Příliš široké zobecnění🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-03.08
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy předpokladu
Druh	neformální klam
Anglicky	Sweeping generalisation
Jiné názvy	klam nahodilosti, dicto simpliciter, mechanické uplatnění pravidla
Užití	převážně chyba uvažování
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Příliš široké zobecnění, v tradiční logice klam nahodilosti, uplatňuje obecné pravidlo na případ, na který se pravidlo nevztahuje, protože ho od typických případů odlišuje podstatná okolnost. Pravidlo samo může být rozumné a dobře doložené; vadné je, že se s ním zachází jako s bezvýjimečným a že se na konkrétní případ přenáší bez ohledu na rozdíly. Kdo usuzuje, že chirurg se dopouští ublížení na zdraví, protože řezat lidi nožem je trestné, nebo že lékař porušil povinnost mlčenlivosti, když varoval ohroženou osobu, vychází z obecně platného pravidla a ignoruje okolnost, kvůli níž případ pod pravidlo nespadá. Učebnice logiky řadí klam nahodilosti mezi klamy předpokladu: úsudek předpokládá, že pravidlo platí i pro případy, pro které nebylo míněno (Copi, Cohen a McMahon 2014). Kompendium do hesla zahrnuje i příbuzný krok, kterým se statistická tendence skupiny přičte jednotlivému členovi, jako by šlo o jeho vlastnost. Oba jevy spojuje to, že obecné tvrzení nahrazuje posouzení konkrétního případu, které by ho mělo teprve následovat.

Původ a souvislosti🔗

Klam popsal již Aristotelés mezi klamy nezávislými na jazyce. Latinská tradice ho označovala jako přechod od toho, co platí obecně, k tomu, co platí jen v určitém ohledu, a stavěla ho do dvojice s opačným pohybem, který odpovídá ukvapenému zobecnění. Zatímco ukvapené zobecnění chybuje při vytváření pravidla, příliš široké zobecnění chybuje při jeho používání. Moderní teorie argumentace na tento rozdíl navazuje rozlišením přísných a odporovatelných zobecnění. Toulmin ukázal, že obvyklé úsudky se opírají o oprávnění, která platí s kvalifikátorem, například „zpravidla“, a že součástí argumentu jsou podmínky vyvrácení, za nichž oprávnění neplatí; kdo podmínky vyvrácení vynechá, zachází s odporovatelným pravidlem jako s přísným (Toulmin 1958). Walton tento typ úsudku rozpracoval jako presumptivní argumentaci: závěr je přijatelný, dokud se neobjeví okolnost, která ho ruší, a klam vzniká, když se na takovou okolnost nebere zřetel (Walton 2008). V právu mu odpovídá napětí mezi literou a účelem normy, které římská tradice vyjadřovala úslovím, že nejvyšší právo může být nejvyšším bezprávím.

Struktura argumentu🔗

Úsudek má podobu „Obecně platí, že S jsou V; a je S; tedy a je V“, kde první premisa ve skutečnosti znamená „S jsou zpravidla V“ nebo „S jsou V, pokud nenastane okolnost O“, a případ a je právě případem, v němž okolnost O nastala. Formálně vypadá úsudek jako platný sylogismus, protože kvalifikátor první premisy zůstává nevyslovený. Druhá podoba, která je pro kompendium zvlášť důležitá, přenáší statistickou vlastnost skupiny na jednotlivce: „Skupina S má vyšší výskyt V; a je členem S; tedy a má V“, nebo slabší „a pravděpodobně má V, a proto se jeho výpověď nemusí posuzovat“. Statistická tendence přitom nic neříká o tom, zda konkrétní člen vlastnost má, a už vůbec nenahrazuje doklady, které jsou k dispozici o něm samém. Robinson ukázal, že korelace zjištěné na úrovni skupin se mohou výrazně lišit od korelací na úrovni jednotlivců, a že závěry o jednotlivcích z údajů o skupinách jsou proto nespolehlivé (Robinson 1950). Tento příbuzný jev má v katalogu samostatné heslo Ekologický klam; příliš široké zobecnění je jeho argumentační obdobou v běžné řeči a v institucionálním rozhodování.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je pravidlo uplatněné bez ohledu na okolnosti, které mluvčí zná nebo které jsou zřejmé („pravidla jsou pravidla“, „u nás se výjimky nedělají“). Druhým znakem je vynechání kvalifikátoru: tvrzení, které v původním kontextu znělo „zpravidla“ nebo „ve většině případů“, se v úsudku objeví jako „vždy“. Kompendium tento jazykový posun popisuje v hesle Univerzální kvantifikátor. Třetím znakem je odvolání na příslušnost ke skupině místo na doklady o konkrétní osobě: o spolehlivosti výpovědi, nebezpečnosti nebo schopnostech člověka se usuzuje z diagnózy, původu, profese nebo minulosti, a ne z toho, co je známo o něm. Čtvrtým znakem je odmítnutí zabývat se zvláštní okolností jako „hledáním výmluv“. V posudkové a vyšetřovací praxi se klam projevuje tím, že kategorie, do níž byl člověk zařazen, předurčuje výklad všeho, co uvede. Tento mechanismus souvisí s heuristikou reprezentativnosti, při níž se úsudek o jednotlivci řídí podobností s představou typického člena skupiny (Tversky a Kahneman 1974).

