Procházení časové osy🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-12.12
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Časová osa
Druh	vzorec
Anglicky	Timeline walk
Jiné názvy	časová osa na podlaze, chůze po časové ose
Obecnější heslo	Časová osa
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Procházením časové osy se v neurolingvistickém programování rozumí postup, při němž se časová osa nepracuje jen v představě, ale rozloží se do prostoru místnosti. Na podlaze se vyznačí linie, na níž určitá místa představují přítomnost, minulá období a budoucnost, a člověk po ní fyzicky přechází. Výklad tvrdí, že tělesný pohyb a prostorové umístění zesilují prožitek, usnadňují přístup ke vzpomínkám a k emočním stavům spojeným s určitým obdobím a umožňují „přenést“ zdroje z jednoho období do jiného. Postup se v literatuře NLP spojuje s prací Roberta Diltse a jeho spolupracovníků na změně přesvědčení a na takzvaném reimprintingu, kde se s časovou osou na podlaze pracuje jako s prostorem pro návrat k formativním zkušenostem (Dilts 1990; Dilts, Hallbom a Smith 1990). Vzorec navazuje na obecný pojem časové osy a na prostorové kotvení, tedy na spojování stavů s místy v prostoru. Kompendium ho řadí mezi terapeutické vzorce se středním rizikem. Názorné uspořádání životního příběhu v prostoru může být užitečné; riziko roste, když se procházení stává cestou k hledání zapomenutých událostí nebo veřejnou emoční podívanou.

Původ a souvislosti🔗

Prostorové a tělesné ztvárnění vnitřních obsahů má v psychoterapii dlouhou tradici. Gestalt terapie pracovala s pohybem mezi místy v místnosti, která představovala různé části osobnosti nebo různé lidi, a s tělesným prožitkem jako cestou k uvědomění (Perls 1969). Virginie Satirová v rodinné terapii pracovala s tělesnými postoji, v nichž lidé fyzicky ztvárňovali své komunikační role a vzájemné vztahy (Satir 1972). NLP z těchto zdrojů převzalo myšlenku, že prostorové umístění pomáhá oddělovat a propojovat zkušenosti. Dilts pak tuto myšlenku spojil s časovou osou: životní období se rozloží do prostoru a člověk mezi nimi přechází, aby se mohl vrátit k formativní zkušenosti, prohlédnout si ji z jiné pozice a vrátit se do přítomnosti s novým pohledem (Dilts 1990). Kompendium tento cíl popisuje na stránce o reimprintingu a příbuzný postup práce s minulými zkušenostmi na stránce o změně osobní historie. Postup se dnes používá v koučinku, na skupinových seminářích i v některých terapeutických kontextech, často bez jasného vymezení cíle a rámce.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec čtyři složky. První je prostorové rozložení: linie na podlaze, na níž se vyznačí přítomnost a směr minulosti a budoucnosti. Druhá je tělesný pohyb, při němž člověk po linii přechází a na určitých místech se zastavuje. Třetí je asociace s obdobím: na místě, které představuje určité období, je člověk veden k tomu, aby se do něj „vžil“, vybavil si, jaké to tehdy bylo, a prožil emoce, které k němu patří. Čtvrtá je změna pozice, kdy člověk z linie vystoupí a dívá se na celek z odstupu, z místa, které NLP nazývá percepční pozicí pozorovatele. Takto postup sestavují Diltsovy práce o změně přesvědčení na časové ose (Dilts 1990).

Pro pozorovatele je podstatné, že tělesná a prostorová forma prožitek skutečně zesiluje. Postavit se na místo, které představuje dětství, a nechat se vést k vybavení toho, jaké to tehdy bylo, je silnější podnět než mluvit o dětství vsedě. Tato síla je zdrojem užitečnosti i rizika. U zapamatovaných období pomáhá zpřítomnit zdroje a získat nadhled. U období, která si člověk nepamatuje, nebo u událostí, které výklad teprve hledá, vytváří stejnou situaci jako hledání kořenové příčiny: sugestivní kontext, silné očekávání a živý prožitek, který se snadno zamění se vzpomínkou. Výzkum paměti ukazuje, že vybavování je rekonstrukce citlivá na podněty, které ho provázejí (Loftus a Palmer 1974).

