Cíl pod vlastní kontrolou🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-19.04
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Cíle a výsledky
Druh	pojem
Anglicky	Self-initiated and self-maintained
Jiné názvy	cíl zahájený a udržovaný vlastními silami, vlastní dosah cíle
Obecnější heslo	Dobře formulovaný výsledek
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Cíl pod vlastní kontrolou je podmínka dobře formulovaného výsledku, podle níž má být žádaný stav dosažitelný a udržitelný jednáním toho, kdo ho chce. Anglická literatura ji nazývá cílem zahájeným a udržovaným vlastními silami. Cíl „chci, aby mě šéf respektoval“ podmínku nesplňuje, protože závisí na jednání jiného člověka; za splňující se pokládá cíl, který popisuje, co udělá sám mluvčí, například jak přednese své požadavky nebo kdy odmítne nepřiměřený úkol. Úvodní učebnice NLP podmínku zdůvodňují tím, že cíle závislé na druhých vedou k bezmoci a k čekání, kdežto cíle ve vlastním dosahu vedou k jednání (O'Connor a Seymour 1990). V této podobě je podmínka užitečná a v mnoha terapiích samozřejmá. Kompendium jí přiděluje vysoké riziko zneužití, protože tatáž věta, která člověku vrací schopnost jednat, mu může přisoudit odpovědnost za to, co dělají jiní, včetně násilí, které mu působí.

Původ a souvislosti🔗

Podmínka vychází z kybernetického pojetí, v němž regulační smyčka může řídit jen proměnné, na které má vliv (Miller, Galanter a Pribram 1960). Do NLP se dostala spolu s obecným důrazem na volbu: zakladatelé pojímali terapeutickou změnu jako rozšíření možností volby, které má člověk ve svém modelu světa k dispozici (Bandler a Grinder 1975). Souvisí s předpokladem, že lidé mají zdroje, které potřebují, a s metaprogramem odpovědnosti, jímž se popisuje, zda člověk připisuje odpovědnost za výsledky sobě, nebo okolnostem. V systemické rodinné terapii, z níž NLP čerpalo, má podmínka hlubší kořen: Satirová ukazovala, že když jeden člen rodiny změní své jednání, mění se celý systém vztahů, takže člověk není bezmocný, i když nemůže druhé přímo ovládat (Satir 1972). Krátká terapie z Palo Alta přidávala, že změna vlastních pokusů o řešení bývá účinnější než snaha přímo změnit druhého (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Tato tradice ovšem vždy počítala s tím, že některé situace nelze vlastním jednáním vyřešit a že systém může být nastaven tak, aby změnu jednotlivce trestal.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o rozdělení světa na to, co člověk ovlivňuje, a co ne, a o přesunutí cíle do první oblasti. Toto rozdělení má dvě strany. První strana je praktická: zaměřuje úsilí tam, kde může něco změnit, a chrání před čekáním na změnu druhých, jak podmínku zdůvodňují úvodní učebnice oboru (O'Connor a Seymour 1990). Druhá strana je morální: přiděluje odpovědnost. Když se cíl přesune do vlastní oblasti člověka, přesune se tam i odpovědnost za jeho dosažení, a pokud se cíle nedosáhne, nabízí se výklad, že člověk selhal. Rozdělení samo neříká, kde leží hranice mezi tím, co člověk ovlivní, a co ne. O tom rozhoduje ten, kdo podmínku uplatňuje, a v tom je její síla i nebezpečí.

Manipulativní struktura vzniká, když se hranice posune tak, že do oblasti „pod vlastní kontrolou“ spadne i jednání druhých. Věta „jeho chování neovlivníš, ovlivníš jen sebe“ zní jako přijetí omezení. Pokračuje-li však tvrzením, že když se člověk změní, druhý přestane škodit, vrací se cizí jednání nepřímo do odpovědnosti toho, komu se škodí. Stark popsal, jak v kontrolujících vztazích oběť postupně přebírá odpovědnost za náladu a výbuchy partnera a reguluje vlastní chování do nejmenších podrobností, aby předešla trestu (Stark 2007). Podmínka vlastní kontroly může tuto dynamiku nevědomky posílit, pokud se uplatní bez rozlišení, zda je člověk ve vztahu bezpečný.

Pro pozorovatele je užitečné všímat si i gramatiky, v níž se podmínka uplatňuje. Věty o vlastní kontrole mívají podobu zobecnění („vždycky záleží jen na tobě“, „nikdo jiný za to nemůže“), které meta-model NLP sám doporučuje zpochybňovat jako univerzální kvantifikátory (Bandler a Grinder 1975). Zobecnění tohoto typu vymazává rozdíly mezi situacemi, v nichž člověk skutečně rozhoduje, a situacemi, v nichž je vystaven moci druhého. Tím se z pracovní podmínky stává světonázor, podle něhož každé neštěstí je důsledkem vlastní volby.

