Důkazní procedura🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-19.08
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Cíle a výsledky
Druh	vzorec
Anglicky	Evidence procedure
Jiné názvy	test splnění kritéria, jak poznám, že
Obecnější heslo	Smyslové důkazy dosažení
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Důkazní procedura je v NLP označení pro konkrétní test, podle něhož člověk pozná, že je splněno určité kritérium: že je práce hotová, že ho druhý respektuje, že je rozhodnutí správné, že je milován. Zatímco smyslové důkazy dosažení se týkají cíle jako celku, důkazní procedura se týká jednotlivých hodnot a měřítek, jimiž člověk posuzuje svět. Literatura NLP zdůrazňuje, že lidé mohou sdílet stejné slovo pro kritérium, například „respekt“ nebo „kvalita“, a přitom používat zcela odlišné testy jeho splnění, což vede k nedorozuměním, v nichž každá strana považuje druhou za nespolehlivou (O'Connor a Seymour 1990). Pojem se v NLP uplatňuje ve dvou oblastech: v terapii a vyjednávání jako nástroj zpřesnění dohod a v prodeji a přesvědčování jako informace o tom, co musí druhý vidět, slyšet nebo zažít, aby byl přesvědčen. Kompendium mu přiděluje vysoké riziko zneužití, protože kdo zná nebo stanoví test druhého, může mu dodat přesně to, co test vyžaduje, nebo test nastavit tak, aby jej druhý nemohl splnit.

Původ a souvislosti🔗

Pojem vychází z kybernetického modelu jednání, v němž každá činnost obsahuje fázi testu, která rozhodne, zda je cílový stav dosažen a činnost lze ukončit (Miller, Galanter a Pribram 1960). NLP tento model převzalo jako model TOTE a učinilo z něj základ popisu takzvaných strategií, tedy posloupností vnitřních a vnějších kroků, jimiž člověk dospívá k rozhodnutí, motivaci nebo přesvědčení (Dilts a kol. 1980). Důkazní procedura je v tomto rámci test, kterým strategie končí. Ve vztahové práci okruhu NLP, zaměřené na to, jak páry dospívají ke spokojenému soužití (Cameron-Bandler 1978), se pojem uplatnil v otázce, podle čeho partneři poznávají, že jsou milováni nebo oceňováni. V populárních výkladech NLP se nespokojenost páru vykládá mimo jiné tím, že partneři poskytují projevy náklonnosti, které druhý jako doklad nerozpoznává. V metaprogramech se pojem rozvinul do představy, že lidé se liší kanálem, jímž se přesvědčují (vidí, slyší, čtou, dělají), a režimem přesvědčení (podle počtu příkladů, po určité době, okamžitě, nebo nikdy trvale); katalog tyto pojmy popisuje u kanálu přesvědčení a režimu přesvědčení (Charvet 1997).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má důkazní procedura tři prvky: kritérium (co se posuzuje), test (podle čeho se to pozná) a autora testu (kdo test stanovil). Pojem testu pochází z kybernetického modelu jednání, v němž test rozhoduje o pokračování nebo ukončení činnosti (Miller, Galanter a Pribram 1960). V běžném životě jsou testy většinou nevyslovené a člověk si je uvědomí, až když je druhý nesplní. Zpřesnění, které NLP nabízí, spočívá v tom, že test se vysloví, a tím se stane předmětem dohody. To je jádro legitimního užití: dvě strany, které se shodnou, podle čeho poznají splnění, se později méně přou o to, zda splnění nastalo.

Manipulativní struktura vzniká dvěma cestami. První je dodání testu: kdo zná test druhého, může mu poskytnout přesně ty znaky, které test vyžaduje, aniž by za nimi stála skutečnost, kterou mají dokládat. Langerová a spolupracovníci ukázali, že lidé často reagují na formu zdůvodnění, a ne na jeho obsah: žádost doplněná slovem „protože“ uspěla i tehdy, když zdůvodnění nic nového nesdělovalo (Langer, Blank a Chanowitz 1978). Test, který se spokojí s formou, lze uspokojit formou. Druhou cestou je stanovení testu: kdo jednostranně určí, podle čeho se pozná láska, loajalita nebo oddanost, určuje i to, co musí druhý udělat, aby obstál. Výrok „kdybys mě opravdu miloval, udělal bys…“ je důkazní procedura, kterou jeden partner stanovil za druhého, a test bývá nastaven tak, že jej lze splnit jen omezováním vlastních vztahů a svobody.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití se rozpoznává podle několika znaků. Prvním je jednostrannost: test, podle něhož se posuzuje vztah, láska nebo oddanost, stanovuje jen jedna strana a druhá o něm nevyjednává. Druhým je posouvání laťky: když druhý test splní, objeví se nový, přísnější, takže splnění nikdy nenastane. Třetím je obsah testu, který měří míru oběti nebo izolace: láska se pozná podle toho, čeho se člověk vzdá, loajalita podle toho, s kým přestane mluvit. Stark popsal, jak v kontrolujících vztazích pachatel stanovuje drobná pravidla každodenního života a jejich dodržování vykládá jako doklad lásky a poslušnosti (Stark 2007). Čtvrtým znakem je opačný jev v prodeji a přesvědčování: mluvčí se neobvykle podrobně ptá, podle čeho druhý pozná dobré rozhodnutí nebo spolehlivého partnera, a pak mu přesně tyto znaky předvede. Pátým znakem je zpochybňování vlastních testů druhého: jeho vjem, že něco nesedí, se vykládá jako chyba vnímání. Kompendium tuto strukturu popisuje jako gaslighting vzorec, který vede k tomu, že člověk přestane věřit vlastním měřítkům.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití dělá z nevysloveného testu předmět dohody. Vedoucí projektu, který s překladatelkou předem domluví, podle čeho se pozná, že je překlad hotový, chrání obě strany před pozdějším svévolným posouváním laťky. Párový terapeut, který partnerům pomáhá vyslovit, podle čeho každý z nich poznává zájem druhého, jim umožňuje vidět, že nejde o nedostatek lásky, ale o odlišné jazyky jejího vyjádření. Podstatné je, že testy jsou vysloveny oběma stranami, mohou být změněny a nemají měřit míru oběti. Manipulativní užití používá test jako nástroj kontroly nebo přesvědčení. Rozpoznává se podle otázek: kdo test stanovil a mohl ho druhý odmítnout? Je test splnitelný, nebo se posouvá? Měří skutečnost, kterou má dokládat, nebo jen její vnější znaky? A neměří míru, v jaké se člověk vzdává vlastních vztahů, času nebo úsudku? Právě takové testy, jimiž se oddanost měří omezováním vlastních vztahů a svobody, popisuje výzkum kontrolujících vztahů (Stark 2007). Opakované zpochybňování vlastních měřítek člověka vede ke stavu, který kompendium popisuje jako pěstování sebepochybnosti.

