Klam modálního rozsahu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-01.12
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Formální klamy
Druh	formální klam
Anglicky	Modal scope fallacy
Jiné názvy	záměna nutnosti důsledku a nutnosti následku, modální klam
Obecnější heslo	Formální klam
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Klam modálního rozsahu je neplatný úsudek, který zaměňuje nutnost podmíněného vztahu za nutnost jeho důsledku. Výrok „je nutné, že jestliže A, pak B“ tvrdí, že spojení A a B nemůže selhat. Výrok „jestliže A, pak je B nutné“ tvrdí něco mnohem silnějšího: že B, jakmile nastane A, nemůže být jinak. Mezi oběma čteními rozhoduje rozsah slova „nutně“, tedy to, zda se vztahuje na celé podmíněné spojení, nebo jen na jeho druhou část. Středověká logika pro rozlišení užívala dvojici nutnost důsledku a nutnost následku: necessitas consequentiae a necessitas consequentis. Klasický příklad zní: nutně platí, že je-li někdo ženatý, má manželku; z toho však neplyne, že ženatý člověk má manželku nutně, jako by nemohl být svobodný. Jde o formální vadu v tom smyslu, v jakém ji vymezují učebnice logiky: neplatnost plyne ze tvaru úsudku, ne z jeho obsahu (Copi, Cohen a McMahon 2014).

Pro kompendium je klam důležitý proto, že vytváří dojem nevyhnutelnosti. Kdo ho přijme, slyší „nemohlo to být jinak“ tam, kde pravdivě zaznělo jen „pokud se stalo tohle, stalo se i tamto“. Pocit nevyhnutelnosti pak oslabuje otázku po odpovědnosti, po alternativách i po tom, zda tvrzení vůbec platí. Teorie kritické diskuse by takový úsudek posoudila podle pravidla platnosti: argument, který se vydává za závazný, musí být logicky platný (van Eemeren a Grootendorst 1992).

Původ a souvislosti🔗

Problém se objevuje již u Aristotela v úvaze o zítřejší námořní bitvě: z toho, že je nutné, aby se bitva buď konala, nebo nekonala, neplyne, že je nutné, aby se konala, ani že je nutné, aby se nekonala. Boëthius a později Tomáš Akvinský užili rozlišení nutnosti důsledku a následku v debatě o Boží předvědomosti: z toho, že je nutné, že co Bůh ví, se stane, neplyne, že to, co se stane, se stává nutně. Fatalistický argument, podle kterého je všechno budoucí předem nevyhnutelné, protože je předem pravdivé nebo předem známé, se podle této tradice opírá právě o záměnu rozsahu. Středověcí logici spojovali toto rozlišení s Aristotelovými klamy skládání a dělení a hovořili o složeném a rozděleném smyslu výroku, sensus compositus a sensus divisus: „sedící může stát“ je pravdivé v rozděleném smyslu (kdo nyní sedí, má schopnost vstát) a nepravdivé ve složeném (je možné zároveň sedět a stát). Aristotelův seznam klamů závislých na jazyce, k nimž skládání a dělení patří, je výchozím bodem dějin teorie klamů (Hamblin 1970).

Moderní modální logika rozsah zachycuje symbolicky a ukazuje, že □(A → B) a A → □B jsou různé formule s různými podmínkami pravdivosti. Mimo formální logiku je třeba počítat s tím, že slova jako „musí“ a „nemůže“ nesou v rozhovoru různé druhy nutnosti: logickou, fyzickou, normativní i pouhou subjektivní jistotu mluvčího. Zaměnit tyto druhy je stejně snadné jako zaměnit rozsah, a obě záměny se v praxi často spojují. Zvláště „musím“ a „nesmí se stát“ často nevyjadřují nutnost ve světě, ale absolutistický požadavek mluvčího, jak ukázala klinická práce s iracionálními přesvědčeními (Ellis 1962).

