Přeskočit na obsah

Frakcionace

Opakované střídání pohlcení a jeho přerušení, v hypnóze tradičně spojované s „prohlubováním“, ve vlivových prostředích se střídáním vřelosti a chladu.

Riziko: high

Frakcionace🔗

PoleHodnota
IdentifikátorNLP-05.26
KatalogNLP vzorce
RodinaEricksonovská hypnóza
Druhvzorec
AnglickyFractionation
Jiné názvyfrakcionovaná hypnóza, střídání stavů
Obecnější hesloEricksonovská hypnóza
Užitípřevážně vlivové
Riziko zneužitívysoké
Vazba na Vaknin 2008odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textutext čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Frakcionace označuje vzorec, při kterém se opakovaně střídá stav pohlcení nebo silného prožitku s jeho přerušením a návratem do běžného stavu. V klasické hypnóze se tímto střídáním rozumělo opakované navození a ukončení hypnotického stavu v rámci jednoho sezení, spojené s tvrzením, že každý další návrat je hlubší než předchozí. V pozdějším, širším a převážně vlivovém užití se pojem přenesl na střídání emočních vrcholů a propadů v rozhovoru nebo ve vztahu: období vřelosti, nadšení a blízkosti se střídají s obdobími chladu, kritiky nebo odstupu. Ericksonovská hypnoterapie s podobnými přechody mezi stavy pracovala jako s jedním z mnoha způsobů, jak využít přirozené kolísání pozornosti (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Pro kompendium je vzorec důležitý hlavně v tom druhém významu, protože strukturálně odpovídá střídání odměny a jejího odnětí, které výzkum kontrolujících vztahů a uzavřených skupin popisuje jako jeden z nejsilnějších mechanismů vazby (Herman 1992). Vzorec je proto v katalogu označen jako převážně vlivový a vysoce rizikový.

Původ a souvislosti🔗

Metoda frakcionované hypnózy se tradičně připisuje neurologovi Oskaru Vogtovi z přelomu devatenáctého a dvacátého století, s jehož jménem se spojuje opakované ukončování a obnovování hypnotického stavu v průběhu jednoho sezení. Ve dvacátém století se pojem stal součástí běžného slovníku hypnoterapie a výcviků hypnózy, obvykle bez empirického ověření tvrzení o „prohlubování“. Ericksonovská tradice neklade na frakcionaci zvláštní důraz, ale sdílí s ní představu, že přechody mezi stavy a návraty do nich mají terapeutický význam (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Do širšího vlivového slovníku se pojem dostal hlavně přes semináře a příručky, které NLP a hypnotické vzorce převzaly mimo terapeutický rámec, a zvlášť přes takzvanou komunitu svádění, popsanou v katalogu na stránce NLP v komunitě „umění svádění“. Tam se frakcionací označuje záměrné střídání emoční blízkosti a odstupu. Tato významová proměna je doložitelná jen v populární a komerční literatuře a nemá oporu v primárních dílech NLP; proto ji katalog popisuje jako přenesené užití pojmu, nikoli jako techniku, kterou by zakladatelé NLP takto formulovali. Mimo NLP rozebíral analogické střídání tlaku a shovívavosti Lifton ve studii myšlenkové reformy (Lifton 1961).

Struktura vzorce🔗

Vzorec má cyklickou stavbu se dvěma fázemi a přechodem mezi nimi. První fáze je fáze pohlcení: zúžená pozornost, intenzivní prožitek, emoční blízkost, pocit výjimečnosti nebo úlevy. Druhá fáze je fáze přerušení: návrat do běžného vědomí, chlad, kritika, odstup nebo nejistota. Přechod mezi fázemi řídí mluvčí, nikoli posluchač, a právě v tom spočívá asymetrie vzorce. Z hlediska tvrzeného mechanismu má každý návrat do první fáze proběhnout snadněji a hlouběji, protože posluchač už zná cestu a protože kontrast s fází přerušení zesiluje prožitek. Výzkum hypnózy nabízí střízlivější výklad: s opakováním roste obeznámenost se situací, očekávání a ochota reagovat, což samo zvyšuje odpovídavost (Kirsch a Lynn 1995).

Ve vztahovém a skupinovém užití je struktura stejná, ale obsahem fází nejsou hypnotické stavy, nýbrž emoční vztah k mluvčímu. Herman popisuje, že v kontrolujících vztazích nevyzpytatelné střídání hrůzy nebo odnětí a nečekané laskavosti připoutává oběť k pachateli silněji než soustavná krutost, protože oběť začne vnímat pachatele jako zdroj úlevy (Herman 1992). Stark ukazuje, že soustavná kontrola v partnerských vztazích je souvislý vzorec, který se při posuzování jednotlivých incidentů ztrácí (Stark 2007). Frakcionace tak v přeneseném smyslu odpovídá tomu, co kompendium jinde popisuje u pěstování citového dluhu.

