Technika přetáčení🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-11.11
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Disociace, fobie a trauma
Druh	vzorec
Anglicky	Rewind technique
Jiné názvy	rewind, přetáčení vzpomínky
Obecnější heslo	Rychlá léčba fobie
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Technikou přetáčení, anglicky rewind, se označuje intervence, která má zmírnit utrpení spojené s traumatickou vzpomínkou nebo s fobií tím, že člověk ve stavu uvolnění sleduje zážitek z odstupu jako film a pak ho v představě rychle „přetočí“ pozpátku. Technika je přímou odnoží rychlé léčby fobie, kterou v NLP popsali Bandler a Grinder (Bandler a Grinder 1979), a sdílí s ní hlavní stavební prvky: odstup od vzpomínky, často v podobě dvojité disociace, a obrácené přehrání zážitku. Na rozdíl od původní rychlé léčby fobie se technika přetáčení rozšířila i mimo NLP a v některých zemích se nabízí jako krátká léčba posttraumatických obtíží. Heslo popisuje její strukturu, srovnává ji s ověřenými postupy léčby traumatu a shrnuje, co o ní víme. Nepopisuje postup a nelze ho za postup považovat. Zvláštní pozornost věnuje rizikům u lidí s komplexním traumatem a s disociativními obtížemi.

Původ a souvislosti🔗

Kořeny techniky leží v práci Bandlera a Grindera s představami, ve které se perspektiva vnitřního obrazu stala vlastností, s níž lze záměrně pracovat (Bandler a Grinder 1979; Bandler 1985). Rychlá léčba fobie z tohoto období kombinovala odstup a obrácené přehrání a Andreasovi ji později představili širokému publiku (Andreas a Andreas 1989). Pod názvem „rewind“ se technika rozšířila hlavně v Británii, kde ji převzaly některé psychoterapeutické školy a podpůrné služby mimo NLP a kde se nabízí lidem po traumatických událostech. Název a výklad se mezi školami liší a technika často vystupuje bez zmínky o svém původu v NLP, což ztěžuje posouzení tvrzení, která ji provázejí. Příbuzná je filmová technika z rodiny submodalit.

Pro posouzení je důležité srovnání s postupy, které mají v léčbě traumatu výzkumnou oporu. Expoziční přístupy navazují na tradici systematické desenzitizace, ve které se strachová reakce oslabuje opakovaným vystavením obávanému obsahu v bezpečí a v uvolnění (Wolpe 1958). Desenzitizace pomocí očních pohybů začala kontrolovanou studií u lidí s traumatickými vzpomínkami (Shapiro 1989) a postupně se stala jedním z postupů doporučovaných v léčbě posttraumatické stresové poruchy. Technika přetáčení s nimi sdílí vybavení traumatické vzpomínky v bezpečném rámci a tlumení tělesné reakce. Liší se krátkostí, výkladem účinku a především rozsahem výzkumu.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně spojuje technika několik prvků. Uvolněný stav, který má člověka chránit před zahlcením a který se v některých podobách navozuje prvky hypnózy. Odstup od vzpomínky, při kterém člověk nevidí zážitek zevnitř, ale jako film, často navíc ze vzdálenosti diváka, který sleduje sám sebe. Přehrání zážitku od bezpečného okamžiku před událostí k bezpečnému okamžiku po ní, a následné rychlé přehrání v obráceném směru. A ověření, zda vzpomínka vyvolává menší reakci (Bandler a Grinder 1979; Bandler 1985). Tvrzení o mechanismu se mezi školami liší. NLP mluví o změně submodalit a o narušení naučeného sledu obrazu a reakce. Jiné výklady se odvolávají na to, že vzpomínka je „přeuložena“ jako běžná, a nikoli traumatická.

Výklady mechanismu nejsou nezávisle ověřeny. Rozumnější hypotéza, podaná zde jako interpretace, vychází z prvků, které technika sdílí s expozicí: vybavení vzpomínky v bezpečí, zkušenost, že ji lze unést, a očekávání úlevy. Pro defenzivní čtení je podstatné, že struktura obsahuje silné vybavení traumatického obsahu, i když ve zprostředkované podobě. U lidí, kteří nejsou stabilizovaní, kteří disociují nebo jejichž trauma je dlouhodobé a vztahové, nejde o neškodnou představu, ale o zásah, který může stav zhoršit, pokud není zasazen do klinického rámce (Herman 1992).

Detekční znaky🔗

Nabídka techniky přetáčení se pozná podle slibů, které ji provázejí. Typický je slib, že trauma zmizí za jedno nebo několik sezení, že není třeba o něm mluvit ani ho podrobně popisovat, a že dlouhodobá léčba je „zbytečná“. Slib, že nikdo nemusí trauma vyprávět, je pro lidi, kteří se stydí nebo bojí, zvlášť lákavý a sám o sobě nemusí být varovný; varovné je jeho spojení s příslibem jistého výsledku. Dalšími varovnými znaky jsou chybějící vstupní vyšetření, užití u komplexního nebo vztahového traumatu bez stabilizace, kterou klinický model zotavení staví na první místo (Herman 1992), rozšíření na trauma, které si klient „neuvědomuje“, a výklad neúspěchu jako klientova odporu.

