Posouvání branek🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-03.14
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy předpokladu
Druh	neformální klam
Anglicky	Moving the goalposts
Jiné názvy	posouvání laťky, měnění kritérií důkazu, zvyšování laťky
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Posouvání branek je klam předpokladu, při němž jedna strana sporu po předložení důkazu, který splňuje dříve stanovené nebo mlčky přijaté kritérium, toto kritérium změní: zvýší požadavky, přidá novou podmínku nebo prohlásí, že původní kritérium nebylo tím, oč šlo. Výraz pochází ze sportovní metafory hřiště, na němž se branka přesune ve chvíli, kdy k ní míří míč. Skrytým předpokladem je, že kritéria úspěchu nejsou součástí sdílených pravidel rozhovoru, ale zůstávají v dispozici jedné strany, která je smí upravovat podle výsledku. Klam se proto netýká obsahu žádného jednotlivého argumentu, ale vztahu mezi argumentem a pravidly, podle nichž se hodnotí. Teorie kritické diskuse vychází z toho, že strany se na výchozích bodech a postupu prověřování shodnou předem a v průběhu diskuse se těchto dohod drží (van Eemeren a Grootendorst 2004). Posouvání branek tuto dohodu jednostranně ruší, aniž by to přiznalo.

Původ a souvislosti🔗

Jako formální problém je posouvání branek starší než jeho název. Popper popisoval, jak se teorie, která neobstojí v testu, může zachránit změnou definic nebo tím, že se dodatečně zpřísní požadavky na to, co se uzná za vyvracející pozorování (Popper 1959). V takovém případě se nemění teorie, ale kritérium, podle něhož by se měla hodnotit. Hamblin ve své kritice učebnicového výkladu klamů navrhl chápat argumentaci jako dialog, v němž každá strana přijímá závazky, které se zapisují a jsou pro ni v dalším průběhu směrodatné (Hamblin 1970). Z tohoto pohledu je posouvání branek nepřiznanou změnou vlastních závazků: strana, která přijala, že určitý doklad bude stačit, se k tomuto závazku přestane hlásit. Walton zdůrazňuje, že každý typ dialogu má svůj standard důkazu, od pouhé věrohodnosti po vysokou míru jistoty, a že spor o to, který standard platí, je legitimní otázkou, pokud se vede otevřeně a před hodnocením, nikoli až po něm (Walton 2008). V institucionálním prostředí se tentýž vzorec objevuje jako přepisování hodnoticích kritérií, které kompendium popisuje u přepisu hodnoticích kritérií.

Struktura argumentu🔗

Struktura má časový průběh. Strana A tvrdí P. Strana B zpochybní P a stanoví nebo přijme kritérium K, podle něhož by P uznala: „ukažte mi doklad X“. Strana A předloží X. Strana B pak buď prohlásí, že X nestačí, a stanoví přísnější kritérium K2, nebo prohlásí, že šlo o jiné kritérium, nebo zpochybní samotnou relevanci K. Cyklus se může opakovat libovolně dlouho. Výsledkem je, že stanovisko A nelze nikdy obhájit, ne proto, že by bylo slabé, ale proto, že podmínky jeho obhájení se mění rychleji, než je lze splnit. V pojmech formální dialektiky jde o tah, který strana B činí, aniž by odvolala závazek přijatý dříve, takže záznam jejích závazků se stává nekonzistentním (Hamblin 1970). Strana B přitom nemusí nikdy vyslovit vlastní stanovisko ani nést vlastní důkazní břemeno. Tím se klam přibližuje přesunu důkazního břemene: zatímco tam se povinnost dokazovat přenáší na nesprávnou stranu, zde se povinnost formálně nechává na správné straně, ale stává se nesplnitelnou.

Druhá podoba struktury mění místo kritéria jeho předmět. Strana B nepožaduje přísnější důkaz téhož, ale prohlásí, že spor byl celou dobu o něčem jiném: o úmyslu, o celkovém dojmu, o tom, zda je A „ten správný člověk“, aby věc tvrdil. Pragma-dialektika takový tah posuzuje podle pravidla, podle něhož se útok musí týkat stanoviska, které druhá strana skutečně předložila (van Eemeren a Grootendorst 2004). Taková změna předmětu se blíží odvedení pozornosti a v kombinaci s nevyvratitelnou formulací vede k tomu, co heslo nefalzifikovatelné tvrzení popisuje z opačné strany: tam si mluvčí chrání vlastní tvrzení, zde znemožňuje obhajobu tvrzení cizího.

Detekční znaky🔗

Nejspolehlivějším znakem je srovnání v čase. Pokud lze z písemného záznamu, zápisu nebo paměti doložit, co strana B původně požadovala, a ukázat, že požadavek byl splněn, je každá následná změna kritéria viditelná. Proto se tento klam nejsnáze rozpoznává v písemné komunikaci a nejhůře v ústních sporech bez záznamu. Dalším znakem je, že nové kritérium se objevuje až po splnění předchozího, nikdy před ním. Třetím znakem je asymetrie: kritéria se zpřísňují jen pro jednu stranu nebo jen pro jedno stanovisko, zatímco jiná tvrzení, která strana B přijímá, by stejné kritérium nesplnila. Čtvrtým znakem je chybějící zdůvodnění změny: neříká se, jaká nová informace vedla k přísnějšímu požadavku. Pátým znakem je přesun od věcných kritérií k nedefinovaným, jako je „přesvědčivost“, „celkový dojem“ nebo „důvěryhodnost“, které nelze předem splnit. Výzkum motivovaného uvažování ukazuje, že lidé podrobují přísnější kontrole informace, které ohrožují jejich přesvědčení nebo zájmy, a méně přísné kontrole informace, které je potvrzují (Kunda 1990). Posouvání branek proto nemusí být vždy vědomé; často je projevem toho, že závěr byl rozhodnut předem.