Odlišení od platné argumentace🔗

Uplatnit obecné pravidlo na konkrétní případ je samozřejmě legitimní a bez toho by nebylo možné rozhodovat. Platné užití se od klamu liší tím, že pravidlo je uplatněno s vědomím jeho kvalifikátoru a že relevantní okolnosti případu jsou posouzeny dřív, než se pravidlo použije. Lékař, který předepisuje obvyklou dávku léku, postupuje podle pravidla, ale dávku upraví u pacienta s onemocněním ledvin; obojí je správné užití téhož pravidla. Statistická informace o skupině je také legitimním podkladem, pokud se použije jako výchozí odhad, který se upravuje podle dokladů o jednotlivci, a ne jako jejich náhrada (Gigerenzer 2002). Klam je třeba odlišit i od opačné chyby: kdo každé obecné pravidlo odmítá s odkazem na zvláštnost svého případu, dopouští se zvláštní výjimky. Mezi oběma chybami rozhoduje stejné kritérium, totiž zda se okolnost, kterou případ odlišuje, týká toho, kvůli čemu pravidlo platí (Toulmin 1958). Pokud ano, pravidlo se na případ nevztahuje; pokud ne, výjimka je neoprávněná.

Varianty🔗

Klam se v praxi objevuje v několika podobách, které se liší tím, odkud pochází pravidlo a kdo na jeho mechanickém uplatnění získává. Normativní podoba uplatňuje pravidlo jednání, morální zásadu nebo předpis na situaci, pro kterou nebylo určeno, například když se zákaz lhaní použije na lékaře, který zamlčí informaci před osobou ohrožující pacienta. Diagnostická podoba přenáší rysy přisuzované určité diagnóze nebo kategorii na každého, kdo do ní spadá, a tím nahrazuje posouzení konkrétního člověka. Profilová podoba používá statistický profil skupiny jako doklad o jednotlivci, například při posuzování rizika nebo důvěryhodnosti. Doktrinální podoba, typická pro uzavřené skupiny, uplatňuje obecné učení na osobní zkušenost člena tak, že zkušenost, která učení neodpovídá, se vyloží jako omyl člena, a ne jako doklad o mezích učení; Lifton tento rys popsal jako nadřazení doktríny nad osobu (Lifton 1961). Společné mají všechny podoby to, že obecné tvrzení slouží k tomu, aby se konkrétní případ nemusel posuzovat.

Stav poznání🔗

Klam nahodilosti je v logice popsán dobře, empirický výzkum se však zaměřuje spíše na jeho psychologické zdroje než na klam jako takový. Práce o heuristikách ukázaly, že úsudky o jednotlivcích se řídí podobností s představou typického člena skupiny a že lidé přitom zanedbávají jak základní četnosti, tak spolehlivost informací o konkrétním případu (Tversky a Kahneman 1974). Robinsonova analýza položila základ metodologickému varování před přenášením skupinových vztahů na jednotlivce (Robinson 1950). Gigerenzer ukázal, že pravděpodobnostní informace bývají špatně chápány i odborníky, například lékaři a soudními znalci, a že srozumitelnější podání v podobě přirozených četností vede ke správnějším úsudkům o jednotlivých případech (Gigerenzer 2002). Kahneman shrnuje, že intuitivní úsudek snadno nahradí obtížnou otázku po konkrétní osobě snazší otázkou po tom, jak dobře osoba odpovídá stereotypu (Kahneman 2011). V oblasti traumatu a násilí Herman popisuje, že zpochybnění důvěryhodnosti oběti patří k obvyklým reakcím pachatele i okolí a že nedůvěra prohlubuje izolaci zasažených (Herman 1992); kategorie, do níž byl člověk zařazen, k takovému zpochybnění nabízí pohodlnou zkratku.

Obrana a odpověď🔗

Odpověď na příliš široké zobecnění začíná otázkou po rozsahu pravidla: platí skutečně bez výjimky, nebo zpravidla, a jaké okolnosti ho ruší? Pokud mluvčí přizná, že pravidlo platí jen zpravidla, je namístě ukázat okolnost, která daný případ odlišuje, a ptát se, zda souvisí s účelem pravidla (Walton 2008). Při úsudcích o osobách na základě příslušnosti ke skupině je obranou trvat na tom, že tendence skupiny je nanejvýš výchozím odhadem a že rozhodnutí musí vycházet z dokladů o konkrétním člověku: z jeho výpovědi, jejích vnitřních souvislostí a z nezávislých stop. V institucionálním prostředí, kde se zobecnění stávají součástí postupů, pomáhá výslovně zaznamenávat, na jakém základě bylo o jednotlivci rozhodnuto, aby bylo vidět, zda rozhodla kategorie, nebo případ. Pro právní a forenzní kontext kompendium souvislosti popisuje v přehledu Forenzní a právní rozměr EA; pro psychologické zdroje klamu v přehledu kognitivních biasů. Kde je zobecnění použito k tomu, aby se výpověď oběti nemusela posuzovat, má jeho rozpoznání přímý dopad na ochranu dotčené osoby (Herman 1992).

Literatura🔗

• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Gigerenzer, G. (2002). Calculated Risks: How to Know When Numbers Deceive You. New York: Simon & Schuster.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Robinson, W. S. (1950). Ecological correlations and the behavior of individuals. American Sociological Review, 15(3), 351–357.
• Toulmin, S. E. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy předpokladu – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Nedovolený menší termín – příbuzné heslo (Formální klamy, Illicit minor)
• Zvláštní výjimka – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Special pleading)
• Ukvapené zobecnění – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Hasty generalisation)
• Ekologický klam – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Ecological fallacy)
• Klam skládání – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Fallacy of composition)
• Klam dělení – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Fallacy of division)
• Univerzální kvantifikátor – příbuzné heslo (NLP vzorce: Meta-model, Universal quantifier)

V kompendiu

• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Forenzní a právní rozměr EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.3.2 Tversky a Kahneman: Heuristiky – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Ukvapené zobecnění – předchozí heslo rodiny
• Výběr třešniček – další heslo rodiny