Vzorec zpracování zármutku🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-11.06
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Disociace, fobie a trauma
Druh	vzorec
Anglicky	Resolving grief pattern
Jiné názvy	řešení zármutku, vzorec truchlení
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vzorcem zpracování zármutku se v neurolingvistickém programování označuje intervence, která má zmírnit bolest ze ztráty blízkého člověka, vztahu nebo jiné důležité hodnoty. Jejím východiskem je tvrzení, že bolest zármutku souvisí se způsobem, jakým si člověk ztracenou osobu vnitřně představuje: v nevyřešeném zármutku je představa spojena s prázdnotou a s tím, co chybí, kdežto u lidí, kteří se se ztrátou vyrovnali, nese pocit trvající přítomnosti toho, co pro ně vztah znamenal (Andreas a Andreas 1989). Intervence proto pracuje s vlastnostmi vnitřních představ, se submodalitami, a s tím, aby si člověk z ukončeného vztahu uchoval to, co mu bylo cenné. Heslo popisuje strukturu a tvrzení této intervence a srovnává je s tím, co o truchlení ví klinická psychologie. Klade přitom důraz na to, že zármutek je normální lidská reakce, nikoli porucha, kterou je třeba co nejrychleji odstranit.

Původ a souvislosti🔗

Intervenci rozpracovali Connirae a Steve Andreasovi v osmdesátých letech v rámci své práce se submodalitami, tedy s tím, jak velikost, vzdálenost, jas nebo umístění vnitřní představy ovlivňují prožitek (Andreas a Andreas 1987). Do populárně psané knihy o technikách NLP ji zařadili jako jeden z postupů určených lidem, kteří se se ztrátou nedokážou vyrovnat (Andreas a Andreas 1989). Metodicky vychází z kontrastní analýzy, při níž se porovnávají představy dvou podobných zkušeností, které člověk prožívá rozdílně, a z přenosu rozdílů z jedné na druhou; obojí rozebírají hesla Kontrastní analýza a Mapování napříč.

Klinická psychologie zná zármutek jako proces s velkou individuální variabilitou. U většiny lidí intenzita bolesti v čase slábne a vztah ke zesnulému se proměňuje, aniž by zmizel. U menší části se truchlení stává dlouhodobým a zahlcujícím a současné diagnostické systémy pro takové případy zavedly samostatnou kategorii prodlouženého truchlení. Herman popisuje truchlení jako nutnou součást zotavení po traumatu: ztráty, které trauma přineslo, je třeba oplakat, a pokus truchlení obejít nebo zkrátit vede spíše k jeho uváznutí (Herman 1992). Na tomto pozadí je třeba posuzovat každé tvrzení o rychlém „vyřešení“ zármutku.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně stojí intervence na srovnání dvou představ. Jedna se týká současné ztráty, která bolí, druhá dřívější ztráty, se kterou se člověk podle svého prožitku vyrovnal. Intervence předpokládá, že se představy liší rozpoznatelnými vlastnostmi, například tím, zda je ztracená osoba vnímána jako vzdálená a nedosažitelná, nebo jako vnitřně přítomná, a že rozdíl lze přenést (Andreas a Andreas 1989). Dalším prvkem je práce s hodnotami vztahu: s tím, co člověk se ztracenou osobou prožíval jako cenné, a s otázkou, jak si tyto hodnoty může uchovat v budoucnosti. NLP přitom mluví o „asociaci“ s tím, co bylo dobré, a o odstupu od okamžiku ztráty; pojmy rozebírají hesla Asociace a Disociace.

Myšlenka, že vztah ke zesnulému nezaniká, ale proměňuje se, má obdobu i v klinickém myšlení o truchlení. Rozdíl je v tempu a ve způsobu práce. Klinické přístupy chápou proměnu vztahu jako proces, který trvá a který člověk prochází vlastním tempem, a nepředpokládají, že ji lze vyvolat jedním zásahem do představy. NLP naproti tomu klade důraz na rychlost a na techniku a výklad účinku opírá o předpoklady o submodalitách, které nebyly nezávisle ověřeny (Witkowski 2010).

Detekční znaky🔗

Nabídka vzorce zpracování zármutku se v praxi pozná podle několika znaků. Zármutek se popisuje jako „zaseknutý obraz“, „špatně uložená vzpomínka“ nebo „program“, který lze přepsat. Primární literatura popisuje vzorec jako práci s vnitřní představou zesnulého a se smyslovými vlastnostmi této představy (Andreas a Andreas 1989). Slibuje se rychlé ukončení smutku, často během jednoho sezení. Úspěch se měří tím, že člověk přestane plakat nebo že „necítí bolest“, když si zesnulého představí. Pro defenzivní čtení jsou důležitější znaky rámce: nabídka přichází krátce po ztrátě, kdy je truchlení přirozeně intenzivní, smutek se označuje za selhání nebo za „ztrátu času“ a pozůstalý je pod tlakem, aby se vrátil k výkonu, do práce nebo do skupiny.

