Hledání kořenové příčiny🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-12.07
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Časová osa
Druh	vzorec
Anglicky	Root cause
Jiné názvy	první událost, root cause, hledání první příčiny
Obecnější heslo	Terapie časové osy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Hledáním kořenové příčiny se v terapii časové osy a v příbuzných přístupech rozumí pátrání po první události, v níž podle výkladu vznikla dnešní emoční obtíž, přesvědčení nebo vzorec chování. Klient je v uvolněném a sugestivním stavu veden k tomu, aby se v představě „vrátil“ po časové ose do minulosti a našel okamžik, kdy to „všechno začalo“. Pokud si žádnou takovou událost nepamatuje, je ujišťován, že jeho nevědomí ji zná a že cokoli se vybaví, má smysl. Nalezená událost se pak stává místem, kde se má pracovat s emocemi nebo s limitujícím rozhodnutím (James a Woodsmall 1988). Kompendium tento vzorec řadí mezi nejrizikovější v celém katalogu NLP. Důvodem není jeho záměr, který je v terapeutickém podání obvykle dobře míněný, ale jeho struktura: spojuje sugestivní stav, očekávání průvodce a hledání událostí, které si člověk nepamatuje. Právě tato kombinace je ve výzkumu paměti dobře doloženou cestou ke vzniku nepravých vzpomínek.

Původ a souvislosti🔗

Představa, že dnešní obtíže mají jednu skrytou příčinu v minulosti a že její nalezení přinese úlevu, je v dějinách psychoterapie stará a sahá k raným psychodynamickým teoriím. NLP ji převzalo v pracích o změně přesvědčení, kde se mluví o imprintu, tedy formativní zkušenosti, z níž přesvědčení vzniká, a o práci s ním na časové ose (Dilts 1990). Kompendium tyto pojmy popisuje u imprintu a u reimprintingu. Terapie časové osy z hledání první události udělala ústřední prvek svého postupu (James a Woodsmall 1988). Hledání se obvykle odehrává ve stavu, který se blíží hypnotické věkové regresi, ačkoli se tak výslovně nenazývá. V devadesátých letech se v psychologii a v soudní praxi vedla rozsáhlá diskuse o takzvaných obnovených vzpomínkách, tedy o vzpomínkách na zneužívání, které se poprvé „vybavily“ v průběhu terapie. Diskuse ukázala, že sugestivní terapeutické postupy mohou vést k vytvoření přesvědčivých vzpomínek na události, které se nestaly, a že takové vzpomínky mohou mít vážné důsledky pro klienty i pro jejich rodiny (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Hledání kořenové příčiny nese strukturálně stejné riziko.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec čtyři prvky, které je třeba vidět společně. Prvním je presupozice, že první událost existuje, kterou příručka terapie časové osy vyjadřuje otázkou po kořenové příčině obtíže (James a Woodsmall 1988). Otázka „kdy to začalo“ nebo „kde je první událost“ nepřipouští odpověď, že žádná taková jednotlivá událost není. Tento mechanismus kompendium popisuje u presupozic ve výslechu a svědectví. Druhým je sugestivní stav: klient je uvolněný, se zavřenýma očima, zaměřený dovnitř a ochotný přijímat vedení. Třetím je očekávání průvodce, které klient vnímá a na které reaguje. Čtvrtým je ujištění, že cokoli se objeví, je smysluplné a pravdivé, takže klient nemá důvod obsah zpochybňovat.

Výzkum paměti ukazuje, proč je tato kombinace riziková. Paměť není záznam, který se přehrává, ale rekonstrukce, která se při každém vybavení skládá z dílčích stop, obecných znalostí a očekávání. Loftus a Palmer ukázali, že už volba jediného slova v otázce na dopravní nehodu ovlivnila, jak rychle podle svědků auta jela, a o týden později zvýšila počet lidí, kteří si „pamatovali“ rozbité sklo, které ve filmu nebylo (Loftus a Palmer 1974). Pokud slovo v otázce dokáže přidat do vzpomínky detail, pak hodinové vedení v sugestivním stavu s presupozicí existence události a s ujištěním o pravdivosti čehokoli, co se objeví, dokáže vytvořit celou událost. Výzkum hypnózy navíc ukazuje, že prožitky v sugestivních stavech silně závisejí na očekáváních, která situace vytváří (Kirsch a Lynn 1995). Člověk, který si „vzpomene“ v takové situaci, si přitom obvykle je vzpomínkou jistý, protože prožitek vybavení je stejně živý jako u skutečné vzpomínky.