Detekční znaky🔗

Vzorec lze poznat podle prostorového uspořádání: linie na podlaze, kartičky nebo předměty označující období, a pokyny k přecházení a zastavování. Rizikovým znakem je, když se procházení odehrává před skupinou a silný emoční projev se oceňuje jako důkaz účinku. Pláč, třes nebo křik na místě dětství pak nejsou chápány jako známka toho, že cvičení je pro člověka příliš, ale jako znamení, že „to funguje“. Dalším znakem je tlak cvičení nepřerušovat, s odůvodněním, že přerušení by „zablokovalo“ proces. Třetím znakem je vedení na místa před nejranějšími vzpomínkami, například do raného dětství nebo do doby „před narozením“, s očekáváním, že tam člověk něco najde. Čtvrtým znakem je chybějící následná péče: cvičení otevře silné téma a skončí s koncem semináře. U lidí po takové zkušenosti lze pozorovat zahlcení, potíže se spánkem, nové a nejisté přesvědčení o vlastní minulosti a pocit studu za projev před ostatními. Kompendium dynamiku velkých seminářů s emočním vrcholem popisuje u vzorce guru a adepta. Singer a Lalich popisují, jak skupinové formáty s intenzivními emočními cvičeními mohou u některých účastníků vyvolat vážné psychické potíže (Singer a Lalich 1995).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je názorné a dobrovolné. Terapeutka v rodinné poradně, která s dospívajícím rozloží na podlahu kartičky s hlavními obdobími jeho života a nabídne mu, že se k nim může postavit, nebo je popisovat ze židle, používá prostorové uspořádání jako pomůcku k vyprávění. Takové užití je blízké tělesným a prostorovým metodám rodinné terapie (Satir 1972) a narativním přístupům, které pomáhají člověku uspořádat vlastní životní příběh. Kompendium tyto přístupy popisuje u narativní rekonstrukce. Podmínkou je, že se pracuje se zapamatovanými obdobími, že forma je volitelná, že člověk může kdykoli přestat a že silná emoce je signálem ke zpomalení, ne k pokračování. Herman zdůrazňuje, že u lidí s traumatickou zkušeností musí práci se vzpomínkami předcházet nastolení bezpečí a že kontrolu nad tempem má mít člověk sám (Herman 1992). Manipulativní nebo rizikové užití nastává, když se procházení stává veřejnou emoční podívanou, když se hledají zapomenuté události, když se silný projev vydává za doklad účinku a když chybí rámec pro zpracování toho, co cvičení otevřelo.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že procházení časové osy v prostoru má specifický terapeutický účinek, neexistují kontrolované studie. Souhrnné přehledy výzkumu NLP konstatují obecný nedostatek empirické podpory pro tvrzení oboru (Witkowski 2010) a systematický přehled zaměřený na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních dat (Sturt a kol. 2012). Prostorové a tělesné techniky mají v psychoterapii své místo, ale jejich hodnocení se vztahuje k celým terapeutickým přístupům, ne k izolované technice chůze po linii. Dobře doložena jsou naopak rizika, která se k vzorci vážou při práci s minulostí: rekonstrukční povaha paměti (Loftus a Palmer 1974), vznik nepravých vzpomínek při sugestivním hledání zapomenutých událostí (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015) a závislost prožitků na očekáváních, která situace vytváří (Kirsch a Lynn 1995). Silný emoční projev během cvičení není dokladem účinku ani pravdivosti vybaveného obsahu; je dokladem toho, že cvičení zasáhlo citlivé místo.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je mít a uplatňovat právo cvičení kdykoli přerušit. Pokud se na určitém místě linie objeví zahlcení, je zastavení rozumnou reakcí, ne selháním. Druhou obranou je odmítnout veřejné procházení citlivých období před skupinou lidí, které člověk nezná a kteří mu po skončení semináře nebudou k dispozici. Třetí obranou je nepovažovat obsah, který se vybaví na místě raného dětství, za vzpomínku, dokud ho nepotvrdí nezávislé zdroje, a nevyvozovat z něj závěry o blízkých lidech. Čtvrtou obranou je posoudit rámec: práce s bolestnými obdobími života patří do vztahu s odborníkem, který je k dispozici i po skončení sezení. Lidé, kteří prošli intenzivním procházením na semináři a cítí se zahlceni, potřebují především stabilizaci a bezpečí, ne další práci s minulostí (Herman 1992). Pomáhá obrátit se na odborníka, mluvit o zážitku s lidmi, kterým důvěřují, a dát si čas. Kompendium přehled ověřených přístupů nabízí v kapitole o terapeutických přístupech.

Literatura🔗

• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Časová osa – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Časová osa – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Percepční pozice – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Perceptual positions (concept))
• Prostorové kotvení – příbuzné heslo (Kotvení, Spatial anchoring)
• Reimprinting – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Re-imprinting)
• Změna osobní historie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Change personal history)
• Hledání kořenové příčiny – příbuzné heslo (Časová osa, Root cause)

V kompendiu

• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.6 Narativní rekonstrukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Časová perspektiva – předchozí heslo rodiny