Změna tvaru časové osy🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-12.08
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Časová osa
Druh	vzorec
Anglicky	Changing the shape of the timeline
Jiné názvy	přeuspořádání časové osy
Obecnější heslo	Časová osa
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Změnou tvaru časové osy se v neurolingvistickém programování rozumí práce s představou, při níž člověk mění vlastnosti své vnitřní časové osy: její směr, sklon, vzdálenost od těla, délku, jas nebo barvu jednotlivých úseků. Výklad tvrdí, že tvar osy souvisí s tím, jak člověk čas prožívá, a že jeho změna může změnit například vztah k plánování, k minulým zátěžím nebo k budoucnosti. Literatura NLP o časových osách, k jejímž základům patří práce Andreasových (Andreas a Andreas 1987), pracuje s typickými výklady: kdo má minulost „přímo před očima“, může jí být zahlcen; kdo má budoucnost „malou a mlhavou“, může mít potíž plánovat. Vzorec navazuje na elicitaci časové osy, ze které se tvar zjišťuje, a na obecný pojem submodalit, tedy jemných vlastností vnitřních představ. Kompendium ho řadí mezi terapeutické vzorce s nízkým rizikem. Samotná práce s představou je převážně neškodná; riziko vzniká hlavně tehdy, když se tvar osy vydává za příčinu potíží, které mají jiné a konkrétní důvody.

Původ a souvislosti🔗

Práce s vlastnostmi představ je jedním ze základních témat NLP od poloviny osmdesátých let. Bandler popsal, jak změna velikosti, vzdálenosti, jasu nebo umístění vnitřního obrazu mění intenzitu prožitku, a postavil na tom řadu postupů (Bandler 1985). Andreasovi tuto práci rozšířili na prostorové kódování času a popsali, jak se lidé liší v tom, kde a jak si představují minulost a budoucnost, a jak se podle jejich výkladu dá s tímto uspořádáním pracovat (Andreas a Andreas 1987). James a Woodsmall pak tvar časové osy spojili s typologií osobnosti a začlenili ho do terapie časové osy (James a Woodsmall 1988). Obecná myšlenka, že prostorové uspořádání ovlivňuje myšlení o čase, má oporu v kognitivní lingvistice, která ukazuje, jak hluboce jsou časové pojmy strukturovány prostorovými metaforami (Lakoff a Johnson 1980). Vzorec změny tvaru přidává k tomuto obecnému zjištění tvrzení, že metaforu lze vědomě upravit a že tato úprava má praktické důsledky. Kompendium s ním souvisí také přes prostorové umístění představ, které stejný princip uplatňuje na jiné obsahy než čas.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec tři složky. První je popis výchozího tvaru, který vychází z elicitace: kudy osa vede, kde je minulost a kde budoucnost, jak daleko a jak jasně. Druhá je výklad, v němž se tvar dává do souvislosti s potíží. Typické výklady spojují blízkou a rozměrnou minulost s ulpíváním na dávných událostech, krátkou nebo zamlženou budoucnost s potíží plánovat a osu, která „končí“ nebo se „láme“, s pocitem bezvýchodnosti. Třetí složka je změna, při níž se člověk v představě pokusí osu přesunout, narovnat, prodloužit nebo projasnit, a poté se ověřuje, zda se změnil pocit vůči času (Andreas a Andreas 1987).

Pro pozorovatele je podstatný rozdíl mezi první a druhou složkou. Popis tvaru je subjektivní výpověď o metafoře, kterou člověk právě vytvořil nebo zpřesnil. Výklad tvaru je hypotéza, kterou do rozhovoru vnáší praktik. Pokud se výklad podá jako zjištění, stává se z metafory diagnóza, a z diagnózy pak plyne, že řešením potíží je změna metafory. Tento posun je hlavním místem, kde se vzorec stává problematickým. Podobně jako u jiných konstrukcí NLP lze výklad zpětně přizpůsobit téměř jakémukoli výsledku, což kritici oboru označují za základní metodologickou slabinu (Sharpley 1987).

