Předepsání symptomu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-05.09
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Ericksonovská hypnóza
Druh	vzorec
Anglicky	Symptom prescription
Jiné názvy	preskripce symptomu, paradoxní předpis
Obecnější heslo	Paradoxní intervence
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předepsání symptomu je paradoxní terapeutický postup, při kterém terapeut místo snahy obtíž odstranit doporučí, aby ji klient za určitých podmínek záměrně prováděl, sledoval nebo dokonce zesílil. Symptom, který byl dosud prožíván jako něco nechtěného a nekontrolovatelného, se tím ocitá v rámci, kde je výsledkem rozhodnutí. Komunikační teorie školy z Palo Alta tento postup popisuje jako terapeutickou dvojnou vazbu: pokud klient symptom provádí na pokyn, přestává být spontánní a mimovolní; pokud ho neprovádí, symptom ustupuje (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Kompendium řadí předepsání symptomu k užším případům obecnější paradoxní intervence. Popisuje ho jako převážně terapeutický vzorec se středním rizikem: v klinice má jasné indikace i kontraindikace, mimo kliniku se jeho vnější podoba zneužívá k výsměchu, zlehčení stížnosti nebo k přenesení odpovědnosti za problém na toho, kdo si stěžuje.

Původ a souvislosti🔗

Předepsání symptomu má několik nezávislých kořenů. Knight Dunlap ve dvacátých letech popsal takzvanou negativní praxi, tedy záměrné opakování nežádoucího návyku, a Viktor Frankl ve třicátých letech rozvinul paradoxní intenci, ve které pacient záměrně usiluje o to, čeho se obává. Pro ericksonovskou tradici je však klíčová Ericksonova vlastní práce, jak ji popsal Haley. Erickson často klienty nepřesvědčoval, aby se symptomu vzdali, ale požadoval, aby ho prováděli v určitou dobu, na určitém místě nebo určitým způsobem, a změna podmínek symptomu pak otevírala cestu ke změně celého vzorce (Haley 1973).

Teoretický rámec dodala komunikační škola z Palo Alta. Batesonova skupina popsala patologickou dvojnou vazbu jako situaci, ve které je člověk vystaven protichůdným požadavkům na různých logických úrovních a nemůže z ní uniknout (Bateson a kol. 1956). Watzlawick, Beavin a Jackson pak ukázali, že stejnou logiku lze obrátit v terapeutickou dvojnou vazbu, která klienta z jeho dilematu vyvádí (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Watzlawick, Weakland a Fisch dodali, že mnohé problémy přetrvávají, protože lidé opakovaně volí stejný typ pokusu o řešení, například snahu „nemyslet na to“, a že změna často vyžaduje opačný pohyb (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). NLP předepsání symptomu převzalo z ericksonovské tradice spolu s dalšími paradoxními postupy, ale nerozvinulo ho výrazně dál; v jeho literatuře se objevuje spíš jako ilustrace Ericksonovy pružnosti než jako samostatná technika. Souvislost s přijetím toho, co klient přináší, popisuje stránka Utilizace.

Struktura vzorce🔗

Struktura předepsání symptomu má tři prvky. Prvním je přerámování symptomu: obtíž se nepopisuje jako něco, co klienta přemáhá, ale jako chování, které má určité podmínky, průběh a případně i funkci. Druhým je předpis: klient dostane úkol, který symptom nezakazuje, ale nějak upravuje, například jeho načasování, místo, délku nebo vědomé sledování, jak to Haley popisuje u Ericksonových případů (Haley 1973). Třetím je změna vztahu ke kontrole: ať klient úkol splní, nebo ne, mění se jeho zkušenost s tím, zda symptom ovládá. Pokud ho dokáže vyvolat, zjišťuje, že má nad ním určitý vliv; pokud ho vyvolat nedokáže, symptom ustupuje.

Mechanismus lze vysvětlit i bez paradoxní logiky. U obtíží, které zesiluje snaha je potlačit, například u nespavosti, trémy nebo nutkavých myšlenek, předpis přerušuje začarovaný kruh výkonové úzkosti: kdo se už nesnaží za každou cenu usnout, často usne snáz. Behaviorální terapie od Wolpeho systematické desenzibilizace pracuje s tím, že postupné vystavení obávané situaci v bezpečných podmínkách oslabuje úzkostnou reakci (Wolpe 1958). Předepsání symptomu tak částečně funguje jako expozice a částečně jako odstranění tlaku na okamžité zlepšení. Kompendium se logice sebereferenčních paradoxů věnuje obecněji na stránce Sebe-referenční paradox.