V kontrolujícím prostředí mohou mít tyto znaky zvláštní funkci. Skupina, která potřebuje plnou dostupnost svých členů, může zármutek prohlásit za slabost, za projev „připoutanosti“ nebo za vliv vnějšího světa a nabízet techniky, které ho mají rychle odstranit. Lifton popsal uzavřené systémy, které vlastní city člena podřizují doktríně a jeho osobní vazby mimo skupinu oslabují (Lifton 1961). U člověka, který se truchlení vzdal pod takovým tlakem, se může objevit otupělost, náhlé návaly smutku v nečekaných chvílích a pocit viny za to, že „nezvládl“ technikou smutek odstranit.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je provázení, ne odstraňování. Odborník může pozůstalému nabídnout rozhovor o tom, co mu vztah dával, co si z něj chce uchovat a jak si zesnulého může nést dál. Takový rozhovor má smysl tehdy, když o něj pozůstalý stojí, když jeho tempo určuje on a když se zármutek nepovažuje za chybu. Klientocentrovaný přístup zdůrazňuje přijetí prožitku klienta a důvěru v jeho vlastní směr, což je u truchlení zvlášť důležité (Rogers 1951). U prodlouženého a zahlcujícího truchlení existují specializované psychoterapeutické postupy s výzkumnou oporou a na ty by měl odborník klienta odkázat. Důležité je také rozlišit zármutek od deprese a od posttraumatických obtíží, které se s ním mohou prolínat a které vyžadují jiný druh péče. Tato rozvaha patří odborníkovi, nikoli lektorovi kurzu, a nedá se nahradit tím, že technika „zabrala“ nebo „nezabrala“.

Manipulativní nebo škodlivé užití vzniká tam, kde se zármutek odstraňuje, protože překáží někomu jinému: zaměstnavateli, skupině, lektorovi nebo partnerovi. Patří sem i komerční nabídky, které využívají zranitelnost pozůstalých a slibují rychlou úlevu bez vyšetření. Zvlášť rizikové je užití u lidí, jejichž ztráta souvisí s traumatem, například u pozůstalých po násilné smrti, kde se truchlení prolíná s posttraumatickými příznaky a kde nekvalifikovaná práce s představou zesnulého může stav zhoršit (Herman 1992).

Stav důkazů🔗

Pro vzorec zpracování zármutku nejsou k dispozici kontrolované studie, které by doložily jeho účinek na průběh truchlení nebo na prodloužené truchlení. Primární literatura uvádí kazuistiky a zkušenosti autorů (Andreas a Andreas 1989). Obecné přehledy výzkumu NLP dospěly k závěru, že kontrolované studie tvrzení NLP většinou nepodporují a že řada technik nebyla vůbec testována (Witkowski 2010). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výstupy nenašel dostatečnou oporu pro užití NLP v péči o zdraví (Sturt a kol. 2012). Pro hodnocení svědectví je navíc důležité, že zármutek u většiny lidí v čase přirozeně slábne, takže zlepšení po intervenci bez srovnávací skupiny nelze přičíst intervenci. Kritická literatura o klinické pseudovědě upozorňuje, že přirozený průběh obtíží a očekávání klienta patří k nejčastějším zdrojům mylného přesvědčení o účinnosti metod (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Obrana a zotavení🔗

Obranou je trvat na právu na vlastní zármutek. Truchlení nemá předepsanou délku a jeho intenzita sama o sobě není známkou poruchy. Klinická literatura o traumatu považuje oplakání ztráty za nezbytnou součást zotavení, nikoli za překážku, kterou je třeba co nejrychleji odstranit (Herman 1992). Kdo je pod tlakem, aby smutek rychle „vyřešil“, se může ptát, komu rychlé vyřešení slouží a co by se stalo, kdyby si na smutek dal čas. Užitečnými oporami jsou lidé, kteří zesnulého znali a s nimiž lze vzpomínat, a rituály rozloučení, které dávají truchlení tvar. Pokud je zármutek dlouhodobě zahlcující, brání běžnému fungování nebo se spojuje s myšlenkami na smrt, je namístě odborná pomoc.

Zotavení po zkušenosti, kdy byl zármutek potlačen technikou nebo tlakem, často znamená vrátit se k truchlení, které bylo přerušeno. Herman popisuje oplakání ztrát jako součást druhého stadia zotavení, které přichází po zajištění bezpečí, a upozorňuje, že představy odplaty, odpuštění nebo odškodnění mohou truchlení oddalovat, místo aby ho nahradily (Herman 1992). Kompendium tento rámec rozvádí v hesle o stadiích zotavení podle Judith Hermanové a v přehledu literatury o zotavení z traumatu. Odborník by měl pozůstalému pomoci zármutek znovu přijmout jako přiměřenou reakci a zbavit ho pocitu, že selhal, když ho technika neodstranila.

Literatura🔗

• Andreas, C., & Andreas, S. (1989). Heart of the Mind: Engaging Your Inner Power to Change with Neuro-Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Disociace, fobie a trauma – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Submodality – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Submodalities (concept))
• Asociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Association)
• Mapování napříč – příbuzné heslo (Submodality, Mapping across)
• Změna osobní historie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Change personal history)
• Vzorec odpuštění – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Forgiveness pattern)

V kompendiu

• EA-8.2.10 Stadia zotavení podle Judith Hermanové – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.3.8 Literatura o zotavení z traumatu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Alergický vzorec – předchozí heslo rodiny
• Vzorec odpuštění – další heslo rodiny