Nedovolená konverze🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-01.16
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Formální klamy
Druh	formální klam
Anglicky	Illicit conversion
Jiné názvy	chybná konverze, neplatné obrácení soudu
Obecnější heslo	Formální klam
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Nedovolená konverze je neplatný úsudek, který v kategorickém soudu prohodí podmět a přísudek tam, kde to logika nepřipouští. Nejznámější podoba vyvozuje z obecně kladného soudu „všechna A jsou B“ obecně kladný soud „všechna B jsou A“. Z toho, že všichni chirurgové jsou lékaři, by tak plynulo, že všichni lékaři jsou chirurgové. Tradiční logika přesně vymezuje, které soudy obrátit lze: obecně záporný soud („žádné A není B“) a částečně kladný soud („některá A jsou B“) se obracejí platně, protože vztah mezi oběma třídami je v nich souměrný; obecně kladný soud lze obrátit nanejvýš omezeně na „některá B jsou A“ a částečně záporný soud nelze obrátit vůbec (Copi, Cohen a McMahon 2014).

Klam má tedy několik podob, které spojuje jedna domněnka: že vztah zahrnutí platí oběma směry. Vedle obrácení obecně kladného soudu je to obrácení částečně záporného soudu („některé ryby nejsou žraloci, tedy někteří žraloci nejsou ryby“), obrácení podmínky („když p, pak q“ čtené jako „když q, pak p“) a v jazyce čísel záměna pravděpodobnosti B za podmínky A s pravděpodobností A za podmínky B. Mill řadil chyby v obracení soudů mezi klamy úsudku, tedy mezi vady, které vznikají až při vyvozování, a ne při pozorování nebo zobecňování (Mill 1843).

Původ a souvislosti🔗

Pravidla obracení soudů jsou součástí aristotelské sylogistiky od jejího počátku a v logických učebnicích se z ní dědí jako samostatná kapitola o bezprostředních úsudcích. Whately je v devatenáctém století vykládal jako součást základů logiky, na nichž teprve stojí nauka o sylogismu a o klamech (Whately 1826). Aristotelés v O sofistických důkazech vysvětloval klam důsledku tím, že lidé pokládají vztah následku za obratitelný: když je med žlutý, zdá se jim, že žluté je medem. Hamblin tento klam probírá v rozboru Aristotelova výčtu jako jeden z klamů, které nezávisejí na jazyce (Hamblin 1970). Nedovolená konverze a potvrzení důsledku jsou tak historicky dvě tváře téhož omylu.

Mill nevykládal chybné obracení soudů jako pouhé školní cvičení. Zařadil ho do soustavné klasifikace klamů, která měla postihnout zdroje chybných závěrů v uvažování vůbec, od pozorování přes zobecňování až po samotné vyvozování (Mill 1843). Moderní logika přidala další rozlišení. Podle booleovského výkladu obecné soudy netvrdí existenci prvků své třídy, a omezené obrácení obecně kladného soudu na „některá B jsou A“ proto platí jen za předpokladu, že třída A není prázdná (Copi, Cohen a McMahon 2014). Zde se klam stýká s existenčním klamem.

Struktura argumentu🔗

Základní podoba: Všechna A jsou B. Tedy všechna B jsou A. Protipříklad stejné stavby stačí jediný: všichni psi jsou savci, ale ne všichni savci jsou psi. Nauka o rozložení termínů vysvětluje, proč obrácení selhává. V obecně kladném soudu je přísudek nerozložený, výrok o něm nic neříká o celé třídě B. Po obrácení se B stává podmětem obecného soudu a je rozložený, takže závěr tvrdí o celé třídě víc, než premisa obsahovala (Copi, Cohen a McMahon 2014). Jde o tutéž vadu, kterou v sylogismu popisují nedovolený větší termín a nedovolený menší termín.

Ve větách s podmínkou má klam podobu obrácení implikace: z pravidla „kdo má horečku, je nemocný“ se usuzuje „kdo je nemocný, má horečku“. Ve větách o pravděpodobnosti se zaměňuje podíl nemocných mezi lidmi s pozitivním testem s podílem pozitivních testů mezi nemocnými. Gigerenzer ukazuje, že tato záměna je při čtení výsledků lékařských testů obvyklá a že ji zmenšuje převedení pravděpodobností na přirozené četnosti, tedy počty lidí z konkrétního souboru (Gigerenzer 2002). V soudní síni má podobu klamu žalobce: pravděpodobnost shody stop u nevinného člověka se vydává za pravděpodobnost, že obžalovaný je nevinen (Thompson a Schumann 1987).

