Odvolání na emoce🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-02.13
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy relevance
Druh	neformální klam
Anglicky	Appeal to emotion
Jiné názvy	argumentum ad passiones, manipulace emocemi
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	vysoké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Odvolání na emoce je neformální klam relevance, v němž se závěr opírá o citovou reakci, kterou mluvčí vyvolává, místo o důvody, které by závěr podporovaly. Posluchač má přijmout tvrzení nebo jednat proto, že cítí soucit, rozhořčení, hrdost, strach či nadšení, a ne proto, že by mu byly předloženy relevantní doklady. Učebnice logiky řadí tento apel mezi klamy relevance právě proto, že vyvolaná emoce může být silná a upřímná, a přesto nemít s pravdivostí závěru nic společného (Copi, Cohen a McMahon 2014). Jiné příručky mluví o manipulaci emocemi jako o irelevantním apelu, který obchází úsudek posluchače (Damer 2009). Odvolání na emoce je zastřešujícím heslem pro několik užších klamů. Nejvýznamnější z nich jsou odvolání na strach, odvolání na soucit a lichotka. Pro kompendium je heslo klíčové, protože práce s emocemi je jedním z nejstarších a nejúčinnějších nástrojů, jak oslabit samostatný úsudek člověka, aniž by si toho všiml.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení mezi přesvědčováním důvody a přesvědčováním city je staré jako rétorika sama. Aristotelés v Rétorice popsal pathos jako jeden ze tří způsobů přesvědčování vedle étosu a logu a nepovažoval ho za nelegitimní; řečník podle něj musí rozumět emocím, protože i soudce rozhoduje jinak, když se hněvá, a jinak, když je laskavý. Pozdější logické příručky naopak začaly emoční apely řadit mezi klamy a historický rozbor ukazuje, že latinská označení, například ad populum nebo ad passiones, měnila v učebnicích význam i rozsah (Hamblin 1970). Současná neformální logika se vrací k jemnějšímu pojetí: emoce nejsou v argumentaci samy o sobě chybou, chybou je jejich užití na místě, kde mají zastoupit relevantní důvod (Walton 2008). V pragma-dialektické teorii je emoční apel, který nahrazuje argumentaci, porušením pravidla relevance, protože se stanovisko hájí jinými prostředky než argumentací k věci (van Eemeren a Grootendorst 1992). Kompendium navazuje na toto rozlišení v hesle o latentní emocionální modulaci.

Struktura argumentu🔗

Struktura klamu má obvykle tři části. Mluvčí nejprve vyvolá nebo zesílí emoci E, ať už obrazem, příběhem, tónem, nebo slovy s citovým nábojem. Poté spojí emoci s tvrzením nebo jednáním T, často jen sousedstvím v textu nebo v řeči. Nakonec se z existence emoce vyvozuje, že T je pravdivé nebo správné: „cítíš to, tedy je to tak“. Logická mezera leží mezi druhým a třetím krokem, protože emoce E by se dala vyvolat i u opačného tvrzení. Klam lze rozpoznat i podle toho, že spojení mezi emocí a tvrzením není nikde vysloveno jako premisa, kterou by šlo posoudit. Kdyby se vyslovilo, například „protože ta fotografie je dojemná, je zákon dobrý“, jeho slabost by byla zřejmá. Pragma-dialektika proto zdůrazňuje, že porušení relevance často spočívá v takzvané neargumentaci, kdy mluvčí stanovisko vůbec nehájí, jen ho emočně podbarví (van Eemeren a Grootendorst 1992).

Rozbor struktury pomáhá i u složitějších případů, kdy emoce a argument nejsou oddělitelné na první pohled. Mluvčí může předložit skutečné, ověřitelné údaje a teprve jejich rámování emočně zatížit, takže posluchač přijme závěr, který z údajů neplyne. Výzkum rámování ukázal, že tatáž informace podaná v jiném rámci vede k jiným rozhodnutím (Tversky a Kahneman 1981). Typickým příkladem je statistika o jedné tragické události, která se podá tak, aby vzbudila hněv vůči celé skupině lidí. Údaj je pravdivý, emoce je pochopitelná, ale závěr o skupině nemá oporu. Kdo argument analyzuje, má proto oddělit tři vrstvy: co se skutečně stalo, jaký pocit to vyvolává a co se z toho podle mluvčího má vyvodit. Klam se nachází v přechodu mezi druhou a třetí vrstvou, nikoli v pocitu samém.

Varianty🔗

Klam má několik typických podob podle toho, jakou emoci využívá. Odvolání na strach staví na představě hrozby, odvolání na soucit na utrpení, lichotka na sebeúctě posluchače a odvolání na rozhořčení na morálním hněvu vůči skupině, která se označí za viníka; hledání obětních beránků výzkum inokulace sledoval jako samostatnou manipulační techniku (Roozenbeek a kol. 2022). Další podobou je apel na hrdost nebo příslušnost, kdy se přijetí tvrzení spojuje s tím, být „jedním z nás“. Varianty se liší i formou. Přímý apel emoci pojmenovává a vyzývá k ní. Nepřímý apel ji vyvolává obrazem, hudbou, kamerovým záběrem nebo výběrem slov; tomu se podrobně věnuje heslo nabitý jazyk. V digitálním prostředí se emoční apel šíří ve zkratkových formátech, které spojují silný obraz s jednoduchou výzvou a které kompendium rozebírá u inženýrství emočních memů.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je nepoměr mezi intenzitou emoce a množstvím informací. Sdělení je citově silné, ale na otázku „co přesně se navrhuje a proč“ nedává odpověď. Druhým znakem je moralizace nesouhlasu: kdo emoci nesdílí, je označen za bezcitného, zbabělého nebo zkaženého, takže námitka se stává přiznáním vady charakteru. Třetím znakem je časový nátlak, kdy se má jednat dřív, než emoce opadne. Čtvrtým znakem je personifikace, kdy jeden dojemný nebo děsivý případ zastupuje celou skupinu bez údajů o tom, jak je typický. Výzkum psychologické inokulace na sociálních sítích pracoval s citově manipulativním jazykem jako se samostatnou technikou, kterou lze naučit rozpoznávat, vedle falešných dilemat, hledání obětních beránků a útoků na osobu (Roozenbeek a kol. 2022). U člověka, na kterého emoční apely působí dlouhodobě, se může objevit únava, cynismus nebo naopak stálá rozjitřenost, která ztěžuje klidné posouzení dalších sdělení.

