Definiční klam🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-06.13
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy jazyka a dvojznačnosti
Druh	neformální klam
Anglicky	Definist fallacy
Jiné názvy	definistický klam, klam definicí
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	nízké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Definiční klam je chyba, při níž se jedna vlastnost nebo pojem definuje pomocí jiné vlastnosti či pojmu, s nimiž totožný není, a z této definice se pak vyvozují závěry, jako by šlo o prokázaný poznatek. Kdo prohlásí, že „spravedlivé je to, co schválí většina“, že „zdravé je to, co je přirozené“ nebo že „úspěšný je ten, kdo hodně vydělává“, nepřináší zjištění o spravedlnosti, zdraví nebo úspěchu, ale nahrazuje jeden pojem druhým. Otázka, která byla původně otevřená, například zda je určitý zákon spravedlivý, se tak stane otázkou čistě faktickou, zda ho schválila většina, a odpověď na ni předem rozhodne i otázku původní. Klam nespočívá v definování samém, ale v tom, že sporná definice se předkládá jako samozřejmá a slouží k uzavření otázky, kterou by měl rozhodnout argument. Od přesvědčovací definice se liší tím, že nemusí být vedena záměrem ovlivnit postoj; často jde o upřímnou chybu filozofické nebo každodenní úvahy. Obě chyby však porušují požadavek, aby se vymezení pojmů v kritické diskusi ohlašovalo a zdůvodňovalo (van Eemeren a Grootendorst 1992).

Původ a souvislosti🔗

Kořeny pojmu leží v etice. G. E. Moore v knize o základech etiky argumentoval, že „dobro“ je jednoduchá vlastnost, kterou nelze definovat pomocí jiné vlastnosti, a každý pokus ztotožnit ji s vlastností přirozenou, například s příjemností nebo s tím, co je žádáno, označil za naturalistický klam. Jeho argument otevřené otázky říká, že u každé navržené definice dobra má stále smysl se ptát, zda je to, co jí vyhovuje, skutečně dobré (Moore 1903). Kdyby definice byla správná, otázka by byla stejně prázdná jako otázka, zda je svobodný mládenec neženatý. Americký filozof William Frankena v článku z roku 1939 upozornil, že Mooreova kritika ve skutečnosti nezávisí na tom, zda jde o vlastnost přirozenou, a navrhl obecnější označení definiční klam pro jakýkoli pokus definovat jednu vlastnost pomocí jiné. Souvisí s tím starší problém, který David Hume formuloval jako přechod od toho, co je, k tomu, co má být. Logika definic zná od antiky požadavek, aby definice nebyla širší ani užší než definovaný pojem a aby nebyla kruhová (Copi, Cohen a McMahon 2014). Definiční klam tyto požadavky porušuje skrytě: definice vypadá přesně, ale její rozsah se s rozsahem pojmu neshoduje. V katalogu souvisí s heslem naturalistický klam.

Struktura argumentu🔗

Argument má tři kroky. Nejprve se zavede definice „F znamená G“, kde F je pojem, o jehož uplatnění se vede spor, a G je vlastnost snadněji zjistitelná. Pak se zjistí, že věc a má vlastnost G. Nakonec se vyvodí, že a je F, a tedy že spor je rozhodnut. Formálně je úsudek platný; vadná je první premisa, protože F a G nejsou totožné a otázka „je každé G také F?“ zůstává otevřená. Z hlediska argumentačních schémat jde o argument ze slovní klasifikace, u něhož kritická otázka po podloženosti klasifikace zůstala nezodpovězena (Walton, Reed a Macagno 2008). Zvláštní podobou je kruhová definice, kdy se F definuje pomocí G a G pomocí F, takže definice nic nevysvětluje, ale vytváří dojem uzavřeného systému; kompendium ji rozebírá v detekční signatuře cirkulárních definic. Pokud se definice mění podle toho, co je zrovna potřeba dokázat, přechází definiční klam v ekvivokaci.

Varianty🔗

V etice a politice se definiční klam objevuje nejčastěji jako ztotožnění hodnoty s měřitelnou vlastností: spravedlnost s výsledkem hlasování, dobro s užitkem, svoboda s absencí zákonů. Moore tento typ ztotožnění rozebral na pojmu dobra, které podle něj nelze definovat žádnou přirozenou vlastností (Moore 1903). Ve zdravotnictví a v alternativní medicíně jako ztotožnění zdraví s přirozeností nebo s nepřítomností „chemie“. V řízení institucí jako ztotožnění kvality s ukazatelem, který ji měl jen přibližně zachytit, takže zlepšení ukazatele se vydává za zlepšení kvality. V uzavřených skupinách jako ztotožnění pravdy s učením vedení nebo zdraví duše s poslušností, takže pochybnost se definicí stává nemocí. Ve všech případech se spor o hodnotu, který by vyžadoval argument, mění ve spor o fakt, který se dá snadno rozhodnout, a právě v této snadnosti je přitažlivost klamu.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je spojení „X je prostě Y“ nebo „X není nic jiného než Y“, kde X je pojem hodnotový nebo teoretický a Y je vlastnost snadno zjistitelná. Druhým znakem je, že po přijetí definice otázka, o niž šlo, ztratí smysl: kdo se zeptá, zda je zákon schválený většinou spravedlivý, slyší, že otázce nerozumí. Třetím znakem je selhání testu otevřené otázky: když se zeptáme, zda je každé Y skutečně X, a otázka zní rozumně, definice není samozřejmá (Moore 1903). Čtvrtým znakem jsou protipříklady, které definice vylučuje bez argumentu, například zákony schválené většinou, které porušovaly práva menšin. Pátým znakem je definice, která se nikde nezdůvodňuje, ale opakuje se tak často, až působí jako obecně přijatá. V uzavřených prostředích se k tomu přidává tlak, aby člen definici přijal jako znak příslušnosti; tento mechanismus kompendium popisuje u implantace kruhových definic. Pragma-dialektika takový postup posuzuje jako porušení pravidla východiska, protože sporná teze se předkládá jako přijatý výchozí bod (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Odlišení od platné argumentace🔗

