Vybírání podivínů🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-07.10
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Rétorické a dialogické taktiky
Druh	rétorická taktika
Anglicky	Nutpicking
Jiné názvy	nutpicking, nejslabší zástupce
Obecnější heslo	Slaměný panák
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vybírání podivínů, v anglické publicistice označované jako nutpicking, je taktika, při níž se z velkého množství zastánců určitého stanoviska vybere ten nejvýstřednější, nejméně informovaný nebo nejextrémnější, a jeho výrok se předvede jako reprezentativní ukázka toho, co si skupina myslí. Kritika se pak obrací proti tomuto výroku a jeho slabost se přenáší na celé stanovisko i na všechny, kdo ho zastávají. Jde o variantu slaměného panáka s jedním podstatným rozdílem: oponentovo stanovisko se nevymýšlí ani nezkresluje, protože vybraný výrok skutečně někdo pronesl. Klam nespočívá v nepravdivé citaci, ale v nepravdivém tvrzení o reprezentativnosti. Neformální logika takový úsudek posuzuje jako útok na oslabenou podobu oponentovy pozice, který ponechává její nejsilnější verzi bez odpovědi (Walton 2008). V literatuře o neformálních klamech se pro tuto variantu někdy užívá označení „slabý panák“, na rozdíl od panáka vyrobeného.

Původ a souvislosti🔗

Samotné označení vzniklo v americké politické publicistice v první dekádě tohoto století, v době, kdy blogy a diskuse pod články zpřístupnily obrovské množství anonymních výroků. Jev je však starší. Klasická logika ho zná jako kombinaci dvou chyb: neoprávněného zobecnění z nereprezentativního vzorku a útoku na slabou podobu protistrany. Učebnice logiky popisují ukvapené zobecnění jako závěr o celku vyvozený z případů, které nebyly vybrány tak, aby celek zastupovaly (Copi, Cohen a McMahon 2014). Digitální prostředí tuto chybu zesiluje dvojím způsobem. Zaprvé existuje téměř ke každému názoru někdo, kdo ho vyjádřil absurdně, takže hledání podivína je vždy úspěšné. Zadruhé výstřední výroky se šíří rychleji než střízlivé, protože vyvolávají silnější reakce. Psychologie úsudku vysvětluje, proč je taktika účinná: lidé odhadují četnost jevu podle toho, jak snadno si vybaví jeho příklady, a živý, emočně nabitý příklad se vybavuje snáz než statistický údaj (Tversky a Kahneman 1974). Výběr podivína tak dodává publiku přesně ten druh příkladu, který heuristika dostupnosti nadhodnocuje.

Struktura argumentu🔗

Rekonstrukce odhaluje tři kroky úsudku, které obvykle zůstávají nevysloveny. První premisa uvádí, že osoba X, která se hlásí ke stanovisku S, tvrdí něco absurdního nebo odpudivého. Druhá, skrytá premisa tvrdí, že X je typickým představitelem zastánců S. Závěr pak zní, že stanovisko S je absurdní nebo odpudivé, případně že jeho zastánci jsou takoví jako X. Klam sídlí ve druhé premise. Ta se téměř nikdy neuvádí výslovně, protože by vyžadovala doklad, a doklad by ukázal, že X je okrajový. Taktika proto pracuje s implikaturou: pouhým výběrem a umístěním výroku do textu o celé skupině se sugeruje, že výrok skupinu zastupuje. Podle pragmatiky komunikace posluchač předpokládá, že mluvčí uvádí to, co je pro téma relevantní a informativní (Grice 1975), a právě tato kooperativní domněnka vede publikum k závěru, že uvedený příklad je typický. Druhou strukturální variantou je kumulace: místo jednoho podivína se předvede několik, vybraných z tisíců, a jejich počet má nahradit reprezentativní vzorek.

Detekční znaky🔗

Taktiku prozrazuje především nepoměr mezi tím, kdo je citován, a tím, o kom se činí závěr. Citován bývá anonymní diskutující, okrajový účet nebo jednotlivec bez jakékoli funkce, ale závěr se týká celé skupiny, hnutí nebo profese. Druhým znakem je absence hlavního proudu: v textu chybí program, stanovy, publikace nebo prohlášení představitelů, tedy právě ty prameny, které by o postoji skupiny vypovídaly nejlépe. Třetím znakem je slovník zobecnění, jako „takhle uvažují“, „to je jejich skutečná tvář“ nebo „konečně řekli, co si myslí“. Čtvrtým znakem je asymetrie: autor u vlastní skupiny výstřední hlasy přehlíží jako netypické, kdežto u protistrany je vydává za typické. Pátým znakem je výběr z prostředí, které samo extrémní projevy odměňuje, například z komentářů optimalizovaných na pozornost. Příbuzné mechanismy kompendium popisuje u těžby citátů, kde se vytrhává výrok skutečné osoby, a u virálního zkreslení výroku, kde se výrok zjednodušuje při šíření. Informace z druhé ruky mají obecný sklon k zostřování nápadných prvků a potlačování nuancí (Gilovich 1991), což působí ve prospěch podivína.

