Klam nirvány🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-03.16
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy předpokladu
Druh	neformální klam
Anglicky	Nirvana fallacy
Jiné názvy	klam dokonalého řešení, dokonalé je nepřítelem dobrého, perfekcionistický klam
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Klam nirvány je klam předpokladu, v němž se reálné řešení, opatření nebo tvrzení odmítá proto, že nedosahuje dokonalosti, a srovnává se s ideálem, který není k dispozici, místo se skutečnými alternativami, mezi nimiž se rozhoduje. Skrytým předpokladem je, že volba probíhá mezi nedokonalým řešením a dokonalým stavem. Ve skutečnosti probíhá mezi nedokonalým řešením a jiným nedokonalým řešením, často mezi opatřením a jeho absencí. Klam se objevuje ve dvou směrech. V odmítavém směru zní: „to nevyřeší všechno, tak proč to dělat“. V obranném směru, méně nápadném, slouží ideál jako měřítko, které nikdo nesplní, a tím neutralizuje každou kritiku i každou reformu. Teorie praktického usuzování vyžaduje, aby argument pro jednání nebo proti němu bral v úvahu dostupné alternativy a jejich důsledky; kritické otázky k tomuto schématu se ptají právě po tom, jaké jiné možnosti existují a co by přinesly (Walton, Reed a Macagno 2008). Klam nirvány na tuto otázku odpovídá nedostupnou možností.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že dokonalé je nepřítelem dobrého, je stará a v evropské tradici se nejčastěji spojuje s Voltairem. Jako pojmenovaný klam se však dostala do odborné literatury z ekonomie. Harold Demsetz v roce 1969 kritizoval přístup k veřejné politice, který srovnával skutečné trhy s ideálním modelem a z každé odchylky vyvozoval nutnost státního zásahu, aniž by stejné měřítko uplatnil na skutečné, rovněž nedokonalé fungování státu. Nazval ho přístupem nirvány a postavil proti němu srovnávací přístup, který posuzuje reálné institucionální alternativy mezi sebou. Starší kořeny má klam v politické rétorice. Jeremy Bentham sestavil katalog klamů, jimiž obhájci zavedených poměrů blokovali reformy, a jednu jejich třídu tvořily klamy odkladu, které nenapadají obsah návrhu, ale odsouvají jeho projednání nebo jeho uskutečnění (Bentham 1824). Klam nirvány je jejich moderní podobou: reforma se neodmítá, ale odkládá do doby, kdy bude dokonalá, a ta nikdy nenastane. V kompendiu se klam objevuje i v mikroprostředí vztahů a pracovišť, kde se nesplnitelný ideál používá k soustavnému znehodnocování výkonu, jak ukazuje scénář destruktivní „konstruktivní“ kritiky.

Struktura argumentu🔗

Struktura má podobu: opatření O má vadu V; ideální řešení I by vadu V nemělo; tedy O je třeba odmítnout. Mezi premisami a závěrem chybí srovnání O s tím, co by nastalo bez O, tedy s realistickou alternativou A. Pokud je O lepší než A, nepřestává být lepší jen proto, že I by bylo lepší než obě. Klam tedy zaměňuje dvě otázky: „je O dokonalé?“ a „je O lepší než to, co máme na výběr?“. Na první otázku je odpověď téměř vždy záporná, a proto se dá použít proti čemukoli. Vztah k falešnému dilematu je těsný, ale zrcadlový. Falešné dilema zúží možnosti na dvě, z nichž jedna je nepřijatelná. Klam nirvány přidá k reálným možnostem jednu nereálnou a podle ní posuzuje všechny ostatní. Ve schématu praktického usuzování jde o selhání u kritické otázky po alternativách: za alternativu se dosadí stav, který žádným dostupným jednáním nelze přivodit (Walton, Reed a Macagno 2008). Druhá podoba struktury mění ideál v pohyblivé měřítko. Kdykoli opatření dosáhne určité úrovně, ideál se vzdálí, a opatření tak zůstává stále stejně daleko od přijatelnosti. Tato podoba se překrývá s posouváním branek: v obou případech je kritérium úspěchu nastaveno tak, aby nebylo splnitelné. Rozdíl je v tom, že posouvání branek mění kritérium v reakci na předložený doklad, kdežto klam nirvány ho od počátku umisťuje mimo dosah.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je výraz absolutnosti v kritice: opatření „nezaručí“, „neodstraní úplně“, „nevyřeší všechny případy“. Druhým znakem je chybějící srovnávací základ. Kritik neříká, co navrhuje místo kritizovaného opatření, nebo navrhuje alternativu, která není proveditelná, není popsána nebo by vyžadovala podmínky, které neexistují. Třetím znakem je asymetrie měřítka: kritizované opatření se posuzuje podle ideálu, kdežto současný stav, který by zůstal zachován, se tímtéž měřítkem nehodnotí. Čtvrtým znakem je opakované vracení se k jednotlivým selháním, například k jednomu případu, kdy opatření nepomohlo, jako by takový případ dokazoval, že opatření je bezcenné. Pátým znakem je spojení s odkladem: „počkejme, až bude k dispozici lepší řešení“, bez určení, co by „lepší“ znamenalo a kdy by mělo přijít. Klamy odkladu, jak je katalogizoval Bentham, návrh nevyvracejí, ale odsouvají, a jejich užitek pro mluvčího proto nezávisí na tom, zda by námitka v diskusi obstála (Bentham 1824). V osobních a pracovních vztazích se klam projevuje jako soustavné hodnocení podle nesplnitelného ideálu, které kompendium popisuje u argumentačního oslabení, kde se cizí návrh poměřuje nejpřísnějším možným způsobem.

