Argument opakováním🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-07.05
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Rétorické a dialogické taktiky
Druh	rétorická taktika
Anglicky	Argument from repetition
Jiné názvy	argumentum ad nauseam, opakování až do omrzení
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	vysoké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Argument opakováním, tradičně argumentum ad nauseam, je situace, v níž se tvrzení místo dokladů podpírá tím, že se znovu a znovu vyslovuje. Mluvčí neodpovídá na námitky a nepřidává důkazy, jen tvrzení opakuje, často s rostoucím důrazem, dokud se oponenti neunaví nebo dokud se tvrzení nestane samozřejmou součástí rozhovoru. V úzkém smyslu jde o klam, protože počet vyslovení nemá žádný vztah k pravdivosti: tvrzení řečené desetkrát je stejně dobře nebo špatně doložené jako tvrzení řečené jednou. V širším smyslu jde o taktiku, která nepřesvědčuje logikou, ale opírá se o dobře doložený rys lidského usuzování, totiž o to, že opakovaná informace působí důvěryhodněji (Hasher, Goldstein a Toppino 1977). Pragma-dialektika by tah popsala jako porušení pravidla, podle něhož musí ten, kdo stanovisko předložil, na požádání ho obhájit: opakování není obhajoba, ale její náhrada (van Eemeren a Grootendorst 1992). Kompendium se taktikou zabývá proto, že stojí v jádru propagandy, uzavřených skupin i dlouhodobých vztahových manipulací.

Původ a souvislosti🔗

Pozorování, že opakování působí silněji než argument, patří k nejstarším poznatkům o rétorice a propagandě. Teorie argumentace ho ale dlouho zmiňovala jen okrajově, protože opakování není chybný úsudek v logickém smyslu. Nová pozornost přišla s dialogickým pojetím klamů. Hamblin kritizoval učebnicový výklad klamů jako neúplný a ukázal, že mnohé z nich vznikají teprve v pravidlech výměny mezi účastníky, kde lze sledovat, zda strana na námitku odpověděla, nebo se jí vyhnula (Hamblin 1970). Pragma-dialektika z toho udělala soustavu pravidel kritické diskuse, ve které je opakování bez obhajoby porušením povinnosti stanovisko bránit (van Eemeren a Grootendorst 1992). Psychologický rozměr popsali v sedmdesátých letech Hasher, Goldstein a Toppino, kteří zjistili, že účastníci hodnotili opakovaně předložená tvrzení jako pravděpodobněji pravdivá než tvrzení nová, a to bez ohledu na jejich skutečnou pravdivost (Hasher, Goldstein a Toppino 1977). Jev se od té doby označuje jako efekt iluzorní pravdy. Kahneman ho vysvětluje kognitivní lehkostí: co je známé, zpracovává se snadno, a snadnost zpracování se v rychlém úsudku zaměňuje za pravdivost (Kahneman 2011). Analýza současné státní propagandy popsala opakování v mnoha kanálech jako jeden z pilířů modelu, který autoři nazvali palbou nepravd (Paul a Matthews 2016).

Struktura argumentu🔗

Rekonstruovaný argument má jednoduchou podobu: tvrzení T bylo vysloveno mnohokrát; dosud nebylo umlčeno; tedy T platí. Druhá premisa často zaměňuje umlčení s vyvrácením: když oponenti přestanou odpovídat, mluvčí to vykládá jako souhlas. Struktura je tedy blízká důkazu tvrzením, od kterého se liší časovým rozměrem. Důkaz tvrzením předkládá tvrzení jako samozřejmé jednou, argument opakováním ho samozřejmým činí postupně. Psychologie tento postupný účinek doložila: výroky, které lidé slyšeli opakovaně, hodnotí jako pravdivější než výroky nové (Hasher, Goldstein a Toppino 1977).

