Bulverismus🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-07.08
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Rétorické a dialogické taktiky
Druh	rétorická taktika
Anglicky	Bulverism
Jiné názvy	vysvětlení místo vyvrácení
Obecnější heslo	Okolnostní útok na osobu
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Bulverismus je argumentační tah, při kterém mluvčí neukazuje, že názor protivníka je chybný, ale předpokládá to a vysvětluje, proč ho protivník zastává. Místo otázky, zda je tvrzení pravdivé, se klade otázka, jaký motiv, zájem, příslušnost nebo psychologická potřeba ho u mluvčího vyvolaly. Typická podoba zní: „to říkáš jen proto, že jsi muž, podnikatel, věřící, mladý, zraněný“. Z vysvětlení původu názoru se pak mlčky vyvozuje jeho chybnost. Bulverismus je zvláštní podobou okolnostního útoku na osobu, při kterém se proti tvrzení uvádějí okolnosti toho, kdo je vyslovil, nikoli důvody proti tvrzení samotnému (Copi, Cohen a McMahon 2014), a blízce souvisí s genetickým klamem, který posuzuje tvrzení podle jeho původu (Damer 2009). Jeho zvláštností je pořadí kroků: chybnost se nedokazuje, ale bere se jako výchozí bod, a celá argumentační práce se věnuje výkladu motivu. Kompendium se bulverismem zabývá proto, že je jedním z nejběžnějších nástrojů epistemické delegitimizace, kdy se člověku odnímá postavení rovnocenného účastníka rozhovoru.

Původ a souvislosti🔗

Název pochází z eseje C. S. Lewise, který si pro ilustraci vymyslel postavu Ezekiela Bulvera. Ten podle Lewisova podání v dětství zaslechl, jak matka odbyla otcův argument poukazem na to, že je muž, a pochopil, že vyvracet názory není třeba, stačí vysvětlit, proč je druhý zastává. Lewis tím mířil na intelektuální proudy své doby, které podle něj nahrazovaly posuzování argumentů jejich psychologickým nebo třídním výkladem, a uváděl jako příklad zjednodušené užití freudovských a marxistických výkladů. Teorie argumentace řadí jev k okolnostnímu útoku na osobu, jak ho popisují učebnice logiky (Copi, Cohen a McMahon 2014), a ke genetickému klamu, který zaměňuje původ tvrzení s jeho oprávněností (Damer 2009). Walton opakovaně ukázal, že útoky na osobu nejsou vždy klamné: v některých typech dialogu, například při posuzování věrohodnosti svědka, je osobní okolnost relevantní (Walton 2008). Bulverismus je ale klamný právě tím, že osobní okolnost nepoužívá k posouzení věrohodnosti svědectví, nýbrž k odmítnutí argumentu, jehož síla na osobě nezávisí. V NLP katalogu má příbuzný vzorec meta-rámec, který přesouvá posuzování přesvědčení k otázce jeho původu.

Struktura argumentu🔗

Rekonstruovaný argument má tři kroky. Mluvčí B zastává tvrzení T. B má vlastnost nebo zájem M, který by ho k zastávání T mohl vést. Tedy T je nepravdivé, nebo se jím není třeba zabývat. Druhý krok může být pravdivý a často je; problém je v přechodu ke třetímu. I kdyby B zastával T z motivu M, nic to neříká o tom, zda je T pravdivé, protože pravdivá tvrzení lze zastávat i ze zištných nebo osobních důvodů. Logické učebnice popisují obecnější vzorec, okolnostní útok na osobu, který místo tvrzení posuzuje okolnosti jeho zastánce (Copi, Cohen a McMahon 2014). Navíc vysvětlení motivem je k dispozici vždy: každý má nějakou příslušnost, nějaký zájem a nějakou historii. Proto se bulverismus dá namířit proti jakémukoli názoru, a právě tato univerzálnost ukazuje, že nic nedokazuje.

