Argument z neuvěřitelnosti🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-03.17
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy předpokladu
Druh	neformální klam
Anglicky	Argument from incredulity
Jiné názvy	argument z osobní nedůvěřivosti, nedovedu si představit, argumentum ad incredulitatem
Užití	převážně chyba uvažování
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Argument z neuvěřitelnosti je klam předpokladu, v němž se z toho, že mluvčí považuje určité tvrzení za nepředstavitelné, nepochopitelné nebo intuitivně nesmyslné, vyvozuje, že je nepravdivé, případně že pravdivé je tvrzení opačné. Typická podoba zní: „nedovedu si představit, jak by to mohlo fungovat, takže to fungovat nemůže“. Skrytým předpokladem je, že hranice vlastní představivosti nebo porozumění odpovídají hranicím toho, co je možné. Takový předpoklad je zjevně nepřijatelný, protože dějiny vědy jsou z velké části dějinami zjištění, která se jejich současníkům zdála nepředstavitelná. Klam je příbuzný odvolání na nevědomost: tam se z nedostatku důkazu vyvozuje pravdivost, zde se z nedostatku vlastního porozumění vyvozuje nepravdivost. Psychologie úsudku nabízí pro tento posun vysvětlení: snadnost, s jakou si lze nějaký stav představit, slouží jako vodítko při odhadu jeho pravděpodobnosti, a toto vodítko je systematicky zkreslené (Tversky a Kahneman 1974).

Původ a souvislosti🔗

Jako pojmenovaný klam se argument z neuvěřitelnosti rozšířil v polemikách o evoluční biologii, kde Richard Dawkins popsal argument z osobní nedůvěřivosti: složitost živých organismů se uvádí jako důkaz, že nemohly vzniknout přirozeným výběrem, protože si mluvčí nedokáže představit postupnou cestu, která k nim vedla. Struktura je však obecnější a objevuje se všude, kde se intuitivní soud o věrohodnosti staví proti důkazům. Má také legitimního předchůdce. David Hume v úvaze o zázracích tvrdil, že svědectví o události, která odporuje dosavadní zkušenosti, je třeba vážit proti této zkušenosti, a že rozumný člověk přijme svědectví jen tehdy, když by jeho nepravdivost byla zázračnější než událost sama. Humova úvaha se opírá o rozsáhlé předchozí poznání, ne o osobní představivost, a právě tento rozdíl odlišuje legitimní skepsi od klamu. Bayesovský přístup k argumentaci ho zpřesňuje: věrohodnost tvrzení před posouzením důkazů je oprávněnou součástí hodnocení, pokud se opírá o předchozí poznatky, a mimořádné tvrzení s nízkou předchozí pravděpodobností vyžaduje silnější důkazy (Hahn a Oaksford 2007). Klamem se stává tehdy, když předchozí pravděpodobnost nahradí osobní pocit nepochopitelnosti a když se důkazy vůbec neposuzují.

Struktura argumentu🔗

Struktura má podobu: nedokážu si představit nebo pochopit, jak by P mohlo platit; tedy P neplatí. Mezi premisou a závěrem chybí most, který by ukázal, že mluvčího představivost je spolehlivým měřítkem možného. Premisa je výpovědí o mluvčím, závěr výpovědí o světě. Psychologie úsudku popisuje příbuzný sklon posuzovat pravděpodobnost události podle toho, jak snadno si lze představit případy nebo scénáře, které k ní vedou (Tversky a Kahneman 1974). Argument tak nepozorovaně mění předmět řeči: z psychologického faktu o tom, kdo mluví, vyvozuje fyzikální, biologický nebo historický fakt. Častá je i rozšířená podoba, v níž se z neuvěřitelnosti jednoho vysvětlení vyvozuje pravdivost alternativy: „nedovedu si představit, že by to vzniklo náhodou, tedy to někdo navrhl“. Zde se klam spojuje s falešným dilematem, protože nabízí jen dvě možnosti a jednu z nich vylučuje osobním pocitem.

Často se k argumentu přidává přesun povinnosti. Mluvčí nepožaduje jen, aby mu někdo vysvětlil, jak by P mohlo platit, ale z toho, že vysvětlení není okamžitě k dispozici nebo mu není srozumitelné, vyvozuje, že P neplatí. Tím vzniká kombinace s přesunem důkazního břemene: povinnost vysvětlit se přenáší na druhou stranu a měřítkem úspěchu je mluvčího vlastní porozumění, které druhá strana nemůže ovlivnit. Kahneman popisuje, jak intuitivní systém myšlení nahrazuje obtížnou otázku snazší, například otázku „je to pravda?“ otázkou „dává mi to smysl?“ (Kahneman 2011). Argument z neuvěřitelnosti je tato záměna vyslovená nahlas.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem jsou formulace vztahující se k mluvčímu, ne k předmětu: „nedovedu si představit“, „nedává mi to smysl“, „to přece nejde“, „rozum mi zůstává stát“. Druhým znakem je absence odkazu na konkrétní údaje, které by tvrzení odporovaly; nepravděpodobnost se tvrdí, ale nedokládá. Třetím znakem je přirovnání ke každodenní zkušenosti v oblasti, kde každodenní zkušenost nemá dosah: u velmi malých nebo velmi velkých měřítek, u dlouhých časových úseků, u pravděpodobností a statistik. Čtvrtým znakem je výsměch nebo rétorická otázka místo argumentu, které mají vyvolat sdílený pocit absurdity. Pátým znakem je odmítnutí vysvětlení, které mluvčí sám požadoval, s odůvodněním, že je příliš složité. Gilovich ukazuje, že mnohá mylná přesvědčení přežívají proto, že se opírají o intuitivní dojem věrohodnosti, který lidé zřídka podrobují kontrole, a že lidé snadno přijímají vysvětlení, která odpovídají jejich předchozím očekáváním (Gilovich 1991). V diagnostice přesvědčení pomáhá sledovat, zda člověk rozlišuje mezi tím, co se mu zdá nevěrohodné, a tím, o čem má doklady. Kompendium tuto heuristickou rovinu rozebírá v přehledu kognitivních biasů.

