Naturalistický klam🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-08.01
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy hodnot, přírody a vědy
Druh	neformální klam
Anglicky	Naturalistic fallacy
Jiné názvy	klam přirozenosti dobra
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Naturalistický klam je chyba v hodnotové argumentaci, při níž se pojem dobra nebo správnosti ztotožní s nějakou přirozenou, empiricky zjistitelnou vlastností, například se slastí, s přežitím, s evoluční pokročilostí nebo s tím, co lidé obvykle chtějí, a toto ztotožnění se pak používá tak, jako by samo rozhodlo hodnotovou otázku. Název zavedl George Edward Moore, podle něhož je „dobré“ jednoduchá a nedefinovatelná vlastnost, takže každý pokus vymezit ji vlastností přirozenou zaměňuje dvě různé věci a uzavírá otázku, která uzavřená není (Moore 1903). V dnešním širším užití se tak označuje i každý úsudek, který z toho, že něco je přirozené, vyvozuje, že je to dobré, a z toho, že něco je nepřirozené, vyvozuje, že je to špatné. Toto širší užití se překrývá s odvoláním na přirozenost a s obecnějším problémem „je“ a „má být“. V teorii argumentace jde v obou podobách o argument, jehož hodnotící premisa buď chybí, nebo je skrytá v definici, a proto ji posluchač nemůže posoudit podle podmínek přijatelnosti, relevance a dostatečnosti důvodů, jak je pro hodnocení argumentů formuluje Govier (Govier 2010). Heslo popisuje strukturu klamu tak, aby šel rozpoznat v rozhovoru, v odborném textu i v rozhodování instituce, a aby na něj šlo věcně odpovědět.

Původ a souvislosti🔗

Moore formuloval pojem na začátku dvacátého století v polemice s etickými teoriemi, které dobro vymezovaly něčím, co lze zjistit pozorováním. Kritizoval hédonismus, který dobro ztotožňuje se slastí, i evoluční etiku Herberta Spencera, podle níž je lepší to chování, které je vývojově pokročilejší. Proti oběma postavil argument, který se později začal nazývat argumentem otevřené otázky: o čemkoli, co má danou přirozenou vlastnost, lze smysluplně položit otázku, zda je to také dobré, a kdyby šlo o totéž, otázka by smysl neměla (Moore 1903). Moore výslovně zahrnul pod tentýž klam i metafyzické teorie, které dobro ztotožňují s nadsmyslovou skutečností, takže mu nešlo o přírodu v úzkém smyslu, ale o každou definici dobra jinou vlastností. Ve stejném díle kritizoval i úvahu, kterou Mill použil ve svém Utilitarismu, totiž přechod od toho, co lidé skutečně chtějí, k tomu, co je žádoucí. Sám Mill přitom v Systému logiky rozlišil vědu, která zjišťuje, co je a co z čeho plyne, od umění praxe, které si stanoví cíl a od vědy přebírá jen prostředky; podle něj se tvrzení o cíli nedá převést na tvrzení vědy (Mill 1843). Starší a obecnější je Humova poznámka o přechodu od vět se sponou „je“ k větám s „má být“, kterou podrobněji rozebírá heslo o problému „je“ a „má být“. Moorův klam a Humův problém nejsou totéž: Hume upozorňuje na nedovolený logický přechod, Moore na chybnou definici. V praxi se ale obě chyby setkávají ve stejném typu výroku, a proto je kniha řadí vedle sebe. William Frankena koncem třicátých let namítl, že Moorovo obvinění není průkazem chyby, ale předpokládá to, co má dokázat, totiž že dobro přirozenou vlastností není; navrhl proto obecnější označení pro záměnu jedné vlastnosti s jinou, které katalog vede jako definiční klam.