Platné bezprostřední úsudky, s nimiž se klam snadno plete, jsou tři. Obrácení obecně záporného a částečně kladného soudu, převrácení kvality (obverze), které z „všechna A jsou B“ dělá „žádné A není ne-B“, a obměna (kontrapozice), podle níž z „všechna A jsou B“ plyne „všechna ne-B jsou ne-A“. Obměna je u obecně kladného soudu platná, obrácení nikoli (Copi, Cohen a McMahon 2014). Kdo chce zachovat směr usuzování od B zpět k A, má tedy platnou cestu jen přes negaci: co není B, není ani A.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je, že závěr obsahuje tytéž dva pojmy jako premisa, jen v obráceném pořadí, a mezi nimi chybí jakýkoli doklad pro druhý směr. Druhým znakem je přechod od popisu skupiny k jejímu rozpoznávacímu znaku: z „všichni pachatelé měli rys X“ se stává „rys X prozrazuje pachatele“. Takový posun vychází vstříc úsudku podle reprezentativnosti, při němž se pravděpodobnost odhaduje podle podobnosti s typickým případem a zanedbává se, jak častý je daný rys v celé populaci (Tversky a Kahneman 1974). Na stejném místě se klam potkává se zanedbáním základní míry.

Třetím znakem je funkce obrácené věty. Pokud z ní vyplývá podezření vůči celé skupině lidí, kteří s pachateli sdílejí neškodný rys, slouží obrácení k nálepkování. Kniha popisuje, jak se takové zobecnění o skupinách stává součástí propagandy, v kapitole o politické a ideologické epistemické anihilaci; logická stránka je přitom prostá: z toho, že všichni A mají rys B, nelze nic říci o tom, kolik nositelů rysu B patří k A (Copi, Cohen a McMahon 2014). Čtvrtým znakem jsou čísla bez jmenovatele. Věta „devět z deseti zadržených mělo u sebe hotovost“ se v dalším kroku čte jako „kdo má u sebe hotovost, je z devadesáti procent pachatel“, ačkoli k tomu by bylo třeba znát, kolik lidí s hotovostí zadrženo nebylo (Gigerenzer 2002).

Pátým znakem je jazyková dvojznačnost spony „je“. Věta „velryby jsou savci“ vyjadřuje zahrnutí jedné třídy do druhé, kdežto věta „čtverec je pravoúhelník se stejně dlouhými stranami“ vyjadřuje definici, tedy totožnost obou tříd. Definice se obrátit dá, zahrnutí ne, a kdo obě věty čte stejně, obrací i to, co obrátit nelze (Copi, Cohen a McMahon 2014).

Odlišení od platné argumentace🔗

Obrácení je platné u obecně záporných a částečně kladných soudů, u definic a u výroků, které jsou výslovně oboustranné („právě tehdy, když“). Platný je také úsudek, který obrácenou větu nevyvozuje, ale samostatně dokládá: pokud se zjistí, že všichni nositelé rysu B skutečně patří do třídy A, je to nové zjištění, ne důsledek premisy. Pragma-dialektická rekonstrukce pomáhá tyto případy oddělit tím, že hledá nevyslovenou premisu, která by úsudek učinila platným. Zde by to byla věta „rys B mají jen A“ a ta se dá přímo posoudit (van Eemeren a Grootendorst 1992).

Ani diagnostické usuzování od rysu k příčině není samo o sobě klamem. Lékař, který z příznaku usuzuje na nemoc, postupuje oprávněně, pokud zná, jak často se příznak vyskytuje u nemocných i u zdravých, a závěr podává jako pravděpodobný. Bayesovský přístup k neformálním argumentům ukazuje, že síla takového úsudku závisí na výchozí pravděpodobnosti a na tom, jak dobře doklad rozlišuje mezi hypotézami, a ne na samotné formě věty (Hahn a Oaksford 2007). Klamem se úsudek stává tehdy, když se tvrdí jako jistý a když se o četnosti rysu mimo třídu A nic neví.