V rozhovoru lze rozlišit tři podoby. Individuální opakování je situace, kdy tentýž mluvčí vrací tvrzení do diskuse bez ohledu na odpovědi, které dostal. Distribuované opakování je situace, kdy totéž tvrzení zaznívá z mnoha zdrojů, které se tváří jako nezávislé; tím se přidává dojem shody, který Cialdini popisuje jako sociální důkaz: lidé považují za správné to, co vidí přijímat druhé (Cialdini 2009). Tato podoba úzce souvisí s vytvářením pseudokonsenzu. Rámcové opakování konečně neopakuje celé tvrzení, ale jeho předpoklad, například označení osoby nebo skupiny, které se tak pevně usadí v jazyce, že ho nikdo nezpochybňuje. Ve všech třech podobách se pracuje s tím, že opakovaná informace vyžaduje méně úsilí ke zpracování a tím získává náskok před informací, která zazněla jen jednou (Kahneman 2011).

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je chybějící přírůstek: s každým opakováním nepřichází nový doklad, upřesnění ani reakce na námitku, jen stejná formulace nebo její drobná obměna. Druhým znakem je přehlížení odpovědí: mluvčí se k vyvrácení nevyjadřuje, ale tvrzení zopakuje, jako by vyvrácení nezaznělo. Třetím znakem je argumentace únavou: mluvčí uvádí, kolikrát už tvrzení řekl, a z toho, že ho druzí už znovu nevyvracejí, vyvozuje, že ho přijali. Čtvrtým znakem u distribuované podoby je shodná formulace v mnoha zdrojích, které spolu zdánlivě nesouvisejí, často ve stejném časovém okně. Analýza současné státní propagandy popisuje právě takové sítě kanálů, v nichž se jedno tvrzení vrací v různých převlecích (Paul a Matthews 2016); kompendium jejich historickou podobu rozebírá u sovětských aktivních opatření. V blízkých vztazích a v uzavřených skupinách se znak projevuje jinak: tvrzení o člověku, například že je přecitlivělý nebo že si věci pamatuje špatně, zaznívá tak často, že ho začne sám o sobě opakovat.

Vztah k technikám kompendia🔗

Argument opakováním se v kompendiu objevuje jako stavební prvek několika rozsáhlejších technik. U informačního přetížení se opakování pojí s objemem a člověk ztrácí schopnost oddělit to, co slyšel často, od toho, co viděl doloženo. U Gish gallopu, popsaného v glosáři, se opakují celé série tvrzení, které už byly vyvráceny v jiných debatách. V politické a ideologické rovině je opakování jedním z nástrojů, jimiž se určitý výklad událostí stává výchozím předpokladem veřejné diskuse (Paul a Matthews 2016). V blízkých vztazích a v uzavřených skupinách se opakuje především popis osoby, který postupně nahrazuje její vlastní popis sebe sama.

Odlišení od platné argumentace🔗

Opakování samo o sobě není klam. Učitel opakuje látku, lékař opakuje pokyny k užívání léku a člen komise opakuje námitku, na kterou zatím nikdo neodpověděl. Rozhodující je funkce opakování. Legitimní opakování buď slouží k zapamatování obsahu, jehož opora je známá, nebo připomíná nevyřízenou námitku, na kterou má druhá strana povinnost odpovědět. Klamné opakování nahrazuje oporu tvrzení a mluvčí ho používá právě tehdy, když opora chybí nebo byla zpochybněna. Pragma-dialektika poskytuje jasné kritérium: pokud byla námitka vznesena a mluvčí na ni neodpověděl, je oprávněné ji opakovat; pokud mluvčí na námitku neodpověděl a místo toho opakuje své stanovisko, porušuje povinnost obhajoby (van Eemeren a Grootendorst 1992). Liší se i vztah k publiku. Kdo opakuje legitimně, uvádí, proč to dělá, a pozve druhou stranu k odpovědi. Kdo opakuje klamně, vydává počet opakování za argument nebo z mlčení oponenta vyvozuje souhlas.

