Uvolnění negativních emocí na časové ose🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-12.04
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Časová osa
Druh	vzorec
Anglicky	Releasing negative emotions on the timeline
Jiné názvy	uvolnění emocí
Obecnější heslo	Terapie časové osy
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Uvolnění negativních emocí na časové ose je složkou terapie časové osy, která slibuje, že se člověk zbaví dlouhodobě přetrvávajících emocí, jako je vztek, smutek, strach, zraněnost nebo vina. Výklad předpokládá, že takové emoce mají původ v určité minulé události, že se k ní na časové ose v představě lze „vrátit“ a že změna perspektivy, z níž se na událost člověk dívá, způsobí, že emoce zmizí, případně že z ní zůstane jen „poučení“. Vzorec patří k přístupu, který formulovali Tad James a Wyatt Woodsmall (James a Woodsmall 1988). Ve výcvicích tohoto směru se k němu připojuje širší tvrzení, že emoční zátěž se v čase řetězí: pozdější podobné události se podle výkladu „navlékají“ na první a uvolnění u první má zasáhnout celý řetěz. Kompendium vzorec popisuje jako terapeutický se středním rizikem. Riziko neplyne z práce s emocemi samotné, ale ze slibu okamžitého a trvalého výsledku, z vazby na hledání první události a z výkladu, který neúspěch přičítá klientovi.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že emoční reakce lze změnit změnou způsobu, jakým si člověk událost vybavuje, provází NLP od počátku. Bandler popsal, jak změna vlastností představy, například její vzdálenosti, velikosti nebo toho, zda ji člověk vidí vlastníma očima, či zvenčí, mění intenzitu prožitku (Bandler 1985). Na stejném principu stojí i takzvaná rychlá léčba fobie, kterou kompendium popisuje na stránce o rychlé léčbě fobie. Terapie časové osy tento princip spojila s představou časové osy a s hledáním první události (James a Woodsmall 1988). Výčet konkrétních „hlavních“ emocí, s nimiž směr pracuje, se v podání jednotlivých výcviků liší a kompendium ho nepřebírá jako závazný. V širším kontextu psychologie má myšlenka změny emočního vztahu k minulosti dlouhou tradici. Behaviorální terapie pracuje s postupným vystavováním obávaným podnětům a s oslabováním naučené úzkostné reakce (Wolpe 1958). Kognitivní terapie pracuje s výkladem události, který emoci udržuje, a s jeho přezkoumáním (Beck 1976). Tyto přístupy se od terapie časové osy liší tím, že byly opakovaně testovány a že nepracují s hledáním zapomenutých událostí.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec tři složky. První je identifikace emoce, která se má uvolnit, a určení události, k níž se vztahuje. Pokud si člověk událost pamatuje, pracuje se s ní; pokud ne, vstupuje do hry hledání kořenové příčiny, které je nejrizikovější částí celé rodiny. Druhá složka je změna perspektivy. Člověk se v představě dívá na událost z disociované pozice, zvenčí a z odstupu, nebo z pozice „před“ událostí (James a Woodsmall 1988). Tato složka navazuje na obecný pojem disociace v NLP. Třetí složka je ověření výsledku, při němž je člověk vyzván, aby si událost vybavil znovu a sdělil, zda emoce ještě je přítomna. Z hlediska pozorovatele je podstatné, že třetí složka probíhá v situaci silného očekávání. Klient ví, jaká odpověď je žádoucí, a průvodce ji obvykle zřetelně očekává. Hlášení, že emoce zmizela, je proto zčásti odpovědí na sociální situaci. To neznamená, že je nepravdivé, ale že samo o sobě nemůže sloužit jako doklad trvalé změny.

Obrazem „vyčištění“ emocí se vzorec blíží starší představě katarze, podle níž stačí emoci jednou plně prožít nebo „pustit“ a ona zmizí. Současné poznatky o zpracování emocí jsou složitější: emoční reakce na důležité události se obvykle mění postupně, opakovaně a v kontextu vztahů, nikoli jednorázovým aktem. Herman popisuje zotavení z traumatu jako proces, v němž truchlení a přepracování vzpomínek trvá dlouho a vyžaduje bezpečný vztah (Herman 1992).

