Implikované direktivum🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-05.22
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Ericksonovská hypnóza
Druh	vzorec
Anglicky	Implied directive
Jiné názvy	implikovaný pokyn
Obecnější heslo	Ericksonovská hypnóza
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Implikované direktivum je forma nepřímé sugesce, ve které mluvčí nevydává pokyn přímo, ale předpokládá, že určité vnitřní dění v posluchači nastane, a zároveň ohlašuje, podle čeho se pozná, že nastalo. Pokyn je „implikovaný“, protože není vysloven jako výzva, nýbrž jako podmínka nebo časové určení, které se má samo naplnit. Erickson a Rossi popsali tento tvar jako sugesci se třemi součástmi: časovým nebo podmínkovým úvodem, vlastní předpokládanou sugescí a signálem v chování, který ukáže, že sugesce byla přijata (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Vzorec je pro kompendium důležitý ze dvou důvodů. Zaprvé spojuje jazykovou presupozici s tělesnou reakcí, takže posluchač může vlastní tělesný projev mylně vyložit jako důkaz, že dospěl k určitému závěru. Zadruhé je nenápadný: neobsahuje rozkaz, proti kterému by se dalo vymezit, jen větu o tom, co se „stane, až“.

Původ a souvislosti🔗

Vzorec vychází z Ericksonovy klinické praxe, ve které se terapeut snažil ponechat klientovi pocit, že změna přichází zevnitř a vlastním tempem. Rossi tento přístup popsal jako využití nevědomého zpracování, které má samo rozhodnout, kdy a jak se změna projeví (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Bandler a Grinder ve své analýze Ericksonových vzorců zdůraznili, že jeho jazyk je hustě prošpikován presupozicemi, tedy tvrzeními, která věta nevyslovuje, ale mlčky předpokládá jako dané (Bandler a Grinder 1975b). Implikované direktivum je zvláštním spojením presupozice časové věty, o které podrobněji mluví stránka presupozice časových vět, s ohlášeným signálem v chování. Lingvistická pragmatika vysvětluje, proč presupozice působí: posluchač, který větu přijme jako smysluplnou, přijímá i její předpoklady, a zpochybnit je vyžaduje zvláštní krok, který rozhovor obvykle nepodporuje (Levinson 1983). V katalogu má vzorec blízko k ideomotorické signalizaci, protože ohlášeným signálem bývá často drobný mimovolní pohyb.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má implikované direktivum tři prvky, které odpovídají popisu Ericksona a Rossiho (Erickson, Rossi a Rossi 1976). První prvek je vazba na čas nebo podmínku, vyjádřená spojkami jako „až“, „jakmile“, „když“ nebo „ve chvíli, kdy“. Druhý prvek je předpokládaný vnitřní proces: porozumění, rozhodnutí, nalezení odpovědi, uvolnění, zapomenutí. Tento proces se netvrdí, ale presuponuje; věta ho bere jako něco, co nastane, a otevřená zůstává jen otázka kdy. Třetí prvek je ohlášený signál, nejčastěji tělesný nebo behaviorální, který má proces navenek potvrdit. Teprve spojení všech tří prvků vytváří zvláštní sílu vzorce: posluchač nedostal pokyn, takže se nemá proti čemu bránit, a jakmile se signál objeví, a drobné tělesné signály se objevují stále, může se zdát, že vnitřní proces skutečně proběhl.

Pro analýzu je užitečné všimnout si, jak vzorec zachází s příčinností. Věta tvrdí, že signál je důsledkem vnitřního procesu. Ve skutečnosti může signál vzniknout z jiných důvodů, z únavy, z očekávání nebo jednoduše proto, že posluchač na tělo začal dávat pozor. Výzkum hypnózy zdůrazňuje, že očekávání odpovědi samo dokáže odpověď vyvolat, a to i tělesnou (Kirsch a Lynn 1995). Implikované direktivum tak může vytvářet sebepotvrzující smyčku: předpověď signálu zvyšuje pravděpodobnost signálu a signál se pak vykládá jako doklad předpovězeného vnitřního obsahu.

Detekční znaky🔗

Vzorec se pozná podle časové nebo podmínkové spojky, která uvádí vnitřní proces posluchače, jako by byl jistý. Věta neříká „pokud se rozhodnete“, ale „až se rozhodnete“; neříká „pokud to pochopíte“, ale „jakmile to pochopíte“. Druhým znakem je připojený signál, kterým se má proces projevit: pocit, pohyb, výdech, změna nálady. Třetím znakem je obsah předpokládaného procesu. Je-li neutrální (dokončení úkolu, nalezení odpovědi na dotazník), jde o běžnou organizační řeč. Je-li hodnotící nebo závazný (pochopení, že rodina škodí, rozhodnutí vstoupit, přiznání viny), jde o pokus vnutit závěr bez argumentu. Výzkum paměti ukazuje, že i drobná změna formulace otázky ovlivňuje, co si svědek vybaví a jak to popíše (Loftus a Palmer 1974). Ve vyšetřovacím a forenzním kontextu jsou proto věty, které presuponují obsah, který má vypovídající teprve uvést, považovány za sugestivní, jak připomíná stránka o forenzním rozhovoru.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití se omezuje na situace, ve kterých předpokládaný proces je cílem, se kterým posluchač souhlasil, a signál je pro něj srozumitelnou orientací. V klinické hypnóze slouží vzorec k tomu, aby klient nemusel změnu vynucovat vůlí a aby měl vodítko, kdy je určitá část sezení u konce (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Eticky obhajitelné je takové užití jen tehdy, když terapeut rámec předem vysvětlí a klient může práci kdykoli přerušit. Podobnou stavbu mají i běžné organizační pokyny, jako je žádost, aby se pacient ozval, až vyplní dotazník. Nic v nich nepředpokládá, co si má myslet.

