Argument z mlčení🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-07.12
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Rétorické a dialogické taktiky
Druh	neformální klam
Anglicky	Argument from silence
Jiné názvy	argumentum ex silentio, mlčení jako souhlas
Obecnější heslo	Odvolání na nevědomost
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Argument z mlčení, latinsky argumentum ex silentio, je úsudek, který z toho, že pramen, svědek nebo osoba o něčem nemluví, vyvozuje závěr o skutečnosti: že se událost nestala, že o ní mluvčí nevěděl, nebo že s ní souhlasil. Jde o zvláštní podobu odvolání na nevědomost. Zatímco odvolání na nevědomost pracuje s nepřítomností důkazu obecně, argument z mlčení pracuje s nepřítomností konkrétní výpovědi tam, kde by ji bylo možné očekávat. Sám o sobě klamem není. Jeho síla závisí na tom, jak pravděpodobné je, že by pramen o skutečnosti promluvil, kdyby nastala. Bayesovský rozbor neformálních argumentů ukázal, že úsudky z nepřítomnosti dokladů mohou být silné i slabé podle toho, jak spolehlivé je hledání a jak citlivý je zdroj na hledanou skutečnost (Hahn a Oaksford 2007). Klamem se argument stává, když se tato podmínka mlčky předpokládá, ačkoli splněna není, nebo když se přehlíží, že mlčení má jiné dobré vysvětlení.

Původ a souvislosti🔗

Argument z mlčení je tradičním nástrojem historiografie a kritiky pramenů. Historik, který zjišťuje, zda určitá událost proběhla, se ptá, zda by se o ní zmínili současníci, kteří o ní měli vědět a měli důvod ji zaznamenat. Pokud pramen, který je úplný, systematický a tematicky blízký, o události mlčí, je to doklad proti ní; pokud je pramen kusý nebo zaměřený jinam, jeho mlčení vypovídá málo. Druhým kořenem je právní tradice. Středověká zásada, podle níž kdo mlčí, zdá se souhlasit, se dodnes ozývá v představě, že nevznesená námitka znamená souhlas. Moderní právo ji uplatňuje jen omezeně a výslovně tam, kde zákon nebo smlouva mlčení přisuzuje význam; v trestním řízení naopak platí, že mlčení obviněného nesmí být vykládáno jako doznání. Učebnice logiky uvádějí presumpci neviny jako příklad prostředí, v němž nepřítomnost důkazu viny oprávněně vede k osvobození (Copi, Cohen a McMahon 2014). Teorie argumentace zachycuje obecné schéma úsudku z nepřítomnosti vědění: pokud by tvrzení bylo pravdivé, bylo by známo; není známo; tedy pravdivé není. Mezi kritickými otázkami tohoto schématu je hloubka a úplnost hledání a to, zda by pramen skutečnost opravdu zachytil (Walton, Reed a Macagno 2008).

Struktura argumentu🔗

Rekonstrukce odhaluje skrytou podmínkovou premisu, na níž úsudek stojí. První premisa uvádí, že pramen P o skutečnosti S nemluví. Druhá, často nevyslovená premisa tvrdí, že kdyby S nastala, P by o ní s vysokou pravděpodobností mluvil. Závěr zní, že S pravděpodobně nenastala. Úsudek je tak silný, jak silná je druhá premisa. Ta zahrnuje tři podmínky: pramen musel o skutečnosti vědět, musel mít možnost o ní mluvit a musel mít důvod ji zmínit. Pokud kterákoli z nich chybí, mlčení nevypovídá. Ve variantě „mlčení jako souhlas“ je struktura posunutá: z nevznesené námitky se vyvozuje souhlas, přičemž skrytá premisa tvrdí, že osoba mohla bez obav a bez nákladů nesouhlasit. Pragmatika komunikace vysvětluje, proč je taková inference lákavá: v kooperativním rozhovoru posluchač předpokládá, že mluvčí řekne vše podstatné, a nevyřčené proto vykládá jako nepodstatné nebo neexistující (Grice 1975). Tato domněnka však platí jen tam, kde je rozhovor skutečně kooperativní a mluvčí není pod tlakem.

Detekční znaky🔗

Klam se pozná podle toho, že se mlčení vykládá bez ohledu na okolnosti, které by ho vysvětlily. Prvním znakem je přehlédnutí důvodů k mlčení: strachu, studu, závislosti na druhé osobě, nejistoty, zda bude oznámení přijato, nebo prostého nedostatku příležitosti. Druhým znakem je nepřiměřené očekávání od pramene, například když se od kroniky zaměřené na dvorské dění očekává zmínka o venkovské události. Třetím znakem je asymetrie: mlčení jedné strany se vykládá jako doklad, kdežto mlčení druhé strany se omlouvá. Čtvrtým znakem je vytvoření mlčení: nejprve se zamezí výpovědi, například zastrašením, odstraněním záznamů nebo potlačováním citací, a pak se z nepřítomnosti výpovědi vyvozuje, že nebylo co říci. Pátým znakem je přesun důkazního břemene: od osoby, která mlčela, se žádá, aby vysvětlila své mlčení, místo aby se zkoumala skutečnost samotná. Klinická literatura o traumatu popisuje, že pachatelé spoléhají na utajení a mlčení obětí a že teprve když mlčení selže, útočí na jejich důvěryhodnost (Herman 1992). Výklad pozdní výpovědi jako vymyšlené je v tomto světle součástí téhož vzorce.