Detekční znaky🔗

Vzorec lze poznat podle slovníku, který mluví o časové ose jako o předmětu s fyzickými vlastnostmi: „zkroucená“, „zalomená“, „příliš blízko“, „ztrácí se v mlze“, „je potřeba ji narovnat“. Rizikovým znakem je, když se tvar osy prohlašuje za příčinu všech potíží a jeho úprava za podmínku jakéhokoli dalšího řešení. Pokud člověk přijde kvůli konfliktům v práci nebo ve vztahu a dostane odpověď, že nejdřív musí „narovnat časovou osu“, odvádí výklad pozornost od konkrétních okolností, které lze řešit přímo. Dalším znakem je výklad zamlžené nebo krátké budoucnosti jako vnitřní vady, přestože může jít o přiměřenou reakci na skutečně nejistou životní situaci, například na nemoc, ztrátu práce nebo ohrožení. Kompendium narušení vztahu člověka k vlastní budoucnosti popisuje u narušení časové kontinuity já; zúžená budoucnost tam není vnitřní poruchou, ale důsledkem vnějšího tlaku. Beck popsal negativní pohled na budoucnost jako součást kognitivní triády deprese, tedy jako jev, který vyžaduje odbornou péči, ne jen úpravu představy (Beck 1976).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je pomocné a dobrovolné. Ergoterapeutka, která klientovi po úrazu nabídne představu týdnů jako řady krabic na stole, aby se mu lépe plánovalo, a výslovně dodá, že stejně dobře poslouží kalendář, používá prostorovou metaforu času jako pomůcku k orientaci. Takové užití se opírá o obecně platný poznatek, že lidé myslí o čase v prostorových pojmech (Lakoff a Johnson 1980), a nečiní z metafory diagnózu. V poradenství může rozhovor o tom, jak „daleko“ člověku připadá jeho budoucnost, otevřít téma, které souvisí s jeho skutečnou situací. Manipulativní nebo rizikové užití nastává, když se tvar osy používá jako vysvětlení, které nelze zpochybnit a které člověka váže k průvodci: jen on umí osu „správně“ upravit a dokud se to nestane, nemá smysl řešit nic jiného. Riziko je také v tom, že výklad tvaru osy může nahradit rozpoznání deprese, úzkostné poruchy nebo skutečné životní krize. Kompendium vzorec považuje za převážně neškodný jen tehdy, když zůstává volitelnou pomůckou a neslouží jako diagnóza. Pro pozorovatele je užitečné sledovat i to, kdo v rozhovoru rozhoduje o tom, jaký tvar je „správný“. Pokud správný tvar určuje praktik podle schématu z výcviku, přebírá člověk cizí představu o tom, jak má prožívat vlastní čas. Pokud si člověk tvar zkouší sám a ponechá si ten, který mu vyhovuje, zůstává metafora jeho nástrojem. Tento rozdíl odpovídá obecnému rozlišení, které kompendium uplatňuje u všech vzorců práce s představami: změna je legitimní, když slouží úsudku člověka, a problematická, když ho nahrazuje.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že tvar vnitřní časové osy souvisí s povahovými rysy nebo s psychickými obtížemi a že jeho změna má terapeutický účinek, neexistují kontrolované studie. Souhrnné přehledy výzkumu NLP konstatují obecný nedostatek empirické podpory pro tvrzení oboru (Witkowski 2010), a systematický přehled zaměřený na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních dat (Sturt a kol. 2012). Prostorové myšlení o čase je jako jev dobře popsáno v kognitivní lingvistice (Lakoff a Johnson 1980), ale z toho neplyne, že individuální tvar představy je stabilní, měřitelný nebo příčinně spojený s chováním. Hodnocení, které pro americkou Národní radu pro výzkum shrnulo poznatky o technikách NLP, nenašlo přesvědčivé doklady pro jejich účinek (Druckman a Swets 1988). Pro čtenáře kompendia z toho plyne rozlišení: změna představy času může být pro někoho příjemná a užitečná jako pomůcka, ale nemá doložený léčebný účinek.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je chápat časovou osu jako metaforu, kterou si člověk vytváří a může ji libovolně měnit, ne jako vnitřní orgán, který má správný a nesprávný tvar. Pokud vám někdo řekne, že vaše osa je „špatně“, je legitimní se zeptat, podle čeho to pozná a jaký výzkum takové tvrzení podporuje. Druhou obranou je trvat na tom, aby se konkrétní potíže řešily přímo. Konflikt v práci, potíž plánovat nebo pocit beznaděje mají obvykle konkrétní okolnosti, které je třeba pojmenovat a řešit, a úprava představy jejich řešení nenahradí. Třetí obranou je všímat si, kdy zúžená nebo zamlžená budoucnost může být známkou deprese; v takovém případě je namístě odborná péče s ověřenou metodou (Beck 1976). Lidé, kterým byl výklad tvaru osy vnucen jako vysvětlení jejich potíží, se k vlastnímu popisu situace mohou vrátit tím, že si zapíší konkrétní okolnosti, které je trápí, a oddělí je od metafory. Kompendium obecné cesty obrany a kalibrace úsudku popisuje v části Obrana a kalibrace.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Časová osa – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Časová osa – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Submodality – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Submodalities (concept))
• Prostorové umístění představ – příbuzné heslo (Submodality, Spatial location of images)
• Elicitace časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Eliciting the timeline)
• „V čase“ a „mimo čas“ – příbuzné heslo (Časová osa, In time and through time)
• Časové kódování zkušenosti – příbuzné heslo (Časová osa, Temporal coding of experience)

V kompendiu

• EA-4.4.5 Temporal self-disruption – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Hledání kořenové příčiny – předchozí heslo rodiny
• Časové kódování zkušenosti – další heslo rodiny