Bulverismus se liší od okolnostního útoku na osobu obecně tím, že nepoukazuje na rozpor mezi tvrzením a jednáním mluvčího, ale na příčinu jeho názoru, a od kafkovské pasti tím, že vysvětluje názor, nikoli odpor proti obvinění. Psychologie dodává důležitou okolnost: motivované uvažování je skutečný jev a lidé opravdu dospívají k závěrům, které si přejí, pokud k tomu najdou přijatelné zdůvodnění (Kunda 1990). Podezření z motivu tedy není samo o sobě nesmyslné. Klamem se stává teprve tehdy, když nahradí posouzení důvodů.

Varianty🔗

Bulverismus se objevuje v několika podobách podle toho, čím se názor vysvětluje. Sociologická podoba se odvolává na skupinovou příslušnost: pohlaví, generaci, třídu, povolání nebo politickou stranu. Psychologizující podoba se odvolává na emoce a osobní historii, například „mluví z tebe zklamání“ nebo „to je tvoje trauma“. Patologizující podoba přisuzuje názor duševní poruše nebo nestabilitě a je v kompendiu nejzávažnější, protože spojuje zneplatnění argumentu se zneplatněním celé osoby. Zájmová podoba se odvolává na finanční nebo kariérní prospěch. Zvláštní případ tvoří obrácený bulverismus, kdy člověk podobný výklad přijme za svůj a vlastní pochybnosti odbývá jako projev slabosti, aniž by je posoudil. Ve všech podobách zůstává stejná vada: výklad toho, proč někdo něco tvrdí, se vydává za doklad, že to tvrdí chybně (Damer 2009).

Detekční znaky🔗

Bulverismus se pozná podle toho, že v odpovědi chybí jakýkoli argument proti obsahu tvrzení. Mluvčí se nevyjadřuje k datům, k logice ani k důsledkům, ale k osobě: k jejímu pohlaví, věku, povolání, finanční situaci, původu, zdraví nebo prožitému traumatu. Výklad motivu je podáván s jistotou, jako by mluvčí znal vnitřní stav druhého lépe než on sám. Často je přítomna asymetrie: motivy protivníka se rozebírají, vlastní motivy mluvčího zůstávají mimo hru, ačkoli by na ně šlo použít stejný postup. Dalším znakem je zobecnění na skupinu: názor se neodmítá kvůli konkrétnímu člověku, ale kvůli tomu, do jaké kategorie patří. Takové užití se dotýká jevu, který sociální epistemologie popisuje jako nespravedlivé snížení důvěryhodnosti mluvčího kvůli jeho identitě; kompendium ho rozebírá v kapitole o sociální epistemologii. V odborném prostředí se bulverismus projevuje jako útok na kvalifikaci nebo jako výklad kritiky závistí, kariérními zájmy či osobní zahořklostí kritika. Výzkum ukazuje, že lidé snadněji nacházejí slabiny v argumentech druhých než ve vlastních (Mercier a Sperber 2011), a bulverismus je zkratka, která tuto práci nahrazuje výkladem osoby.

Odlišení od platné argumentace🔗

Ne každé upozornění na motiv je bulverismus. Střet zájmů je legitimním důvodem k pečlivější kontrole: studie financovaná výrobcem se má prověřit důkladněji, svědek se zájmem na výsledku se má posoudit opatrněji. Walton ukazuje, že v takových případech je osobní okolnost relevantní, protože se netýká pravdivosti argumentu, ale důvěryhodnosti svědectví, které přijímáme bez vlastního ověření (Walton 2008). Rozdíl spočívá ve funkci. Legitimní upozornění na motiv zvyšuje nároky na důkazy a vede k jejich prověření; bulverismus důkazy nahrazuje. Legitimní upozornění je symetrické, uplatňuje se na zájmy všech stran; bulverismus se uplatňuje jen na protivníka. A legitimní upozornění připouští, že zainteresovaná osoba může mít pravdu, kdežto bulverismus z motivu vyvozuje omyl. Také v terapii nebo v sebereflexi je užitečné ptát se, proč člověk nějaký názor zastává, pokud otázka slouží k porozumění a nevylučuje, že názor je oprávněný. Kritérium je tedy jednoduché: zazněl argument proti obsahu, nebo jen výklad osoby?

