Časové kódování zkušenosti🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-12.09
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Časová osa
Druh	pojem
Anglicky	Temporal coding of experience
Jiné názvy	kódování času
Obecnější heslo	Časová osa
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Časovým kódováním zkušenosti se v neurolingvistickém programování rozumí způsob, jakým vnitřní představy nesou informaci o tom, zda se týkají minulosti, přítomnosti, nebo budoucnosti. NLP tvrdí, že mysl tuto informaci nekóduje abstraktně, ale smyslovými vlastnostmi představ, takzvanými submodalitami: minulé události bývají podle tohoto výkladu umístěny jinde, jsou menší, vzdálenější nebo méně barevné, budoucí představy mají jiné umístění a jinou jasnost (Andreas a Andreas 1987). Z toho NLP vyvozuje, že změna těchto vlastností může změnit i to, jak „minule“ nebo „blízce“ člověk událost prožívá. Pojem je výkladový a sám není technikou. Stojí na předpokladu, že zkušenost je kódována smysly, a je teoretickým podkladem pro změnu tvaru časové osy i pro další vzorce rodiny. Kompendium ho zařazuje proto, že se dotýká skutečného a dobře zkoumaného problému, totiž toho, jak paměť ukládá a znovu vytváří časové vztahy, a zároveň proto, že jazyk časové vzdálenosti se v rozhovoru dá použít k zlehčení událostí, které si zaslouží pozornost.

Původ a souvislosti🔗

NLP od počátku pracuje s tezí, že zkušenost má strukturu, kterou lze popsat smyslovými kategoriemi (Bandler a Grinder 1975). Bandler tuto tezi rozpracoval do podoby submodalit a ukázal, jak změna vlastností představ mění intenzitu prožitku (Bandler 1985). Andreasovi pak popsali, že časové zařazení představ je jednou z vlastností, které se dají takto popsat a měnit, a že lidé se v tom, jak minulost a budoucnost kódují, navzájem liší (Andreas a Andreas 1987). Psychologie a lingvistika mají k tématu vlastní, nezávislé poznatky. Lakoff a Johnson ukázali, že jazyk kóduje čas prostorovými metaforami (Lakoff a Johnson 1980). Kahneman popsal rozdíl mezi prožívajícím a pamatujícím já: paměť neuchovává průběh zážitku věrně, ale zdůrazňuje jeho vrchol a konec a zanedbává jeho trvání (Kahneman 2011). Výzkum rekonstrukce paměti ukazuje, že vzpomínky se při vybavování skládají znovu a jsou citlivé na to, jak je o nich mluveno (Loftus a Palmer 1974). Tyto poznatky jsou pro posouzení pojmu důležitější než tvrzení NLP, protože ukazují, že časové vlastnosti zkušenosti jsou skutečně proměnlivé, ale jinými mechanismy, než NLP předpokládá.

Struktura vzorce🔗

Pojem má dvě vrstvy. První vrstva je smyslová: tvrzení, že časové zařazení představy se projevuje v jejích vlastnostech, například v umístění, vzdálenosti nebo jasu, jak ho formulovala práce s takzvanými submodalitami (Bandler 1985; Andreas a Andreas 1987). Druhá vrstva je jazyková: čas zkušenosti se vyjadřuje gramatickými časy, časovými příslovci a slovesy změny stavu. NLP pracuje s oběma vrstvami a předpokládá, že změna v jedné se promítá do druhé. Jazyková vrstva je v rodině presupozic popsána u sloves změny času a stavu a v rodině jazykových vzorců u časových posunů v jazyce.

Pro pozorovatele je užitečné rozlišovat dvě situace. V první si člověk sám všimne, jak o události mluví: vypráví o dávné nehodě v přítomném čase, jako by se děla teď, nebo naopak o čerstvé ztrátě mluví jako o něčem dávno uzavřeném. Taková pozorování mají klinickou hodnotu, protože vypovídají o tom, jak je událost zpracovaná. Ve druhé situaci časové kódování vnáší do rozhovoru druhá strana. Mluvčí o události opakovaně říká, že je „daleko“, „malá“, „vybledlá“ a „za námi“, a z toho vyvozuje, že už nemá smysl se jí zabývat. Zde jazyk časové vzdálenosti neslouží porozumění, ale uzavření tématu. Pokud jde o událost, za kterou mluvčí nese odpovědnost, slouží časové kódování k vyhnutí se odpovědnosti. Kahneman připomíná, že to, co si pamatujeme a jak to hodnotíme, je ovlivnitelné rámcem, ve kterém o zážitku uvažujeme (Kahneman 2011).

