Navozená amnézie🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-05.28
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Ericksonovská hypnóza
Druh	vzorec
Anglicky	Suggested amnesia
Jiné názvy	sugerovaná amnézie, strukturovaná amnézie, posthypnotická amnézie
Obecnější heslo	Ericksonovská hypnóza
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Navozená amnézie, v hypnotické literatuře též sugerovaná nebo posthypnotická amnézie, označuje jev, kdy člověk po hypnotickém sezení nebo po rozhovoru s hypnotickými prvky uvádí, že si nevybavuje určitý obsah, protože mu bylo sugerováno, že si ho pamatovat nebude nebo nemusí. Jde o jeden z nejdéle popisovaných hypnotických jevů a patří k položkám standardních škál hypnotické odpovídavosti. Pro posouzení vzorce je podstatné, co se o jevu ví: sugerovaná amnézie bývá částečná, liší se mezi lidmi a obvykle je vratná, takže se obsah vybaví, jakmile sugesce přestane platit nebo jakmile se změní okolnosti. Erickson a Rossi chápali amnézii jako způsob, jak chránit nově vzniklé souvislosti před předčasným vědomým rozborem a pochybováním (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Pro kompendium je vzorec zařazen mezi vysoce rizikové, protože ohlašované zapomnění může sloužit k tomu, aby obsah rozhovoru unikl pozdější kontrole, a protože se snadno zaměňuje s disociativními jevy u lidí s traumatem. Stránka popisuje jen strukturu a rozpoznání; nepopisuje, jak amnézii navodit.

Původ a souvislosti🔗

Hypnotická amnézie byla pozorována od počátků výzkumu hypnózy v devatenáctém století a dlouho sloužila jako jeden z hlavních argumentů pro představu, že hypnóza je zvláštní stav vědomí. Ericksonovská tradice s ní pracovala převážně nepřímo a chápala ji jako nástroj, který nechává změnu působit bez rušivého zásahu vědomí (Erickson, Rossi a Rossi 1976). S těmito nepřímými prostředky souvisejí v katalogu technika proložení a posthypnotická sugesce. Zakladatelé NLP převzali Ericksonovy hypnotické postupy a popsali jejich jazykovou stavbu (Bandler a Grinder 1975b); amnézie se tak dostala i do výcvikového repertoáru NLP. Výzkum hypnózy se mezitím posunul od představy zvláštního změněného stavu k výkladu, ve kterém hrají hlavní roli očekávání, motivace a chápání toho, co situace od účastníka žádá (Kirsch a Lynn 1995). V tomto rámci se amnézie vykládá jako jev, na kterém se podílí i to, jak účastník rozumí sugesci a jak se rozhodne vybavování zaměřit.

Struktura vzorce🔗

Vzorec má z hlediska pozorovatele tři složky. První je ohlášení: mluvčí výslovně nebo nepřímo naznačí, že určitý obsah „nebude důležité si pamatovat“, „může zůstat stranou“ nebo „se ztratí jako sen“. Druhou složkou je přesměrování pozornosti, nejčastěji na pocit, na nové téma nebo na drobnou úlohu, které obsah vytlačí z dalšího zpracování; ericksonovská literatura popisuje odvedení pozornosti jako jeden z nepřímých prostředků amnézie (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Třetí složkou je absence opakování: obsah se po skončení rozhovoru nezopakuje, neshrne a nezapíše, takže chybí obvyklé příležitosti, při kterých se vzpomínka upevňuje. Výsledkem nemusí být skutečné vymazání, ale menší dostupnost vzpomínky a nejistota o jejích podrobnostech.

Pro analýzu je důležité rozlišovat mezi amnézií jako hypnotickým jevem a obecným faktem, že paměť je rekonstruktivní. Výzkum paměti ukázal, že i drobná změna formulace otázky ovlivňuje, co si člověk vybaví a jak to popíše (Loftus a Palmer 1974). Ohlašované zapomnění proto nepůsobí jen na to, zda se obsah vybaví, ale i na to, s jakou jistotou a v jaké podobě. Kdo byl ujištěn, že si nic pamatovat nebude, může své neurčité vzpomínky podceňovat a snáze přijmout výklad, který mu později nabídne někdo jiný.

Detekční znaky🔗

Pozorovatel by měl zpozornět, když mluvčí na konci rozhovoru nebo sezení předem oznamuje, co si posluchač nebude pamatovat, nebo když ho ujišťuje, že na podrobnostech „nezáleží“ a důležitý je jen pocit. Dalším znakem je náhlé přesměrování tématu ve chvíli, kdy by bylo přirozené rozhovor shrnout, a odmítání zápisu či záznamu s odůvodněním, že by „narušil proces“. Na straně posluchače je varovným znakem mezera v paměti, která se týká právě obsahu rozhovoru, zejména požadavků, slibů nebo závazků, a kterou doprovází přesvědčení, že „tak to má být“. Kompendium popisuje příbuzné znaky u gaslightingu, kde se zpochybňování paměti oběti stává nástrojem kontroly. V uzavřených skupinách se objevuje opakované ujišťování, že pochybnosti a nejasné vzpomínky jsou součástí procesu a že jim není třeba věnovat pozornost (Hassan 1988).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je v klinickém kontextu omezené a předpokládá informovaný souhlas. V ericksonovské tradici se amnézie chápala jako ochrana procesu změny před předčasným rozborem (Erickson, Rossi a Rossi 1976); i v tom případě má klient právo vědět, že s ní terapeut pracuje, a obsah sezení zůstává dostupný v záznamu. Za neškodný kontrast lze považovat amnézii jako vedlejší účinek léků při sedaci, kdy zdravotník mezeru v paměti otevřeně pojmenuje a vyrovná ji písemnou informací. Rozhodujícím kritériem je, že mezera v paměti není využita k ničemu, o čem by člověk chtěl vědět, a že k obsahu existuje ověřitelná cesta.