Stav poznání🔗

Jako argumentační klam je bulverismus popsán v analytické literatuře, nikoli v experimentech; jeho teoretický rámec tvoří rozbory útoků na osobu a genetického klamu (Copi, Cohen a McMahon 2014; Walton 2008). Experimentální výzkum ale osvětluje, proč je tah přesvědčivý. Teorie motivovaného uvažování dokládá, že lidé skutečně dospívají k žádoucím závěrům a že jejich úsudek je ovlivněn zájmem (Kunda 1990), takže výklad motivem zní věrohodně. Argumentační teorie uvažování tvrdí, že lidské uvažování se vyvinulo především k přesvědčování druhých a k posuzování jejich argumentů, a proto je zatížené sklonem upřednostňovat vlastní stranu (Mercier a Sperber 2011). Z obou zjištění plyne paradox, který bulverismus využívá: protože motivované uvažování existuje, lze ho podezírat u kohokoli, a protože ho lze podezírat u kohokoli, podezření samo nerozlišuje mezi pravdivými a nepravdivými názory. Chybí studie, které by měřily, jak často bulverismus rozhoduje veřejné spory nebo profesní hodnocení; kompendium se proto opírá o strukturální rozbor a o klinické popisy delegitimizace.

Obrana a odpověď🔗

Základní odpovědí je oddělit dvě otázky: proč někdo názor zastává a zda je názor oprávněný. Lze připustit, že motiv může existovat, a přesto trvat na tom, že je třeba posoudit argumenty samotné (Copi, Cohen a McMahon 2014). Druhou odpovědí je symetrie: pokud se motivy rozebírají, mají se rozebírat u všech stran, protože motivované uvažování se týká každého (Kunda 1990); uplatňuje-li se výklad motivem jen na jednu stranu, neslouží k posouzení, ale k odmítnutí. Třetí odpovědí je přesměrování k důkazům: zda existuje věcný důvod, proč je tvrzení chybné, a pokud ano, jaký. V institucích, například v recenzním řízení, v komisích nebo v soudních sporech, chrání postupy, které oddělují posuzování obsahu od posuzování osoby a vyžadují, aby se námitka proti osobě vztahovala ke konkrétní otázce věrohodnosti (Walton 2008). Pro člověka, kterému se názory dlouhodobě vysvětlují jeho pohlavím, zdravím nebo prožitým traumatem, je obrana také epistemická a klinická: obnova přesvědčení, že jeho výpověď a úsudek mají váhu nezávisle na tom, kdo je. Kompendium tento rozměr rozebírá u scénářů epistemické delegitimizace, kde se bulverismus často stává prvním krokem k vyloučení člověka z rozhovoru.

Literatura🔗

• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Rétorické a dialogické taktiky – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Okolnostní útok na osobu – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Útok na osobu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Ad hominem)
• Okolnostní útok na osobu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Circumstantial ad hominem)
• Genetický klam – příbuzné heslo (Klamy relevance, Genetic fallacy)
• Otrávení studny – příbuzné heslo (Klamy relevance, Poisoning the well)
• Kafkovská past – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Kafkatrapping)
• Personalizace sporu – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Personalising the dispute)
• Motivované uvažování – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Motivated reasoning)
• Meta-rámec – příbuzné heslo (NLP vzorce: Sleight of Mouth, Meta frame)

V kompendiu

• EA-2.1.3 Útok na kvalifikaci (credentialing attack) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 3.2 Scénáře epistemické delegitimizace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.2.1 Argumentační oslabení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.3 Sociální epistemologie EA — Goldman, Fricker, Longino, Anderson – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Kafkovská past – předchozí heslo rodiny
• Falešná vyváženost – další heslo rodiny