Detekční znaky🔗

Manipulativní nebo škodlivé užití se rozpoznává podle několika znaků. Prvním je, že cíl formulovaný „pod vlastní kontrolou“ se týká toho, jak se má člověk přizpůsobit někomu, kdo mu škodí: být klidnější, nedráždit, lépe vycházet. Druhým je, že neúspěch se vykládá jako osobní selhání, ačkoli výsledek zjevně závisel na jiných, na instituci, na trhu nebo na náhodě. Třetím je organizační podoba, v níž se výkonnostní cíle závislé na okolnostech mimo dosah zaměstnance prohlašují za „věc přístupu“; v kompendiu na tento mechanismus navazuje totalizace skrze výkon a roli. Čtvrtým znakem je, že rozhovor vynechává možnost odejít, požádat o ochranu nebo zapojit třetí stranu, protože tyto možnosti „přenášejí odpovědnost ven“. Herman popisuje, jak se oběti dlouhodobého násilí obviňují za to, co se jim děje, a jak právě tato sebeobviňující víra udržuje jejich závislost na pachateli (Herman 1992). Mluvčí, který takovou víru nevědomky potvrzuje, nemusí být manipulátor; struktura však škodí bez ohledu na jeho úmysl.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vrací člověku schopnost jednat a zároveň uznává hranici jeho vlivu. Mentor, který doktorandce pomáhá odlišit to, co může ovlivnit na své grantové žádosti, od rozhodnutí komise, které ovlivnit nemůže, jí umožňuje soustředit úsilí a chrání ji před tím, aby odmítnutí vykládala jako osobní selhání. Motivační rozhovory zdůrazňují autonomii klienta a jeho vlastní důvody ke změně a výslovně se vyhýbají tomu, aby za něj rozhodovaly (Miller a Rollnick 2013). Kognitivní terapie podobně rozlišuje mezi oprávněnou odpovědností a nadměrným připisováním viny sobě, které pokládá za jedno z typických zkreslení u depresivních stavů (Beck 1976). Manipulativní nebo škodlivé užití posouvá hranici vlivu tak, že do odpovědnosti člověka padne jednání druhých. Rozpoznává se podle otázek: závisí výsledek skutečně jen na jednání člověka? Je ve vztahu bezpečný? A vede podmínka k rozšíření jeho možností včetně odchodu a hledání pomoci, nebo k jejich zúžení na přizpůsobení? Zvláštní opatrnost vyžaduje práce s lidmi ve zranitelném postavení, kterou kompendium popisuje u vulnerabilních populací.

Stav důkazů🔗

Obecná teze, že pocit vlastního vlivu a zaměření na ovlivnitelné oblasti souvisejí s aktivním zvládáním potíží, má v psychologii oporu v širokém výzkumu zvládání stresu a sebeúčinnosti, který stojí mimo NLP a katalog jej necituje. Pro podmínku v podobě, v jaké ji formuluje NLP, kontrolované studie katalogu nejsou známy. Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních studií k závěru o jeho účinnosti (Sturt a kol. 2012). Kritický přehled NLP v koučinku upozorňuje, že nástroje oboru se v praxi šíří bez odpovídajícího výzkumného ověření (Passmore a Rowson 2019). Delfský průzkum mezi odborníky na psychoterapii zařadil NLP mezi postupy, které pokládali za zdiskreditované (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Z hlediska rizika je podstatnější než otázka účinku to, že podmínka nemá vestavěnou ochranu pro situace násilí a nerovné moci. Literatura o kontrolujících vztazích ukazuje, že v takových situacích se oběť nevymaní tím, že bude lépe zvládat sebe, ale tím, že získá bezpečí a podporu zvenčí (Stark 2007).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je pojmenovat hranici vlivu výslovně. Je legitimní říct, že některé věci na jednání člověka nezávisejí a že za jednání druhého odpovídá ten druhý. Kdo slyší, že jeho cíl je „plně v jeho rukou“, může se zeptat, co by se stalo, kdyby udělal vše, co může, a druhá strana by se nezměnila. Druhou obranou je zahrnout mezi cíle ve vlastním dosahu i ty, které vedou ven ze situace: vyhledat pomoc, zajistit si bezpečí, zapojit třetí stranu, odejít. Tyto cíle podmínku splňují stejně dobře jako cíle přizpůsobení, ale manipulativní užití je vynechává. Třetí obranou je oddělit odpovědnost od viny. Člověk může převzít odpovědnost za své další jednání, aniž by přijal vinu za to, co mu bylo uděláno. V práci s lidmi po dlouhodobém násilí se zotavení opírá nejprve o bezpečí a teprve potom o obnovu pocitu, že mohou ovlivňovat svůj život; pořadí je důležité, protože předčasný důraz na vlastní kontrolu může prohloubit sebeobviňování (Herman 1992). Odborník, který podmínku používá, by měl vždy nejprve ověřit, zda klient není v situaci, kde jeho jednání druhou stranu nezastaví.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Cíle a výsledky – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Dobře formulovaný výsledek – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Lidé mají zdroje, které potřebují – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, People have the resources they need)
• Proaktivní a reaktivní – příbuzné heslo (Metaprogramy, Proactive and reactive)
• Odpovědnost – příbuzné heslo (Metaprogramy, Responsibility)
• Ekologie cíle – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Ecology of the outcome)

V kompendiu

• 6.5 Práce s vulnerabilní populací – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Scénář K: pokročilá konfigurace – totalizace skrze výkon a roli – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Smyslové důkazy dosažení – předchozí heslo rodiny
• Kontext cíle – další heslo rodiny