Struktura argumentu🔗

V lidové podobě má argument tři části, z nichž je vyslovena obvykle jen první a poslední. První premisa tvrdí, že jednání, instituce nebo vlastnost X má přirozenou vlastnost N: je přirozená, vznikla evolucí, odpovídá biologii, přináší slast nebo je obvyklá. Nevyslovená druhá premisa tvrdí, že co má vlastnost N, je dobré, případně že co ji nemá, je špatné. Závěr pak zní, že X je dobré nebo že by se X mělo dělat. V modelu Toulmina odpovídá skrytá premisa oprávnění, které má spojovat údaje se závěrem; právě oprávnění je místem, kde se rozhoduje, zda argument obstojí, a v naturalistickém klamu zůstává nevysloveno a bez podpory (Toulmin 1958). Pragmaticko-dialektický přístup žádá, aby se nevyslovená premisa rekonstruovala tak, jak ji mluvčí v dané situaci musel předpokládat, a aby se pak posuzovala jako každé jiné tvrzení (van Eemeren a Grootendorst 1992). U naturalistického klamu se po rekonstrukci obvykle ukáže premisa, kterou by mluvčí v obecné podobě nehájil: přirozené jsou i nemoci, porody s komplikacemi nebo agrese, nepřirozené jsou brýle, očkování i písmo. Definiční podoba je jemnější. Mluvčí nevyvozuje, ale vymezuje: dobré prostě znamená to, co přináší slast, užitek nebo přežití. Hodnotová otázka se tím nezodpoví, ale prohlásí za vyřešenou slovníkem, a kdo ji dál klade, vypadá, že nerozumí slovům. Pro obě podoby je typický výběr: z přírody se uvádí ta její část, která odpovídá žádanému závěru, například soutěž místo spolupráce nebo hierarchie místo péče o slabší, takže hodnota byla zvolena dřív, než se k přírodě vůbec odkázalo.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je slovník, v němž výrazy „přirozené“, „od přírody“, „biologicky dané“, „evolučně vzniklé“ nebo „tak to v přírodě chodí“ stojí na místě důvodu, a ne popisu. Druhým znakem je přechod od popisu k doporučení v jediné větě, bez slova o tom, proč by popis měl zavazovat. Třetím znakem je asymetrie: na přírodu se mluvčí odvolává jen tam, kde se hodí, a jinde ji bez potíží překonává léky, technikou nebo zákony. Čtvrtým znakem je definiční uzávěr, tedy formulace typu „dobré je přece to, co…“, po níž další otázka působí jako neznalost pojmu. Pátým znakem je moralizace nepřirozeného: označení jednání nebo lidí za „proti přírodě“ nese odsudek, který se dál nezdůvodňuje. Walton zdůrazňuje, že argument se hodnotí podle toho, zda obstojí vůči kritickým otázkám, které jeho schéma otevírá, a podle toho, k jakému dialogu přispívá (Walton 2008). U odvolání na přirozenost je taková otázka vždy po ruce: proč by právě tato přirozená vlastnost měla být měřítkem dobra. V kontextu kompendia je klam zvlášť varovný tam, kde slouží k přepisování hodnotových měřítek skupiny, jak je popisuje technika inverze morálních os: krutost se v ní podává jako „přirozený řád“ a soucit jako slabost proti přírodě.

Odlišení od platné argumentace🔗

Ne každé odvolání na přírodu je klam. Fakta o lidské biologii, psychologii a prostředí jsou pro hodnotové úvahy podstatná jako premisy o důsledcích a o proveditelnosti. Kdo argumentuje, že určitý způsob výživy poškozuje zdraví, a výslovně předpokládá, že zdraví je hodnota, uvádí platný praktický úsudek; přirozenost v něm roli důvodu nehraje. Totéž platí o principu, že povinnost předpokládá možnost: zjištění, že člověk něco přirozeně nedokáže, je relevantní pro otázku, co po něm lze žádat. Schémata praktického usuzování a argumentu z důsledků vyžadují právě takovou výslovnou hodnotící premisu a nabízejí ke každé kritické otázky, například zda jsou důsledky pravděpodobné a zda nejsou vyváženy jinými (Walton, Reed a Macagno 2008). Rozdíl tedy nespočívá v tom, zda se fakta o přírodě objeví, ale v tom, zda hodnotící premisa stojí vedle nich viditelně a dá se zpochybnit. Odlišit je třeba i etický naturalismus jako filozofickou teorii. Kdo soustavně hájí, že dobro je určitá přirozená vlastnost, a své tvrzení zdůvodňuje, zastává pozici, se kterou lze nesouhlasit, ale nepáchá klam; Frankenova námitka připomíná, že Moorova kritika sama stojí na sporné teorii. Klamem se stává až tichá záměna, která spor uzavírá místo toho, aby ho vedla (Moore 1903).

Stav poznání🔗

Filozofický status Moorova argumentu zůstává sporný. Argument otevřené otázky je kritizován za to, že z toho, že dva pojmy nejsou zjevně totožné, nelze vyvodit, že neoznačují tutéž vlastnost, a část metaetiky proto naturalismus v nějaké podobě hájí. Pro hodnocení argumentů v praxi však na řešení tohoto sporu nezáleží: ať je dobro definovatelné, nebo ne, argument, který hodnotící premisu skrývá, je nedostatečně zdůvodněný. Empirická psychologie přispívá vysvětlením, proč jsou takové argumenty přesvědčivé. Výzkum motivovaného uvažování ukazuje, že lidé snáze přijímají a sami konstruují zdůvodnění závěrů, které si přejí, a že se přitom drží zdání racionality (Kunda 1990). Odvolání na přirozenost je k tomu vhodné, protože působí jako neutrální popis. Argumentační teorie uvažování dodává, že lidé jsou mnohem lepší v hodnocení argumentů druhých než v kontrole vlastních, takže skrytou premisu ve vlastním výroku často nevidí, ačkoli by ji v cizím odhalili (Mercier a Sperber 2011). Bayesovský přístup k neformálním klamům připomíná, že síla argumentu závisí na obsahu, a ne jen na formě (Hahn a Oaksford 2007): tvrzení, že něco je obvyklé nebo vývojově osvědčené, může být slabým vodítkem k tomu, co je bezpečné, ale nikdy samo nerozhodne, co je správné. Hamblin upozornil, že tradiční seznamy klamů často pracují s nepřesvědčivými příklady a málo vysvětlují, proč je daný úsudek chybný (Hamblin 1970); u naturalistického klamu je proto užitečné vždy rekonstruovat konkrétní chybějící premisu, místo aby se výrok jen opatřil nálepkou.

Obrana a odpověď🔗

Nejúčinnější odpovědí je vyslovit chybějící premisu a zeptat se, zda ji mluvčí zastává obecně. Pokud ano, lze ji věcně zkoumat a ukázat protipříklady; pokud ne, argument ztrácí oporu bez osobního sporu. Pragmaticko-dialektická pravidla kritické diskuse dávají každé straně právo žádat obhajobu premisy, na které závěr stojí, i když nebyla vyslovena (van Eemeren a Grootendorst 1992). Druhou odpovědí je oddělit dvě otázky, které výrok spojuje: zda je popisné tvrzení o přírodě vůbec pravdivé a co by z něj plynulo, kdyby pravdivé bylo. Populární odkazy na biologii bývají nepřesné, a přesto ani přesný biologický popis hodnotový závěr nerozhodne. Třetí odpovědí je položit otevřenou otázku přímo: i kdyby X bylo přirozené, je X dobré? Pokud otázka dává smysl, definice spor nerozhodla (Moore 1903). V institucích, kde se rozhoduje o lidech, například v personální politice, ve školství nebo v klinické praxi, je vhodné žádat, aby hodnotová kritéria rozhodnutí byla zapsána výslovně a odděleně od faktických zjištění; teprve pak je lze přezkoumat. Obrana nemá podobu odmítnutí faktů o přírodě, ale trvání na tom, aby hodnota, kterou mluvčí hájí, vystoupila z úkrytu. Zrcadlovou chybu, kdy se naopak z hodnot vyvozují fakta, popisuje heslo moralistický klam; obě chyby se často objevují ve stejném sporu a odpověď na ně je stejná: oddělit, co je, od toho, co má být, a obojí zdůvodnit zvlášť.

Literatura🔗

• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Mill, J. S. (1843). A System of Logic, Ratiocinative and Inductive. London: John W. Parker.
• Moore, G. E. (1903). Principia Ethica. Cambridge: Cambridge University Press.
• Toulmin, S. E. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy hodnot, přírody a vědy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Odvolání na přirozenost – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to nature)
• Přesvědčovací definice – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Persuasive definition)
• Definiční klam – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Definist fallacy)
• Problém „je“ a „má být“ – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Is–ought problem)
• Moralistický klam – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Moralistic fallacy)

V kompendiu

• 2.5 Filosofický rámec: epistemologie, fenomenologie, hermeneutika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.3.22 Morální osy inverze – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Problém „je“ a „má být“ – další heslo rodiny