Přesun důkazního břemene🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-03.15
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy předpokladu
Druh	neformální klam
Anglicky	Shifting the burden of proof
Jiné názvy	obrácení důkazního břemene, onus probandi, přenesení důkazní povinnosti
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	vysoké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Přesun důkazního břemene je klam předpokladu, při němž strana, která v rozhovoru předložila tvrzení, odmítne je na požádání doložit a místo toho požaduje, aby druhá strana prokázala jeho nepravdivost. Typická podoba zní: „dokažte, že to tak není“. Skrytým předpokladem je, že tvrzení, které nebylo vyvráceno, má nárok na přijetí, a že povinnost dokazovat nese ten, kdo pochybuje. Teorie kritické diskuse formuluje opačné pravidlo jako jedno ze základních: strana, která předloží stanovisko, je povinna je na žádost druhé strany obhájit, a porušení tohoto pravidla, včetně přenesení povinnosti na oponenta, je klamem (van Eemeren a Grootendorst 1992). Klam je úzce spjat s odvoláním na nevědomost, tedy s úsudkem, že co nebylo vyvráceno, je pravdivé. Přesun břemene je dialogickým tahem, který tento úsudek připravuje: nejprve přesune povinnost, pak z jejího nesplnění vyvodí závěr.

Původ a souvislosti🔗

Pojem důkazního břemene pochází z práva. Římskoprávní zásada, podle níž dokazuje ten, kdo tvrdí, ne ten, kdo popírá, se přenesla do moderních procesních řádů a v trestním právu do presumpce neviny, podle níž nese břemeno obžaloba a obviněný nemusí prokazovat svou nevinu. Kompendium právní rozměr rozebírá v oddíle o forenzním a právním rozměru. Do teorie argumentace se pojem dostal přes rétoriku. Richard Whately ve své rétorice spojil břemeno důkazu s presumpcí: ta strana, v jejíž prospěch svědčí výchozí předpoklad, nemusí dokazovat, dokud druhá strana nepředloží důvody. Hamblin pak v rámci formální dialektiky ukázal, že otázka, kdo musí dokazovat, nemá jedno univerzální řešení, ale závisí na pravidlech konkrétního dialogu a na závazcích, které strany přijaly (Hamblin 1970). Walton tuto myšlenku rozpracoval do podoby, v níž každý typ dialogu určuje, kdo nese břemeno a jak vysoký je požadovaný standard, a v níž se klamem stává neoprávněný přesun, nikoli samotné břemeno (Walton 2008). Ve filozofii náboženství se často připomíná příklad Bertranda Russella s čajníkem obíhajícím Slunce, který by nebylo možné vyvrátit dalekohledem, a přesto by nikdo nebyl povinen jeho existenci přijmout.

Struktura argumentu🔗

Struktura má dva kroky. V prvním kroku strana A předloží tvrzení P a na výzvu B k doložení odpoví požadavkem, aby B prokázala ne-P. Ve druhém kroku, pokud B ne-P neprokáže, A vyvodí, že P platí nebo že je aspoň legitimní s ním zacházet jako s platným. Druhý krok je odvoláním na nevědomost. Klamná je však už první část, protože mění rozložení povinností, na kterém závisí, jak se má nedostatek důkazu vyložit. Pokud břemeno nese A, znamená nedostatek důkazu, že P zůstává nedoloženo. Pokud se břemeno nepozorovaně přesune na B, týž nedostatek důkazu se vykládá jako výhra P. Totéž chybějící poznání tak vede k opačným závěrům podle toho, kdo má dokazovat. Walton proto rozebírá odvolání na nevědomost vždy spolu s otázkou, kdo v daném dialogu nese břemeno, protože bez ní nelze rozhodnout, zda je úsudek klamný (Walton 2008).

Klam má zvláštní sílu u tvrzení, která je obtížné nebo nemožné vyvrátit: u negativních existenčních tvrzení, u tvrzení o skrytých úmyslech, u vágních obvinění. Popper ukázal, že čistě existenční tvrzení typu „někde existuje X“ nelze žádným konečným souborem pozorování vyvrátit (Popper 1959). Kdo tvrdí, že někde existuje skrytá síť vlivu, a požaduje, aby druhý dokázal, že neexistuje, staví ho do pozice, kterou nelze splnit, a z jejího nesplnění pak čerpá zdání oprávnění. Proto klam často spolupracuje s důkazem tvrzením, kde se tvrzení místo důvodů opírá o jistotu a opakování, a s nefalzifikovatelnou formulací, která vyvrácení předem vylučuje.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je výslovná formulace typu „dokažte opak“, „nikdo to nevyvrátil“ nebo „dokud nedokážete, že ne“. Druhým znakem je, že mluvčí neodpovídá na otázku po zdroji svého tvrzení a místo toho klade otázky druhému. Třetím znakem je přesun od otázky „je P pravdivé?“ k otázce „můžeš vyloučit P?“, která zní podobně, ale požaduje mnohem víc. Čtvrtým znakem je volba tvrzení, jehož vyvrácení vyžaduje neúměrné úsilí, například prověření rozsáhlého souboru dat, zatímco jeho vyslovení nestálo nic. Tato asymetrie nákladů je pro klam podstatná a umožňuje taktiku, kterou kompendium popisuje jako mediální sealioning. Pátým znakem je spojení přesunu s morální výzvou: kdo odmítne vyvracet, je obviňován, že se bojí pravdy nebo že něco skrývá. V institucionálních sporech se přesun objevuje i v opačném směru, kdy silnější strana po slabší požaduje, aby prokázala, že pravidlo bylo porušeno, ačkoli jen silnější strana má přístup k podkladům, z nichž by to šlo zjistit. Seznamy varovných znaků pseudovědy uvádějí obrácené břemeno jako typický rys obhajoby nedoložených metod, kde se od kritiků žádá důkaz neúčinnosti (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Odlišení od platné argumentace🔗