Detekční znaky🔗

Hlavním znakem je rytmus, nikoli jednotlivý okamžik. Pozorovatel by měl sledovat, zda se v rozhovoru, na semináři nebo ve vztahu pravidelně opakuje střídání intenzivního pozitivního prožitku a jeho odnětí, a zda o přechodech rozhoduje jedna strana. Druhým znakem je podmíněnost návratu: vřelost nebo pocit výjimečnosti se vracejí poté, co posluchač splní nějaké očekávání, nebo jsou spojeny s výkladem, kdo „doopravdy“ je. Třetím znakem je proměna prožívání u posluchače: období chladu prožívá jako osobní selhání, které je třeba napravit, a období vřelosti jako odměnu, kterou si musí zasloužit. Na velkých seminářích se podobný rytmus pozná podle střídání emočních vrcholů, hudby a sdílení s náhlými přechody k tichu, kritice nebo prodejní nabídce. Singer a Lalich popisují, že uzavřené skupiny střídají intenzivní emoční zážitky s obdobími tlaku a kritiky a že toto střídání u členů oslabuje schopnost zaujmout k zážitkům odstup (Singer a Lalich 1995).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je omezené na klinickou hypnózu v úzkém, původním smyslu: opakované přechody mezi uvolněním a běžným stavem v rámci sezení, ve kterém klient ví, co se děje, souhlasí s cílem a může kdykoli práci ukončit. Přechody pak slouží k tomu, aby klient poznal, že stav je zvládnutelný a že se z něj může kdykoli vrátit. I v tomto užití je přiměřené chápat případný užitek spíše jako výsledek obeznámenosti a sníženého strachu než jako zvláštní „prohloubení“ (Kirsch a Lynn 1995). Podobný princip, totiž střídání práce a odpočinku, má každá běžná výuka, aniž by šlo o frakcionaci; rozdíl je v tom, že přestávka nevytváří emoční vrchol a propad a návrat k práci není odměnou.

Manipulativní užití přenáší cyklus do vztahu a dělá z něj nástroj vazby. Ve vztazích, ve skupinách a v prodejních prostředích se střídání vřelosti a chladu používá k tomu, aby se posluchač upnul na zdroj vřelosti a vynakládal stále víc úsilí na její obnovení. Lifton popsal, že v prostředí myšlenkové reformy se období tvrdého nátlaku střídala s obdobími shovívavosti, ve kterých se vězni nabízela úleva výměnou za přijetí nového výkladu vlastní osoby (Lifton 1961). Struktura je tatáž, jen měřítko a prostředky se liší. V kompendiu souvisí manipulativní frakcionace se vzorcem guru a adepta, kde blízkost vůdce funguje jako odměna, která se uděluje a odnímá.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že frakcionace prohlubuje hypnotický stav nad rámec běžného efektu opakování a obeznámenosti, chybějí kontrolované doklady; klasická literatura o ní je převážně popisná a tradovaná (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Moderní výzkum hypnózy chápe hloubku hypnózy jako ovlivněnou především očekáváním a sebepopisem účastníka, nikoli jako měřitelnou hladinu zvláštního stavu (Kirsch a Lynn 1995). Pro vlivové užití pojmu, jak se objevuje v seminářích a v komunitě svádění, neexistuje žádný systematický výzkum; tvrzení o jeho účinnosti se opírají o svědectví prodejců výcviků. Přehledy výzkumu NLP navíc obecně nenacházejí oporu pro specifické účinky jeho technik (Witkowski 2010). Dobře doložen je naopak obecný mechanismus, ke kterému přenesené užití odkazuje: střídání odměny a jejího odnětí v kontrolujících vztazích a jeho vazebný účinek popisuje klinická literatura o traumatu a o soustavné kontrole (Herman 1992; Stark 2007). Hodnocení vzorce tedy musí rozlišit nepodložené hypnotické tvrzení a dobře popsaný vztahový mechanismus, který se pod stejným jménem šíří.

Obrana a zotavení🔗

Obrana začíná u rytmu. Kdo si zapisuje střídání vřelosti a chladu v čase, s daty a okolnostmi, vidí cyklus, který v jednotlivých okamžicích zaniká. Druhou obranou je vnější perspektiva: popsat průběh vztahu nebo skupinové zkušenosti člověku, který v ní není, a zjistit, jak ji vnímá. Třetí obranou je oddělit vlastní hodnotu od fáze cyklu, tedy nečíst období chladu jako doklad vlastního selhání. Na seminářích a prodejních akcích pomáhá neuzavírat žádné závazky v době emočního vrcholu a vrátit se k rozhodnutí s odstupem. Pro lidi, kteří dlouho žili v kontrolujícím vztahu s takovým rytmem, bývá odchod obtížný právě proto, že vazba je silnější než při soustavné krutosti; Herman zdůrazňuje, že zotavení vyžaduje bezpečí, obnovu vztahů mimo kontrolující vztah a postupné znovuzískání schopnosti hodnotit vlastní zkušenost (Herman 1992). Klinická práce proto u těchto lidí nevyčítá, že „neodešli dřív“, ale pomáhá pojmenovat cyklus a pochopit jeho vazebný účinek jako obecný mechanismus, nikoli jako osobní slabost.

Literatura🔗

  • Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
  • Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
  • Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
  • Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
  • Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
  • Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
  • Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

Příbuzná hesla

V kompendiu

V katalogu

Každé heslo katalogu je hvězda, rodiny jsou souhvězdí. Zvýrazněné jsou heslo NLP-05.26 a jeho obecnější, užší a příbuzná hesla; klepnutím na hvězdu otevřete jiné heslo.

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →