Kladná formulace cíle🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-19.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Cíle a výsledky
Druh	pojem
Anglicky	Stated in the positive
Jiné názvy	pozitivní formulace cíle, formulace k cíli
Obecnější heslo	Dobře formulovaný výsledek
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kladná formulace cíle je první a nejčastěji uváděná podmínka dobře formulovaného výsledku. Požaduje, aby žádaný stav byl popsán tím, co má nastat, a ne tím, co má zmizet: místo „nechci se bát porad“ tedy popis toho, jak se člověk na poradách chce cítit a co tam chce dělat. Úvodní učebnice NLP ji zdůvodňují dvěma tvrzeními. Za prvé, cíl formulovaný záporem neříká, kam směřovat, jen odkud odejít. Za druhé, představit si zápor nelze bez představy toho, co je negováno, takže pozornost člověka zůstává u problému (O'Connor a Seymour 1990). Podmínka se týká formy popisu, ne obsahu přání. Pro kompendium je zajímavá proto, že v rukou autority se z nabídky přeformulovat cíl snadno stává pravidlo, podle něhož se smí mluvit jen kladně, a popis potíží se prohlásí za chybu mluvčího.

Původ a souvislosti🔗

Požadavek souvisí s rozlišením motivace „k něčemu“ a „od něčeho“, které NLP později zpracovalo jako metaprogram k cíli a od problému. Charvetová popisuje lidi, které více pohání představa toho, čeho chtějí dosáhnout, a lidi, které více pohání snaha vyhnout se tomu, co nechtějí, a obě orientace pokládá za běžné a v různých situacích užitečné (Charvet 1997). Druhým zdrojem je tvrzení o záporu. Pragmatická teorie komunikace upozornila, že analogová, tedy obrazná, hlasová a tělesná komunikace nemá prostředek pro vyjádření záporu, který má k dispozici jen jazyk (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). NLP z toho vyvodilo, že představa vyvolaná záporem obsahuje to, co je negováno, a stavělo na tom i jazykové vzorce, které katalog popisuje u záporných příkazů. Třetím zdrojem je kybernetický model jednání, podle něhož musí mít regulační smyčka srovnávací měřítko, k němuž se stav přibližuje (Miller, Galanter a Pribram 1960); nepřítomnost problému je podle této úvahy měřítkem slabým, protože jí vyhovuje nekonečně mnoho stavů. Krátká terapie z Palo Alta přidává pozorování, že úporná snaha problém odstranit bývá sama součástí toho, co jej udržuje (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Kladná formulace je v tomto rámci pokusem vyvést člověka z kruhu stále stejných pokusů o řešení.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o transformaci popisu: věta se záporem nebo se slovesem odstranění se převádí na větu, která popisuje přítomnost žádaného stavu. Transformace má tři možné výsledky. Někdy zpřesní cíl, protože odhalí, co člověk skutečně chce místo problému. Někdy cíl změní, protože kladná formulace zvolená druhou stranou posune jeho obsah; že formulace mění rozhodnutí i u logicky shodné volby, ukázal výzkum rámcování (Tversky a Kahneman 1981). A někdy cíl zakryje, protože vyřadí z rozhovoru informaci o tom, co je špatně. Pozorovatel by měl sledovat, který z těchto výsledků nastal a kdo o něm rozhodl.

Rozhodující je rozdíl mezi nabídkou a podmínkou. Jako nabídka kladná formulace doplňuje popis problému: problém zůstává vysloven a uznán a k němu přibývá obraz žádaného stavu. Jako podmínka popis problému nahrazuje: dokud člověk nemluví kladně, jeho sdělení se neposlouchá. Tato druhá podoba se podobá jevu, který Lifton popsal v totalitních prostředích jako „zatížení jazyka“, kdy ustálené formule ukončují myšlení dřív, než se dotkne nepohodlného tématu (Lifton 1961). Výrok „to je negativní programování“ může fungovat právě takto: nehodnotí obsah sdělení, ale zakazuje jeho formu.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití se pozná podle toho, že požadavek kladné formulace přichází ve chvíli, kdy člověk pojmenovává něco nepříjemného pro mluvčího nebo pro skupinu: přetížení, nespravedlnost, porušení dohody. Stížnost se pak vykládá jako osobní vada („přitahuješ si to“, „programuješ se na neúspěch“) a odpověď na věc chybí. V organizacích se znak projevuje kulturou, v níž je upozornění na problém bez hotového řešení nežádoucí; v kompendiu na tento mechanismus navazuje stav preventivní sebecenzury, kdy člověk nepohodlné informace raději nesdělí vůbec. Dalším znakem je, že kladnou formulaci za člověka vytvoří mluvčí a obsah cíle se tím posune: „nechci, aby na mě šéf křičel“ se změní v „chci lépe zvládat tlak“, takže odpovědnost za změnu přechází z toho, kdo křičí, na toho, na koho se křičí. Třetím znakem je slovník, který s požadavkem přichází. Výrazy jako „negativní energie“, „programování neúspěchu“ nebo „mentalita oběti“ fungují jako nálepky, které ukončují rozhovor o obsahu dřív, než začne. Singerová a Lalichová popisují skupiny, v nichž se pochybnosti a stížnosti členů soustavně vykládají jako jejich osobní selhání, a ne jako informace o skupině (Singer a Lalich 1995). Čtvrtým znakem je jednostrannost: požadavek kladné formulace platí pro podřízené, členy nebo klienty, ale autorita sama o problémech druhých mluví bez omezení, například když hodnotí jejich „negativitu“. U lidí, na které je takový požadavek dlouhodobě uplatňován, se objevuje vina za vlastní nespokojenost, sklon nepříjemné zážitky bagatelizovat a nejistota, zda vůbec smějí něco nechtít.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je nabídka, která rozšiřuje popis. Terapeut, který vyslechne, čeho se klient chce zbavit, a pak se zeptá, co by chtěl místo toho, pomáhá vytvořit směr, k němuž se lze přibližovat. Kognitivní terapie podobně doplňuje rozbor zkreslených myšlenek hledáním realistických alternativ, aniž by upírala klientovi právo na tíseň (Beck 1976). Motivační rozhovory zase pracují s ambivalencí člověka, který chce i nechce změnu, a obě strany berou vážně (Miller a Rollnick 2013). Je důležité, že cíle formulované záporem jsou často zcela legitimní a nelze je beze ztráty převést: „chci, aby mě přestal bít“ je cíl, jehož kladná podoba „chci se cítit v bezpečí“ může nenápadně přesunout pozornost od jednání násilníka k pocitům oběti. Herman pokládá obnovu bezpečí za první podmínku zotavení po traumatu a bezpečí v tomto smyslu znamená především ukončení ohrožení (Herman 1992). Manipulativní užití je podmínka, která popis problému vytlačuje. Rozpoznává se podle otázek: slouží přeformulování člověku, nebo tomu, kdo by musel na problém odpovědět? Mění se jen forma, nebo i obsah a adresát odpovědnosti? A smí člověk trvat na své záporné formulaci?

Stav důkazů🔗

Tvrzení, že mysl „nezpracovává zápor“, je v populární literatuře NLP běžné, ale v této podobě neobstojí. Psycholingvistický výzkum ukazuje, že zápor zpracování zpomaluje a ztěžuje a že negovaná představa může být krátce aktivní, nikoli že by ji mysl nezpracovala. Výzkum rámcování rozhodování doložil, že logicky shodná informace formulovaná jako zisk, nebo jako ztráta vede k odlišným volbám (Tversky a Kahneman 1981). To podporuje obecnou tezi, že na formulaci záleží, ale neříká nic o tom, zda kladně formulovaný cíl vede k lepším výsledkům změny. Samostatné kontrolované studie právě této podmínky NLP katalogu nejsou známy. Přehledy výzkumu NLP nenašly podporu pro jeho klíčová tvrzení a upozorňují na obtížnou testovatelnost mnoha jeho konceptů (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Kritický přehled pro koučink doporučuje opatrnost při přebírání nástrojů NLP, jejichž účinek nebyl prokázán (Passmore a Rowson 2019). Pro čtenáře z toho plyne, že kladná formulace je rozumná rétorická pomůcka, nikoli prokázaný mechanismus.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na tom, že popis problému je informace. Člověk, po němž se žádá kladná formulace ve chvíli, kdy upozorňuje na nespravedlnost nebo ohrožení, může nejprve požadovat odpověď na věc a teprve pak, pokud chce, hovořit o žádaném stavu. Pomáhá zapsat si problém vlastními slovy a zachovat jeho původní formulaci, protože přeformulování druhou stranou může změnit adresáta odpovědnosti. Druhou obranou je rozlišit nabídku od podmínky: otázka „co byste chtěl místo toho?“ je v pořádku, dokud lze odpovědět „teď chci hlavně, aby to přestalo“. Třetí obranou je hledat prostředí, v němž lze nepohodlné věci vyslovit bez nálepky negativity. Výzkum odolnosti vůči přesvědčování naznačuje, že kdo předem pozná strukturu tlaku, snáze ho odmítne (McGuire 1964). V klinické práci s lidmi, kterým bylo dlouhodobě upíráno právo stěžovat si, se zotavení opírá o obnovu důvěry, že vlastní nespokojenost je legitimní signál, a ne vada charakteru (Herman 1992).

Literatura🔗

• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Cíle a výsledky – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Dobře formulovaný výsledek – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Záporné příkazy – příbuzné heslo (Milton-model, Negative commands)
• K cíli a od problému – příbuzné heslo (Metaprogramy, Toward and away from)
• Smyslové důkazy dosažení – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Sensory-based evidence)
• Od problému k výsledku – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Problem to outcome)

V kompendiu

• EA-2.5.7 Preventivní sebecenzura (self-cancelation) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Dobře formulovaný výsledek – předchozí heslo rodiny
• Smyslové důkazy dosažení – další heslo rodiny