Dvojitá disociace🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-11.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Disociace, fobie a trauma
Druh	vzorec
Anglicky	Double dissociation
Jiné názvy	divák sledující diváka, disociace druhého řádu
Obecnější heslo	Disociace
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Dvojitou disociací se v neurolingvistickém programování rozumí perspektiva, v níž člověk v představě nesleduje jen sám sebe zvenčí, ale sleduje sám sebe, jak se na sebe dívá. Mezi prožívajícím a pozorujícím se tak vytvářejí dvě vrstvy odstupu. NLP tvrdí, že jednoduchý odstup emoční reakci tlumí a dvojitý ji tlumí ještě spolehlivěji, protože člověk je od obsahu vzpomínky oddělen nejen prostorem, ale i rolí diváka, který dohlíží na jiného diváka (Bandler a Grinder 1979; Bandler 1985). Dvojitá disociace je stavebním prvkem rychlé léčby fobie a příbuzných postupů, ale objevuje se i samostatně jako způsob, jak o nepříjemném zážitku mluvit s menší bolestí. Heslo popisuje, co se pod tímto pojmem v NLP myslí, jak se dvojitý odstup pozná v řeči a proč je třeba ho přísně odlišovat od disociace v klinickém smyslu.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že lze zážitek prožívat odděleně od jeho emoční složky, má v NLP dva zdroje. Prvním je ericksonovská hypnoterapie, která pracovala s disociací jako s hypnotickým jevem, například s pocitem, že část těla jedná sama, nebo s oddělením vědomého a nevědomého prožívání (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Druhým je práce Bandlera a Grindera s představami, ve které se perspektiva vnitřního obrazu stala jednou z vlastností, s nimiž lze záměrně pracovat (Bandler a Grinder 1979). Bandler později disociaci zařadil mezi submodality, tedy mezi rysy, jimiž se vnitřní představy liší, a dvojitý odstup popsal jako zesílení téhož principu (Bandler 1985). Základní pojmy rozebírají hesla Disociace a Meta-pozice. Od dvojité disociace je třeba odlišit hypnotický jazykový vzorec, který nese podobný název, ale je dvojnou vazbou ve smyslu ericksonovské hypnózy; ten rozebírá heslo Dvojitá disociativní vazba.

V psychiatrii a v psychotraumatologii má disociace jiný, mnohem závažnější význam. Označuje narušení obvykle integrovaných funkcí paměti, vědomí, identity, vnímání těla a okolí, které se často vyvíjí jako ochrana v situaci, z níž nelze uniknout. Herman popisuje, jak se u lidí vystavených opakovanému násilí odpojení od pocitů a od těla stává naučenou obranou, která pomáhá přežít, ale později brání zpracování zkušenosti a návratu do vztahů (Herman 1992). Klinické disociativní stavy, od depersonalizace po disociativní poruchu identity, jsou předmětem diagnostiky, ne technikou, kterou by člověk zaujímal na pokyn.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně se dvojitá disociace skládá z tří pozic v jedné představě: z pozice toho, kdo zážitek prožívá, z pozice diváka, který prožívajícího sleduje, a z pozice druhého diváka, který sleduje prvního. Prožívající je v obraze malý a vzdálený, divák je blíž a druhý divák je místem, ze kterého člověk ve skutečnosti „stojí“. NLP předpokládá, že emoční reakce je vázána na první pozici a že každá další vrstva ji ředí (Bandler 1985). V řeči se tato struktura projevuje posunem ve třetí osobě a v čase: člověk o sobě mluví jako o „něm“ nebo „ní“, používá minulý čas a obraty jako „vidím ho, jak se dívá“ nebo „je to, jako bych se díval na někoho, kdo se dívá na film“.

Z hlediska psychologie je zajímavé, že jednodušší podoba tohoto jevu je známá i mimo NLP. Pohled na sebe z pozice pozorovatele, nikoli zevnitř, obvykle mění emoční intenzitu vzpomínky a způsob, jakým o ní člověk uvažuje. Kognitivní terapie pracuje s podobným odstupem od automatických myšlenek, když je klient učen pozorovat je jako hypotézy, ne jako fakta (Beck 1976). Tvrzení NLP, že dvojitý odstup je kvalitativně účinnější než jednoduchý a že má trvalý léčebný účinek, však zůstává nepodložené.

Detekční znaky🔗

Dvojitou disociaci lze v rozhovoru rozpoznat podle jazykových nabídek odstupu, které jsou vrstvené: „podívej se na sebe, jak se na to díváš“, „představ si, že jsi v promítací kabině a díváš se na sebe v hledišti“, „buď tím, kdo pozoruje toho, kdo pozoruje“. Samotné nabídky nejsou znakem manipulace. Rozhodující je kontext a funkce. Varovné je, když se odstup nabízí právě ve chvíli, kdy člověk projevuje oprávněnou emoci, například hněv nad křivdou, strach z reálného nebezpečí nebo smutek nad ztrátou, a když se po odstupu nabízí nový výklad, podle kterého emoce „nepatřila“ člověku, ale byla chybou vnímání. V uzavřených skupinách se tak odstup může stát nástrojem odpojení od vnitřních signálů, podle kterých člověk pozná, že je s ním zacházeno špatně (Hassan 1988).

