Smyslové důkazy dosažení🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-19.03
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Cíle a výsledky
Druh	pojem
Anglicky	Sensory-based evidence
Jiné názvy	smyslově ověřitelné kritérium, důkaz dosažení cíle
Obecnější heslo	Dobře formulovaný výsledek
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Smyslové důkazy dosažení jsou podmínkou dobře formulovaného výsledku, podle níž má být cíl popsán tak, aby člověk poznal, že ho dosáhl, podle toho, co uvidí, uslyší nebo pocítí. Místo hodnoticího slova jako „sebevědomí“ nebo „spokojenost“ má popis obsahovat pozorovatelné znaky: jak člověk mluví, co dělá, co si všimnou ostatní, jak se cítí v konkrétní chvíli. Úvodní učebnice NLP spojují tuto podmínku s obecnějším rozlišením mezi smyslově podloženým popisem a interpretací a zdůrazňují, že cíl bez důkazu dosažení nelze ani sledovat, ani uzavřít (O'Connor a Seymour 1990). Konkrétní test, podle něhož člověk pozná splnění určitého kritéria, popisuje katalog podrobněji jako důkazní proceduru. Pro kompendium je podmínka důležitá ze dvou stran. Dobře zvolené kritérium chrání před sebeklamem i před nekonečnou spoluprací bez výsledku. Kritérium zvolené autoritou však může z pokroku udělat cokoli, co autorita potřebuje.

Původ a souvislosti🔗

Důraz na smyslově podložený popis provází NLP od počátku. Zakladatelé ve svých seminářích oddělovali to, co lze u druhého člověka skutečně vidět a slyšet, od toho, co si o něm pozorovatel myslí, a nácvik tohoto rozlišení nazývali rozvojem smyslové ostrosti (Bandler a Grinder 1979). Meta-model ve své jazykové části zpochybňoval nominalizace, tedy podstatná jména, která z procesu dělají věc, a vedl k jejich převedení zpět na popis jednání (Bandler a Grinder 1975). Cíl „mít lepší vztah“ je v této optice nominalizace, kterou je třeba rozvinout do toho, kdo co dělá a jak se to pozná. Kybernetický model jednání přidal požadavek, aby každá regulační smyčka obsahovala test, který rozhodne, zda je cílový stav dosažen (Miller, Galanter a Pribram 1960). Mimo NLP má podmínka blízké protějšky: behaviorální terapie od svých počátků vymezovala cíle léčby pozorovatelným chováním a změřitelnými změnami a neurčité stížnosti převáděla na konkrétní situace, v nichž se potíž projevuje (Wolpe 1958).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o přiřazení kritéria k cíli. Kritérium má tři vlastnosti, které rozhodují o jeho povaze. První je pozorovatelnost: zda je znakem něco, co lze zaznamenat, nebo jen celkový dojem. Druhá je autorství: kdo kritérium stanovil, zda člověk sám, nebo odborník, skupina či druhá strana vztahu. Třetí je vyvratitelnost: zda kritérium může ukázat i neúspěch, nebo je nastaveno tak, že každý vývoj se dá vyložit jako potvrzení. Pojem je převzat z filozofie vědy, kde odlišuje tvrzení, která může zkušenost vyvrátit, od tvrzení, s nimiž je slučitelný jakýkoli výsledek (Popper 1959). Legitimní kritérium je pozorovatelné, vlastní a vyvratitelné. Manipulativní kritérium bývá stanoveno zvenčí a nastaveno tak, že jej nelze nesplnit, nebo naopak tak, že jej nelze splnit nikdy.

Druhým strukturálním rysem je náhrada cíle ukazatelem. Kritérium dosažení je vždy jen ukazatel a hrozí, že se stane cílem samo: člověk pak sleduje, zda splnil znak, a ne zda se změnilo to, o co mu šlo. Tento posun bývá nevinný, ale lze ho i využít. Kdo určí ukazatel, určuje, co se bude počítat jako úspěch, a kdo ukazatel vykládá, rozhoduje o tom, zda člověk uspěl. V kybernetickém modelu jednání je test místem, kde se rozhoduje o pokračování nebo ukončení činnosti (Miller, Galanter a Pribram 1960). Kdo ovládá test, ovládá tedy i to, kdy člověk přestane, a kdy bude ve snaze pokračovat.

