#fauly-uziti-dvoji
86 stránek se štítkem #fauly-uziti-dvoji.
Všechny stránky 86
- Argument opakovánímKlam a taktika, v nichž se tvrzení místo dokladů podpírá opakováním. Proč opakování zvyšuje dojem pravdivosti, jak ho rozpoznat a jak na ně odpovědět.
- Argument z mlčeníZávěr z toho, že pramen nebo osoba o něčem mlčí: kdy je mlčení skutečným dokladem, kdy klamem a jak se mlčení zneužívá proti svědkům a obětem.
- BulverismusTaktika, která místo vyvrácení názoru vysvětluje, proč ho protivník zastává, a z domnělého motivu vyvozuje jeho chybnost. Struktura, znaky, odlišení a odpověď.
- Falešná vyváženostPrezentace dvou stanovisek jako rovnocenných, ačkoli váha důkazů a odborné shody je na jedné straně: jak taktiku poznat a jak na ni věcně odpovědět.
- Galileův gambitÚsudek, že odmítnutí odbornou obcí dokládá pravdivost, protože odmítnuti byli i průkopníci: logická vada argumentu, jeho znaky a odlišení od oprávněného nesouhlasu.
- Myšlenkově ukončující klišéKrátká, samozřejmě znějící fráze, která místo odpovědi ukončí úvahu nebo námitku. Liftonův pojem, struktura, znaky v uzavřených skupinách i v běžné řeči a odpověď.
- Personalizace sporuPřevedení věcného sporu na spor o osoby, vztahy, motivy a loajalitu, takže se o tvrzení přestane rozhodovat: struktura, znaky a návrat k předmětu.
- Vybírání podivínůVýběr nejvýstřednějšího zastánce názoru, který se pak vydává za typického představitele celé skupiny: struktura taktiky, její znaky a obrana.
- Čtyři termínySylogismus, který místo tří termínů pracuje se čtyřmi, nejčastěji proto, že klíčové slovo změní význam mezi premisami: struktura, znaky, odlišení a obrana.
- Klam klamuKlam, který z vadnosti argumentu vyvozuje nepravdivost jeho závěru: proč špatný argument nevyvrací tvrzení a jak se pojmenovávání klamů mění v taktiku umlčení.
- Klam modálního rozsahuFormální klam, který nutnost vztahu mezi dvěma tvrzeními přenáší na samotný závěr: od „nutně, jestliže A, pak B“ k „B je nutné“ a k nevyhnutelnosti, která neexistuje.
- Nedovolená konverzeFormální klam, který z „všechna A jsou B“ vyvozuje „všechna B jsou A“: které soudy lze obrátit, jak se chyba přenáší na podmínky a pravděpodobnosti a jak ji poznat.
- Nerozložený střední termínSylogismus, který spojí dvě třídy jen proto, že sdílejí vlastnost: proč společný znak nedokládá příslušnost, jak se klam projevuje ve vině asociací a jak ho rozebrat.
- Potvrzení disjunktuFormální klam, který z potvrzení jedné možnosti v disjunkci vyvozuje vyloučení druhé: proč „nebo“ obvykle nevylučuje a kde chyba vede k přehlédnutí příčiny.
- Potvrzení důsledkuNeplatný úsudek z podmínky a jejího důsledku na předchůdce: proč „sedí to“ nic nedokazuje, jak se chyba projevuje v diagnostice a vyšetřování a jak na ni odpovědět.
- Záměna kvantifikátorůFormální klam, který z „každý má nějaké“ dělá „existuje jedno pro všechny“: jak záměna pořadí kvantifikátorů živí výklady o jediném původci a jak ji rozpoznat.
- Argument jedinou studiíKlam, kdy jediná studie rozhoduje spor nebo vyvrací soubor důkazů: proč jeden výsledek nestačí, kdy naopak váhu má a jak se ptát.
- Klam placebaKlam, který zlepšení po zásahu připisuje jeho účinku, nebo po neúspěšném testu ustoupí k tomu, že „i placebo pomáhá“: struktura, znaky, obrana.
- Klam rovnováhy důkazůKlam, který z existence dokladů na obou stranách vyvozuje vyrovnaný spor, nebo důkazy počítá místo vážení: struktura, znaky a odpověď.
- Moralistický klamZrcadlo naturalistického klamu: z toho, jak by svět měl být, se vyvozuje, jaký je, a nepohodlná fakta se odmítají pro své morální důsledky.
- Naturalistický klamKlam, který dobro ztotožňuje s přirozenou vlastností, nebo z přirozenosti vyvozuje správnost: jak ho poznat, odlišit od věcného argumentu a odpovědět.
- Odvolání na anekdotuKlam, kdy osobní příběh nebo pár živých případů nahrazuje soustavné doklady: jak ho poznat a proč svědectví o vlastní zkušenosti klamem není.
- Odvolání na starobylostKlam, který stáří učení, léku nebo praxe pokládá za doklad jeho pravdivosti či účinnosti: struktura, varovné znaky a věcná odpověď.
