Etymologický klam🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-06.07
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy jazyka a dvojznačnosti
Druh	neformální klam
Anglicky	Etymological fallacy
Jiné názvy	argument z původu slova, klam pravého významu
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	nízké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Etymologický klam je argument, který z původního nebo historického významu slova vyvozuje, co slovo „ve skutečnosti“ znamená dnes, a často i to, jak se má jednat. Typicky zní tak, že slovo X pochází z výrazu, který znamenal Y, a proto je X ve své podstatě Y. Chyba spočívá v předpokladu, že význam slova je pevně dán jeho původem a že pozdější vývoj je jen odchylkou od pravého smyslu. Ve skutečnosti se význam slov určuje jejich užitím v současném jazykovém společenství a v konkrétním kontextu, a historický původ je jen jednou z mnoha informací o slově (Levinson 1983). Klam se často pojí s ekvivokací, protože argument mlčky přechází mezi dávným a dnešním významem téhož slova, a s přesvědčovací definicí, protože „pravý“ význam bývá zvolen tak, aby podpořil předem daný závěr. Je to klam nízkého rizika v tom smyslu, že bývá snadno odhalitelný; v rukou autority, které posluchač nemůže etymologii ověřit, však může působit jako učená a nezpochybnitelná pravda.

Původ a souvislosti🔗

Víra, že původ slova odhaluje pravdu o věci, je stará. Už v antice se etymologie užívala jako filozofický argument a Platónův dialog Kratylos rozebírá otázku, zda jména věcem náležejí přirozeně, nebo jen dohodou. Mill v logice věnoval samostatnou pozornost tomu, jak se významy termínů v dějinách proměňují, rozšiřují a zužují, a ukázal, že tato proměna je přirozenou součástí života jazyka (Mill 1843). Moderní jazykověda formulovala rozlišení, které klam činí zřejmým: Ferdinand de Saussure oddělil synchronní popis jazyka, tedy jeho stav v určité době, od diachronního popisu jeho vývoje, a zdůraznil, že význam slova v systému jazyka se určuje jeho vztahy k ostatním slovům v téže době. Vlivnou kritiku etymologizujícího výkladu biblických textů, který z kořenů slov vyvozoval teologické závěry, rozvinul v roce 1961 James Barr. Pragmatika přidala, že význam výpovědi závisí na kontextu a na tom, co mluvčí a posluchač sdílejí, nikoli na historii jednotlivých slov (Grice 1975). Učebnice logiky a argumentace pak rozlišují lexikální definici, která popisuje ustálené užití, od definice stipulativní a přesvědčovací (Copi, Cohen a McMahon 2014). Etymologie do žádné z nich nepatří jako rozhodující měřítko.

Struktura argumentu🔗

Struktura má podobu: slovo S pochází z výrazu E, který znamenal V; tedy S znamená V; a proto platí důsledek D, který z V plyne. Argument tak obsahuje dva přechody. První přechod, od původního významu k dnešnímu, je chybný, protože přeskakuje celý vývoj slova. Druhý přechod, od významu k normě, bývá chybný i tehdy, kdyby první byl správný, protože z toho, co slovo znamená, obvykle neplyne, jak se má jednat (Copi, Cohen a McMahon 2014). Například slovo „terapie“ pochází z řeckého výrazu pro službu a péči; z toho však neplyne, že terapeut je sluhou klienta a má plnit jeho přání, protože pravidla terapeutického vztahu se odvozují z etiky a odborných standardů, nikoli z řečtiny. Slovo „ekonomie“ souvisí s řeckým výrazem pro správu domácnosti, a přesto z toho neplyne, že státní rozpočet má fungovat jako rodinný. Slovo „hysterie“ bylo odvozeno z řeckého výrazu pro dělohu a jeho etymologie v minulosti sloužila k podpoře představy, že jde o ženskou poruchu, což je příklad, kdy etymologický argument posloužil k udržení předsudku. Struktura je příbuzná genetickému klamu, který posuzuje myšlenku podle jejího původu místo podle jejího obsahu (Damer 2009).

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je obrat „slovo X vlastně znamená“ nebo „původní význam slova X je“, po kterém následuje závěr o věci, nikoli o slově. Druhým znakem je normativní důsledek: z etymologie se vyvozuje, co je správné, co je přirozené, nebo kdo má jakou roli. Třetím znakem je selektivita: mluvčí uvádí jen tu etymologii, která mu vyhovuje, a mlčí o jiných výkladech, i když je původ slova sporný. Známým příkladem sporného původu je latinské „religio“, které starověcí autoři odvozovali od různých sloves, a každé odvození vedlo k jinému obrazu náboženství. Čtvrtým znakem je lidová etymologie, tedy výklad založený na náhodné zvukové podobnosti slov, který s jejich skutečným vývojem nesouvisí. Pátým znakem je učený tón: etymologie se předkládá jako vhled, k němuž má přístup jen vzdělaný mluvčí, a posluchač, který jazyk původu nezná, nemá možnost ji ověřit. Tento mechanismus kniha popisuje obecněji u terminologické mystifikace, kde odborně znějící výrazivo vytváří zdání poznání. Pravidla kritické diskuse přitom žádají, aby strany užívaly formulace v jasném a sdíleném smyslu (van Eemeren a Grootendorst 1992).