U člověka, u kterého byla technika použita nevhodně, se mohou objevit vtíravé vzpomínky, zhoršení spánku, disociativní příznaky nebo náhlé vzpomínky na události, které dříve neznal. Posledně jmenovaný znak vyžaduje zvláštní opatrnost, protože technika pracuje s živým vybavováním v uvolněném stavu, tedy s podmínkami, které výzkum paměti spojuje s rizikem přetvoření vzpomínek (Loftus a Palmer 1974). Kompendium tyto souvislosti rozvádí v hesle Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Jako legitimní lze chápat užití, ve kterém kvalifikovaný odborník nabízí techniku po vyšetření, u jednorázového traumatu nebo fobie, se stabilizovaným klientem, s informovaným souhlasem, který zahrnuje i nejistotu účinku, a jako doplněk nebo alternativu, o které klient rozhoduje se znalostí ověřených možností. Herman zdůrazňuje, že zpracování traumatické vzpomínky má smysl až po zajištění bezpečí a že klient má mít kontrolu nad tempem (Herman 1992); legitimní užití techniky tento princip respektuje. Odborník by také měl umět rozpoznat, kdy technika nestačí, a nabídnout léčbu s doloženými výsledky, kterou kompendium popisuje v hesle o trauma-fokusované kognitivně-behaviorální terapii.

Problematické užití je spojeno hlavně s rámcem. Komerční nabídky, které slibují vymazání traumatu bez vyšetření a odrazují od ověřené léčby, mohou lidi s vážnými obtížemi odvést od pomoci, kterou potřebují. Nekvalifikované užití u komplexního traumatu, u disociativních poruch nebo v akutní krizi může vést ke zhoršení a kompendium pro takové situace popisuje odlišné postupy, například v hesle o akutním disociativním protokolu. Kde se úspěch techniky předvádí na seminářích, stává se zároveň nástrojem autority lektora, podobně jako u rychlé léčby fobie (Cialdini 2009).

Stav důkazů🔗

Výzkumná opora techniky přetáčení je slabá. Existuje jen malý počet studií, většinou malých, bez náhodného rozdělení nebo bez srovnání s ověřenou léčbou, a jejich výsledky nelze srovnávat s rozsáhlým výzkumem expozičních postupů a desenzitizace pomocí očních pohybů (Wolpe 1958; Shapiro 1989). Obecné hodnocení výzkumu NLP, ze kterého technika vychází, dospělo k závěru, že kontrolované studie tvrzení NLP většinou nepodporují (Witkowski 2010). Systematický přehled zdravotních výstupů nenašel dostatečné důkazy pro užití NLP v péči o zdraví (Sturt a kol. 2012) a v Delfské studii bylo NLP pro léčbu psychických poruch hodnoceno jako pravděpodobně zdiskreditované (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Kritická literatura o klinické pseudovědě upozorňuje, že krátké intervence, které slibují rychlé vyřešení traumatu, je třeba posuzovat podle kontrolovaných studií, nikoli podle svědectví, protože u části lidí obtíže po traumatu přirozeně slábnou a očekávání silně ovlivňuje hlášený výsledek (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Lze tedy říci, že technika může některým lidem přinést úlevu, ale nelze říci, že je účinnější nebo bezpečnější než ověřené postupy, ani u koho je vhodná.

Obrana a zotavení🔗

Pro člověka, který techniku zvažuje, je první obranou zeptat se na kvalifikaci poskytovatele, na jeho registraci v profesní komoře nebo zdravotnickém systému, na to, zda proběhne vyšetření, a na to, jak by poskytovatel postupoval, kdyby se stav zhoršil. Nabídka, která slibuje jistý výsledek, odrazuje od ověřené léčby nebo nemá odpověď na otázku po důkazech, zaslouží nedůvěru. Přehnaná tvrzení a vyhýbání se nezávislému ověřování řadí kritická literatura mezi varovné znaky pseudovědeckých postupů v klinické psychologii (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). U posttraumatických obtíží je rozumné nejprve vyhledat odborníka, který může nabídnout léčbu s doloženou účinností, a techniku přetáčení posuzovat jen jako jednu z možností v rámci jeho péče.

Zotavení po nevhodném užití techniky vychází ze stejných zásad jako jiná péče o trauma: stabilizace, bezpečí a postupné zpracování ve vztahu, ve kterém má klient kontrolu (Herman 1992). Pokud se po sezení objevily nové vzpomínky, je třeba s nimi zacházet opatrně a neutrálně, nepřijímat je automaticky jako pravdivé ani je odmítat. Pokud se objevily disociativní příznaky, je namístě odborné vyšetření. Odborník by klientovi měl také výslovně říci, že neúspěch krátké techniky neznamená, že je jeho trauma „neléčitelné“ nebo že selhal, a že existují jiné, lépe doložené cesty. Souvislosti s komplexním traumatem rozvádí heslo o komplexním traumatu.

Literatura🔗

• Andreas, C., & Andreas, S. (1989). Heart of the Mind: Engaging Your Inner Power to Change with Neuro-Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Shapiro, F. (1989). Efficacy of the eye movement desensitization procedure in the treatment of traumatic memories. Journal of Traumatic Stress, 2(2), 199–223.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Disociace, fobie a trauma – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Rychlá léčba fobie – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Filmová technika – příbuzné heslo (Submodality, Movie theatre technique)
• Rychlá léčba fobie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Fast phobia cure (V-K dissociation))
• Dvojitá disociace – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Double dissociation)
• Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Trauma work and the risk of false memories)

V kompendiu

• EA-6.2.1 Trauma-focused CBT protokol – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.5.4 Disociativní akutní protokol – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Komplexní trauma (complex trauma) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek – předchozí heslo rodiny