Třetím rysem je smyslová modalita kritéria. NLP klade důraz na to, aby důkaz obsahoval konkrétní obraz, zvuk nebo pocit, a spojuje to se svou teorií reprezentačních systémů, podle níž lidé zpracovávají zkušenost převážně v určitých smyslových kanálech (O'Connor a Seymour 1990). Pro pozorovatele je užitečnější méně ambiciózní čtení: popis ve smyslových pojmech je prostě konkrétnější než hodnoticí slovo, a proto se dá snáze zkontrolovat. Kritérium „budu se cítit jinak“ je smyslové, ale nekontrolovatelné; kritérium „v týdnu dvakrát odmítnu přesčas bez omlouvání“ je pozorovatelné a dá se ověřit i zpětně z kalendáře. Rozdíl mezi nimi je rozdílem mezi důkazem, který člověk vlastní, a dojmem, který mu lze snadno vsugerovat nebo vymluvit.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití se rozpoznává podle toho, že kritéria pokroku stanovuje autorita a jsou nastavena nevyvratitelně. Typickým znakem je kritérium, které ze škod dělá doklad úspěchu: odcizení od rodiny, vyčerpání nebo ztráta peněz se vykládají jako znamení, že „změna probíhá“. Jiným znakem je kritérium čistě vnitřní a nepřezkoumatelné, například pocit, že se člověk „posunul“, který se dostaví na konci každého semináře a nikdy nesouvisí s tím, zda se změnilo něco v jeho životě. Třetím znakem je selektivní práce s důkazy: potvrzující znaky se připomínají, vyvracející se přecházejí nebo vykládají jako „odpor“. Gilovich popsal, jak lidé ochotně vidí to, co odpovídá jejich očekávání, a jak málo hledají údaje, které by je vyvrátily (Gilovich 1991). Když tuto přirozenou slabost organizovaně využívá autorita, vzniká struktura, kterou kompendium popisuje jako imunizaci proti falsifikaci. U člověka, kterému autorita dlouhodobě vykládá jeho pokrok, se může objevit nedůvěra ve vlastní hodnocení, tedy stav blízký pěstování sebepochybnosti.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vytváří kritérium, které patří člověku a může ukázat i neúspěch. Lékař, který s pacientem dohodne, podle jakých záznamů se posoudí účinek léčby, a s nepříznivým výsledkem počítá stejně jako s příznivým, používá podmínku k ochraně pacienta před neúčinnou léčbou. Terapeut, který s klientem převede neurčité „chci být šťastnější“ na několik situací, v nichž by změnu poznal, vytváří společný jazyk pro hodnocení spolupráce. Pro takové užití je podstatné, že kritérium lze revidovat, když se ukáže, že nevystihuje to, oč klientovi jde. Manipulativní užití vytváří kritérium, které slouží autoritě. Rozpoznává se podle otázek: kdo kritérium stanovil? Mohlo by ukázat, že metoda nebo vztah nefunguje? A vykládá ho člověk sám, nebo ho za něj vykládá ten, kdo na výsledku vydělává? Kahneman upozorňuje, že intuitivní úsudek pracuje s tím, co má před sebou, a nezohledňuje, co chybí; kritérium, které vynechává náklady a škody, proto vytváří přesvědčivý, ale neúplný obraz (Kahneman 2011).

Stav důkazů🔗

Obecná myšlenka, že konkrétní a ověřitelné cíle usnadňují sledování změny, je v psychologii běžná a v behaviorální a kognitivní terapii prakticky samozřejmá. Specifická tvrzení NLP o smyslových důkazech, například že kritérium musí být zakódováno v určitém smyslovém systému, aby bylo účinné, však nemají empirickou oporu. Výzkum navázaný na koncept preferovaného reprezentačního systému, z něhož tato tvrzení vycházejí, podporu nenašel (Sharpley 1984; Sharpley 1987). Hodnocení Národní rady pro výzkum Spojených států nenašlo doklady pro to, že by NLP jako soubor technik zlepšovalo lidský výkon (Druckman a Swets 1988). Kritický přehled výzkumu NLP konstatuje, že obor si osvojil vědecký slovník, aniž by svá tvrzení systematicky testoval (Witkowski 2010). Pro čtenáře z toho plyne rozlišení: požadovat ověřitelné kritérium je rozumné, ale z tohoto požadavku neplyne, že by k němu NLP přidalo něco, co by mělo prokázaný zvláštní účinek.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je převzít autorství kritéria. Kdo si sám zapíše, podle čeho by poznal, že mu spolupráce, kurz nebo vztah pomáhá, a kdo si zapíše také, co by svědčilo o opaku, má měřítko, které autorita nemůže potichu posunout. Druhou obranou je zahrnout do kritérií náklady: čas, peníze, zdraví, vztahy. Kritérium, které sleduje jen žádoucí znaky a nezaznamenává škody, je neúplné. Třetí obranou je vnější kontrola: lidé mimo vztah nebo skupinu, kteří mohou posoudit, zda se v životě člověka skutečně něco zlepšuje. Výzkum přesvědčování ukazuje, že odolnost posiluje předem promyšlená protiargumentace (McGuire 1964). U lidí, jejichž pokrok dlouhodobě vykládala autorita, se zotavení opírá o obnovu vlastních měřítek a o postupné vracení důvěry ve vlastní pozorování; v tomto bezpečném vztahu se člověk učí znovu hodnotit, co se mu děje, vlastními slovy (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Cíle a výsledky – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Dobře formulovaný výsledek – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem
• Důkazní procedura – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Smyslová ostrost – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Sensory acuity)
• Nominalizace – příbuzné heslo (Meta-model, Nominalisation)
• Rámec důkazu – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Evidence frame)
• Kanál přesvědčení – příbuzné heslo (Metaprogramy, Convincer channel)
• Kladná formulace cíle – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Stated in the positive)
• Důkazní procedura – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Evidence procedure)

V kompendiu

• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Kladná formulace cíle – předchozí heslo rodiny
• Cíl pod vlastní kontrolou – další heslo rodiny