Struktura argumentu🔗

Neplatný tvar zní: nutně (jestliže A, pak B); A; tedy nutně B. Platný tvar vyžaduje silnější druhou premisu: nutně (jestliže A, pak B); nutně A; tedy nutně B. Jiná platná varianta zní: nutně (jestliže A, pak B); A; tedy B, bez slova „nutně“ v závěru. Klam tedy nespočívá v tom, že by závěr B byl nepravdivý, ale v tom, že se mu přisuzuje modální síla, kterou premisy nenesou. Pragma-dialektická analýza by argument rekonstruovala doplněním chybějící premisy „nutně A“ a pak by se ptala, zda ji mluvčí dokáže obhájit (van Eemeren a Grootendorst 1992). U většiny běžných událostí to nedokáže, protože mohly proběhnout jinak.

V rozhovoru má klam tři obvyklé podoby. Epistemická: „Jestliže něco vím, je to pravda; já to vím; tedy to nemůže být jinak.“ Nutné je tu jen spojení mezi skutečným věděním a pravdou, nikoli obsah toho, co mluvčí za vědění vydává; zda mluvčí skutečně ví, zůstává otázkou. Zpětná: „Když se to stalo, stát se to muselo.“ Pravdivé je jen to, že co se stalo, se stalo; nutnost se tu přenáší na samotnou událost. Normativní: „Když jsi souhlasila, musíš to vydržet až do konce“, kde se nutnost podmíněného vztahu (souhlas zavazuje) zaměňuje za neodvolatelnost závazku za všech okolností. S jazykovými prostředky nutnosti pracuje i katalog NLP v hesle o modálním operátoru nutnosti, které se ptá, co by se stalo, kdyby „musím“ neplatilo; meta-model tuto otázku zavedl pro modální operátory, které vymezují hranice mluvčího modelu světa (Bandler a Grinder 1975).

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je slovo nutnosti připojené k jednotlivé události nebo k jednomu tvrzení mluvčího („muselo se to stát“, „nemůže to být jinak“, „nevyhnutelně“), ačkoli argument dokládá jen podmíněné spojení; zpětně se taková věta vnucuje snadno, protože známý výsledek se po události jeví jako předvídatelný (Kahneman 2011). Druhým znakem je funkce v rozhovoru: nutnost ukončuje diskusi, a to právě ve chvíli, kdy by bylo na místě ptát se po alternativách. Třetím znakem je asymetrie. Nutnost se přisuzuje tomu, co mluvčímu vyhovuje (jeho výkladu, jeho rozhodnutí, výsledku, který si přál), kdežto tvrzení druhé strany zůstávají „jen možná“.

Ve vztazích kontroly a v uzavřených skupinách se klam může opakovat jako soustavný vzorec. Člověku se opakovaně předvádí, že co se stalo, se stát muselo, že jeho volby nebyly skutečné a že budoucnost je předem dána. Kniha popisuje, jak takové rozostření hranice mezi možným, skutečným a nutným rozkládá orientaci v realitě, v hesle o modální dezorientaci. Herman popisuje, že dlouhodobá kontrola může vést oběť k přesvědčení, že únik ani odpor nejsou možné, a že toto přesvědčení může přetrvávat i tehdy, když se vnější okolnosti změní (Herman 1992).

Odlišení od platné argumentace🔗

Platná argumentace s nutností drží rozsah přesně. Matematik, který říká, že z axiomů nutně plyne věta, tvrdí nutnost spojení, nikoli nutnost axiomů. Lékař, který říká, že při určité dávce léku nutně nastane určitý účinek, tvrdí přírodní zákonitost spojení a o dávce samé mlčí; kdyby byla jiná, účinek by nenastal. Úsudek „nutně B“ je oprávněný jen tehdy, když je nutné i A, například když jde o logickou pravdu nebo o fyzikální zákon, který nelze obejít. Za platné nelze považovat ani opačné přehánění: z toho, že něco nebylo nutné, neplyne, že to bylo snadné odvrátit nebo že za to někdo nese vinu. Klam modálního rozsahu má i tuto zrcadlovou podobu, kdy se z kontingence vyvozuje odpovědnost. Zpětný pohled k ní svádí, protože rozhodnutí se posuzuje podle výsledku, který v době rozhodování nebyl znám (Kahneman 2011).