Odlišení od platné argumentace🔗

Emoce nejsou nepřítelem rozumu. Signalizují, že na věci záleží, a pomáhají rychle reagovat na důležité události (Ekman 2003). Odkaz na emoci je proto relevantní tam, kde emoce sama patří k předmětu rozhodování: když se rozhoduje o péči o nemocného, je jeho utrpení relevantní; když se posuzuje riziko, je přiměřená obava rozumnou reakcí. Neformální logika rozlišuje, zda emoce podporuje závěr, k němuž existují i jiné důvody, nebo zda ho nahrazuje (Walton 2008). Rétorický přístup k hodnocení argumentů navíc připomíná, že posoudit apel znamená posoudit ho vzhledem k publiku a situaci, a ne odmítnout každý projev citu (Tindale 2007). Platná argumentace emoci pojmenuje, uzná a vrátí se k obsahu. Klam zůstává u emoce a obsah nedodá.

Stav poznání🔗

Empirický výzkum přesvědčování dokládá, že emoce působí na postoje několika cestami. Model pravděpodobnosti propracování ukazuje, že tatáž proměnná, například nálada posluchače, může fungovat jako periferní vodítko, jako argument, nebo může ovlivnit samotné zpracování sdělení, a že při nízké motivaci posuzovat argumenty mají vodítka větší váhu (Petty a Cacioppo 1986). Kahneman shrnuje práce o heuristice afektu, podle níž lidé posuzují rizika a přínosy podle toho, jaký mají k věci citový vztah, a ne podle samostatného odhadu pravděpodobností (Kahneman 2011). Studie inokulace zjistily, že krátká videa vysvětlující manipulativní techniky, včetně citově manipulativního jazyka, zlepšila schopnost účastníků rozpoznat tyto techniky v nových příkladech (Roozenbeek a kol. 2022). Souhrnná práce o dezinformacích popisuje emoční jazyk jako jeden z opakujících se prvků zavádějících sdělení a doporučuje preventivní vysvětlení techniky (van der Linden 2023). Výzkum tedy nepodporuje tezi, že emoce znemožňují úsudek, ale ukazuje, že jejich cílené vyvolávání mění to, jak pečlivě lidé argumenty posuzují.

Obrana a odpověď🔗

Obrana začíná pojmenováním: uvědomit si, jakou emoci sdělení vyvolává a čím. Dalším krokem v úvaze je oddělit emoci od tvrzení a zeptat se, zda by tvrzení obstálo, kdyby bylo podáno neutrálně. Kognitivní terapie pracuje s podobným rozlišením mezi událostí, automatickou myšlenkou a emocí a vede k tomu, aby se myšlenka posuzovala podle dokladů, ne podle síly pocitu (Beck 1976). V rozhovoru je účinné emoci uznat a zároveň se vrátit k věci: uznat, že situace je skutečně tíživá, a ptát se, zda navrhované řešení právě tuto situaci řeší. Tento postup nezlehčuje city druhého a přitom nepřipustí, aby nahradily argument. Na úrovni institucí a médií pomáhá preventivní vysvětlení technik, protože kdo zná strukturu emočního apelu, ten ho snáz pozná i v nové podobě (van der Linden 2023). Pro odborníky, kteří pracují s lidmi pod dlouhodobým emočním tlakem, je podstatné nevnímat jejich silné reakce jako iracionalitu, ale jako stopu působení, které se dá popsat a postupně odbourat.

Literatura🔗

• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Ekman, P. (2003). Emotions Revealed: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. New York: Times Books.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Roozenbeek, J., van der Linden, S., Goldberg, B., Rathje, S., & Lewandowsky, S. (2022). Psychological inoculation improves resilience against misinformation on social media. Science Advances, 8(34), eabo6254.
• Tindale, C. W. (2007). Fallacies and Argument Appraisal. Cambridge: Cambridge University Press.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.
• van der Linden, S. (2023). Foolproof: Why Misinformation Infects Our Minds and How to Build Immunity. London: 4th Estate.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy relevance – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Odvolání na strach – zvláštní případ tohoto hesla
• Odvolání na soucit – zvláštní případ tohoto hesla
• Lichotka – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Odvolání na strach – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to fear)
• Odvolání na soucit – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to pity)
• Lichotka – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to flattery)
• Kontrola tónu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Tone policing)
• Zavádějící živost – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Misleading vividness)
• Nabitý jazyk – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Loaded language)
• Eufemismus a dysfemismus – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Euphemism and dysphemism)
• Pravidlo relevance – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Relevance rule)
• Motivované uvažování – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Motivated reasoning)

V kompendiu

• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-9.5.3 Emotional Meme Engineering – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Odvolání na novost – předchozí heslo rodiny
• Odvolání na strach – další heslo rodiny