Stav poznání🔗

Nejlépe je doložena pravděpodobnostní podoba klamu. Gigerenzer shrnuje výzkum, v němž lékaři i laici při čtení výsledků testů zaměňovali podmíněné pravděpodobnosti, a ukazuje, že podání v přirozených četnostech podíl správných odpovědí výrazně zvyšuje (Gigerenzer 2002). Thompson a Schumann popsali, jak se při výkladu statistických důkazů v trestním řízení objevuje záměna pravděpodobnosti shody s pravděpodobností viny i chyba opačného směru, a zkoumali, jak takové argumenty hodnotí laičtí posuzovatelé (Thompson a Schumann 1987). Tversky a Kahneman doložili, že úsudek podle reprezentativnosti soustavně zanedbává výchozí četnosti (Tversky a Kahneman 1974).

U sylogistické podoby je doklad nepřímý. Kahneman popisuje, že velká část studentů přijímá neplatný sylogismus, má-li věrohodný závěr, protože intuitivní myšlení hodnotí spíš přijatelnost závěru než stavbu úsudku (Kahneman 2011). Stanovich a West ukázali, že se lidé v úlohách na logické a pravděpodobnostní uvažování soustavně liší a že tyto rozdíly souvisejí s kognitivními schopnostmi i se sklonem myšlení (Stanovich a West 2000). Výzkum, který by četnost samotné nedovolené konverze v běžné řeči měřil, kniha ve své bibliografii nemá; přesné míry výskytu proto neuvádí.

Obrana a odpověď🔗

Nejjednodušší odpovědí je obrácenou větu vyslovit a zkusit ji na protipříkladu stejné stavby: „všichni psi jsou savci“ ukazuje, že z obecně kladného soudu nelze obrátit pořadí pojmů. Druhou odpovědí je otázka po druhém směru: kolik nositelů rysu B do třídy A nepatří? Teprve odpověď na ni říká, zda rys může sloužit jako znak (Copi, Cohen a McMahon 2014). Kde jde o čísla, pomáhá přepsat procenta do počtů lidí z jednoho souboru, protože v přirozených četnostech je rozdíl mezi oběma směry vidět na první pohled (Gigerenzer 2002).

V institucích, které z profilu pachatelů odvozují pravidla pro všechny, je obranou trvat na údaji o falešně pozitivních případech: kolik lidí by nové pravidlo postihlo neprávem. U člověka, kterému okolí vykládá, že jeho neškodný rys z něj dělá podezřelého, je obranou pojmenovat obrácení a vrátit spor k tomu, co bylo skutečně zjištěno. Výzkum dezinformací dokládá, že předem poznaná struktura zavádějícího argumentu snižuje jeho vliv i v nové podobě (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017).

Literatura🔗

• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Gigerenzer, G. (2002). Calculated Risks: How to Know When Numbers Deceive You. New York: Simon & Schuster.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Mill, J. S. (1843). A System of Logic, Ratiocinative and Inductive. London: John W. Parker.
• Stanovich, K. E., & West, R. F. (2000). Individual differences in reasoning: Implications for the rationality debate? Behavioral and Brain Sciences, 23(5), 645–665.
• Thompson, W. C., & Schumann, E. L. (1987). Interpretation of statistical evidence in criminal trials: The prosecutor's fallacy and the defense attorney's fallacy. Law and Human Behavior, 11(3), 167–187.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Whately, R. (1826). Elements of Logic. London: J. Mawman.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Formální klamy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Formální klam – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Potvrzení důsledku – příbuzné heslo (Formální klamy, Affirming the consequent)
• Nedovolený větší termín – příbuzné heslo (Formální klamy, Illicit major)
• Existenční klam – příbuzné heslo (Formální klamy, Existential fallacy)
• Zanedbání základní míry – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Base-rate neglect)
• Klam žalobce – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Prosecutor's fallacy)

V kompendiu

• Forenzní a právní rozměr EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.3.2 Tversky a Kahneman: Heuristiky – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.1.5 Logická diskontinuita – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.8 Politická a ideologická EA — totalitní systémy, propaganda, populismus – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Kladný závěr ze záporné premisy – předchozí heslo rodiny