Rozumné je i běžné užití slov „musí“ a „nemůže“ jako výrazů silné jistoty nebo pravidla, pokud je zřejmé, o jaký druh nutnosti jde. Neformální logika připomíná, že posouzení závisí na tom, zda mluvčí tvrdí deduktivní závěr, nebo jen silnou domněnku (Walton 2008).

Stav poznání🔗

Empirický výzkum se modálním rozsahem jako logickým tvarem zabývá málo, ale dobře dokládá psychologické jevy, které klam posilují. Kahneman popisuje zkreslení zpětného pohledu: jakmile člověk zná výsledek, přeceňuje, jak předvídatelný byl, a minulé události mu připadají nevyhnutelné (Kahneman 2011). Věta „muselo se to stát“ je jazykovým výrazem tohoto zkreslení. Klinická psychologie zase popsala absolutistické požadavky typu „musím“ a „nesmí se stát“ jako jádro iracionálních přesvědčení, která vedou k emočním potížím (Ellis 1962), a kognitivní terapie pracuje s rozlišením mezi událostí a jejím výkladem (Beck 1976). Žádná z těchto prací nezkoumala klam modálního rozsahu jako takový; kniha je uvádí proto, že popisují, jak se pocit nutnosti v myšlení vytváří a udržuje. Souvislost s logickým tvarem je interpretace.

Obrana a odpověď🔗

Odpovědí je ptát se, k čemu přesně se slovo „nutně“ vztahuje. Je nutné spojení mezi dvěma věcmi, nebo jedna z nich sama? Pokud jen spojení, stačí ukázat, že první věc mohla být jinak, a nutnost závěru zmizí. Ve sporu lze klam ukázat i protipříkladem téže stavby: „nutně platí, že je-li dnes čtvrtek, není pátek; přesto nebylo nutné, aby dnes byl čtvrtek“. Teorie kritické diskuse dává pro takovou odpověď oporu v pravidle platnosti: kdo předkládá závěr jako nevyhnutelný, musí ukázat, že je nevyhnutelný, ne jen podmíněně spojený (van Eemeren a Grootendorst 1992).

V terapeutické a podpůrné práci s lidmi, kterým byla dlouhodobě předváděna nevyhnutelnost, pomáhá obnovovat vědomí alternativ: co tehdy bylo možné, co člověk skutečně věděl a co nevěděl. Tento postup se vyhýbá oběma krajnostem, fatalismu i zpětnému obviňování sebe sama, a vrací do popisu minulosti volby, které v ní byly (Beck 1976). Kniha se obnovou takového popisu zabývá v kapitole o protokolech epistemické rekonstrukce.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Formální klamy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Formální klam – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Záměna kvantifikátorů – příbuzné heslo (Formální klamy, Quantifier shift)
• Klam maskovaného muže – příbuzné heslo (Formální klamy, Masked-man fallacy)
• Magické myšlení – příbuzné heslo (Kauzální klamy, Magical thinking)
• Modální operátor nutnosti – příbuzné heslo (NLP vzorce: Meta-model, Modal operator of necessity)
• Modální operátor možnosti – příbuzné heslo (NLP vzorce: Meta-model, Modal operator of possibility)
• Rozsahová dvojznačnost – příbuzné heslo (NLP vzorce: Milton-model, Scope ambiguity)

V kompendiu

• EA-5.1.11 Modální dezorientace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.4.23 Aplikace modálních paradoxů – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.4 Protokoly epistemické rekonstrukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Záměna kvantifikátorů – předchozí heslo rodiny
• Klam maskovaného muže – další heslo rodiny