Důkazní břemeno se může legitimně nacházet na straně, která netvrdí. Rozhodují o tom pravidla dialogu, ne gramatická forma tvrzení. Tři situace jsou zvlášť důležité. První je presumpce: pokud existuje dobře doložený výchozí stav, nese břemeno ten, kdo ho chce změnit. Kdo zpochybňuje dlouhodobě ověřený poznatek, musí přinést důvody, i když formálně „jen pochybuje“ (Walton 2008). Druhou situací je regulace rizika, kde pravidla ukládají břemeno tomu, kdo chce zavést novou látku, lék nebo technologii, protože nese prospěch a má přístup k datům. Třetí situací je úsudek z absence ve vhodně prohledaném prostoru. Pokud byla oblast systematicky prozkoumána metodou, která by hledaný jev s vysokou pravděpodobností odhalila, je nenalezení legitimním důvodem soudit, že tam jev není. Hahn a Oaksford ukázali, že síla takových úsudků z nevědomosti závisí na pravděpodobnosti, s jakou by hledání jev odhalilo, a že mnohé argumenty, které učebnice označují za klamné, jsou při správném nastavení podmínek rozumné (Hahn a Oaksford 2007). Rozdíl mezi klamem a legitimním úsudkem tedy nespočívá v tom, kdo dokazuje, ale v tom, zda je rozložení povinností zdůvodněné a předem známé.

Stav poznání🔗

Klinická psychologie uvádí obrácené důkazní břemeno mezi varovnými znaky pseudovědy: zastánci nedoložené metody požadují, aby kritici prokázali její neúčinnost, místo aby sami doložili účinnost (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Tento znak je prakticky významný, protože neúčinnost metody je obtížnější prokázat než účinnost: vyžaduje velké studie a nikdy není absolutní. Bayesovský přístup k argumentaci vysvětluje, proč je přesun břemene účinný a kdy je oprávněný. Nevyvrácené tvrzení může být racionálně posíleno jen tehdy, pokud by vyvrácení bylo pravděpodobné, kdyby tvrzení bylo nepravdivé; jestliže se nikdo nepokusil, nebo pokus nemohl uspět, nemá nedostatek vyvrácení žádnou důkazní hodnotu (Hahn a Oaksford 2007). Z argumentační teorie uvažování plyne, že lidé hodnotí cizí argumenty přísněji než vlastní a že se v diskusi snadno přesouvají do role toho, kdo jen pochybuje, protože ta je argumentačně pohodlnější (Mercier a Sperber 2011). Kontrolované studie, které by měřily, jak často publikum přesun břemene rozpozná, kompendium nezná, a proto žádný údaj neuvádí.

Obrana a odpověď🔗

Účinnou odpovědí je klidně vrátit otázku k původnímu tvrzení: kdo ho vyslovil, na jakých údajích stojí a kde je lze ověřit. Není nutné přijmout výzvu k vyvrácení; je legitimní říct, že tvrzení zatím nebylo doloženo, a proto o něm nelze uvažovat jako o zjištění. Taková odpověď se opírá o pravidlo kritické diskuse, podle něhož ten, kdo předloží stanovisko, ho musí na žádost obhájit (van Eemeren a Grootendorst 1992). Druhou odpovědí je pojmenovat asymetrii nákladů: vyslovení tvrzení nestojí nic, jeho prověření stojí hodně, a proto je rozumné vyžadovat, aby první krok učinil ten, kdo tvrdí. Třetí odpovědí je rozlišit, zda existuje oprávněná presumpce. Pokud mluvčí zpochybňuje dobře doložený stav, je namístě připomenout, že břemeno nese on. Čtvrtou obranou, užitečnou ve vyšetřování a v klinické praxi, je vést záznam o tom, kdo jaké tvrzení vyslovil a kdy bylo doloženo. V organizacích pomáhá předem stanovit, kdo nese odpovědnost za doložení tvrzení v konkrétním řízení, a zajistit, aby strana s přístupem k podkladům nemohla důkazní povinnost přenést na stranu, která k nim přístup nemá. Kompendium k obecnému principu odkazuje také na stránku o Popperově falsifikaci, která vysvětluje, proč tvrzení, které nelze testovat, nemůže být nikdy doloženo pouhým nevyvrácením.

Literatura🔗

• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy předpokladu – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Odvolání na nevědomost – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to ignorance)
• Posouvání branek – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Moving the goalposts)
• Argument z neuvěřitelnosti – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Argument from incredulity)
• Důkaz tvrzením – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Proof by assertion)
• Gish gallop – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Gish gallop)
• Sealioning – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Sealioning)
• „Jen se ptám“ – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Just asking questions)
• Kafkovská past – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Kafkatrapping)
• Argument z mlčení – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Argument from silence)
• Pravidlo důkazního břemene – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Burden-of-proof rule)
• Pravidlo uzavření – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Closure rule)

V kompendiu

• Forenzní a právní rozměr EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.3.9 Mediální sealioning – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.2.3 Popper: Falsifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Posouvání branek – předchozí heslo rodiny
• Klam nirvány – další heslo rodiny