Stav poznání🔗

Efekt iluzorní pravdy patří k nejlépe replikovaným jevům psychologie úsudku. Původní studie ukázala, že opakovaně předložená tvrzení byla hodnocena jako pravdivější než nová (Hasher, Goldstein a Toppino 1977), a teorie dvou systémů ho vysvětluje tím, že plynulost zpracování slouží jako vodítko pravdivosti (Kahneman 2011). Novější výzkum naznačuje, že efekt se může objevit i u tvrzení, o kterých lidé mají správnou znalost, takže znalost sama před ním plně nechrání. Výzkum dezinformací doložil, že vysvětlení zavádějící techniky předem snižuje její vliv (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017), a koncepční analýza propagandy popisuje opakování jako jeden z hlavních nástrojů, na které se ochrana musí zaměřit (Paul a Matthews 2016). Méně jisté je, jak velký je efekt v přirozených podmínkách, kde lidé tvrzení nehodnotí v laboratoři, ale v proudu jiných informací, a jak se sčítá s důvěrou ke zdroji. Bayesovské pojetí klamů obecně ukazuje, že síla neformálního argumentu závisí na jeho obsahu a podmínkách, ne jen na formě (Hahn a Oaksford 2007). Pro opakování z toho plyne rozlišení: když ke stejnému závěru dospějí skutečně nezávislé zdroje, nese shoda slabou, ale skutečnou informaci; když jeden zdroj opakuje sám sebe, nenese žádnou.

Obrana a odpověď🔗

Základem odpovědi je oddělit četnost tvrzení od jeho opory. V rozhovoru to znamená vrátit se k otázce, na čem tvrzení stojí, a připomenout, že poslední vyslovení má stejnou důkazní hodnotu jako první. Pokud mluvčí přehlíží námitku, lze ji pojmenovat jako nevyřízenou a odmítnout výklad mlčení jako souhlasu (van Eemeren a Grootendorst 1992). U distribuovaného opakování je klíčovou otázkou nezávislost: kolik skutečně samostatných zdrojů za tvrzením stojí a zda nepřebírají jeden a týž původní údaj. Pro jednotlivce, který je opakovanému tvrzení vystaven, je užitečné vědět, že pocit známosti vzniká automaticky a že sám nic neříká o pravdivosti (Kahneman 2011); kdo si u důležitých tvrzení zaznamenává, odkud je zná a jaký doklad k nim viděl, má oporu proti plíživému přijetí. Při vyvracení je rozumné nezopakovat nepravdivé tvrzení výrazněji než jeho opravu a postavit do popředí správný údaj. Na úrovni institucí a komunit chrání inokulace proti klamům, tedy předem vysvětlená struktura techniky (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017). U lidí, na které bylo opakované tvrzení o nich samých dlouhodobě uplatňováno, se obrana nemůže omezit na argumenty: potřebují prostředí, ve kterém mohou svou zkušenost ověřit u lidí mimo vztah nebo skupinu, a čas, během něhož se naučený popis sebe sama znovu otevře zkoumání.

Literatura🔗

• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Hasher, L., Goldstein, D., & Toppino, T. (1977). Frequency and the conference of referential validity. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 16(1), 107–112.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Paul, C., & Matthews, M. (2016). The Russian „Firehose of Falsehood“ Propaganda Model. Santa Monica: RAND Corporation.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Rétorické a dialogické taktiky – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Anonymní autorita – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to anonymous authority)
• Odvolání na většinu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to popularity)
• Rozjetý vlak – příbuzné heslo (Klamy relevance, Bandwagon)
• Důkaz tvrzením – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Proof by assertion)
• Gish gallop – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Gish gallop)
• Palba nepravd – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Firehose of falsehood)
• Inokulace proti klamům – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Inoculation against fallacies)

V kompendiu

• Historický případ: Sovětská aktivní opatření – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.8 Politická a ideologická EA — totalitní systémy, propaganda, populismus – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.1.9 Vytváření pseudokonsenzu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.7 EA v digitálním věku — algoritmy, AI, generativní modely, deepfakes – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• „Jen se ptám“ – předchozí heslo rodiny
• Myšlenkově ukončující klišé – další heslo rodiny