Zvláštní pozornost si zaslouží užití v prodeji a přesvědčování. Zjišťovat, podle čeho zákazník pozná dobrou nabídku, je samo o sobě běžnou součástí obchodního rozhovoru. Manipulativním se stává ve chvíli, kdy zjištěný test slouží k inscenaci jeho splnění: zákazník, který se přesvědčuje podle doporučení ostatních, dostane vybraná doporučení, a zákazník, který se přesvědčuje podle opakované zkušenosti, dostane řadu drobných kladných zkušeností předem uspořádaných. Cialdini popsal, jak lidé v nejistotě přebírají jako doklad správnosti jednání druhých a jak se tento sklon využívá v prodeji (Cialdini 2009). Rozdíl mezi legitimním a manipulativním užitím zde neleží v otázce samotné, ale v tom, zda odpověď slouží k tomu, aby nabídka skutečně splnila kritérium, nebo jen k tomu, aby se splnění předvedlo.

Stav důkazů🔗

Obecná teze, že lidé posuzují splnění kritérií podle odlišných a často nevyslovených měřítek, je rozumná a v psychologii komunikace i vztahů běžná. Specifická tvrzení NLP, že lidé mají stabilní kanál a režim přesvědčení, který lze spolehlivě zjistit a využít, však nemají empirickou oporu. Výzkum navázaný na příbuzný koncept preferovaného reprezentačního systému podporu nenašel (Sharpley 1984), a pro typologii kanálů a režimů přesvědčení katalogu nejsou známy validační studie. Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních studií k závěru o účinnosti jeho intervencí (Sturt a kol. 2012). Rozbor databáze výzkumů NLP konstatoval, že obor se opírá spíše o přesvědčivé příklady než o kontrolované studie (Witkowski 2010). Pro čtenáře z toho plyne, že pojem důkazní procedury je užitečný jako popisná kategorie, kterou lze použít ke zpřesnění dohod i k rozpoznání manipulace, ale ne jako ověřený nástroj diagnostiky osobnosti.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vyslovit vlastní testy a trvat na jejich oboustrannosti. Kdo si ujasní, podle čeho sám pozná, že ho druhý respektuje, že je rozhodnutí dobré nebo že je nabídka spolehlivá, má měřítko, které nelze snadno nahradit cizím. Druhou obranou je odmítnout testy, které měří míru oběti nebo izolace: láska ani loajalita se neprokazují tím, že se člověk vzdá přátel, zájmů nebo vlastního úsudku. Třetí obranou je ostražitost vůči tomu, kdo se neobvykle podrobně ptá, podle čeho druhý pozná důvěryhodnost, a pak přesně tyto znaky předvádí; v takové situaci je rozumné hledat doklady, které nelze snadno předvést, například nezávislé reference a písemné podmínky. Výzkum klamu upozorňuje, že spoléhání na vnější znaky důvěryhodnosti vede k chybám a že spolehlivější je ověřování obsahu výpovědí (Vrij 2008). U lidí, jimž druhý dlouhodobě stanovoval testy jejich lásky či oddanosti, se zotavení opírá o obnovu vlastních měřítek a o vztahy, v nichž se testy vyjednávají oboustranně; Herman popisuje obnovu autonomie a vlastního úsudku jako jádro zotavení z dlouhodobé kontroly (Herman 1992).

Literatura🔗

• Cameron-Bandler, L. (1978). They Lived Happily Ever After: A Book about Achieving Happy Endings in Coupling. Cupertino: Meta Publications.
• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Langer, E. J., Blank, A., & Chanowitz, B. (1978). The mindlessness of ostensibly thoughtful action: The role of „placebic“ information in interpersonal interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 36(6), 635–642.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Cíle a výsledky – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Smyslové důkazy dosažení – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Strategie – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Strategy (concept))
• Model TOTE – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, TOTE model)
• Rámec důkazu – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Evidence frame)
• Kritéria – příbuzné heslo (Metaprogramy, Criteria)
• Kanál přesvědčení – příbuzné heslo (Metaprogramy, Convincer channel)
• Režim přesvědčení – příbuzné heslo (Metaprogramy, Convincer mode)
• Smyslové důkazy dosažení – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Sensory-based evidence)

V kompendiu

• Detekční signatura: Gaslighting vzorec – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Ekologie cíle – předchozí heslo rodiny
• Otázky výsledku – další heslo rodiny