Nerozložený střední termín🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-01.04
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Formální klamy
Druh	formální klam
Anglicky	Undistributed middle
Jiné názvy	nedistribuovaný střední termín, klam nerozloženého středu
Obecnější heslo	Formální klam
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Nerozložený střední termín je formální klam kategorického sylogismu, v němž střední termín, tedy pojem spojující obě premisy, není ani v jedné z nich vztažen na všechny prvky své třídy. Sylogismus má tři termíny: menší termín je podmětem závěru, větší termín jeho přísudkem a střední termín se vyskytuje v obou premisách, ale v závěru chybí. Aby mohl střední termín oba krajní termíny spojit, musí aspoň jedna premisa mluvit o celé jeho třídě. Pokud obě premisy říkají jen to, že menší i větší termín spadají do třídy středního termínu, mohou do ní spadat na zcela odlišných místech a závěr o jejich vztahu neplyne (Copi, Cohen a McMahon 2014). Typická podoba zní: všechna A jsou M, všechna B jsou M, tedy všechna B jsou A. Klam stojí za mnoha úsudky o vině asociací a o příslušnosti ke skupině: dvě osoby nebo dvě skupiny sdílejí nějakou vlastnost, a proto se prohlásí za totožné. Pro kompendium je důležitý tím, že se v něm snadno skrývá označování lidí, kteří s nějakou skupinou sdílejí jen jeden názor, zvyk nebo okolnost.

Původ a souvislosti🔗

Požadavek rozložení středního termínu patří k nejstarším pravidlům sylogistiky. Aristotelés v rozboru figur sylogismu ukázal, které kombinace premis vedou k nutnému závěru, a středověká logika z jeho rozboru odvodila pravidla, která se dala snadno zapamatovat. Pojem rozložení termínu, tedy otázka, zda výrok mluví o všech prvcích třídy, se ustálil ve středověké a novověké logice a stal se základem učebnicového posuzování sylogismů. V učebnicové tradici devatenáctého století, kterou reprezentuje Whately, patřila tato chyba k vzorovým logickým klamům, které lze rozpoznat na samotné formě úsudku (Whately 1826). Mill později namítal, že sylogismus jako celek nepřináší nové poznání, protože jeho obecná premisa už musí obsahovat to, co se z ní vyvozuje; o to důležitější je podle této kritiky posoudit, odkud se obecná premisa vzala (Mill 1843). Moderní teorie argumentace zařazuje nerozložený střední termín mezi vady struktury argumentu a ukazuje jeho příbuznost s neformálními úsudky z podobnosti (Damer 2009). Hamblin vytýkal tradičnímu výkladu klamů, že je ilustruje vymyšlenými a nerealistickými příklady (Hamblin 1970). Čtenář učebnice se pak snadno naučí poznat schéma, ale nepozná jeho podobu v živém sporu.

Struktura argumentu🔗

Úsudek má dvě premisy, které mají stejnou stavbu: obě tvrdí, že určitá skupina nebo osoba má vlastnost M. Závěr z toho vyvozuje, že jedna skupina je podmnožinou druhé, nebo že osoba patří do skupiny. Ve skutečnosti obě premisy dohromady říkají jen to, že obě skupiny leží uvnitř téže širší třídy. Pokud si třídu M představíme jako kruh, mohou se dva menší kruhy uvnitř něj překrývat, dotýkat se, nebo ležet zcela odděleně, a premisy mezi těmito možnostmi nerozhodují. Klam je proto nejsilnější tam, kde je třída M velká a málo výrazná: kritika vládního opatření, zájem o určitou literaturu, pobyt na určitém místě. Čím více lidí vlastnost sdílí, tím méně vypovídá o příslušnosti ke kterékoli užší skupině. V politické a ideologické manipulaci, jak ji popisuje kapitola o politické a ideologické epistemické anihilaci, se tato stavba používá k tomu, aby se kritik zařadil k nepříteli: nepřítel něco kritizuje, kritik kritizuje totéž, kritik je tedy nepřítel. Z hlediska pragma-dialektiky jde o úsudek předložený jako závazný, který pravidlo platnosti nesplňuje (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Detekční znaky🔗

Klam se ohlašuje větami se sdíleným znakem: „to přesně říkají i…“, „stejně jako oni“, „takhle se chovají…“. Mluvčí nepředkládá doklad, že osoba do skupiny patří, ale jen to, že s ní sdílí jednu vlastnost. Varovným znakem je, že sdílená vlastnost je běžná a že by ji šlo připsat i mnoha lidem, které by mluvčí do skupiny nezařadil. Dalším znakem je zamlčení rozsahu: věta „extremisté kritizují opatření“ je pravdivá, ale neříká, že kritizují jen extremisté. Pokud by to říkala, úsudek by byl platný, ale premisa by byla zjevně nepravdivá, a právě proto zůstává nevyslovená. Govier doporučuje u každého argumentu nejdřív vyslovit, jaké spojení mezi premisami a závěrem mluvčí předpokládá, protože až pak je vidět, zda spojení drží (Govier 2010). V profilování se klam objevuje jako shoda s profilem: pachatelé měli určité rysy, posuzovaná osoba je má také, a tím se považuje za podezřelou, i když tytéž rysy má velká část populace.

