Časová perspektiva🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-12.11
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Časová osa
Druh	pojem
Anglicky	Time perspective
Jiné názvy	orientace v čase
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Časovou perspektivou se v psychologii rozumí celkový vztah člověka k minulosti, přítomnosti a budoucnosti: jak často a s jakými emocemi se k nim obrací, jak daleko do budoucnosti sahají jeho plány a jak minulost ovlivňuje jeho dnešní rozhodování. Pojem zavedl do psychologie Kurt Lewin, který ho chápal jako součást psychologického pole člověka, a v novější době ho rozpracoval zejména Philip Zimbardo se spolupracovníky, kteří vytvořili dotazník rozlišující několik typů vztahu k času. Kompendium tyto práce uvádí jménem bez bibliografického záznamu, protože ověřená bibliografie sekce je neobsahuje. Pojem do rodiny časové osy patří jako srovnávací měřítko. NLP pracuje s příbuzným, ale užším pojmem časové osy, tedy s prostorovou představou času, kterou James a Woodsmall spojili s výkladem osobnosti (James a Woodsmall 1988), a s metaprogramem časové orientace. Rozdíl je v ověřování: časová perspektiva je měřena dotazníky s ověřenými psychometrickými vlastnostmi, kdežto pojmy NLP takové ověření nemají. Pro kompendium je pojem důležitý ještě z jiného důvodu. Zúžení časové perspektivy, tedy ztráta minulosti jako zdroje a budoucnosti jako prostoru možností, je jedním z nejzávažnějších důsledků traumatu, deprese a dlouhodobé manipulace.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že jednání je řízeno vztahem k budoucnosti, má v psychologii hluboké kořeny. Miller, Galanter a Pribram popsali chování jako řízené plány, které sahají do budoucnosti, a představami žádoucího stavu (Miller, Galanter a Pribram 1960). Kognitivní teorie deprese popsala negativní pohled na budoucnost jako jednu ze tří složek kognitivní triády, vedle negativního pohledu na sebe a na svět (Beck 1976). Kahneman popsal sklon podceňovat obtížnost budoucích plánů a rozdíl mezi tím, jak zážitek prožíváme a jak si ho pamatujeme (Kahneman 2011). Výzkum traumatu ukázal, že dlouhodobé ohrožení mění vztah člověka k času: minulost se může vracet jako přítomnost a budoucnost se může zúžit na přežití dalšího dne (Herman 1992). NLP do této oblasti vstoupilo s vlastní terminologií. James a Woodsmall spojili prostorovou představu času s povahovými rysy a rozlišili uspořádání „v čase“ a „mimo čas“ (James a Woodsmall 1988). Tato terminologie se s psychologií časové perspektivy částečně překrývá, ale nepřebírá její metody měření.

Struktura vzorce🔗

Pojem má tři rozměry. První je zaměření: na kterou časovou oblast se člověk převážně obrací, zda žije hlavně vzpomínkami, přítomností, nebo plány. Druhý je emoční zabarvení: zda je minulost zdrojem, nebo zátěží, zda je přítomnost prožívána s radostí, nebo s fatalismem, zda je budoucnost příslibem, nebo hrozbou; negativní pohled na budoucnost popsala kognitivní teorie deprese jako jednu ze složek kognitivní triády (Beck 1976). Třetí je rozsah: jak daleko do minulosti a do budoucnosti sahá to, co člověk při rozhodování bere v úvahu. Zdravá časová perspektiva podle psychologického výzkumu není jednostranná. Je pružná a dovoluje člověku obracet se k různým časovým oblastem podle situace.

Pro pozorovatele manipulace je podstatné, že časovou perspektivu lze zvenčí zužovat. Uzavřené skupiny často přepisují minulost člena tak, že jeho život před vstupem se jeví jako ztracený čas nebo řada zranění, a zároveň vymezují budoucnost výhradně uvnitř skupiny. Lifton popsal, jak totalitní prostředí přepisuje osobní minulost podle doktríny a vyhrazuje si právo rozhodovat o tom, kdo má budoucnost (Lifton 1961). Singer a Lalich popisují, jak se v kultovních skupinách budoucnost rámuje jako slib, jehož naplnění závisí na věrnosti, a odchod jako ztráta veškeré budoucnosti (Singer a Lalich 1995). V kontrolujících vztazích se podobně zužuje přítomnost. Stark popisuje, jak donucující kontrola proniká do drobností každodenního života (Stark 2007); člověk pak žije od jedné reakce partnera k druhé a plány přestávají mít smysl, protože vše závisí na jeho náladě.