Manipulativní užití nastává, když ohlašované zapomnění slouží k tomu, aby posluchač nebyl schopen později přezkoumat, co bylo řečeno nebo požadováno. Typickými prostředími jsou soukromá „sezení“ v rámci komerčních programů osobního rozvoje, uzavřené skupiny a kontrolující vztahy. Účinek nemusí být hypnotický ve vlastním smyslu: stačí, že člověk přijme představu, že na obsahu nezáleží, a nezapíše si ho. Singer a Lalich popisují, že v nátlakových skupinách se členové učí nedůvěřovat vlastní paměti a spoléhat na výklad skupiny (Singer a Lalich 1995). Ohlašované zapomnění tento proces urychluje.

Odlišení od disociativních a klinických stavů🔗

Sugerovanou amnézii je třeba pečlivě odlišit od disociativní amnézie a od jiných poruch paměti. Disociativní amnézie souvisí obvykle s traumatickými nebo silně zatěžujícími událostmi, není navozena sugescí a bývá součástí širšího klinického obrazu (Herman 1992). Rozlišení je důležité ze dvou důvodů. Zaprvé, u lidí s traumatickou anamnézou může práce s hypnotickými sugescemi amnézie disociativní příznaky zhoršit. Zadruhé, mezery v paměti u člověka, který prošel kontrolujícím vztahem nebo skupinou, nelze automaticky vykládat jako důsledek „hypnotických technik“; mohou mít původ v traumatu, ve vyčerpání, v nedostatku spánku nebo v jiných klinických stavech. Kompendium se tomuto rozlišení podrobněji věnuje v oddílu o diferenciální diagnostice.

Stav důkazů🔗

Sugerovaná amnézie je dobře doložený laboratorní jev a je součástí standardního měření hypnotické odpovídavosti. Její výklad je však sporný. Sociokognitivní tradice, kterou ve shrnutí stavu oboru zastupují Kirsch a Lynn, chápe hypnotické jevy jako výsledek očekávání, motivace a chápání situace, nikoli jako projev zvláštního stavu (Kirsch a Lynn 1995). Kritická literatura o sporných postupech v klinické psychologii upozorňuje, že hypnóza a další sugestivní postupy práce s pamětí zvyšují jistotu, s jakou lidé vzpomínky podávají, aniž by zvyšovaly jejich přesnost, a mohou přispívat ke vzniku nepravdivých vzpomínek (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Pro NLP jako celek přehledy výzkumu nenacházejí doklady specifických účinků jeho technik (Witkowski 2010). Neexistují doklady, že by v běžném rozhovoru bylo možné sugescí spolehlivě vymazat obsah z paměti; doložený je spíše skromnější účinek, totiž snížení pozornosti k obsahu a nejistota o jeho podrobnostech.

Obrana a zotavení🔗

Nejjednodušší a nejúčinnější obranou je zápis. Kdo si bezprostředně po setkání zapíše, co bylo řečeno, co bylo požadováno a co slíbil, ruší podmínku, na které vzorec stojí, a to bez ohledu na to, zda šlo o hypnotický jev, nebo jen o přesměrování pozornosti. Ohlášení, že si něco „nemusíte pamatovat“, je dobrým důvodem si to zapsat. Druhou obranou je sdílení: probrat obsah rozhovoru s důvěryhodnou osobou mimo vztah nebo skupinu. Třetí obranou je trvat na záznamu u každé situace, ve které se rozhoduje o penězích, zdraví nebo vztazích. Pro lidi, kteří mají po letech v kontrolujícím prostředí mezery v paměti a nejistotu o vlastních vzpomínkách, je zotavení spojeno s obnovou kontinuity vlastního příběhu. Herman zdůrazňuje, že rekonstrukce paměti probíhá v bezpečném vztahu a vlastním tempem a že cílem není dosáhnout úplnosti, ale integrovat zkušenost do souvislého příběhu (Herman 1992). Klinicky se přitom nedoporučuje „odkrývat“ vzpomínky dalšími sugestivními postupy; vhodnější je pracovat s tím, co je dostupné, hledat nezávislé stopy a připustit, že některé podrobnosti zůstanou nejisté. Pro vyšetřovatele platí, že výpovědi o obsahu sezení, o kterém bylo předem ohlášeno zapomnění, je třeba hodnotit opatrně a opírat o nezávislé doklady.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Ericksonovská hypnóza – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Ericksonovská hypnóza – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Konfuzní technika – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Confusion technique)
• Vnořené smyčky – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Nested loops)
• Posthypnotická sugesce – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Post-hypnotic suggestion)
• Věková regrese – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Age regression)
• Technika proložení – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Interspersal technique)
• Vědomě-nevědomá dvojná vazba – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Conscious–unconscious double bind)
• Dvojitá disociativní vazba – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Double dissociation double bind)
• NLP v sektách a kultovních skupinách – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in cults)

V kompendiu

• 6.2 Diferenciální diagnostika EA vs. PTSD/cPTSD/disociativní poruchy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Gaslighting vzorec – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Forenzní rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Indukce přetížením – předchozí heslo rodiny