Odvolání na důsledky🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-02.18
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy relevance
Druh	neformální klam
Anglicky	Appeal to consequences
Jiné názvy	argumentum ad consequentiam
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Odvolání na důsledky je neformální klam relevance, v němž se o pravdivosti tvrzení rozhoduje podle toho, zda by jeho přijetí mělo příjemné, nebo nepříjemné následky. Tvrzení má být nepravdivé, protože by jeho pravdivost byla bolestná, nebezpečná nebo nevýhodná, a naopak pravdivé, protože by jeho přijetí přineslo útěchu, klid nebo prospěch. Latinsky se klam nazývá argumentum ad consequentiam. Pragma-dialektická teorie ho řadí mezi porušení pravidla argumentačního schématu, protože se v něm zaměňuje otázka po faktech s otázkou po hodnotách: důsledky, které jsou relevantní pro rozhodnutí o jednání, se použijí k rozhodnutí o tom, co je pravda (van Eemeren a Grootendorst 1992). Klam je třeba odlišit od legitimního argumentu z důsledků, který se týká volby jednání a v praktickém uvažování patří k nejběžnějším a nejrozumnějším typům argumentace (Walton 1995). Pro kompendium je heslo důležité, protože odvolání na důsledky je jedním z hlavních mechanismů, jimiž se nepohodlné poznatky odmítají v institucích, rodinách i ve veřejné debatě, a protože souvisí s motivovaným uvažováním, které působí i na odborníky.

Původ a souvislosti🔗

Argument z důsledků je jedním z nejstarších a nejpřirozenějších způsobů uvažování o jednání: zvažujeme, co se stane, když něco uděláme. Teorie argumentačních schémat ho popisuje ve dvou podobách, argumentu z kladných a argumentu ze záporných důsledků, a připojuje k nim kritické otázky, například jak pravděpodobné jsou uváděné důsledky, jaké doklady pro ně existují a zda neexistují jiné důsledky opačné povahy, které by se měly zvážit (Walton, Reed a Macagno 2008). Klam vzniká, když se toto schéma přenese z otázek „co máme dělat?“ na otázky „co je pravda?“. Historický rozbor standardního výkladu klamů ukazuje, že tradiční učebnice pracovaly s mnoha latinskými názvy, ale málokdy vysvětlovaly, proč je určitý typ argumentu v jednom kontextu rozumný a v jiném chybný (Hamblin 1970). Pragmatický přístup k teorii klamů tuto mezeru vyplnil tím, že klam chápe jako nesprávné užití schématu, které je samo o sobě legitimní (Walton 1995). Příbuzné heslo motivované uvažování popisuje psychologický mechanismus, který klam činí tak přirozeným.

Struktura argumentu🔗

Klam má dvě zrcadlové podoby. Záporná podoba zní: kdyby bylo T pravdivé, mělo by to špatné důsledky D; proto T není pravdivé. Kladná podoba zní: kdyby bylo T pravdivé, mělo by to dobré důsledky D; proto T je pravdivé. Rozbor podle modelu argumentu ukazuje, že obě podoby stojí na oprávnění, které spojuje žádoucnost s pravdivostí, a toto oprávnění je nepravdivé, protože svět se neřídí tím, co by se nám hodilo (Toulmin 1958). Klam se často kombinuje s odvoláním na strach, kdy se nepříjemné důsledky vykreslí tak živě, že posluchač raději přijme jejich nemožnost. Jinou kombinací je spojení s kluzkým svahem, kdy se z přijetí tvrzení odvozuje řetěz stále horších následků. Zvláštní podobou je morální varianta: tvrzení se odmítá, protože by jeho pravdivost byla „nebezpečná pro společnost“, a otázka, zda je pravdivé, se tím vůbec nepoloží. Tato varianta se blíží moralistickému klamu.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je, že na otázku „je to pravda?“ přichází odpověď „to by bylo hrozné“ nebo „to by bylo skvělé“. Druhým znakem je, že se diskuse o dokladech vůbec nezahájí, protože mluvčí považuje důsledky za dostatečný důvod. Třetím znakem je selektivita: mluvčí uvádí jen ty důsledky, které podporují jeho závěr, a mlčí o důsledcích, které by plynuly z opačného omylu, například z toho, že by se skutečný problém přehlížel. Čtvrtým znakem je osobní zájem, kdy uváděné důsledky postihují právě mluvčího nebo jeho skupinu. Psychologický výzkum motivovaného uvažování ukázal, že lidé, kteří si přejí dospět k určitému závěru, vybírají a hodnotí doklady tak, aby závěr podpořily, a přitom si udržují dojem, že uvažují nestranně (Kunda 1990). Gilovich ve svém rozboru chybných přesvědčení popisuje, že lidé u žádoucích závěrů kladou otázku „mohu tomu věřit?“, kdežto u nežádoucích otázku „musím tomu věřit?“, a tím na ně uplatňují odlišné nároky na doklady (Gilovich 1991). Pátým znakem je, že kritik, který na nepříjemný fakt upozorní, je obviněn z toho, že důsledky způsobil.