Detekční znaky🔗

Zúženou časovou perspektivu lze u člověka poznat podle toho, že přestává plánovat, mluví o budoucnosti jako o něčem, co se ho netýká, nebo ji vidí jen v rámci jediného vztahu či skupiny. Minulost může být popisována jako bezcenná nebo jako výhradně bolestná, bez vzpomínek na to, co člověka dříve drželo. Přítomnost se může zúžit na zvládání bezprostředních požadavků. Ve vlivovém jednání druhé strany lze poznat zužování časové perspektivy podle opakovaných výroků, které znehodnocují minulost člověka („to byl jen ztracený čas“), monopolizují budoucnost („skutečná budoucnost je jen tady“) a spojují ji s podmínkou („budeš ji mít, jestli zůstaneš“). Kompendium mechanismy, které člověku berou budoucnost, popisuje u implantace existenciální bezmoci a narušení vztahu k vlastnímu času u narušení časové kontinuity já. Beck připomíná, že beznaděj ohledně budoucnosti je klinicky závažným znakem, který vyžaduje pozornost (Beck 1976).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu je diagnostické a terapeutické. Krizová interventka, která s klientkou po ztrátě zaměstnání pojmenuje, že stres zúžil její svět na dnešek, a pomáhá jí připomenout, co ji dříve drželo a co by pro ni mohlo mít smysl za rok, pracuje s rozšiřováním časové perspektivy. Takové rozšiřování se opírá o vlastní zdroje člověka a nevnucuje mu obsah budoucnosti. V terapii traumatu je obnova vztahu k minulosti jako k minulosti a k budoucnosti jako k otevřenému prostoru součástí zotavení (Herman 1992). Manipulativní užití nastává, když se časová perspektiva člověka cíleně zužuje nebo přepisuje: minulost se znehodnocuje, budoucnost se monopolizuje a obě se váží na setrvání ve vztahu nebo ve skupině. Do této kategorie patří také komerční využití typologií časové perspektivy, při nichž se lidé zařazují do kategorií a podle nich se jim cíleně nabízejí produkty nebo programy. Rozhodující otázky pro pozorovatele jsou: Rozšiřuje se časová perspektiva člověka, nebo zužuje? Pochází obsah budoucnosti od člověka samotného, nebo od druhé strany? A je budoucnost podmíněna setrváním v určitém vztahu?

Stav důkazů🔗

Časová perspektiva je v psychologii zkoumána ověřenými dotazníky a výzkum ukazuje její souvislosti s pohodou, zdravotním chováním i s psychickými obtížemi. Kompendium tyto výsledky uvádí jen obecně, protože ověřená bibliografie sekce příslušné studie neobsahuje. Dobře doložena je souvislost negativního pohledu na budoucnost s depresí (Beck 1976) a změny vztahu k času po traumatu (Herman 1992). Pro pojmy NLP, které se s časovou perspektivou překrývají, tedy pro časovou osu, uspořádání „v čase“ a „mimo čas“ a metaprogram časové orientace, takové ověření neexistuje. Souhrnné přehledy výzkumu NLP konstatují obecný nedostatek empirické podpory pro tvrzení oboru (Witkowski 2010) a kritické hodnocení upozorňuje, že NLP přebírá slovník psychologie bez jejích metod ověřování (Roderique-Davies 2009). Pro čtenáře kompendia z toho plyne, že když se v praxi mluví o vztahu člověka k času, je vhodné opírat se o psychologii časové perspektivy, ne o typologie NLP.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je chránit vlastní časovou perspektivu. Kdo si udržuje vzpomínky na to, co ho v minulosti drželo, vztahy mimo jediný vztah nebo skupinu a plány, které na nich nezávisejí, má oporu, kterou zužování nerozloží. Druhou obranou je všímat si výroků, které znehodnocují minulost nebo monopolizují budoucnost, a pojmenovat je jako tvrzení druhé strany, ne jako fakt. Třetí obranou je hledat lidi zvenčí, kteří znají člověka z doby před vztahem nebo skupinou a mohou mu připomenout, kým byl a co chtěl. U lidí po odchodu z uzavřené skupiny nebo z kontrolujícího vztahu je obnova časové perspektivy jednou z hlavních úloh zotavení. Minulost před vstupem je třeba znovu získat jako vlastní a budoucnost znovu otevřít jako prostor možností (Singer a Lalich 1995). Herman popisuje tuto fázi jako znovunavázání spojení se světem a s vlastním životním příběhem (Herman 1992). Pokud zúžení budoucnosti dosáhne podoby beznaděje nebo myšlenek, že budoucnost nemá cenu žít, je namístě neodkladná odborná péče, protože beznaděj patří ke klinicky nejzávažnějším znakům. Kompendium obecné strategie prevence popisuje v kapitole o preventivních strategiích.

Literatura🔗

• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Časová osa – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Časová osa – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Timeline (concept))
• „V čase“ a „mimo čas“ – příbuzné heslo (Časová osa, In time and through time)
• Vložení cíle do budoucnosti – příbuzné heslo (Časová osa, Placing a goal in the future)
• Beznaděj, bezmoc a pocit bezcennosti – příbuzné heslo (Přesvědčení, Hopelessness, helplessness, worthlessness)
• Časová orientace – příbuzné heslo (Metaprogramy, Time orientation)

V kompendiu

• EA-2.5.10 Implantace existenciální bezmoci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-4.4.5 Temporal self-disruption – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.9 Preventivní strategie – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Budoucí přehrávání – předchozí heslo rodiny
• Procházení časové osy – další heslo rodiny