Odlišení od platné argumentace🔗

Nevěrohodnost tvrzení může být legitimním důvodem k opatrnosti. Rozhodující jsou tři rozdíly. První se týká zdroje nevěrohodnosti. Legitimní skepse se opírá o předchozí poznání, které lze popsat a ověřit: o dobře doložené zákony, o rozsáhlé studie, o opakovanou zkušenost oboru. Klam se opírá o osobní pocit, který nelze předat jinak než výrazem nedůvěry. Druhý rozdíl se týká závěru. Legitimní skepse vede ke zvýšení nároků na důkaz a k odkladu soudu, klam vede k okamžitému odmítnutí. Onkolog, který odpovídá na tvrzení o zázračném léku, že vyžaduje velmi silné důkazy, uplatňuje oprávněnou předchozí pravděpodobnost; kdyby řekl, že takové tvrzení nemůže být pravdivé, protože si to nedovede představit, argumentoval by klamně. Třetí rozdíl se týká otevřenosti. Legitimní skepse uvádí, jaký důkaz by ji přesvědčil, klam takové kritérium nestanovuje. Bayesovský rámec umožňuje tyto rozdíly vyjádřit přesně: předchozí pravděpodobnost se má opírat o relevantní poznatky a má se aktualizovat podle síly nových důkazů (Hahn a Oaksford 2007).

Stav poznání🔗

Výzkum heuristik ukázal, že lidé odhadují pravděpodobnost událostí podle toho, jak snadno si je dokáží vybavit nebo představit, a že tato heuristika dostupnosti vede k systematickým chybám, kdykoli se snadnost představy neshoduje se skutečnou četností (Tversky a Kahneman 1974). Kompendium heuristiky podrobněji rozebírá na stránce o heuristikách Tverského a Kahnemana. Výzkum individuálních rozdílů v uvažování ukazuje, že lidé se liší v tom, jak často potlačí intuitivní odpověď a nahradí ji analytickým zpracováním, a že tento rozdíl souvisí se schopností i se sklonem k reflektivnímu myšlení (Stanovich a West 2000). Argument z neuvěřitelnosti je projevem toho, že intuitivní soud zůstal bez kontroly. Kahneman navíc popisuje kognitivní lehkost: tvrzení, která se snadno zpracovávají, se jeví jako pravdivější, a tvrzení, jejichž zpracování je obtížné, jako méně věrohodná (Kahneman 2011). Z toho plyne, že složitá, ale pravdivá vysvětlení jsou vůči argumentu z neuvěřitelnosti zvlášť zranitelná. Výzkum, který by kvantifikoval, jak často se tento klam objevuje v konkrétních typech diskusí, kompendium nezná, a proto žádný odhad neuvádí.

Obrana a odpověď🔗

Účinnou odpovědí je oddělit výpověď o mluvčím od výpovědi o světě. Lze uznat, že tvrzení může působit neintuitivně, a zároveň se zeptat, jaké konkrétní údaje mu odporují. Pokud žádné, zůstává nevěrohodnost jen pocitem, který sám o sobě nic nedokládá. Druhou odpovědí je nabídnout most mezi intuicí a důkazem: přiblížit mechanismus postupně, převést velká čísla na srozumitelné měřítko, ukázat analogii z oblasti, kde má posluchač zkušenost. Smyslem není přesvědčit pocitem, ale ukázat, že pocit nepochopitelnosti lze zmenšit porozuměním. Třetí odpovědí je pojmenovat rozdíl mezi „nevím, jak to funguje“ a „vím, že to nefunguje“; první výpověď je poctivá a otevírá zkoumání, druhá potřebuje doklady. Čtvrtou obranou je vlastní kázeň. Protože heuristika dostupnosti působí i na odborníky, je užitečné u vlastních soudů o nevěrohodnosti rozlišovat, zda se opírají o popsatelné předchozí poznání, nebo jen o dojem (Tversky a Kahneman 1974). Kompendium k reflexi intuitivního a analytického myšlení odkazuje na stránku o systému 1 a 2. V klinické a poradenské praxi je třeba počítat s tím, že argument z neuvěřitelnosti může sloužit i jako obrana proti bolestné pravdě: člověk, kterému se zdá nemyslitelné, že by ho blízká osoba poškozovala, může tuto nepředstavitelnost používat jako důvod nevěřit vlastní zkušenosti, a v takovém případě je potřeba postupovat citlivě a s ohledem na jeho bezpečí.

Literatura🔗

• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Stanovich, K. E., & West, R. F. (2000). Individual differences in reasoning: Implications for the rationality debate? Behavioral and Brain Sciences, 23(5), 645–665.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy předpokladu – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Klam maskovaného muže – příbuzné heslo (Formální klamy, Masked-man fallacy)
• Odvolání na nevědomost – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to ignorance)
• Přesun důkazního břemene – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Shifting the burden of proof)
• Zavádějící živost – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Misleading vividness)
• Moralistický klam – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Moralistic fallacy)
• Odvolání na anekdotu – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Anecdotal fallacy)
• Bayesovské pojetí klamů – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Bayesian account of fallacies)

V kompendiu

• EA-7.3.2 Tversky a Kahneman: Heuristiky – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.3.1 Kahneman: Systém 1 a 2 – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Klam nirvány – předchozí heslo rodiny
• Kluzký svah – další heslo rodiny