Odlišení od platné argumentace🔗

Etymologie má v argumentaci oprávněné místo, pokud se užívá ke správnému účelu. Pomáhá vysvětlit, proč slovo nese určité konotace, proč se v odborné terminologii užívá právě tento výraz, nebo jak se pojem v dějinách vyvíjel. V historických a filologických oborech je etymologie legitimním nástrojem výkladu starých textů: kdo vykládá dokument ze sedmnáctého století, musí vědět, co slova znamenala v té době, a nikoli dnes. V tomto případě je etymologický, nebo spíše historicko-sémantický argument přesně tím, co je třeba. Kognitivní lingvistika navíc ukázala, že metaforický původ mnoha abstraktních slov, například vazba porozumění na uchopení nebo vidění, může dodnes ovlivňovat, jak o věcech uvažujeme (Lakoff a Johnson 1980). Upozornit na takovou vazbu je platné, pokud se z ní vyvozuje jen to, že slovo nese určitý obraz, a ne to, že věc sama je tím obrazem. Klam nastává, když se původ slova užije jako doklad o současném významu nebo jako norma jednání (Copi, Cohen a McMahon 2014).

Stav poznání🔗

Historická lingvistika doložila, že sémantická změna je pravidelnou součástí vývoje všech jazyků: slova rozšiřují a zužují význam, zlepšují se a zhoršují, metaforicky se přenášejí do nových oblastí a staré významy mizí. Tento poznatek patří k základům jazykovědy a sám o sobě vyvrací předpoklad, že původní význam je „pravý“; proměny významu termínů popisoval jako přirozený proces už Mill (Mill 1843). Kognitivní lingvistika ukázala, že konvenční metafory jsou součástí pojmového systému a strukturují myšlení, takže historický obraz zabudovaný ve slově nemusí být zcela mrtvý (Lakoff a Johnson 1980); to však neznamená, že by určoval význam slova nebo pravdu o věci. Z psychologie úsudku lze vyvodit, proč etymologický argument přesvědčuje: nabízí soudržný a snadno zapamatovatelný příběh, a soudržnost příběhu vyvolává pocit pravdivosti nezávisle na jeho podloženosti (Kahneman 2011). Bayesovské pojetí neformálních klamů připomíná, že síla argumentu závisí na obsahu, takže etymologie může být slabou, ale někdy relevantní informací, například při výkladu starých textů (Hahn a Oaksford 2007). Empirický výzkum zaměřený přímo na přesvědčivost etymologických argumentů je omezený, a závěry o jejich působení jsou proto převážně odvozené z obecnějších poznatků.

Obrana a odpověď🔗

První odpovědí je oddělit otázku o původu slova od otázky o jeho dnešním významu. Lze připustit, že etymologie je správná, a přitom ukázat, že dnešní užití slova je jiné a že rozhodující je právě dnešní užití, jak ho zachycují slovníky a odborná terminologie (Copi, Cohen a McMahon 2014). Druhou odpovědí je oddělit význam od normy: i kdyby slovo skutečně znamenalo to, co mluvčí tvrdí, neplynulo by z toho, jak se má jednat, protože normy se zdůvodňují věcnými argumenty, ne slovníkem. Třetí odpovědí je ověření: sporné etymologie, lidové výklady a selektivně vybrané původy se dají zkontrolovat v etymologickém slovníku, a pokud se ukáže, že původ je nejistý nebo jiný, argument ztrácí i svou rétorickou oporu. V odborném prostředí, například v právu nebo v klinické praxi, je prevencí ustálená definice pojmu pro účel textu, která nahrazuje spor o „pravý“ význam dohodou o pracovním významu (van Eemeren a Grootendorst 1992). Při výkladu dějin pojmů, jak je kniha rozebírá ve filosofickém rámci, je etymologie užitečným nástrojem hermeneutiky, pokud zůstává popisem vývoje a nevydává se za soud o podstatě věci.

Literatura🔗

• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Mill, J. S. (1843). A System of Logic, Ratiocinative and Inductive. London: John W. Parker.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy jazyka a dvojznačnosti – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Genetický klam – příbuzné heslo (Klamy relevance, Genetic fallacy)
• Ekvivokace – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Equivocation)
• Přesvědčovací definice – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Persuasive definition)
• Definiční klam – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Definist fallacy)
• Odvolání na starobylost – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Appeal to antiquity)

V kompendiu

• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 2.5 Filosofický rámec: epistemologie, fenomenologie, hermeneutika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Reifikace – předchozí heslo rodiny
• Přesvědčovací definice – další heslo rodiny