Falešná vyváženost🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-07.09
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Rétorické a dialogické taktiky
Druh	rétorická taktika
Anglicky	False balance
Jiné názvy	vyváženost jako zkreslení, bothsidesismus
Obecnější heslo	Falešná ekvivalence
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	vysoké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Falešná vyváženost je způsob podání sporné otázky, při kterém se dvěma nebo více stanoviskům přidělí stejný prostor, stejná váha a stejné postavení, ačkoli důkazy, odborná shoda nebo kvalita podkladů jsou rozloženy velmi nerovnoměrně. Výsledkem není nepravdivé tvrzení o jednotlivých faktech, ale nepravdivý obraz stavu poznání: publikum odchází s dojmem, že odborníci jsou rozděleni zhruba napůl, ačkoli ve skutečnosti stojí na jedné straně převážná většina výzkumu a na druhé jednotlivci nebo zájmové skupiny. Nejznámější analýza tohoto jevu ukázala, že dodržování novinářské normy vyváženosti vedlo v americkém prestižním tisku k pokrytí klimatické změny, které se systematicky odchylovalo od stavu vědeckého konsenzu, a autoři pro ten jev zvolili výstižné označení „vyváženost jako zkreslení“ (Boykoff a Boykoff 2004). Falešná vyváženost je zvláštním případem falešné ekvivalence: nesrovnává dvě věci jako stejné, ale dvě míry jistoty.

Původ a souvislosti🔗

Kořenem jevu je norma, která má sama o sobě rozumný účel. Profesionální žurnalistika a mnohé deliberativní instituce žádají, aby byla slyšena každá strana sporu. Tato norma chrání před jednostranností tam, kde jde o hodnoty, zájmy nebo politická rozhodnutí, v nichž žádná strana nemá monopol na pravdu. Potíž vzniká, když se tato procedurální zásada přenese na otázky, které jsou primárně empirické a kde existuje dobře doložená odpověď. Analýza tisku ukázala, že právě mechanické uplatňování vyváženosti na takovou otázku produkovalo informační zkreslení, přestože žádný jednotlivý článek nemusel obsahovat nepravdu (Boykoff a Boykoff 2004). V teorii argumentace odpovídá jev nesprávnému zacházení s argumentem z odborného názoru. Schéma tohoto argumentu má mezi kritickými otázkami i to, zda je názor citovaného odborníka v souladu s ostatními odborníky v daném oboru (Walton, Reed a Macagno 2008). Falešná vyváženost tuto kritickou otázku potlačuje: dva hlasy se postaví vedle sebe, aniž by se řeklo, kolik dalších hlasů stojí za každým z nich. Z hlediska psychologie přesvědčování je důležité i to, že lidé při nejistotě usuzují podle toho, co dělají a říkají ostatní (Cialdini 2009); pokud médium předvádí rovnoměrně rozdělenou obec, předvádí zároveň falešný společenský důkaz.

Struktura argumentu🔗

Taktika většinou není vyslovena jako argument, ale je obsažena v rámci, v uspořádání pořadu, článku nebo jednání. Lze ji přesto rekonstruovat jako implicitní úsudek. První premisa zní: k otázce existují dvě stanoviska. Druhá premisa zní: obě stanoviska mají své zastánce s tituly nebo zkušeností. Implicitní závěr zní: otázka je otevřená a rozumný člověk by měl zůstat nerozhodnutý nebo zvolit střed. Chybí přitom premisa, na které celý závěr závisí, totiž informace o tom, jak je rozložena váha důkazů. Z existence sporu neplyne jeho vyrovnanost. Struktura se proto podobá falešnému kompromisu, který z toho, že existují krajní pozice, vyvozuje, že pravda leží uprostřed. Odlišuje se tím, že nemusí tvrdit nic o středu; stačí, že vyvolá nerozhodnost. Hodnocení důkazů v kontextu neformální logiky vyžaduje posoudit přijatelnost, relevanci a dostatečnost premis (Govier 2010), a falešná vyváženost obchází právě posouzení dostatečnosti. Jako taktika může být použita záměrně, když strana s menší oporou v důkazech požaduje „rovný prostor“ jako cestu ke zviditelnění, nebo nezáměrně, když redakce nebo komise uplatní formální pravidlo rovnosti bez ohledu na obsah.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je symetrie formátu tam, kde je asymetrie obsahu: stejný čas, stejný počet řečníků, stejná délka citací, ale žádná informace o tom, co říká převážná část odborné literatury. Druhým znakem je volba zástupců. Na jedné straně může stát představitel velké vědecké instituce, na druhé osoba bez publikací v oboru, a přesto jsou oba uvedeni jako „odborníci“. Třetím znakem je slovník nerozhodnosti: „názory se různí“, „vědci se přou“, „je to složité“, a to u otázek, k nimž existují systematické přehledy. Čtvrtým znakem je selektivita vyváženosti. Tentýž pořad nebo instituce nepožaduje druhou stranu u všech témat, ale jen u těch, kde je druhá strana vítaná z jiných než epistemických důvodů. Pátým znakem je požadavek na „rovný prostor“ vznesený stranou, která se nepodrobuje odbornému recenznímu řízení, ale chce sdílet jeho autoritu. V organizačním prostředí se jev projevuje například tak, že posudek nezávislé laboratoře a interní vyjádření dotčené osoby jsou ve zprávě uvedeny jako „dva pohledy“, jako by měly stejnou důkazní hodnotu. Podobné uspořádání kompendium popisuje u zesilování pseudokontroverze, kde se dojem sporu vytváří cíleně (van der Linden 2023).