Ne každá definice jednoho pojmu pomocí jiného je klamem. Věda i správa potřebují operacionalizace: výzkumník definuje „úzkost“ skóre v dotazníku, ekonom „chudobu“ příjmem pod určitou hranicí, analytik „dostupnost péče“ dojezdovou dobou. Takové definice jsou legitimní, pokud se ohlásí jako pracovní, pokud se přizná, co z pojmu nezachycují, a pokud se z nich nevyvozuje víc, než dovolují (Copi, Cohen a McMahon 2014). Legitimní je i filozofická teorie, která navrhuje redukovat jeden pojem na jiný a obhajuje to argumenty, protože v ní je definice závěrem úvahy, a ne jejím skrytým předpokladem. Rozdíl tedy není v tom, zda definice ztotožňuje dvě věci, ale v tom, zda toto ztotožnění zdůvodňuje, zda je otevřené kritice a zda se nepoužívá k uzavření sporu, který na něm závisí. Toulminovým jazykem: legitimní definice je oprávnění, které má vlastní podporu a které lze zpochybnit, kdežto klamná definice je oprávnění vydávané za samozřejmost (Toulmin 1958).

Stav poznání🔗

Definiční klam je především pojmem filozofie a teorie argumentace a jeho hodnocení je předmětem sporu. Mooreův argument otevřené otázky (Moore 1903) považují někteří filozofové za nepřesvědčivý, protože smysluplnost otázky může plynout z neznalosti pojmové souvislosti, a ne z její absence; Frankenovo zobecnění přitom ukázalo, že označit definici za klam lze jen tehdy, když je už jinak prokázáno, že dva pojmy nejsou totožné. Empirický výzkum přímo zaměřený na definiční klam chybí. Psychologie motivovaného uvažování však ukazuje, že lidé snadněji přijímají vymezení a kritéria, která vedou k žádoucímu závěru, a posuzují je méně kriticky než ta, která k němu nevedou (Kunda 1990). Kognitivní lingvistika zpochybnila představu, že běžné pojmy mají ostré hranice dané nutnými a postačujícími podmínkami, a ukázala, že jsou strukturovány zkušeností a metaforami (Lakoff a Johnson 1980). Z toho plyne, že jednoduchá definice složitého pojmu bývá téměř vždy zúžením, a že spor o definici je často sporem o to, kterou stránku pojmu upřednostnit.

Obrana a odpověď🔗

Nejjednodušší odpovědí je test otevřené otázky: zeptat se, zda dává smysl otázka „je každé Y také X?“. Pokud dává, definice není samozřejmá a musí být zdůvodněna (Moore 1903). Druhou odpovědí jsou protipříklady: najít případ, který má vlastnost Y, ale o němž by většina lidí váhala říci, že je X, nebo naopak. Třetí odpovědí je oddělit pracovní měřítko od pojmu: přiznat, že ukazatel může být užitečný, ale trvat na tom, že nezachycuje vše, co pojem obsahuje, a že závěry o pojmu z něj nelze vyvozovat bez dalšího. V odborných posudcích a v analýzách pro veřejnou správu je užitečné vyžadovat, aby každá definice byla uvedena jako pracovní, s výčtem toho, co nezachycuje. Pragma-dialektika dává obecné pravidlo: vymezení, o němž se vede spor, nesmí být předloženo jako přijaté východisko, ale musí být obhájeno (van Eemeren a Grootendorst 2004). U lidí, kteří prošli prostředím s uzavřeným slovníkem, se jako užitečné ukazuje vracet pojmům jejich běžnou šíři a připomínat, že otázka po spravedlnosti, zdraví nebo pravdě zůstává otevřená, i když ji někdo definicí prohlásil za vyřešenou.

Literatura🔗

• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Moore, G. E. (1903). Principia Ethica. Cambridge: Cambridge University Press.
• Toulmin, S. E. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy jazyka a dvojznačnosti – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Kruhový argument – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Begging the question)
• Ekvivokace – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Equivocation)
• Etymologický klam – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Etymological fallacy)
• Přesvědčovací definice – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Persuasive definition)
• Naturalistický klam – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Naturalistic fallacy)
• Problém „je“ a „má být“ – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Is–ought problem)

V kompendiu

• EA-5.4.16 Implantace kruhových definic – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Cirkulární definice – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vytržení z kontextu – předchozí heslo rodiny
• Zneužití vágnosti – další heslo rodiny