Detekční znaky🔗

Vzorec lze poznat podle slibu, že emoce, která člověka provází léta, zmizí během jednoho sezení, a podle slovníku „uvolnit“, „pustit“, „vyčistit“ nebo „zbavit se“ emoce. Rizikovým znakem je, když průvodce prohlásí výsledek za úspěch hned po skončení sezení a zároveň předem stanoví, že jakýkoli návrat emoce znamená, že ji klient „neuvolnil doopravdy“ nebo že se jí „brání“. Takové nastavení přesouvá odpovědnost za výsledek na klienta a činí metodu nevyvratitelnou; právě nevyvratitelnost tvrzení označil Sharpley za jeden ze základních problémů výzkumu NLP (Sharpley 1987). Dalším znakem je práce se silnými emocemi vůči blízkým lidem, například s hněvem na rodiče, na veřejném semináři nebo ve skupině, kde se emoční projev oceňuje jako známka pokroku. Třetím znakem je tlak na rychlé „odpuštění“ nebo na „poučení“, které má z události plynout, často s tím, že pokračující hněv je známkou nevyspělosti. U lidí po takové zkušenosti lze pozorovat pocit selhání, pokud se emoce vrátí, a stud za to, že „to nezvládli“. Kompendium podobné zatěžování člověka odpovědností za selhání metody popisuje u imunizace proti falsifikaci.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní práce s emocemi vůči minulým událostem je běžnou součástí psychoterapie. Terapeut, který s klientem prochází zapamatovanou bolestnou událost, pomáhá mu pojmenovat emoce, přezkoumat výklad, který je udržuje, a vytvořit si k události nový vztah, dělá něco, co má oporu v kognitivních i expozičních přístupech (Beck 1976; Wolpe 1958). Podmínkou je realistické očekávání, tempo určované klientem a respekt k tomu, že některé emoce, například hněv na skutečnou křivdu, nejsou poruchou, kterou je třeba odstranit. Manipulativní nebo rizikové užití nastává, když se vzorec nabízí jako rychlé řešení obtíží, které vyžadují odbornou péči, když se pracuje s „objevenými“ událostmi, když se emoce prohlašuje za uvolněnou bez ohledu na další průběh a když se pokračování potíží přičítá klientovi. Zvláštní riziko je v kontextech, kde je „uvolnění“ emocí podmínkou přijetí ve skupině nebo kde se od člověka očekává, že se zbaví hněvu na někoho, kdo mu ublížil a kdo s ním dál má vztah moci. V takovém případě vzorec neslouží uzdravení, ale umlčení oprávněné reakce.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že vzorec trvale odstraňuje dlouhodobé emoční obtíže, neexistují kvalitní empirické doklady. Kontrolované studie terapie časové osy nebo jejích složek v recenzované literatuře prakticky chybějí. Systematický přehled účinků NLP na zdraví nenašel dostatek kvalitních dat pro doporučení jeho používání (Sturt a kol. 2012) a širší přehled výzkumu konstatuje, že tvrzení oboru většinou empirickou oporu nemají (Witkowski 2010). Pro srovnání stojí za zmínku, že i přístupy, které s představami traumatických vzpomínek pracují a deklarují rychlé účinky, procházely dlouhou kritickou diskusí o tom, která jejich složka je účinná; raná studie metody EMDR je příkladem tvrzení, které bylo třeba podrobit dalšímu nezávislému testování (Shapiro 1989). U terapie časové osy k takovému testování nedošlo. Hlášení klientů o úlevě bezprostředně po sezení nelze považovat za doklad trvalého účinku, protože je ovlivněno očekáváním a sociální situací (Kirsch a Lynn 1995).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je realistické očekávání. Emoce, které člověka provázejí dlouho, se obvykle mění postupně a mohou se vracet; jejich návrat není selháním ani známkou „odporu“. Druhou obranou je trvat na tom, aby se pracovalo jen s událostmi, které si člověk pamatuje, a odmítnout hledání zapomenutých příčin v sugestivním stavu. Třetí obranou je rozlišovat emoci, která je přiměřenou reakcí na skutečnou křivdu, od emoce, která člověka zbytečně trápí. Hněv na někoho, kdo ublížil, může být informací, kterou je dobré slyšet, ne zátěží, které se má člověk zbavit. U obtíží, jako jsou úzkostné poruchy, deprese nebo následky traumatu, je namístě odborná péče s ověřenou metodou; přehled nabízí kapitola o terapeutických přístupech. Lidé, kteří vzorcem prošli a cítí se poraženi tím, že se emoce vrátila, potřebují slyšet, že návrat je běžný a že nevypovídá o jejich hodnotě. Zotavení zahrnuje opuštění výkladu, který z nich udělal viníka neúspěchu, a návrat k práci s emocemi v bezpečném vztahu (Herman 1992). U lidí s dlouhodobou traumatickou zkušeností kompendium odkazuje na stránku o komplexním traumatu.

Literatura🔗

• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Shapiro, F. (1989). Efficacy of the eye movement desensitization procedure in the treatment of traumatic memories. Journal of Traumatic Stress, 2(2), 199–223.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Časová osa – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Terapie časové osy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Rychlá léčba fobie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Fast phobia cure (V-K dissociation))
• Vzorec odpuštění – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Forgiveness pattern)
• Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Trauma work and the risk of false memories)
• Terapie časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Time Line Therapy)
• Hledání kořenové příčiny – příbuzné heslo (Časová osa, Root cause)

V kompendiu

• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Komplexní trauma (complex trauma) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Terapie časové osy – předchozí heslo rodiny
• Limitující rozhodnutí – další heslo rodiny