Odlišení od platné argumentace🔗

Platný sylogismus se stejným obsahem vzniká, když jedna premisa mluví o celé třídě středního termínu: každá látka na seznamu je zakázaná, nalezená látka je na seznamu, je tedy zakázaná. Takový úsudek je závazný a spor se může vést jen o pravdivost premis. Druhé odlišení se týká neformálních úsudků. Sdílená vlastnost může být rozumným dokladem, pokud je pro skupinu typická a mimo ni vzácná; pak jde o úsudek ze znaku nebo z analogie, který podporuje závěr s výhradou a odpovídá na kritické otázky o tom, jak spolehlivě znak skupinu odlišuje (Walton, Reed a Macagno 2008). Taková úvaha je legitimní, pokud se nepodává jako dedukce a pokud zohledňuje, kolik lidí mimo skupinu má tentýž znak. Varovný signál, který vede k prověření, je jiná věc než závěr o vině: dozorový orgán, který u nabídky s nereálně vysokými výnosy zahájí šetření, postupuje rozumně, zatímco ten, kdo ji bez šetření označí za podvod, dělá právě tento klam. Walton chápe klam jako užití argumentu, které brání cílům dialogu, nikoli jen jako vadu formy (Walton 1995); úvaha, která vede k dalšímu zkoumání, cíl dialogu podporuje, úvaha, která ho předčasně uzavírá, ho maří.

Stav poznání🔗

Nerozložený střední termín patří k sylogismům, které lidé v experimentech nejčastěji mylně přijímají za platné, zvlášť když závěr odpovídá jejich představám o světě. Kahneman používá jako ukázku zkreslení vírou neplatný sylogismus s věrohodným závěrem, jehož stavba je právě stavbou nerozloženého středního termínu; podle něj většina studentů takový úsudek přijme, protože kontrolující myšlení nechá věrohodný závěr projít bez prověření (Kahneman 2011). Stanovich a West ukázali, že schopnost oddělit posouzení formy od věrohodnosti závěru se mezi lidmi liší a souvisí s kognitivními schopnostmi a s ochotou úvahu aktivně prověřovat (Stanovich a West 2000). Na neformální rovině odpovídá klamu heuristika reprezentativnosti: Tversky a Kahneman popsali, že lidé posuzují příslušnost ke skupině podle podobnosti s jejím typickým představitelem a přehlížejí, jak početná je skupina v populaci (Tversky a Kahneman 1974). Mercier a Sperber připomínají, že lidé kontrolují cizí argumenty přísněji než vlastní a že skupinová diskuse proto za dobrých podmínek takové chyby opravuje; v prostředí, kde všichni sdílejí týž závěr, však kontrola chybí (Mercier a Sperber 2011). Kapitola o kognitivních biasech popisuje, jak se tyto sklony v manipulaci soustavně využívají.

Obrana a odpověď🔗

Nejjednodušší odpovědí je zeptat se, zda každý, kdo má sdílenou vlastnost, patří do skupiny. Pokud mluvčí odpoví kladně, musí hájit zjevně přehnanou premisu; pokud záporně, úsudek padá. Otázka nevyžaduje sporu o téma, jen o rozsah tvrzení. Druhou odpovědí je protipříklad stejné formy, v němž je hned vidět, že dvě skupiny sdílející vlastnost nemusejí mít nic dalšího společného. Třetí odpovědí je převést úsudek na otázku po dokladech: co by osobu se skupinou spojovalo jinak než jedním společným znakem? Pro posudky a vyšetřování platí obecné pravidlo, že shoda s profilem je důvodem k prověření, nikoli závěrem; každý takový úsudek by měl uvádět, jak častý je znak mimo zkoumanou skupinu (Copi, Cohen a McMahon 2014). U veřejné debaty je užitečné pojmenovat stavbu klamu neutrálně, bez útoku na osobu mluvčího, protože spor se tím vrací k věci. Inokulační výzkum naznačuje, že lidé, kteří předem poznali manipulativní techniky včetně obviňování skupin a útoků na osobu, je pak častěji rozpoznají (Roozenbeek a kol. 2022). Příbuznými chybami ve stejné rodině jsou nedovolený větší termín a nedovolený menší termín, které porušují rozložení krajních termínů.

Literatura🔗

• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Mill, J. S. (1843). A System of Logic, Ratiocinative and Inductive. London: John W. Parker.
• Roozenbeek, J., van der Linden, S., Goldberg, B., Rathje, S., & Lewandowsky, S. (2022). Psychological inoculation improves resilience against misinformation on social media. Science Advances, 8(34), eabo6254.
• Stanovich, K. E., & West, R. F. (2000). Individual differences in reasoning: Implications for the rationality debate? Behavioral and Brain Sciences, 23(5), 645–665.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• Whately, R. (1826). Elements of Logic. London: J. Mawman.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Formální klamy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Formální klam – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Formální klam – příbuzné heslo (Formální klamy, Formal fallacy)
• Potvrzení důsledku – příbuzné heslo (Formální klamy, Affirming the consequent)
• Nedovolený větší termín – příbuzné heslo (Formální klamy, Illicit major)
• Nedovolený menší termín – příbuzné heslo (Formální klamy, Illicit minor)
• Čtyři termíny – příbuzné heslo (Formální klamy, Four terms)
• Vylučující premisy – příbuzné heslo (Formální klamy, Exclusive premises)
• Kladný závěr ze záporné premisy – příbuzné heslo (Formální klamy, Affirmative conclusion from a negative premise)
• Vina asociací – příbuzné heslo (Klamy relevance, Guilt by association)
• Komplexní ekvivalence – příbuzné heslo (NLP vzorce: Meta-model, Complex equivalence)

V kompendiu

• EA-5.1.5 Logická diskontinuita – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.8 Politická a ideologická EA — totalitní systémy, propaganda, populismus – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Popření předchůdce – předchozí heslo rodiny
• Nedovolený větší termín – další heslo rodiny