Manipulativní užití nastává, když předpokládaný proces je závěr, ke kterému by posluchač sám nedošel, a signál má posloužit jako jeho falešné potvrzení. V uzavřených skupinách se objevují věty, které předpovídají, že člověk „pocítí úlevu, až se vzdá pochyb“ nebo „ucítí klid, jakmile přijme vedení“; úleva pak přichází z jiných důvodů, například z ukončení konfliktu se skupinou, ale vykládá se jako doklad správnosti závěru. Hassan popisuje, že uzavřené skupiny cíleně spojují emoční stavy s ideologickými závěry, takže člen začne považovat vlastní pocity za potvrzení učení (Hassan 1988). Implikované direktivum je jedním z jazykových prostředků, kterými se takové spojení vytváří.

Vztah k technikám kompendia🔗

Implikované direktivum se v technikách kompendia objevuje všude tam, kde se závěr, který by měl být výsledkem úvahy, podává jako událost, která nutně přijde. V prostředí mentorství a vedení může jít o věty, které předpovídají, že svěřenec „jednou pochopí“, proč je jeho nezávislost na škodu, a že to pozná podle pocitu klidu; tento klid pak přichází spolu s ústupem z konfliktu a vykládá se jako zralost. V terapeutických a koučovacích pseudoprostředích se vzorec používá k tomu, aby se nepříjemné tělesné signály (napětí, zrychlený dech) vykládaly jako proces, který „ještě neskončil“, a příjemné signály jako jeho dovršení. Obojí odvádí pozornost od otázky, zda závěr je pravdivý, k otázce, kdy se dostaví. Lifton popsal podobné přesouvání v prostředí totální kontroly, kde se pochybnost neřeší argumentem, ale očekáváním, že člověk ke správnému závěru „dozraje“ (Lifton 1961). Příbuzné mechanismy rozebírají stránky o pěstování citového dluhu a o vzorci guru a adepta, kde se dozrávání k závěru stává měřítkem hodnoty člena.

Stav důkazů🔗

Specifická účinnost implikovaného direktiva nebyla v kontrolovaném výzkumu doložena. Literatura o něm je převážně popisná a vychází z Ericksonových demonstrací a z jejich zpracování v NLP (Erickson, Rossi a Rossi 1976; Bandler a Grinder 1975b). Dobře doložené jsou obecnější mechanismy, o které se vzorec opírá: presupozice jsou přijímány s menší kontrolou než výslovná tvrzení (Levinson 1983), formulace otázky ovlivňuje paměťovou výpověď (Loftus a Palmer 1974) a očekávání odpovědi zvyšuje pravděpodobnost, že se odpověď objeví (Kirsch a Lynn 1995). Pro NLP jako celek přehledy nenacházejí dostatek kvalitních studií, které by podpořily jeho tvrzení o účinnosti jazykových vzorců (Witkowski 2010). Je tedy přiměřené chápat implikované direktivum jako rétorickou konstrukci, která využívá známé rysy jazyka a očekávání, nikoli jako techniku se zvláštní hypnotickou silou.

Obrana a zotavení🔗

Obrana začíná převedením presupozice na podmínku. Kdo si větu „až pochopíte, že…“ přeloží na „pokud pochopíte, že…“, okamžitě vidí, že otázka, zda k pochopení vůbec dojde, zůstala nevyřčená. Dále pomáhá oddělit tělesný signál od obsahu: pocit úlevy, klidu nebo lehkosti je skutečný, ale neříká nic o pravdivosti závěru, se kterým byl spojen. Užitečné je ptát se, co jiného by tentýž pocit mohlo vyvolat. Kahneman popisuje, že rychlé intuitivní zpracování snadno zaměňuje plynulost a příjemný pocit za známku pravdivosti (Kahneman 2011); vědomí této záměny je samo o sobě ochranou. Pro lidi, kteří odcházejí z prostředí, kde se emoční stavy systematicky vázaly na ideologické závěry, je součástí zotavení rozvazování těchto spojení: učit se, že úleva po ukončení konfliktu neznamená, že druhá strana měla pravdu, a že vlastní pocity jsou informací o vlastním stavu, nikoli o správnosti cizího učení (Hassan 1988).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Ericksonovská hypnóza – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Ericksonovská hypnóza – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Vložené příkazy – příbuzné heslo (Milton-model, Embedded commands)
• Konverzační postuláty – příbuzné heslo (Milton-model, Conversational postulates)
• Presupozice v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Presuppositions (Milton Model))
• Složená sugesce – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Compound suggestion)
• Ideomotorická signalizace – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Ideomotor signalling)
• Presupozice časových vět – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Subordinate clauses of time)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Forenzní rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Složená sugesce – předchozí heslo rodiny
• Otevřená sugesce – další heslo rodiny