- AmfibolieKlam, v němž věta připouští dvě skladby a argument mlčky volí tu výhodnější: jak amfibolii poznat ve smlouvách, výpovědích a zprávách a jak odpovědět.
- Definiční klamZtotožnění jedné vlastnosti s jinou definicí, která spornou otázku předem rozhodne: původ v Mooreově kritice, struktura, znaky, odlišení od operacionalizace a obrana.
- EkvivokaceKlam, v němž jedno slovo mění během argumentu význam, takže závěr vypadá podložený: struktura, detekční znaky, odlišení od platné řeči a obrana.
- Etymologický klamKlam, podle něhož „pravý“ význam slova určuje jeho původ, a ne současné užití: struktura, detekční znaky, oprávněná role etymologie a obrana.
- Klam děleníKlam, který vlastnost celku nebo skupiny přisoudí každé její části či členu: struktura, souvislost s kolektivní vinou a ekologickým klamem, znaky a obrana.
- ReifikaceKlam, který s abstrakcí, souhrnným pojmem nebo modelem zachází jako se skutečnou věcí či jednající bytostí: struktura, znaky, legitimní metafora a obrana.
- Zneužití vágnostiVágní výraz bez hranic podepře tvrzení, které nelze ověřit, nebo se mu dodatečně vnutí přesnost, kterou neměl. Jak klam poznat a jak na něj odpovědět.
- Jediná příčinaKlam, který výsledek mnoha souběžných podmínek připisuje jediné příčině: proč je přesvědčivý, jak se projevuje při hledání viníka a jak vypadá přiměřené vážení příčin.
- Záměna korelace a kauzalityKlam, který ze souběhu nebo statistické souvislosti dvou jevů vyvozuje, že jeden působí druhý: struktura, detekční znaky, oprávněné užití korelace a obrana.
- Magické myšleníPojem pro usuzování, které myšlenkám, přáním, symbolům a rituálům připisuje příčinné působení na svět: vývojové, klinické a vlivové souvislosti, znaky a obrana.
- Obrácená kauzalitaKlam, který převrací směr příčinného vztahu a vydává následek za příčinu: od statistických souvislostí po přesun viny ve vztazích, se znaky a obrannými otázkami.
- Po tom, tedy kvůli tomuKlam, který z pouhé časové posloupnosti dvou událostí vyvozuje, že první způsobila druhou: jak ho poznat, kdy je posloupnost oprávněnou stopou a jak na něj odpovědět.
- Přehlížená společná příčinaKlam, který souvislost dvou jevů vykládá jako působení jednoho na druhý, ačkoli oba vycházejí ze třetí okolnosti: struktura, znaky, statistické pozadí a obrana.
- Texaský střelecKlam, který v náhodných datech vybere shluk až po pohledu na ně a vydává ho za nález s příčinou: jak terč vzniká po výstřelu, jak ho poznat a jak se mu bránit.
- Zjednodušená kauzalitaKlam, který síť vzájemně působících příčin, zpětných vazeb a podmínek redukuje na krátký lineární řetěz: proč přesvědčuje, jak ho rozpoznat a kdy je zjednodušení oprávněné.
- Falešná analogieKlam, který ze shody dvou věcí v několika rysech vyvozuje shodu v rysu, na němž závěr stojí: jak se analogie posuzuje, kdy nese váhu a kdy jen zdobí.
- Falešný kompromisKlam, podle něhož je pravda nebo správné řešení vždy uprostřed mezi dvěma stanovisky: struktura, posun středu, odlišení od vyjednávání a obrana.
- Klam utopených nákladůKlam, v němž se o budoucím jednání rozhoduje podle toho, co už bylo nevratně vynaloženo: argument z plýtvání, výzkum, zneužití v uzavřených skupinách, obrana.
- Kluzký svahArgument, podle něhož první krok nevyhnutelně vede k řetězu stále horších důsledků: kauzální, precedentní a pojmová podoba, znaky, odlišení a obrana.
- Nefalzifikovatelné tvrzeníTvrzení formulované tak, že mu žádné myslitelné pozorování nemůže odporovat, a vydávané přesto za poznatek o světě: struktura, znaky, obrana.
- NekonzistenceKlam, v němž si premisy navzájem odporují nebo popírají závěr: proč z rozporu neplyne nic určitého, jak se rozptýlená nesoudržnost užívá k manipulaci a jak ji poznat.
- Klam nirványKlam, který odmítá reálné řešení proto, že není dokonalé, a srovnává ho s neexistujícím ideálem místo se skutečnými alternativami: struktura a obrana.
- Klamné odvolání na precedentKlam, který z toho, že se něco jednou stalo nebo bylo dovoleno, vyvozuje nárok na totéž bez ověření shody případů: precedens, výjimka a tlak na důslednost.
- Posouvání branekTaktika i chyba, při níž se po splnění požadavku na důkaz změní samotný požadavek, takže stanovisko nelze nikdy obhájit: struktura, znaky a obrana.
- Přesun důkazního břemeneKlam, v němž ten, kdo přichází s tvrzením, odmítá je doložit a povinnost dokazovat přesouvá na druhou stranu: struktura, právo, znaky a obrana.