Odlišení od platné argumentace🔗

Argument z mlčení je platný, když jsou splněny podmínky skryté premisy a když je to doloženo. Historik, který prošel úplné a denně vedené záznamy úřadu a nenašel v nich zmínku o události, kterou by úřad nutně zaznamenal, má oprávněný důvod o ní pochybovat. Lékař, který při důkladném vyšetření nenašel žádný znak onemocnění, může jeho přítomnost považovat za méně pravděpodobnou. Učebnice logiky uvádějí, že úsudek z nepřítomnosti dokladů je přijatelný, když hledání provedli kompetentní badatelé a když by skutečnost, pokud by existovala, byla s velkou pravděpodobností nalezena (Copi, Cohen a McMahon 2014). Bayesovský rozbor tento intuitivní test zpřesňuje: síla úsudku roste s citlivostí zdroje, tedy s tím, jak často by skutečnost zachytil, kdyby nastala (Hahn a Oaksford 2007). Platný argument z mlčení proto vždy obsahuje výslovné posouzení pramene a formuluje závěr v míře pravděpodobnosti, ne jako jistotu. Neplatný argument tvrdí jistotu tam, kde pramen o skutečnosti nemohl nebo nechtěl mluvit.

Stav poznání🔗

Formální rozbor úsudků z nepřítomnosti dokladů je dnes poměrně propracovaný. Bayesovský přístup ukázal, že tradiční představa, podle níž je odvolání na nevědomost klam vždy, je nepřesná, a že lidé při posuzování takových argumentů přihlížejí ke spolehlivosti hledání, jak by racionální teorie předpovídala (Hahn a Oaksford 2007). Teorie argumentačních schémat převádí tyto podmínky do kritických otázek, které lze klást v konkrétním dialogu (Walton, Reed a Macagno 2008). V oblasti výpovědí svědků a obětí je stav poznání složitější. Klinická literatura o traumatu popisuje, že oběti opakovaného násilí často dlouho mlčí, ze strachu, studu nebo z obavy, že jim nebude uvěřeno, a že mlčení samo o sobě o pravdivosti pozdější výpovědi nevypovídá (Herman 1992). Výzkum detekce lži upozorňuje, že žádný jednotlivý verbální ani neverbální projev, včetně zdrženlivosti, není spolehlivým znakem nepravdy (Vrij 2008). Z toho plyne, že argument z mlčení v oblasti výpovědí vyžaduje mimořádnou opatrnost a nemá nahrazovat zkoumání dostupných stop.

Vztah k technikám kompendia🔗

V kontextu kompendia se argument z mlčení objevuje především ve dvou podobách. První je výslech nebo rozhovor, v němž se mlčení či váhání vykládá jako přiznání nebo jako doklad nepravdy; forenzní rozhovor proto pracuje s otevřenými otázkami a nevyvozuje závěry z toho, co osoba neřekla. Výzkum detekce lži k tomu dodává, že váhání, pauzy a podobné projevy jsou jen slabými a nespolehlivými ukazateli nepravdy (Vrij 2008). Druhá je institucionální: nepřítomnost stížností se vykládá jako doklad, že problém neexistuje, ačkoli stížnosti nepřicházejí, protože jejich podání je riskantní nebo bezvýsledné. Úzce souvisí se zamlčením důkazů, které mlčení vyrábí, aby ho bylo možné vykládat.

Obrana a odpověď🔗

Odpověď na neoprávněný argument z mlčení spočívá v tom, vyslovit skrytou premisu a podrobit ji zkoušce. Lze se ptát, zda pramen o skutečnosti mohl vědět, zda měl příležitost a důvod o ní mluvit a zda neexistovaly důvody, proč mlčel. U písemných pramenů se zkoumá jejich úplnost a zaměření; u osob se zkoumají okolnosti, včetně vztahu závislosti, hrozby a dostupnosti bezpečného místa pro oznámení (Herman 1992). Ve variantě „mlčení jako souhlas“ je namístě ptát se, zda měla osoba skutečnou možnost nesouhlasit bez následků a zda jí byl nesouhlas výslovně nabídnut. Pro instituce plyne z tohoto hesla zásada, že nepřítomnost stížností není doklad bezproblémovosti, dokud není ověřeno, že kanály pro stížnosti jsou dostupné a bezpečné. Pro vyšetřovatele a soudce plyne zásada, že načasování výpovědi se posuzuje v kontextu a že váhu má obsah výpovědi a její soulad s nezávislými stopami (Vrij 2008). Obecně platí, že závěr z mlčení se formuluje v míře pravděpodobnosti, nikdy jako jistota, a že jeho síla se odvozuje z citlivosti pramene (Hahn a Oaksford 2007).

Literatura🔗

• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Rétorické a dialogické taktiky – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Odvolání na nevědomost – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Odvolání na nevědomost – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to ignorance)
• Zamlčení důkazů – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Suppressed evidence)
• Nefalzifikovatelné tvrzení – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Unfalsifiability)
• Přesun důkazního břemene – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Shifting the burden of proof)
• Bayesovské pojetí klamů – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Bayesian account of fallacies)

V kompendiu

• Forenzní rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Forenzní a právní rozměr EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.1.5 Potlačování citací (citation suppression) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Předstíraná starost – předchozí heslo rodiny
• Galileův gambit – další heslo rodiny