Dvojitá disociativní vazba🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-05.19
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Ericksonovská hypnóza
Druh	vzorec
Anglicky	Double dissociation double bind
Jiné názvy	dvojná disociační vazba
Obecnější heslo	Terapeutická dvojná vazba
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Dvojitá disociativní vazba je složitější podoba dvojné vazby, kterou ericksonovská hypnóza popsala jako jednu z forem nepřímé sugesce (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Zatímco jednoduchá vazba nabízí dvě alternativy téhož výsledku, dvojitá disociativní vazba kombinuje dvě dvojice protikladů, například tělo a mysl na jedné straně a dva protichůdné stavy nebo činnosti na straně druhé, a překříží je tak, že každá výsledná kombinace obsahuje rozpojení dvou složek prožitku, které běžně jdou dohromady. Odtud název: vazba je „dvojitá“, protože pracuje se dvěma osami, a „disociativní“, protože každá nabízená možnost předpokládá oddělení jedné složky zkušenosti od druhé. Neurolingvistické programování ji zařadilo mezi dvojné vazby Miltonova modelu (Bandler a Grinder 1975b). Pro kompendium je vzorec významný ze dvou důvodů. Jeho složitost přetěžuje posluchače, takže se těžko rozpozná, a jeho cíl, rozpojení prožitku, se dotýká disociace, tedy jevu, který je u traumatizovaných lidí klinicky citlivý.

Původ a souvislosti🔗

Vzorec vznikl v kontextu Ericksonovy práce s hypnotickými jevy, které spočívají v oddělení běžně spojených procesů: pohyb bez vědomého záměru, vnímání bez pocitu vlastnictví, vědomí bez tělesného prožitku. Erickson a Rossiovi popsali celou řadu vazeb, od jednoduchých po vícenásobné, a dvojitou disociativní vazbu uváděli jako příklad formulace, která klientovi nedává možnost zůstat „mimo“, protože každá kombinace alternativ už je nějakou podobou požadovaného jevu (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Teoretickým pozadím je Batesonova analýza logických úrovní sdělení: vazba nefunguje na úrovni jednotlivé volby, ale na úrovni rámce, který definuje prostor všech voleb (Bateson 1972). V NLP se vzorec objevuje spolu s konfuzní technikou a s indukcemi přetížením, protože jeho složitost sama o sobě vyvolává zmatení a ochotu přijmout jakékoli zjednodušení (Grinder a Bandler 1981). Souvisí také s vědomě-nevědomou dvojnou vazbou, která je její jednodušší, jednoosou předchůdkyní.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně lze dvojitou disociativní vazbu popsat jako tabulku se dvěma řádky a dvěma sloupci. Jedna osa určuje, které složce prožitku se něco přisuzuje, například tělu nebo mysli, jednání nebo prožívání. Druhá osa určuje, co se jí přisuzuje, například jeden ze dvou protikladných stavů. Sdělení pak nabídne dvě nebo všechny čtyři kombinace, a každá z nich obsahuje rozpojení: jedna složka je v jednom stavu, druhá v opačném. Klíčová vlastnost je, že v nabídce chybí kombinace, kdy jsou obě složky ve stejném stavu, tedy ta, která by odpovídala běžnému, nerozpojenému prožitku. Druhým prvkem je složitost. Posluchač musí v krátkém čase zpracovat dvě osy a jejich kombinace, což přesahuje běžnou kapacitu pracovní paměti (Miller 1956). Zmatení, které z toho plyne, snižuje schopnost kritického zvažování a zvyšuje sklon přijmout to, co se jeví jako srozumitelný závěr (Petty a Cacioppo 1986). Třetím prvkem je přijetí rámce: kdo na nabídku odpovídá výběrem, už přijal, že rozpojení nastane, a diskutuje jen o jeho podobě. Sociálně-kognitivní výklad hypnózy upozorňuje, že prožitek oddělení a bezděčnosti je u hypnotických reakcí ve velké míře výsledkem očekávání a způsobu, jakým člověk svou zkušenost vykládá (Kirsch a Lynn 1995).

Vztah k dalším vazbám🔗

V řadě dvojných vazeb, které ericksonovská literatura popisuje, stojí dvojitá disociativní vazba na konci škály složitosti. Jednoduchá vazba nabízí dvě cesty k jednomu cíli, vědomě-nevědomá vazba rozdělí reakci mezi dvě instance a dvojitá disociativní vazba přidá druhou osu, takže počet kombinací roste a s ním i nárok na pozornost posluchače. S rostoucí složitostí se mění i to, co vazba dělá: jednoduchá vazba řídí volbu, složitá vazba spíše mate, a teprve zmatení otevírá prostor pro přijetí rámce. Pro analýzu je proto užitečné nesledovat jen obsah alternativ, ale i to, zda složitost sdělení odpovídá jeho věcnému účelu (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967).

Detekční znaky🔗

Vzorec se rozpozná podle zvláštního rytmu a symetrie sdělení. Mluvčí nabízí několik kombinací, které se navzájem zrcadlí, a mezi nimi chybí ta nejjednodušší a nejběžnější možnost. V mimoterapeutickém užití bývá jednou z os vztah ke skupině nebo k osobě: člověk může „odejít tělem a zůstat srdcem“ nebo „zůstat tělem a srdcem být jinde“, ale možnost odejít úplně v nabídce chybí. Druhým znakem je zmatení po rozhovoru: posluchač si pamatuje, že byl postaven před volbu, ale nedokáže přesně říct jakou, a má pocit, že ať zvolí cokoli, nějaké pouto zůstane. Třetím znakem je kontext dlouhého, uvolňujícího nebo emočně nabitého rozhovoru, v němž se taková nabídka objeví ke konci. U lidí, kteří byli opakovaně vystaveni působení skupin používajících transové techniky, se mohou objevovat epizody odcizení, pocitu nereality nebo „vznášení se“; Singerová a Lalichová tyto stavy popisují u bývalých členů jako jeden z následků pobytu ve skupině (Singer a Lalich 1995). Tyto projevy je třeba klinicky odlišit od disociativních poruch jiného původu, k čemuž slouží postupy popsané na stránce o hodnocení disociativního spektra.