Detekční znaky🔗

V klinickém prostředí je předepsání symptomu rozpoznatelné podle toho, že terapeut neočekávaně nedoporučí boj s obtíží, ale její určitou formu, a obvykle vysvětlí, proč. Klient by měl vědět, jaký je cíl, a měl by mít možnost postup odmítnout. Mimo klinické prostředí je vzorec rozpoznatelný podle vnější podobnosti a odlišné funkce. Člověk, který si stěžuje na problém, dostane „radu“, aby v problému pokračoval nebo ho ještě zesílil, ale bez léčebného rámce, bez vysvětlení a často s ironií. Takové „předepsání“ nemá vést k úlevě, ale ke zlehčení stížnosti: přenáší odpovědnost na stěžovatele a uzavírá rozhovor. V kontrolujících vztazích se tento vzorec objevuje v podobě „klidně si dál trucuj“ nebo „jen se zlob, aspoň uvidíš, kam tě to dovede“. Watzlawick a spolupracovníci upozorňují, že paradoxní komunikace mimo terapeutický rámec může mít patologické účinky, které jsou obrazem terapeutické dvojné vazby (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je vázané na kvalifikovanou terapii, na dohodnutý cíl a na pečlivé zvážení indikace. Literatura o paradoxních postupech opakovaně zdůrazňuje kontraindikace: postup se nepoužívá u symptomů, které jsou nebezpečné pro klienta nebo okolí, jako je sebepoškozování, sebevražedné myšlenky, násilí nebo závislost, a je rizikový u lidí, kteří by předpis mohli vnímat jako výsměch nebo odmítnutí. Etický klinik paradoxní předpis vysvětluje a zasazuje do vztahu, ve kterém klient ví, že terapeut stojí na jeho straně. Motivační rozhovor ukazuje, že respekt k autonomii klienta a nekonfrontační práce s jeho ambivalencí patří k podmínkám, za nichž se klient ke změně odhodlá (Miller a Rollnick 2013). Paradoxní postup, který tuto autonomii obchází, se míjí s cílem.

Manipulativní užití přejímá formu bez obsahu. „Předepsání“ se objevuje jako reakce na stížnost, kterou mluvčí nechce řešit, a funguje jako past: pokud druhý v obtíži pokračuje, „sám si za to může“, pokud přestane, „to přece šlo“. V obou případech se stížnost neprojedná. V autoritářských skupinách může mít podobu pokynu, aby člověk „prožil svou pochybnost naplno“, a pochybnost se pak vykládá jako dočasný stav, který skupina předvídala. Lifton tento typ výkladu, kde se zkušenost jednotlivce vždy podřizuje doktríně, popisuje jako jeden z rysů uzavřených systémů (Lifton 1961).

Stav důkazů🔗

Doklady o účinku předepsání symptomu jsou smíšené a jejich kvalita se liší podle indikace. Ericksonovská a strategická tradice se opírá především o kazuistiky, které jsou přesvědčivé jako ilustrace, ale neumožňují posoudit, jak často postup selže (Haley 1973). Lépe zdokumentované jsou příbuzné postupy s jasně vymezenou indikací: paradoxní záměr u nespavosti patří k uznávaným behaviorálním možnostem, i když ne k prvořadým, a expoziční postupy, s nimiž předepsání symptomu sdílí část mechanismu a které vycházejí mimo jiné z Wolpeho systematické desenzibilizace (Wolpe 1958), mají dnes silnou výzkumnou podporu. Pro tvrzení, že jde o univerzálně použitelnou techniku, chybí doklady, a přehledy výzkumu NLP se jí jako specifickým nástrojem NLP nezabývají (Witkowski 2010). Rozumný závěr je, že předepsání symptomu je legitimní klinický postup s úzkými indikacemi, jehož účinek lze z velké části vysvětlit dobře známými mechanismy, a nikoli zvláštní dovednost, kterou by NLP přidávalo.

Obrana a zotavení🔗

Obrana se týká hlavně manipulativní podoby vzorce. Pokud na vaši stížnost někdo reaguje radou, abyste v problému pokračovali nebo ho zesílili, je legitimní nepřijmout tuto odpověď a vrátit se k obsahu stížnosti: co konkrétně se děje, co by pomohlo, kdo za co odpovídá. Je užitečné rozpoznat, že ironický „předpis“ je způsob, jak se rozhovoru vyhnout, a nikoli informace o tom, že vaše stížnost je nemístná. V terapii je obranou informovaný souhlas: klient má právo vědět, proč mu terapeut doporučuje neobvyklý postup, a odmítnout ho, pokud mu nedává smysl nebo je mu nepříjemný. Pokud byl paradoxní předpis použit v nevhodné situaci, například u člověka v krizi, může vést k pocitu odmítnutí a zhoršení stavu; takový zážitek je vhodné probrat s jiným odborníkem. Lidé, jejichž stížnosti byly v dlouhodobém vztahu opakovaně zlehčovány ironickými „radami“, mohou ztratit důvěru v oprávněnost vlastních potřeb. Zotavení vede přes vztahy, v nichž jsou stížnosti brány vážně, a přes postupné obnovení práva na vlastní hlas (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science, 1(4), 251–264.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Ericksonovská hypnóza – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Paradoxní intervence – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Každé chování má pozitivní záměr – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Every behaviour has a positive intention)
• Utilizace – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Utilisation)
• Terapeutická dvojná vazba – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Therapeutic double bind)

V kompendiu

• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.1.21 Sebe-referenční paradox – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Zasévání myšlenky – předchozí heslo rodiny
• Paradoxní intervence – další heslo rodiny