Vzorec sebepojetí🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-11.09
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Disociace, fobie a trauma
Druh	vzorec
Anglicky	Self-concept pattern
Jiné názvy	přestavba sebepojetí, transformace sebepojetí
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vzorcem sebepojetí se v neurolingvistickém programování označuje skupina intervencí, které pracují s tím, jak si člověk sám sebe představuje: za koho se považuje, jaké vlastnosti si připisuje a jak pevně v ně věří. Pozdější literatura NLP chápe sebepojetí jako soubor vnitřních reprezentací, především vzpomínek a představ, které člověku slouží jako příklady určité vlastnosti, například laskavosti nebo schopnosti. Tvrdí, že to, jak jsou tyto příklady uspořádány, jak jsou velké, blízké a živé, ovlivňuje, jak silně se člověk s vlastností ztotožňuje. Vychází přitom z práce se submodalitami, tedy s vlastnostmi vnitřních představ (Andreas a Andreas 1987). Intervence pak mají sebepojetí posílit nebo změnit tak, aby lépe odpovídalo tomu, jaký člověk chce být. Heslo popisuje tuto představu a její tvrzení a srovnává je s pojetím sebe v psychologii. Zvlášť se věnuje tomu, že práce se sebepojetím je oblastí, ve které se terapie a náhrada identity mohou podobat: rozdíl je v tom, kdo určuje, jaké „já“ má vzniknout.

Původ a souvislosti🔗

Práce se sebepojetím v NLP vychází z výzkumu submodalit, který Connirae a Steve Andreasovi rozvíjeli v osmdesátých letech, a z jejich zjištění, jak podle nich lidé vnitřně kódují to, co považují za pravdivé o sobě (Andreas a Andreas 1987). Steve Andreas se tématu později věnoval soustavně a na počátku tohoto století mu věnoval samostatnou knihu. NLP sebepojetí obvykle umisťuje na takzvanou úroveň identity, která je v Diltsově modelu logických úrovní nad přesvědčeními a schopnostmi (Dilts 1990); tento model rozebírá heslo Úroveň identity a příbuzné pojmy heslo Přesvědčení o identitě.

Psychologie má s pojmem sebepojetí dlouhou zkušenost. Carl Rogers postavil na sebepojetí jádro své teorie osobnosti: psychické obtíže podle něj vznikají z nesouladu mezi tím, jak člověk sám sebe chápe, a jeho skutečnou zkušeností, a terapie má vytvořit vztah, ve kterém může člověk sebepojetí rozšířit tak, aby zkušenost obsáhlo (Rogers 1951). Aaron Beck popsal, jak hluboká přesvědčení o sobě, například „jsem neschopný“ nebo „jsem nemilovatelný“, ovlivňují výklad každodenních událostí a udržují depresi (Beck 1976). Obě tradice mají s NLP společné to, že sebepojetí chápou jako něco, co se utváří a může se měnit. Liší se v tom, jak a kdo změnu vede.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně stojí vzorec na třech představách. Sebepojetí se skládá z příkladů: člověk ví, že je laskavý, protože si vybavuje situace, ve kterých laskavě jednal. Příklady mají vnitřní uspořádání, které lze popsat submodalitami, a toto uspořádání určuje, jak pevné sebepojetí je. A konečně, pevné a zdravé sebepojetí podle tohoto výkladu obsahuje i protipříklady, tedy vědomí situací, kdy člověk vlastnost neprojevil, protože bez nich je sebepojetí křehké a každá chyba ho ohrožuje. Předpoklad, že intenzitu a přesvědčivost prožitku určují vlastnosti vnitřní představy více než její obsah, patří k základním tvrzením NLP o submodalitách (Bandler 1985). Intervence pak pracují s tím, které příklady člověk má, jak jsou uspořádány a jak se k nim vztahuje, a s tím, aby nové vlastnosti získaly podobné uspořádání jako ty, kterými si je člověk jistý. Příbuzné postupy práce s představou sebe sama rozebírá heslo Swish.

Myšlenka, že sebepojetí potřebuje i protipříklady, je zajímavá a odpovídá klinické zkušenosti, podle které je perfekcionistické a nepružné sebepojetí zranitelné. Ostatní části výkladu, zejména tvrzení, že sílu sebepojetí určují submodality a že jejich změnou lze sebepojetí spolehlivě přestavět, se opírají o předpoklady, které nebyly nezávisle ověřeny (Witkowski 2010).

Detekční znaky🔗

Pro defenzivní čtení je rozhodující, kdo v rozhovoru určuje obsah sebepojetí. V legitimní podobě sebepojetí popisuje a hodnotí člověk sám. Varovné znaky se objevují tam, kde obsah dodává někdo jiný. Dosavadní sebepojetí se prohlásí za „falešné“, „naprogramované rodiči“ nebo „ego“, které je třeba překonat. „Pravé já“ se definuje zvenčí, obvykle v souladu s hodnotami skupiny nebo lektora. Přestavba sebepojetí se spojuje s přerušením vztahů s lidmi, kteří znají člověka „starého“. A člověk, který se nové identitě vzpírá, slyší, že „odporuje vlastnímu růstu“. Lifton popsal tento proces v uzavřených systémech jako nárok na přetvoření osobnosti podle doktríny, ve kterém se dosavadní já stává něčím, co je třeba odložit (Lifton 1961).

