouzení vyhnout (Bentham 1824).

Odlišení od platné argumentace🔗

Argument precedentem je oprávněný, když se pojmenují důvody dřívějšího rozhodnutí a ukáže se, že platí i pro nový případ. Advokát, který ukazuje, že dřívější rozsudek se týkal stejného typu smlouvy a stejné vady, nabízí legitimní argument a protistrana může namítnout rozdíl. Govier popisuje argumenty z důslednosti, podle nichž nelze dva případy, které se v relevantních ohledech neliší, hodnotit různě; takový argument je silný právě tehdy, když relevantní shoda obstojí (Govier 2010). Rovné zacházení je hodnota, ne klam.

Oprávněná je i výtka nebezpečného precedentu, pokud stojí na doloženém mechanismu: pokud pravidla organizace výslovně ukládají zacházet se stejnými žádostmi stejně, pak vyhovět jedné znamená vyhovět všem. Rozdíl mezi klamem a platným argumentem je v tom, zda se shoda případů a dosah precedentu dokládají, nebo jen tvrdí (Walton, Reed a Macagno 2008). Platný argument také připouští, že dřívější rozhodnutí mohlo být chybné; precedens, který se nesmí zpochybnit, už není argumentem, ale dovoláním se autority.

Stav poznání🔗

Psychologický výzkum doložil sílu osobního precedentu. Freedman a Fraser ukázali, že lidé, kteří nejprve vyhověli malé žádosti, později častěji vyhověli i žádosti výrazně větší (Freedman a Fraser 1966). Cialdini tento a podobné výsledky vykládá jako projev tlaku na důslednost s vlastními dřívějšími činy (Cialdini 2009). U precedentů, které se týkají jiných lidí, je doklad nepřímý. Tversky a Kahneman popsali, že úsudek se řídí tím, jak snadno se vybaví příklady, a že živý, snadno vybavitelný případ může mít v úvaze větší váhu, než odpovídá jeho skutečné relevanci (Tversky a Kahneman 1974).

Bayesovský přístup k neformálním argumentům připomíná, že síla argumentu od případu k případu není dána jeho formou, ale tím, jak dobře shoda případů předpovídá shodu výsledků (Hahn a Oaksford 2007). Výzkum, který by klamné odvolání na precedent samostatně měřil v běžné řeči, v organizacích nebo ve vztazích, kniha ve své bibliografii nemá; přesné míry výskytu proto neuvádí a souvislost s psychologickými zjištěními je interpretací.

Obrana a odpověď🔗

Odpovědí na dovolávání se precedentu je ptát se po důvodech: proč byl dřívější případ rozhodnut právě tak a zda tyto důvody platí i nyní. Pokud dřívější rozhodnutí bylo výjimkou, lze to pojmenovat a ukázat, která okolnost výjimku nesla a v novém případě chybí. Pokud bylo omylem, je legitimní ho jako omyl označit, místo aby se opakovalo. Otázka po důvodech tak vyslovuje nevyslovené premisy argumentu, aby je bylo možné posoudit (van Eemeren a Grootendorst 1992). Kde se nabízí jeden precedens, pomáhá připomenout jiné, stejně podobné, které vedly k jinému výsledku; tím se ukáže, že rozhoduje volba precedentu, ne věc sama.

U osobního precedentu je obranou oddělit dřívější rozhodnutí od nového: dřívější vstřícnost nezakládá povinnost k další a nový požadavek se posuzuje podle toho, co je nyní ve hře. Vědomí, že tlak na důslednost je známý mechanismus vlivu, usnadňuje ho rozpoznat ve chvíli, kdy působí (Cialdini 2009). V institucích pomáhá, když se k rozhodnutím zapisují jejich důvody; precedens se pak dá posoudit podle toho, proč vznikl, a ne jen podle toho, že existuje.

Literatura🔗

• Bentham, J. (1824). The Book of Fallacies. London: John and H. L. Hunt.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Freedman, J. L., & Fraser, S. C. (1966). Compliance without pressure: The foot-in-the-door technique. Journal of Personality and Social Psychology, 4(2), 195–202.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Tindale, C. W. (2007). Fallacies and Argument Appraisal. Cambridge: Cambridge University Press.
• Toulmin, S. E. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy předpokladu – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Falešná analogie – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Odvolání na tradici – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to tradition)
• Dvě křivdy dávají právo – příbuzné heslo (Klamy relevance, Two wrongs make a right)
• Zvláštní výjimka – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Special pleading)
• Kluzký svah – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Slippery slope)
• Odvolání na starobylost – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Appeal to antiquity)

V kompendiu

• Forenzní a právní rozměr EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Vzdělávání soudců – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Organizační obrana – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Falešná analogie – předchozí heslo rodiny
• Nekonzistence – další heslo rodiny