Detekční znaky🔗

Diagnosticky užitečné užití pojmu lze poznat podle toho, že pozorování časové formy řeči slouží k porozumění: terapeut si všimne, že klient o traumatické události mluví v přítomném čase, a pojmenuje to jako informaci o tom, jak je událost zpracovaná. Manipulativní užití se pozná podle jiných znaků. Mluvčí opakovaně používá jazyk vzdálenosti a vyblednutí na události, které druhá strana chce projednat, a vyvozuje z něj, že projednání je zbytečné. Časová vzdálenost se zaměňuje s vyřešením: „to už je dávno“ se klade jako argument, proč nemluvit o křivdě, za kterou nikdo nenesl odpovědnost. Dalším znakem je, že se jazyk časové vzdálenosti uplatňuje selektivně: události nepříjemné pro mluvčího jsou „daleko za námi“, kdežto chyby druhé strany jsou stále „živé“. Tento selektivní posun kompendium popisuje jako součást gaslightingu, v němž se zpochybňuje nejen obsah vzpomínky druhého, ale i její význam. U člověka, na kterého je takový jazyk dlouhodobě uplatňován, se objevuje nejistota, zda má právo se ke staré věci vracet, a pocit, že jeho potřeba ji projednat je přehnaná. Herman popisuje, jak pachatelé usilují o to, aby se o tom, co udělali, mlčelo a zapomnělo (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu je především popisné a klinické. Pozorování, jak člověk o události mluví a jak ji časově zařazuje, je součástí běžné klinické práce s traumatem a se ztrátou. Pokud člověk prožívá dávnou událost, jako by se děla teď, je to informace, která pomáhá zvolit vhodný léčebný postup. Také práce s představou časové vzdálenosti může mít v terapii místo, například když se člověk učí vnímat, že ohrožení skutečně skončilo. Podmínkou je, že se nemění obsah vzpomínky a že časový odstup přichází ze zpracování, ne z příkazu. Manipulativní užití nastává, když se jazyk časové vzdálenosti používá jako nástroj k uzavření tématu, k vyhnutí se odpovědnosti nebo k umlčení druhého. Rozhodující otázky pro pozorovatele jsou: Kdo do rozhovoru vnáší časovou vzdálenost, člověk sám, nebo druhá strana? Slouží vzdálenost porozumění, nebo uzavření tématu? A uplatňuje se symetricky, nebo jen na události, které jsou pro mluvčího nepříjemné? Watzlawick a spolupracovníci ukázali, že změna rámce, v němž se událost chápe, mění její význam, aniž by se změnila událost sama (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Časová vzdálenost je jedním z takových rámců. Pokud ji člověk přijme sám, protože událost skutečně zpracoval, může mu přinést úlevu. Pokud mu ji vnutí druhá strana, mění se z úlevy v nástroj, který mu bere možnost události rozumět a hledat nápravu.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení NLP, že časové zařazení představ je kódováno konkrétními a měřitelnými submodalitami, které jsou u člověka stabilní a jejichž změnou lze spolehlivě změnit prožívání, neexistují kontrolované studie. Souhrnné přehledy výzkumu NLP konstatují, že klíčová tvrzení oboru většinou nemají empirickou oporu (Witkowski 2010), a kritické hodnocení NLP jako celku upozorňuje, že obor přebírá slovník kognitivní vědy, aniž by přebíral její metody ověřování (Roderique-Davies 2009). Psychologie paměti přitom o časových vlastnostech zkušenosti ví mnoho. Paměť je rekonstrukce citlivá na formulaci otázek (Loftus a Palmer 1974) a hodnocení minulého zážitku se řídí jeho vrcholem a koncem více než jeho trváním (Kahneman 2011). Tyto poznatky potvrzují, že časový rozměr zkušenosti je proměnlivý, ale vyvracejí představu, že ho lze jednoduše „přenastavit“ úpravou obrazu bez vedlejších účinků na přesnost vzpomínky.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělit časovou vzdálenost od významu. Událost může být dávná, a přesto potřebuje pojmenování, omluvu nebo nápravu. Pokud někdo opakovaně odpovídá na vaši potřebu projednat starou věc tím, že „je to dávno“, je legitimní odpovědět, že čas neodstranil potřebu o věci mluvit. Druhou obranou je všímat si symetrie: uplatňuje se jazyk vzdálenosti stejně na chyby obou stran? Třetí obranou je chránit vlastní vzpomínku. Kdo si důležité události zapisuje, včetně času a okolností, má oporu, kterou opakované zlehčování nerozloží. Takové oddělení pozorování od výkladu je běžnou součástí kognitivních přístupů (Beck 1976). V klinické práci s traumatem je pozorování časové formy vyprávění cennou informací; zotavení spočívá v tom, že událost postupně získá místo v minulosti, aniž by se změnil její obsah nebo popřel její význam (Herman 1992). Kompendium mechanismy přetváření paměti popisuje u mnemonické rekonfigurace.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Časová osa – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Časová osa – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Zkušenost je kódována smysly – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Experience is coded in the senses)
• Submodality – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Submodalities (concept))
• Slovesa změny času a stavu – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Change-of-time verbs and adverbs)
• Prostorové umístění představ – příbuzné heslo (Submodality, Spatial location of images)
• Změna tvaru časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Changing the shape of the timeline)
• Časové posuny v jazyce – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Verb tense shifts)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.3.8 Mnemonická rekonfigurace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Změna tvaru časové osy – předchozí heslo rodiny
• Budoucí přehrávání – další heslo rodiny