Odlišení od platné argumentace🔗

Vyváženost sama o sobě klamem není. Je oprávněná ve třech typických situacích. Zaprvé tam, kde se odborná obec skutečně dělí, například u nových výsledků, které ještě nebyly replikovány, nebo u otázek, kde existují kvalitní studie s protichůdnými závěry. Zadruhé tam, kde jde o hodnotové nebo politické rozhodnutí: i když jsou fakta jasná, mohou se lidé oprávněně lišit v tom, jakou váhu dávají různým důsledkům. Zatřetí v soudním a správním řízení, kde má každá strana právo být slyšena bez ohledu na to, jak silné má důkazy, protože právo na slyšení je procesní záruka, nikoli tvrzení o rovnosti důkazů. Rozhodující otázka nezní, zda dostaly prostor obě strany, ale zda rámec sdělení věrně zobrazuje stav důkazů. Pořad může pozvat i menšinového zastánce a zůstat poctivý, pokud předem a srozumitelně uvede, jaké je rozložení názorů v oboru. Argument z odborného názoru je silný, když odborník mluví ve svém oboru a jeho názor je v souladu se zbytkem oboru (Walton, Reed a Macagno 2008). Platná argumentace proto nevylučuje menšinový hlas, ale označuje ho jako menšinový.

Stav poznání🔗

Empirický výzkum jevu vychází ze dvou proudů. První je obsahová analýza mediálního pokrytí, jejímž klasickým příkladem je studie amerického tisku z přelomu tisíciletí, která doložila, že velká část článků podávala klimatickou změnu vyváženě, a tím odchylně od vědeckého konsenzu (Boykoff a Boykoff 2004). Druhý proud zkoumá účinky na publikum. Experimenty ukázaly, že informace o vědeckém konsenzu ztrácí účinek, pokud je postavena vedle zdánlivě rovnocenného protinázoru, a že tento účinek lze zmírnit, když je publikum předem upozorněno, jak technika falešné vyváženosti funguje (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017). Tento výsledek zapadá do širší linie výzkumu psychologické inokulace, podle níž vysvětlení manipulativní techniky před expozicí zvyšuje odolnost vůči ní (van der Linden 2023). Otevřené zůstávají otázky přenosu do prostředí sociálních sítí, kde neexistuje redakce, která by o vyváženosti rozhodovala, a kde se dojem sporu vytváří množstvím hlasů spíš než formátem. Rovněž chybí dostatek výzkumu mimo anglosaské mediální prostředí, takže závěry je třeba přenášet na české poměry opatrně.

Vztah k technikám kompendia🔗

V individuální rovině se falešná vyváženost může stát vnitřním postojem. Člověk, který je opakovaně vystavován dojmu, že ke každé otázce existují dvě rovnocenné strany, může ztratit schopnost rozlišovat mezi doloženým a nedoloženým a začít vnímat každé rozhodnutí jako předčasné. Experimenty, v nichž informace o vědeckém konsenzu ztrácela účinek vedle zdánlivě rovnocenného protinázoru, ukazují, jak se tento dojem promítá do úsudku jednotlivých čtenářů (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017). Tento posun kompendium popisuje jako internalizaci falešné vyváženosti. V kolektivní rovině se taktika pojí s argumentem pronásledovaného menšinového génia, který popisuje heslo Galileův gambit: menšinová strana nejdřív požaduje rovný prostor a pak odmítnutí tohoto požadavku vykládá jako doklad, že je umlčována.

Obrana a odpověď🔗

Obrana nespočívá v tom, odmítnout menšinovému hlasu prostor, ale vrátit do debaty chybějící premisu. První možná odpověď je otázka po rozložení: jak se k věci staví systematické přehledy, odborné společnosti, většina nezávislých studií? Druhá je otázka po kvalifikaci: mluví každý z vystupujících ve svém oboru a o datech, která sám zkoumal? Třetí je požadavek na rámec: pokud je menšinový hlas uveden, má být uveden jako menšinový, s informací, na čem se odborná shoda zakládá. Pro redakce, komise a vyšetřovatele je užitečné rozlišit, zda je vyváženost procesní povinností, jako je právo na vyjádření, nebo tvrzením o stavu poznání; první je nutno dodržet, druhé je nutno ověřit. Výzkum inokulace naznačuje, že nejúčinnější obranou publika je předchozí vysvětlení, jak technika pracuje, protože pojmenovaný vzorec ztrácí přesvědčivost (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017). Pro jednotlivce, kteří si falešnou vyváženost osvojili jako postoj, je cestou zpět učit se vážit důkazy podle jejich kvality a počtu a připustit, že mnoho otázek nemá dvě rovnocenné odpovědi (Boykoff a Boykoff 2004).

Literatura🔗

• Boykoff, M. T., & Boykoff, J. M. (2004). Balance as bias: Global warming and the US prestige press. Global Environmental Change, 14(2), 125–136.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van der Linden, S. (2023). Foolproof: Why Misinformation Infects Our Minds and How to Build Immunity. London: 4th Estate.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Rétorické a dialogické taktiky – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Falešná ekvivalence – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Odvolání na nepatřičnou autoritu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to authority)
• Výběr třešniček – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Cherry picking)
• Falešná ekvivalence – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, False equivalence)
• Falešný kompromis – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Argument to moderation)
• Galileův gambit – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Galileo gambit)
• Palba nepravd – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Firehose of falsehood)
• Klam rovnováhy důkazů – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Balance-of-evidence fallacy)
• Ocelový panák – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Steelmanning)
• Inokulace proti klamům – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Inoculation against fallacies)

V kompendiu

• EA-2.5.5 Internalizace falešné vyváženosti (bothsidesism) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.3.5 Zesilování pseudokontroverze – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.1.9 Vytváření pseudokonsenzu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Bulverismus – předchozí heslo rodiny
• Vybírání podivínů – další heslo rodiny