U člověka, na kterého je takové odpojení dlouhodobě uplatňováno, se mohou objevit znaky, které klinici znají z disociativního spektra: pocit neskutečnosti, odcizení od vlastního těla, mezery v paměti na emočně důležité události a otupělost. Kompendium tyto znaky popisuje v hesle o tělesné disociaci a jejich měření v hesle o škále disociativních zážitků. Pokud se takové znaky objeví, nejde o „úspěch techniky“, ale o stav, který vyžaduje odborné vyšetření. Herman popisuje otupělost, odcizení a mezery v paměti jako projevy disociativní obrany u lidí vystavených opakované zátěži (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití odstupu je dočasné, dobrovolné a slouží k tomu, aby člověk unesl obsah, se kterým potřebuje pracovat. Terapeut může nabídnout pohled zvenčí, když klient při vyprávění o těžké události začíná být zahlcen, a vrátit mu tím kontrolu nad tempem. Herman zdůrazňuje, že zpracování traumatu vyžaduje rovnováhu mezi kontaktem se vzpomínkou a ochranou před zahlcením, a že klient má mít nad touto rovnováhou kontrolu (Herman 1992). Odstup v tomto smyslu není cílem, ale prostředkem, a léčba směřuje k integraci, tedy k tomu, aby člověk mohl zážitek nést jako svůj.

Manipulativní užití dělá z odstupu cíl. Emoce, která by vedla k ochraně, k odchodu nebo k odporu, se tlumí a označuje za nepatřičnou. Lifton popsal v uzavřených systémech požadavek, aby se prožívání jednotlivce podřídilo doktríně, a ochotu skupiny prohlašovat vlastní pocity člena za chybu (Lifton 1961). Dvojitá disociace je jedním z jazykových prostředků, jimiž se taková podřízenost může v praxi uskutečňovat. Rizikové je také nekvalifikované užití u lidí, kteří už disociují v klinickém smyslu: další nácvik odpojení může jejich stav prohlubovat.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že dvojitá disociace má zvláštní léčebný účinek, neexistují nezávislé kontrolované studie. Opírá se o semináře, kazuistiky a výklad autorů NLP (Bandler 1985). Obecné přehledy výzkumu NLP dospěly k závěru, že kontrolované studie tvrzení NLP většinou nepodporují a že obor svá tvrzení systematicky netestuje (Witkowski 2010). Systematický přehled zdravotních výstupů nenašel dostatečné důkazy pro užití NLP v péči o zdraví (Sturt a kol. 2012). Výzkum hypnózy zároveň upozorňuje, že hlášené změny prožívání po sugestivních postupech jsou silně ovlivněny očekáváním a sociálním kontextem, takže samotné svědectví o „oddělení od pocitů“ nedokazuje specifický mechanismus (Kirsch a Lynn 1995). Disociace v klinickém smyslu je naproti tomu předmětem rozsáhlého výzkumu a standardizovaných měřicích nástrojů, a výzkum spojuje dlouhodobou disociaci s horším průběhem posttraumatických obtíží, nikoli s jejich vyřešením (Herman 1992).

Obrana a zotavení🔗

Obranou proti zneužití je všímat si funkce odstupu. Kdo je vyzván, aby se na svůj hněv nebo strach díval „zvenčí“, může se zeptat, komu odstup slouží: zda pomáhá jemu samotnému unést těžký obsah, nebo zda pomáhá druhé straně vyhnout se tomu, na co emoce upozorňuje. Emoce je informace a v situaci křivdy nebo ohrožení je to informace důležitá. Ekman popisuje emoci jako proces, v němž člověk zaznamená, že se děje něco důležitého pro jeho blaho (Ekman 2003). Užitečné je popsat situaci konkrétně a mimo vztah, ve kterém se odstup nabízí, například s důvěryhodnou osobou, která do skupiny nepatří.

Zotavení u lidí, kteří se odpojení od emocí naučili v kontrolujícím prostředí, probíhá postupným obnovováním kontaktu s tělem a s pocity v bezpečném vztahu. Klinická literatura zdůrazňuje stabilizaci a tempo, které určuje klient, a varuje před rychlým „otevíráním“ vzpomínek (Herman 1992). Diferenciální rozvaha mezi běžným odstupem, disociativními příznaky a posttraumatickou poruchou je popsána v kapitole o diferenciální diagnostice. Odborník by u klienta, který přichází z prostředí, kde se odstup od emocí vyžadoval, neměl nabízet další techniky odpojení, ale pomáhat mu zážitky znovu integrovat do souvislého příběhu, ve kterém mají jeho emoce své místo (Beck 1976; Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Ekman, P. (2003). Emotions Revealed: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. New York: Times Books.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Disociace, fobie a trauma – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Disociace – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Meta-pozice – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Meta-position)
• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Dvojitá disociativní vazba – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Double dissociation double bind)
• Filmová technika – příbuzné heslo (Submodality, Movie theatre technique)
• Rychlá léčba fobie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Fast phobia cure (V-K dissociation))
• Technika přetáčení – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Rewind technique)

V kompendiu

• EA-5.3.4 Tělesná disociace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.1.7 Škála disociativních zážitků DES-II (Carlson, Putnam) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.2 Diferenciální diagnostika EA vs. PTSD/cPTSD/disociativní poruchy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Rychlá léčba fobie – předchozí heslo rodiny
• Reimprinting – další heslo rodiny