Odlišení od platné argumentace🔗

Ne každé citování extrémního zastánce je klam. Uvedení výstředního výroku je legitimní, pokud se jím netvrdí nic o celku, například když se ilustruje tón části debaty a autor výslovně uvede, že jde o okrajový projev. Legitimní je také kritika extrémních hlasů jako takových, pokud se kritika týká jich a ne celé skupiny. Zvláštní případ nastává, když výstřední osoba ve skupině zastává vlivné postavení, je jejím mluvčím nebo když skupina její výroky veřejně podporuje. Pak už nejde o vybírání podivínů, protože reprezentativnost je doložena. Rozhodujícím testem je tedy otázka, zda je druhá premisa doložena: kdo skupinu zastupuje, co říkají její oficiální dokumenty a jak rozšířený je citovaný postoj. Kritika stanoviska je platná, když se obrací proti jeho nejsilnější, nikoli nejslabší podobě; teorie kritické diskuse požaduje, aby útok směřoval na stanovisko, které protistrana skutečně zaujala (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Varianty🔗

Taktika se vyskytuje v několika podobách, které se liší tím, odkud se podivín bere. V nejjednodušší podobě se cituje skutečný, ale okrajový jednotlivec, například anonymní diskutující. Ve složitější podobě se podivín vytváří výběrem z velkého souboru: z tisíců příspěvků se vybere desítka nejhorších a předvede se jako průřez. Třetí podoba pracuje s časem: výrok, který jednotlivec pronesl před lety a od něhož se skupina distancovala, se vydává za současný postoj. Čtvrtá podoba je obrácená. Skupina sama vybírá nejvýstřednějšího kritika a jeho výroky vydává za typické pro všechny kritiky, aby se nemusela zabývat těmi vážnými; v institucích se tak oprávněné stížnosti zaměstnanců zesměšňují poukazem na jednoho stěžovatele, který se vyjadřoval nepřiměřeně. Pátá podoba je algoritmická. Systémy doporučování obsahu mohou nadměrně zviditelnit extrémní projevy, aniž by je kdokoli vybíral záměrně, a uživatel pak vnímá protistranu podle vzorku, který o jejím složení nevypovídá. Ve všech podobách zůstává společné jádro: tvrzení o celku stojí na příkladu, jehož reprezentativnost nebyla doložena (Tversky a Kahneman 1974).

Stav poznání🔗

Přímý empirický výzkum vybírání podivínů jako samostatné taktiky je omezený, ale opírá se o dobře doložené mechanismy. Výzkum heuristik ukázal, že odhady četnosti a pravděpodobnosti se řídí snadností vybavení příkladů, a to i tehdy, když tato snadnost s četností nesouvisí (Tversky a Kahneman 1974). Výzkum konfirmačního zkreslení dokládá, že lidé vyhledávají a lépe si pamatují příklady, které potvrzují jejich očekávání, včetně očekávání o protistraně (Nickerson 1998). Analýza běžných omylů úsudku popisuje, jak se informace při předávání zjednodušují a jak dramatické případy vytlačují typické (Gilovich 1991). Spojení těchto mechanismů vysvětluje, proč výběr podivína funguje i u publika, které by výslovné tvrzení o reprezentativnosti odmítlo. Otevřenou otázkou zůstává, nakolik k vzájemnému zkreslenému vnímání politických skupin přispívá samotná architektura sociálních sítí a nakolik je jen zrcadlem starších sklonů lidského úsudku. Odpověď vyžaduje výzkum, který by oddělil vliv algoritmického výběru od vlivu záměrného vybírání autory.

Obrana a odpověď🔗

Odpověď se zaměřuje na skrytou premisu. Užitečná je otázka po vzorku: kolik zastánců stanoviska tvrdí totéž co citovaná osoba a jak se to ví? Druhou cestou je přesměrování na reprezentativní prameny, tedy program, publikace nebo prohlášení osob, které skupinu skutečně zastupují, a jejich věcné posouzení. Třetí cestou je test symetrie: obstál by týž postup, kdyby se jím z nejvýstřednějšího hlasu vlastní strany vyvozovalo něco o celé vlastní straně? Pro analytiky, novináře a vyšetřovatele vyplývá z tohoto hesla praktická norma: u každého citátu uvádět, koho mluvčí zastupuje, a zobecnění opírat o data, nikoli o vybrané výroky (Copi, Cohen a McMahon 2014). Pro čtenáře, kteří se cítí zasaženi tím, že je někdo ztotožnil s výstředním hlasem, je důležité odmítnout přijetí cizího výroku jako vlastního a zároveň neupadnout do opačného klamu, tedy popírat, že extrémní hlasy ve skupině vůbec existují. Poctivá odpověď uzná, že takový hlas existuje, a ukáže, proč skupinu nezastupuje (Walton 2008).

Literatura🔗

• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Rétorické a dialogické taktiky – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Slaměný panák – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Otrávení studny – příbuzné heslo (Klamy relevance, Poisoning the well)
• Vina asociací – příbuzné heslo (Klamy relevance, Guilt by association)
• Slaměný panák – příbuzné heslo (Klamy relevance, Straw man)
• Ukvapené zobecnění – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Hasty generalisation)
• Výběr třešniček – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Cherry picking)
• Zavádějící živost – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Misleading vividness)
• Ocelový panák – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Steelmanning)

V kompendiu

• EA-2.3.3 Těžba citátů (quote mining) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.3.10 Virální zkreslení výroku – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.3.1 Vytržený klip (clip takeout) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Falešná vyváženost – předchozí heslo rodiny
• Předstíraná starost – další heslo rodiny