Vztah k technikám kompendia🔗

V institucích se odvolání na důsledky objevuje jako ochrana pověsti. Zpráva o pochybení lékaře, učitele nebo duchovního se odmítá ne proto, že by byla vyvrácena, ale proto, že by její přijetí „poškodilo důvěru veřejnosti“ nebo „zničilo dílo celé generace“. Tím se poškozený stává hrozbou pro instituci a jeho výpověď se zpochybňuje kvůli tomu, co by způsobila. Kompendium tyto mechanismy rozebírá v kapitole o sociální epistemologii, kde se ukazuje, jak zájem skupiny ovlivňuje, čí svědectví se přijímá. V rodinách se klam projevuje jako odmítání pravdy o zneužití, protože by „rozbila rodinu“; klinická literatura o traumatu popisuje, jak okolí i rodina raději popřou výpověď oběti, než aby čelily jejím důsledkům (Herman 1992). V politice se nepohodlná data odmítají, protože by „nahrála nepříteli“. Ve všech případech platí, že cenu za klam neplatí ten, kdo ho používá, ale ten, jehož zkušenost se kvůli důsledkům neuzná. Politickou podobu tohoto mechanismu sleduje kapitola o politické a ideologické epistemické anihilaci.

Odlišení od platné argumentace🔗

Důsledky jsou relevantní tam, kde se rozhoduje o jednání. Zda zavést nové opatření, předepsat lék nebo změnit zákon, se rozumně posuzuje podle očekávaných přínosů a škod, a argument z důsledků je zde základní formou praktického uvažování (Walton 2008). Důsledky jsou také relevantní pro rozhodnutí, jak naložit s pravdou: kdy ji sdělit, komu, jakým způsobem a s jakou podporou. Lékař, který zvažuje, jak sdělit vážnou diagnózu, uvažuje o důsledcích legitimně, protože nezpochybňuje, že diagnóza platí. Klam začíná tam, kde se důsledky použijí k závěru o faktech. Bayesovský rozbor neformálních argumentů ukazuje, že argumenty o důsledcích mohou být silné nebo slabé podle pravděpodobnosti, kterou lze jednotlivým důsledkům připsat, ale že žádná pravděpodobnost důsledku nemění pravděpodobnost výchozího tvrzení, pokud s ním není kauzálně spojena (Hahn a Oaksford 2007). Platná argumentace proto drží dvě otázky odděleně a na každou odpovídá jinými druhy důvodů.

Stav poznání🔗

Empirický výzkum neměří odvolání na důsledky jako izolovaný klam, ale popisuje mechanismy, které ho podporují. Přehledová práce o motivovaném uvažování ukázala, že přání dospět k určitému závěru ovlivňuje, které vzpomínky a pravidla lidé vybavují a jak přísně hodnotí doklady, a že tento vliv je omezen tím, že lidé potřebují svůj závěr umět před sebou i před druhými zdůvodnit (Kunda 1990). Přehled výzkumu konfirmačního zkreslení dokládá, že lidé hledají a interpretují informace způsobem, který potvrzuje jejich očekávání, v mnoha oblastech od vědy po soudnictví (Nickerson 1998). Argumentační teorie uvažování vykládá tyto nálezy tak, že lidské uvažování se vyvinulo hlavně pro obhajobu vlastních stanovisek a hodnocení cizích argumentů, a proto je při hájení vlastních žádoucích závěrů zaujaté, kdežto ve skupinové diskusi s nesouhlasícími partnery bývá přesnější (Mercier a Sperber 2011). Z těchto nálezů plyne, že klam není znakem hlouposti: je to běžný sklon, který lze omezit spíš uspořádáním diskuse než pouhou výzvou k objektivitě.

Obrana a odpověď🔗

Základní obranou je výslovné oddělení dvou otázek: zda je tvrzení pravdivé a co z toho plyne pro jednání. Je možné uznat, že důsledky by byly vážné, a zároveň trvat na tom, že o pravdivosti rozhodují doklady. Teorie kritické diskuse dává k tomu oporu, protože požaduje, aby se stanovisko hájilo schématem, které je pro daný typ otázky vhodné (van Eemeren a Grootendorst 1992). V institucích pomáhá oddělit posuzování faktů od rozhodování o opatřeních, například tím, že fakta posuzuje jiný orgán než ten, kdo nese důsledky. Výzkum motivovaného uvažování naznačuje, že lidé posuzují doklady pečlivěji, když jsou vedeni k přesnosti a vědí, že budou svůj úsudek obhajovat před nestranným publikem (Kunda 1990). Pro poradce a terapeuty je užitečné vnímat, že klient, který odmítá nepříjemnou pravdu kvůli jejím důsledkům, často chrání něco cenného, a že obrana se proto má týkat i toho, jak důsledky unést, ne jen toho, jak přijmout fakt. Kde klam slouží k umlčení poškozených, je třeba trvat na tom, aby se jejich výpověď posoudila podle dokladů.

Literatura🔗

• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Toulmin, S. E. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy relevance – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Odvolání na strach – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to fear)
• Odvolání na sílu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to force)
• Dvě křivdy dávají právo – příbuzné heslo (Klamy relevance, Two wrongs make a right)
• Kluzký svah – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Slippery slope)
• Klam utopených nákladů – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Sunk cost fallacy)
• Předstíraná starost – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Concern trolling)
• Problém „je“ a „má být“ – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Is–ought problem)
• Moralistický klam – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Moralistic fallacy)
• Argumentační schémata a kritické otázky – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Argumentation schemes)
• Motivované uvažování – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Motivated reasoning)

V kompendiu

• 7.3 Sociální epistemologie EA — Goldman, Fricker, Longino, Anderson – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.8 Politická a ideologická EA — totalitní systémy, propaganda, populismus – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Odvolání na přirozenost – předchozí heslo rodiny
• Červený sleď – další heslo rodiny