Odlišení od platné argumentace🔗

Změna kritérií není sama o sobě klamem. Ve vědě, právu i klinické praxi se standardy důkazu oprávněně mění, když se ukáže, že dosavadní standard nestačil, například když se zjistí, že určitý typ studie systematicky přeceňuje účinky. Legitimní změna má tři znaky. Je zdůvodněná novou informací, která se týká metody, ne výsledku konkrétního případu. Platí obecně, tedy pro všechny strany a všechna stanoviska ve stejné situaci. A je oznámena předem nebo aspoň otevřeně, s uznáním, že dosavadní požadavek byl splněn. Walton navíc připomíná, že standard důkazu se legitimně liší podle toho, jak závažné jsou důsledky omylu: pro rozhodnutí s vysokým rizikem je přiměřené žádat víc (Walton 2008). Kdo však tento argument použije až poté, co druhá strana splnila nižší standard, který sám přijal, nemění standard z důvodu rizika, ale z důvodu výsledku. Rozlišení se tedy opírá o otázku, zda by nové kritérium vzniklo i tehdy, kdyby výsledek dopadl opačně.

Stav poznání🔗

Empirický výzkum se posouváním branek jako pojmenovaným klamem zabývá málo, ale mechanismy, které ho vysvětlují, jsou dobře doloženy. Přehled výzkumu konfirmačního zkreslení dokládá, že lidé vyžadují méně důkazů pro závěry, které jsou jim příjemné, a více pro závěry, které jim odporují, a že tuto asymetrii obvykle nevnímají (Nickerson 1998). Kunda ukázala, že motivované uvažování zůstává omezeno potřebou vypadat racionálně; lidé tedy nepřijímají cokoli, ale hledají zdůvodnění, a změna kritéria je právě takovým zdůvodněním, které si uchovává vnější podobu kritického myšlení (Kunda 1990). Argumentační teorie uvažování vysvětluje, proč jsou lidé při hodnocení cizích argumentů přísnější než při hodnocení vlastních: uvažování se podle ní vyvinulo především k přesvědčování druhých a k hodnocení jejich argumentů, nikoli k nestrannému hledání pravdy v osamění (Mercier a Sperber 2011). V kontrolujících vztazích popisuje literatura o donucující kontrole prostředí, v němž pravidla každodenního života stanovuje a mění jedna strana, takže druhá je nikdy nemůže spolehlivě splnit (Stark 2007). Kompendium tuto dynamiku nepřisuzuje každému sporu, ale upozorňuje, že opakované posouvání požadavků v asymetrickém vztahu je klinicky relevantním signálem.

Obrana a odpověď🔗

Základní obranou je ukotvit kritéria předem a písemně. Ve sporu, který se týká důkazu, je legitimní požádat druhou stranu, aby řekla, co by ji přesvědčilo, a tuto odpověď zaznamenat. Pokud se po splnění kritéria objeví nové, lze klidně a věcně připomenout původní dohodu a zeptat se, jaká nová informace vedla ke změně. Taková odpověď neobviňuje, ale vrací rozhovor k pravidlům, na nichž se strany shodly (van Eemeren a Grootendorst 2004). Druhou obranou je požadovat symetrii: zeptat se, zda nové kritérium splňují i tvrzení, která druhá strana sama přijímá. Třetí obranou je rozpoznat okamžik, kdy rozhovor přestal být kritickou diskusí. Pokud se cyklus opakuje a druhá strana nikdy nestanoví kritérium, které by považovala za konečné, není pokračování v předkládání důkazů smysluplné; je rozumné to pojmenovat a obrátit se k nezávislému arbitrovi, k proceduře nebo k jinému fóru. V institucích tuto roli plní předem zveřejněná hodnoticí kritéria, odvolací řízení a dokumentace rozhodnutí. V osobních vztazích, kde se opakované posouvání požadavků pojí s kontrolou a znehodnocováním, je důležité, aby člověk měl oporu mimo vztah a mohl si ověřit, že požadavky, které nesplnil, nebyly splnitelné. Kompendium podobnou dynamiku v mediálním prostředí popisuje u mediálního sealioningu, kde nekonečné žádosti o další doklady slouží k vyčerpání protistrany.

Literatura🔗

• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy předpokladu – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Žádný pravý Skot – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, No true Scotsman)
• Zvláštní výjimka – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Special pleading)
• Nefalzifikovatelné tvrzení – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Unfalsifiability)
• Přesun důkazního břemene – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Shifting the burden of proof)
• Klam nirvány – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Nirvana fallacy)
• Nekonzistence – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Inconsistency)
• McNamarův klam – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, McNamara fallacy)
• Motte-and-bailey – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Motte-and-bailey)
• Sealioning – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Sealioning)
• Útěk k proceduře – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Procedural diversion)
• Pravidlo uzavření – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Closure rule)
• Motivované uvažování – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Motivated reasoning)

V kompendiu

• EA-2.4.5 Přepis hodnoticích kritérií – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.1.10 Rekonfigurace kvalifikačních standardů – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Nefalzifikovatelné tvrzení – předchozí heslo rodiny
• Přesun důkazního břemene – další heslo rodiny