U člověka, s nímž se takto pracuje, se objevuje odcizení od vlastní minulosti, přijímání slovníku skupiny pro popis sebe sama, nejistota, kým „opravdu“ je, a závislost na potvrzení nové identity od autority. Hassan popsal u členů skupin s kontrolou mysli vznik „kultovní identity“, která překrývá identitu původní (Hassan 1988). Kompendium tyto mechanismy rozebírá v hesle o pěstování identitní nejistoty a o identitární substituci.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vychází z toho, že člověk sám chce na svém sebepojetí pracovat a sám určuje směr. Terapeut může pomoci klientovi s chronicky nízkým sebehodnocením všimnout si zkušeností, které jeho negativní obraz sebe nepotvrzují, a začlenit je do sebepojetí. Kognitivní terapie pracuje s hlubokými přesvědčeními o sobě podobně, tedy hledáním a zvažováním důkazů pro a proti, a má pro tuto práci výzkumnou oporu (Beck 1976). Rogersovo pojetí zdůrazňuje, že terapeut nevnáší hotový obraz klienta, ale vytváří podmínky, ve kterých klient sám rozšiřuje své sebepojetí (Rogers 1951). Legitimní práce se sebepojetím tedy posiluje klientovu autonomii, ne jeho závislost.

Manipulativní užití nahrazuje sebepojetí zvenčí. V uzavřených skupinách a v některých intenzivních seminářích osobního rozvoje se „přestavba já“ stává cestou k identitě, která odpovídá potřebám skupiny: oddanosti, poslušnosti, ochotě obětovat se. Singerová a Lalichová popsaly, jak takové skupiny využívají techniky osobního rozvoje k oslabení dosavadní identity a k vytvoření nové, závislé na skupině (Singer a Lalich 1995). Rizikové je i nekvalifikované užití u lidí s nestabilní identitou nebo s disociativními obtížemi, u nichž může intenzivní práce se sebepojetím prohloubit zmatení.

Stav důkazů🔗

Pro vzorec sebepojetí v jeho NLP podobě nejsou k dispozici kontrolované studie, které by doložily jeho účinek na sebehodnocení, sebepojetí nebo psychické obtíže. Primární literatura uvádí kazuistiky a zkušenosti autorů (Andreas a Andreas 1987). Obecné hodnocení výzkumu NLP konstatuje, že kontrolované studie tvrzení NLP většinou nepodporují (Witkowski 2010), a přehled výzkumu NLP v koučinku, kde se vzorce sebepojetí často nabízejí, uvádí nedostatek kvalitních studií (Passmore a Rowson 2019). Kritické hodnocení NLP upozorňuje, že pojmy jako „identita“ a „logické úrovně“ jsou v NLP používány spíše jako přesvědčivé metafory než jako ověřené konstrukty (Tosey a Mathison 2009). Pojetí sebe v psychologii osobnosti a v kognitivní terapii má naproti tomu rozsáhlou výzkumnou literaturu a terapeutické přístupy, které s ním pracují, mají doložené výsledky (Beck 1976).

Obrana a zotavení🔗

Obranou je trvat na tom, že o vlastním sebepojetí rozhoduje člověk sám. Nabídka „objevit pravé já“ si zaslouží otázku, kdo toto pravé já definuje a podle čeho. Pokud odpověď vede k hodnotám skupiny nebo lektora, je namístě opatrnost. Užitečné je udržovat kontakt s lidmi, kteří člověka znají dlouho a mohou mu připomenout, kým byl, a vést si záznamy o vlastních hodnotách a rozhodnutích, které nejsou ovlivněny skupinou. Změnu sebepojetí, která vyžaduje přerušit dosavadní vztahy, je rozumné považovat za varovný znak. Hassan popisuje omezování styku s rodinou a dřívějšími přáteli jako jeden ze způsobů, jimiž nátlakové skupiny kontrolují své členy (Hassan 1988).

Zotavení po náhradě identity je dlouhý proces, ve kterém člověk znovu nachází kontinuitu mezi tím, kým byl před vstupem do skupiny, kým byl v ní a kým je teď. Herman popisuje obnovu vztahů a znovuutváření identity jako závěrečné stadium zotavení po traumatu (Herman 1992). Kompendium tento proces rozvádí v hesle o identitní rekonstituci. Odborník by měl klientovi pomoci rozlišit, které součásti identity z období ve skupině si chce ponechat a které odložit, a respektovat, že tuto volbu dělá klient, ne terapeut. Souvislost s reakcemi na kritiku, které sebepojetí často ohrožují, rozebírá heslo Reakce na kritiku.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Disociace, fobie a trauma – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Submodality – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Submodalities (concept))
• Swish – příbuzné heslo (Submodality, Swish pattern)
• Reakce na kritiku – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Responding to criticism)
• Úroveň identity – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Identity level)
• Přesvědčení o identitě – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about identity)

V kompendiu

• EA-6.3.7 Identitní rekonstituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.9 Pěstování identitní nejistoty – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.3.1 Identitární substituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Reakce na kritiku – předchozí heslo rodiny
• Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek – další heslo rodiny