academic

1890 stránek v kategorii academic.

Všechny kategorie

Všechny stránky 1890

Časová perspektivaPsychologický pojem pro vztah člověka k minulosti, přítomnosti a budoucnosti, jeho odlišení od časové osy NLP a jeho zužování v traumatu, depresi a uzavřených skupinách.
Časové kódování zkušenostiPojem NLP pro to, jak zkušenost nese značku minulosti, přítomnosti a budoucnosti: tvrzení o submodalitách, poznatky o paměti a jazykové využití časové vzdálenosti.
Elicitace časové osyZjišťování, jak si člověk prostorově představuje minulost a budoucnost: co se při něm pozoruje, co z něj NLP vyvozuje a kde se z popisu stává nástroj vlivu.
Hledání kořenové příčinyHledání „první události“, z níž má pocházet dnešní obtíž: proč je to nejrizikovější vzorec rodiny, jak vznikají nepravé vzpomínky a jak se jim bránit.
Limitující rozhodnutíVýklad terapie časové osy, podle něhož dnešní omezení plynou z dávného nevědomého rozhodnutí: struktura, vztah ke kognitivním přístupům, rizika a obrana.
Procházení časové osyČasová osa rozložená do prostoru místnosti, po níž člověk fyzicky prochází minulostí a budoucností: struktura, terapeutické zdroje, rizika regrese a obrana.
Terapie časové osyTerapeutický směr odvozený z NLP, který pracuje s představou pohybu po časové ose k minulým událostem: tvrzení, struktura, chybějící důkazy a rizika pro paměť.
Uvolnění negativních emocí na časové oseSložka terapie časové osy slibující rozplynutí dávných emocí změnou perspektivy vůči minulé události: struktura, srovnání s ověřenými přístupy a rizika.
„V čase“ a „mimo čas“Rozlišení dvou typů časové osy v NLP: osa procházející člověkem a osa ležící před ním, povahové rysy, které se k nim připisují, a riziko typologie bez ověření.
Vložení cíle do budoucnostiPředstava umístění cíle na budoucí část časové osy: co NLP tvrdí o jeho účinku, co říká výzkum plánování a motivace a kde se z vize stává nástroj tlaku.
Změna tvaru časové osyPředstava, že úpravou směru, vzdálenosti nebo jasu vnitřní časové osy se mění prožívání času a plánování: struktura, tvrzení NLP, stav důkazů a rizika výkladu.
Cíl pod vlastní kontrolouPodmínka, že cíl má záviset na jednání člověka samého: kde zaměřuje úsilí a kde přenáší odpovědnost za cizí jednání, i za násilí, na ohroženého.
Dobře formulovaný výsledekSoubor podmínek, které má podle NLP splňovat cíl změny: kde pomáhá ujasnit zakázku a kde se z vyjasněného cíle stává páka závazku a prodeje.
Důkazní proceduraTest, podle něhož člověk pozná, že je splněno určité kritérium: kde zpřesňuje dohody a kde ho druhý jednostranně stanovuje a používá jako past.
Ekologie cílePodmínka, že cíl se posuzuje podle důsledků pro celý život člověka a pro jeho blízké: skutečná pojistka, nebo formalita, v níž o ekologii rozhoduje praktik.
Kontext cílePodmínka, že cíl se vymezuje situací, časem a lidmi, pro které platí: ochrana před nežádoucím přenosem změny, nebo cesta k rozšíření cíle na celý život.
Od problému k výsledkuPřesun rozhovoru od rozboru problému k popisu žádaného stavu: kdy vyvádí z ulpívání a kdy slouží k umlčení toho, kdo chce popsat, co se stalo.
Otázky výsledkuOtázky, kterými se v NLP vyjasňuje žádaný stav: otevřené ujasnění zakázky, nebo předprodejní rozhovor, který zesiluje touhu a sbírá závazky.
Kladná formulace cílePodmínka, že cíl se popisuje tím, co člověk chce, a ne tím, čeho se chce zbavit: kdy pomáhá a kdy se z ní stává zákaz mluvit o problému.
Smyslové důkazy dosaženíPodmínka, že dosažení cíle se pozná podle pozorovatelných znaků: ochrana před sebeklamem, nebo nástroj, kterým autorita určuje, co se počítá jako pokrok.
Zdroje pro dosažení cílePodmínka, že k cíli se mapují vnitřní i vnější zdroje: realistický plán, nebo popření skutečných omezení a nabídka zdroje, který je třeba koupit.
Alergický vzorecIntervence NLP, která vykládá alergii jako naučený omyl imunity a slibuje ji rychle odnaučit: předpoklady, chybějící důkazy a vážná zdravotní rizika při odkládání léčby.
Dvojitá disociacePředstava, v níž člověk sleduje sám sebe, jak sleduje svou zkušenost: co NLP od dvojitého odstupu čeká, jak se liší od klinické disociace a kdy odpojuje od důležitých emocí.
Reakce na kritikuVzorec NLP pro přijímání kritiky z odstupu a jejího věcného posouzení: kdy chrání úsudek, kdy se z „dovednosti zvládat kritiku“ stává nástroj umlčení a co o tom víme.
ReimprintingIntervence NLP pracující s domnělým formativním zážitkem, z něhož má pocházet omezující přesvědčení: stavba, předpoklady, chybějící důkazy a riziko vzniku nepravých vzpomínek.
Technika přetáčeníVarianta rychlé léčby fobie nabízená pro traumatické vzpomínky: z čeho vychází, čím se liší od ověřené léčby traumatu, jak slabé jsou důkazy a kdy může uškodit.
Rychlá léčba fobiePostup NLP, který slibuje odstranit fobii za jedno sezení prací s odstupem od vzpomínky: jeho stavba, vztah k expoziční léčbě, chybějící důkazy a rizika u traumatu.
Vzorec sebepojetíVzorec NLP, který chápe sebepojetí jako soubor vnitřních příkladů a slibuje ho přestavět: tvrzení, srovnání s Rogersem a Beckem, chybějící důkazy a riziko náhrady identity zvenčí.
Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínekVýkladový pojem rodiny: proč techniky NLP pracující s minulostí nesou riziko nepravých vzpomínek, jak se liší od ověřené léčby traumatu a jak chránit klienty i skutečné oběti.
Vzorec odpuštěníPostupy NLP, které mají uvolnit křivdu změnou perspektivy a hledáním dobrého záměru druhého: kdy pomáhají, kdy z odpuštění dělají povinnost oběti a co o tom říká léčba traumatu.
Vzorec zpracování zármutkuIntervence NLP, která má měnit prožívání ztráty prací s vnitřní představou zemřelého: tvrzení, vztah k výzkumu truchlení, chybějící důkazy a riziko tlaku na rychlé ukončení smutku.
Změna osobní historieRaná intervence NLP, která má měnit prožitek minulých událostí vnesením zdrojů do vzpomínek: stavba, hranice mezi prožitkem a fakty, chybějící důkazy a riziko přepisu minulosti.
Navozená amnézieSugesce, že si člověk určitý obsah nebude pamatovat: co o hypnotické amnézii víme, jak ji odlišit od disociace a proč ohlašované zapomnění vyžaduje zápis.
Apozice protikladůJazykový vzorec, který klade vedle sebe dva protichůdné stavy a svazuje je tak, že sílení jednoho má ohlašovat druhý: kde slouží terapii a kde převrací nesouhlas v souhlas.
Dvojitá disociativní vazbaVazba ze dvou překřížených dvojic protikladů, v níž každá kombinace vede k jednomu výsledku: struktura, souvislost s disociací, rizika a obrana.
Ericksonovská hypnózaNepřímý, permisivní styl klinické hypnózy Miltona H. Ericksona, z něhož NLP odvodilo Milton-model: co z něj ověřil výzkum a kde hrozí zneužití.
FrakcionaceOpakované střídání pohlcení a jeho přerušení, v hypnóze tradičně spojované s „prohlubováním“, ve vlivových prostředích se střídáním vřelosti a chladu.
Ideomotorická signalizaceVýklad drobných mimovolních pohybů jako odpovědí „nevědomí“: co ideomotorický jev skutečně je, proč není detektorem pravdy a jak chránit paměť a výpověď.
Implikované direktivumPodmíněná sugesce, která předpokládá vnitřní dění posluchače a váže na ně jeho viditelný signál: stavba vzorce, jeho znaky a obrana proti vnucenému závěru.
Indukce podáním rukyRychlá indukce postavená na přerušení automatického pozdravu: proč je především jevištní demonstrací, co o ní říká výzkum hypnózy a proč porušuje souhlas.
Indukce přetíženímVzorec, který zahlcuje pozornost souběžnými podněty a úkoly, aby oslabil posuzování: tvrzený mechanismus, co o kapacitě pozornosti víme a jak se bránit.
Konfuzní technikaZáměrné zmatení posluchače nejasnými, rozpornými nebo přetíženými sděleními, po němž následuje jasná nabídka: jak ho poznat a proč je rizikové.
Levitace rukyIdeomotorický jev, kdy se ruka zdánlivě sama zvedá: jeho místo v ericksonovské hypnóze, vysvětlení z výzkumu sugesce a riziko výkladu jako „souhlasu nevědomí“.
Můj přítel JohnSdělení vložené do úst třetí osoby, takže mluvčí za ně neručí a posluchač je obtížně odmítá: struktura vzorce, jeho rozpoznání a obrana.
Otevřená sugesceSugesce, která nechává obsah či formu odpovědi otevřenou: kdy chrání autonomii a kdy předem určuje výklad každého prožitku. Struktura, znaky a obrana.
Paradoxní intervenceTerapeutické pokyny, které zdánlivě jdou proti cíli změny, aby ji umožnily: strategická terapie, doklady, etické meze a zneužití paradoxu v kontrolujících vztazích.
Posthypnotická sugesceSugesce, která se má projevit až po skončení hypnózy jako reakce na budoucí podnět: co o ní víme, jak se rozpozná a kde hrozí zneužití.
Předepsání symptomuParadoxní terapeutický postup, kdy se obtíž místo potlačení „předepíše“: kořeny v Ericksonovi a škole z Palo Alta, doklady, kontraindikace a zneužití.