Odlišení od platné argumentace🔗

Kritika nedokonalého řešení je legitimní, pokud zůstává srovnávací. Kdo tvrdí, že nový test má příliš mnoho falešně pozitivních výsledků, a ukáže, že by v praxi způsobil víc škody než užitku ve srovnání se současným postupem, neargumentuje z nirvány, ale z reálných nákladů a přínosů. Legitimní je také upozornit na vadu, kterou lze snadno odstranit, a požadovat její odstranění před zavedením opatření; v takovém případě je ideál dosažitelný a srovnání férové. Třetím legitimním užitím ideálu je jeho regulativní funkce. Ideály, jako je spravedlivý proces nebo úplná informovanost pacienta, slouží jako směr, k němuž se praxe blíží, a je oprávněné poukazovat na to, jak daleko od nich praxe zůstává. Klam nastává až tehdy, když se z nedosažení ideálu vyvodí, že je třeba odmítnout krok k němu. Rozhodující otázka zní: s čím se opatření skutečně srovnává a je tato alternativa dostupná? Schéma praktického usuzování poskytuje pro tuto otázku přesný rámec, protože žádá zvážit alternativy, vedlejší účinky i to, zda lze cíle dosáhnout jinak (Walton, Reed a Macagno 2008).

Stav poznání🔗

Psychologie rozhodování vysvětluje, proč má klam nirvány intuitivní přitažlivost. Výzkum rámování ukázal, že lidé nehodnotí možnosti jen podle jejich výsledků, ale i podle toho, jak jsou popsány, a že zvlášť silně přeceňují výsledky prezentované jako jisté proti výsledkům, které jsou jen pravděpodobné (Tversky a Kahneman 1981). Opatření, které riziko snižuje, ale neodstraňuje, se pak jeví méně hodnotné, než odpovídá jeho skutečnému přínosu. Gigerenzer popsal jev, který nazývá iluzí jistoty, a ukázal, že laická i odborná veřejnost často očekává od diagnostických testů, léčby nebo opatření nulové riziko a nedokonalost vnímá jako selhání (Gigerenzer 2002). Takové očekávání vytváří prostředí, v němž je argument „ani to není stoprocentní“ přesvědčivý, ačkoli nic stoprocentního k dispozici není. Kahneman upozorňuje i na averzi ke ztrátě, kvůli níž lidé váží možné ztráty plynoucí ze změny víc než srovnatelné zisky, a proto mají sklon setrvávat u současného stavu (Kahneman 2011). Klam nirvány tuto setrvačnost posiluje: nedokonalost nového řešení je vidět, nedokonalost současného stavu se stala samozřejmostí. Přímé experimentální studie zaměřené na klam nirvány jako takový kompendium nezná a jejich výsledky neuvádí.

Obrana a odpověď🔗

Základní odpovědí je přivést diskusi ke srovnání skutečných alternativ. Lze se zeptat, co by nastalo, kdyby se opatření nepřijalo, a posoudit obě možnosti stejným měřítkem. Taková odpověď nebrání kritice opatření, ale vyžaduje, aby byla srovnávací. Druhou odpovědí je požádat o popis navrhované alternativy: pokud kritik prosazuje lepší řešení, mělo by být možné říct, v čem spočívá, kolik by stálo a kdy by bylo k dispozici. Třetí odpovědí je převést absolutní formulace na kvantitativní: místo „nezaručí“ se ptát „o kolik sníží“. Gigerenzer ukazuje, že vyjádření rizik v absolutních číslech a přirozených četnostech pomáhá lidem i odborníkům lépe porozumět tomu, co opatření skutečně přináší (Gigerenzer 2002). Čtvrtou obranou, užitečnou v supervizi, vedení týmů a v klinické práci s lidmi, kteří byli dlouhodobě hodnoceni podle nesplnitelného ideálu, je obnovit realistický srovnávací rámec: posuzovat výkon vzhledem k dosažitelným standardům a k vlastní předchozí úrovni, ne vzhledem k dokonalosti. Pátou obranou je pojmenovat odklad. Pokud argument z nedokonalosti vede k odložení rozhodnutí bez určení podmínek, za nichž by bylo možné rozhodnout, je legitimní tyto podmínky výslovně žádat; jinak je odklad sám rozhodnutím, a to ve prospěch současného stavu.

Literatura🔗

• Bentham, J. (1824). The Book of Fallacies. London: John and H. L. Hunt.
• Gigerenzer, G. (2002). Calculated Risks: How to Know When Numbers Deceive You. New York: Simon & Schuster.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy předpokladu – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Odvolání na tradici – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to tradition)
• Falešná útěcha (relativní nedostatek) – příbuzné heslo (Klamy relevance, False consolation (relative privation))
• Falešné dilema – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, False dilemma)
• Posouvání branek – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Moving the goalposts)
• Předstíraná starost – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Concern trolling)

V kompendiu

• 3.2.H Scénář H: Destruktivní 'konstruktivní' kritika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.2.1 Argumentační oslabení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.2.1 Falešné dilema – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Přesun důkazního břemene – předchozí heslo rodiny
• Argument z neuvěřitelnosti – další heslo rodiny