Legitimní a manipulativní užití🔗

V klinické hypnóze se vazby tohoto typu používají k navození mírného odstupu od nepříjemného prožitku, například při bolesti, kdy může být pro pacienta úlevné vnímat tělesný pocit, aniž by ho prožíval s plnou intenzitou. Legitimní užití je vázáno na dohodnutý cíl, na souhlas a na pečlivé zvážení, zda klient netrpí disociativními obtížemi; u lidí se závažnou traumatickou anamnézou může navozování rozpojení zhoršit jejich stav. Hermanová zdůrazňuje, že disociace je u traumatizovaných lidí ochranným mechanismem, který se v léčbě nemá posilovat, ale postupně zpřístupňovat a integrovat v bezpečném vztahu (Herman 1992). Mírné benigní obdoby vzorce existují i mimo hypnózu, například v relaxačních pokynech, které otevřeně dovolují jakoukoli reakci včetně žádné; tam ovšem chybí cíl, k němuž by všechny alternativy směřovaly. Manipulativní užití přenáší strukturu do vztahů a skupin, kde slouží k udržení pouta: všechny nabízené kombinace obsahují setrvání, jen v jiné podobě. Kompendium popisuje příbuzné využití rozpojení tělesného a duševního prožitku jako tělesnou disociaci. Hassan uvádí, že skupiny s vysokou mírou kontroly využívají transové stavy a techniky zastavení myšlení k tomu, aby členové neprožívali pochybnosti v plné síle (Hassan 1988).

Stav důkazů🔗

Dvojitá disociativní vazba nebyla předmětem kontrolovaného výzkumu, který by ověřil její specifický účinek. Popisy pocházejí z ericksonovských kazuistik a z výcvikové literatury NLP, které vycházejí z klinického pozorování a z rozboru transkriptů, nikoli z experimentů (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Teoretické zázemí je sporné. Výzkumné teorie hypnózy nepotřebují k vysvětlení disociativních hypnotických prožitků zvláštní stav a vykládají je očekáváním, rolí a interpretací vlastních reakcí (Kirsch a Lynn 1995). Pro jazykové vzorce NLP obecně chybí kvalitní empirická podpora a kontrolované studie tvrzení oboru převážně nepotvrzují (Witkowski 2010). Kritická literatura o pseudovědě v klinické psychologii navíc upozorňuje, že sugestivní techniky mohou mít nežádoucí účinky, jak ukazuje zejména práce s pamětí, a že jejich užití má být posuzováno podle dokladů, ne podle přesvědčivosti kazuistik (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Z dostupného poznání lze tedy říci, že složité vazby skutečně zmatou a mohou podpořit přijetí nabízeného rámce, ale že tvrzení o jejich zvláštní hypnotické síle jsou nepodložená.

Obrana a zotavení🔗

Obrana začíná zjednodušením. Kdo je postaven před složitou nabídku kombinací, může ji rozložit na prostou otázku: které možnosti v nabídce chybí? Obvykle chybí právě ta nejjednodušší, a její vyslovení, například „odcházím úplně“, vazbu ruší, protože se nenechá zařadit do žádné nabízené kombinace. Druhou obranou je odmítnout odpovídat v čase, který určil mluvčí; zmatení odezní a nabídka se v klidu ukáže jako to, čím je. Třetí obranou je vnímat zmatení jako signál: pocit, že „nevím, co jsem si zvolil, ale něco mě drží“, je vodítkem, že šlo o vazbu, nikoli o skutečnou volbu. Kdo strukturu zná předem, odolává jí lépe; předchozí seznámení s podobou přesvědčovacího pokusu zvyšuje odolnost (McGuire 1964). U lidí, u nichž se po pobytu ve skupině používající transové techniky objevují disociativní epizody, se klinicky pracuje s psychoedukací, s technikami ukotvení v přítomnosti a s postupnou integrací prožitku, nikoli s dalším navozováním transu. Hermanová popisuje stabilizaci a obnovu bezpečí jako první fázi zotavení, bez níž další práce není možná (Herman 1992). Klinik by měl u každého klienta, který přichází s takovou zkušeností, zvážit screening disociativních obtíží.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1981). Trance-formations: Neuro-Linguistic Programming and the Structure of Hypnosis. Moab: Real People Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Miller, G. A. (1956). The magical number seven, plus or minus two: Some limits on our capacity for processing information. Psychological Review, 63(2), 81–97.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Ericksonovská hypnóza – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Terapeutická dvojná vazba – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Konfuzní technika – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Confusion technique)
• Terapeutická dvojná vazba – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Therapeutic double bind)
• Vědomě-nevědomá dvojná vazba – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Conscious–unconscious double bind)
• Indukce přetížením – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Overload induction)
• Navozená amnézie – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Suggested amnesia)
• Dvojitá disociace – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Double dissociation)

V kompendiu

• EA-5.3.4 Tělesná disociace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.1.8 Disociativní spektrum assessment – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vědomě-nevědomá dvojná vazba – předchozí heslo rodiny
• Apozice protikladů – další heslo rodiny