Detekční znaky🔗

Vzorec lze poznat podle otázek, které předpokládají existenci jediné první události, podle vedení do raného dětství nebo do období, které si člověk nepamatuje, a podle ujištění typu „nemusíte si to pamatovat, vaše nevědomí to ví“ nebo „cokoli se teď objeví, je správně“. Nejzávažnějším znakem je, když se z objeveného obsahu vyvozují závěry o skutečných událostech a o skutečných lidech, například že rodič klienta zneužíval nebo zanedbával. Dalšími znaky jsou opakované „návraty“, při nichž se obraz události postupně zpřesňuje a doplňuje, což je typické pro rekonstrukci, a ne pro vybavování, a sdílení nalezených „příčin“ ve skupině, kde se podobné příběhy navzájem potvrzují. U člověka, který prošel takovým hledáním, lze pozorovat nové a pro něj překvapivé přesvědčení o své minulosti, náhlou změnu vztahu k rodině, nejistotu, zda si věc pamatuje, nebo představuje, a postupné přibývání detailů při dalším vyprávění. V uzavřených skupinách může přepis minulosti sloužit tomu, aby se člověk odcizil rodině a viděl skupinu jako jediné místo, kde je pochopen (Singer a Lalich 1995). Kompendium tento mechanismus popisuje u mnemonické rekonfigurace a biografické rekontextualizace.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní práce s minulostí v terapii existuje a je běžná, ale vypadá jinak. Klinická psycholožka, která se při anamnéze ptá, co si klient z určitého období skutečně pamatuje, přijímá nevybavení jako informaci a nedomýšlí mezery, pracuje s minulostí bezpečně. Herman, která věnovala celé dílo zotavení po traumatu, zdůrazňuje, že práce se vzpomínkami následuje až po nastolení bezpečí a že kontrola nad tempem i obsahem vyprávění má zůstat v rukou člověka, o jehož život jde (Herman 1992). Rozdíl mezi legitimní a rizikovou prací tedy nespočívá v tom, zda se mluví o minulosti, ale v tom, zda se pracuje se zapamatovaným obsahem, nebo se hledá obsah nový, a zda se výsledek chápe jako představa, nebo jako fakt. Manipulativní užití nastává, když hledání kořenové příčiny slouží k vytvoření příběhu, který odcizuje člověka jeho blízkým, váže ho k průvodci jako k jedinému, kdo „pravdu“ odhalil, nebo zdůvodňuje setrvání ve skupině. Lifton popsal, jak uzavřené systémy přepisují osobní minulost tak, aby odpovídala doktríně skupiny (Lifton 1961).

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že hledání první události na časové ose má terapeutický účinek, neexistují kontrolované studie, a souhrnné přehledy výzkumu NLP konstatují obecný nedostatek empirické podpory pro tvrzení oboru (Witkowski 2010; Sturt a kol. 2012). Na rozdíl od účinku jsou rizika dobře doložena. Výzkum zkreslování paměti formulací otázek je jedním z nejpevnějších zjištění kognitivní psychologie (Loftus a Palmer 1974). Přehledy výzkumu sugestivních terapeutických postupů ukazují, že hledání zapomenutých událostí, zvláště v hypnóze nebo v podobných stavech, s vedením průvodce a s ujištěním o pravdivosti vybaveného obsahu, může vést ke vzniku nepravých vzpomínek, jimiž si je člověk jistý (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Tytéž přehledy upozorňují, že hypnóza a podobné stavy přesnost paměti nezvyšují, ale mohou zvyšovat jistotu, s níž člověk vybavený obsah přijímá (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Odpovědi v takových stavech přitom silně závisejí na očekáváních, která situace vytváří (Kirsch a Lynn 1995). Gilovich k tomu přidává obecný poznatek, že lidé snadno přijímají vysvětlení, která dávají jejich zkušenosti souvislý smysl, a obtížně je opouštějí (Gilovich 1991). Kombinace chybějícího dokladu účinku a doloženého rizika vede k závěru, že vzorec by se v práci s lidmi neměl používat k hledání událostí, které si nepamatují.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je rozlišovat představu od vzpomínky. Obsah, který se vybaví v uvolněném stavu pod vedením průvodce, je představa, dokud ho nepotvrdí nezávislé zdroje: dokumenty, svědectví jiných lidí, záznamy z doby, kdy se událost měla stát. Druhou obranou je odmítnout presupozici. Na otázku, kdy „to začalo“, je legitimní odpovědět, že to nevíte a že možná žádný jediný začátek není. Nevybavení není překážka, kterou je třeba překonat, ale informace. Třetí obranou je nevyvozovat z vybaveného obsahu závěry o jiných lidech a nerozhodovat na jeho základě o vztazích, dokud jste o něm nemluvili s odborníkem, který s rizikem nepravých vzpomínek počítá. Zotavení po sugestivním hledání příčin je citlivý proces. Člověk může být vzpomínkou hluboce otřesen a zároveň nejistý, zda je pravdivá; potřebuje bezpečný vztah, v němž může obě možnosti držet otevřené, a terapeuta, který mu nevnucuje vlastní výklad a ponechává mu kontrolu nad tím, co a kdy chce zkoumat (Herman 1992). Součástí zotavení je často obnova vztahů s rodinou, které nový výklad narušil, a návrat k důvěře ve vlastní, skutečně zapamatovanou minulost. Kompendium se k tématu vrací na stránkách o traumatu a falešných vzpomínkách a o epistemické rekonstrukci.

Literatura🔗

• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Časová osa – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Terapie časové osy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Jediná příčina – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Kauzální klamy, Fallacy of the single cause)
• Časová osa – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Timeline (concept))
• Věková regrese – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Age regression)
• Presupozice ve výslechu a svědectví – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Presuppositions in questioning and testimony)
• Reimprinting – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Re-imprinting)
• Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Trauma work and the risk of false memories)
• Terapie časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Time Line Therapy)
• Uvolnění negativních emocí na časové ose – příbuzné heslo (Časová osa, Releasing negative emotions on the timeline)
• Limitující rozhodnutí – příbuzné heslo (Časová osa, Limiting decisions)
• Procházení časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Timeline walk)
• Přesvědčení o příčině – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about cause)
• Imprint – příbuzné heslo (Přesvědčení, Imprint)

V kompendiu

• EA-5.3.8 Mnemonická rekonfigurace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-4.4.4 Biographical recontextualization – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.3.13 Genealogická rekonstrukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.4 Protokoly epistemické rekonstrukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vložení cíle do budoucnosti – předchozí heslo rodiny
• Změna tvaru časové osy – další heslo rodiny