Myšlenkově ukončující klišé🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-07.06
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Rétorické a dialogické taktiky
Druh	rétorická taktika
Anglicky	Thought-terminating cliché
Jiné názvy	klišé ukončující myšlení, fráze ukončující myšlení
Obecnější heslo	Nabitý jazyk
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	vysoké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Myšlenkově ukončující klišé je krátká, snadno zapamatovatelná a zdánlivě samozřejmá fráze, která v rozhovoru nahrazuje odpověď a ukončuje úvahu. Když zazní, otázka se nezodpoví, ale uzavře: „všechno se děje z nějakého důvodu“, „to je jen tvoje ego“, „tak to prostě je“, „nevěřící to nepochopí“. Pojem zavedl psychiatr Robert Jay Lifton při studiu programů myšlenkové reformy. Popsal jazyk totalistického prostředí jako jazyk, ve kterém se nejsložitější lidské problémy stlačují do krátkých, rozhodně znějících formulí, a tyto formule označil za začátek i konec každé analýzy (Lifton 1961). V katalogu argumentačních faulů patří klišé mezi dialogické taktiky, protože jeho účinek nespočívá v tom, co tvrdí, ale v tom, co v rozhovoru znemožní: další otázku. Z hlediska pravidel kritické diskuse jde o tah, který druhé straně brání pochybnost vznést nebo ji rozvinout (van Eemeren a Grootendorst 2004). Klišé se přitom vyskytuje i v běžné řeči bez jakéhokoli záměru, a proto je třeba posuzovat jeho funkci v konkrétním rozhovoru, nikoli frázi samu.

Původ a souvislosti🔗

Lifton zařadil klišé do kritéria, které nazval nabíjením jazyka, jednoho z osmi znaků ideologického totalismu vedle kontroly prostředí, mystické manipulace, požadavku čistoty, kultu zpovědi, posvátné vědy, nadřazení doktríny nad osobu a rozhodování o existenci (Lifton 1961). V jeho popisu jazyk skupiny nejen zjednodušuje, ale i vymezuje, co lze myslet: kde chybí slova pro pochybnost, pochybnost se obtížně formuluje. Hassan na Liftona navázal v popisu kontroly myšlení v destruktivních skupinách a popsal techniky zastavování myšlenek, které se člen naučí používat sám na sebe, kdykoli se objeví kritická myšlenka (Hassan 1988). Singerová a Lalichová zdůraznily, že myšlenková reforma se udržuje uzavřeným logickým systémem, který nepřipouští zpětnou vazbu, a klišé je jedním z jeho nejviditelnějších jazykových projevů (Singer a Lalich 1995). Literárním předobrazem je newspeak z Orwellova románu Devatenáct set osmdesát čtyři, jazyk navržený tak, aby nepřípustné myšlenky nešlo vyjádřit. Kompendium Liftonova kritéria rozebírá na stránce Liftonova kritéria myšlenkové reformy a jejich uplatnění v NLP prostředí na stránce NLP v sektách.

Struktura argumentu🔗

Klišé má podobu závěru bez premis. Kdyby se jeho funkce rozepsala jako argument, zněla by přibližně takto: tvoje otázka patří do kategorie K; o věcech kategorie K není třeba dál uvažovat; tedy o tvé otázce není třeba dál uvažovat. První premisa se nikdy nedokládá, protože kategorie je definována tak široce, že do ní spadne jakákoli námitka, například „projevy ega“, „negativita“ nebo „vliv nepřítele“. Druhá premisa je součástí doktríny nebo lidové moudrosti a zpochybnit ji znamená vystoupit z rámce rozhovoru. Lifton u takových frází popsal, že nejsložitější lidské otázky stlačují do krátkých, definitivně znějících a snadno zapamatovatelných formulí (Lifton 1961). Proto je klišé z logického hlediska blízké nabitému jazyku, do jehož širší skupiny v katalogu patří, a kafkovské pasti, s níž sdílí nevyvratitelnost: každá námitka se dá přeložit jako potvrzení.

Walton popisuje klam jako argumentační techniku, která sama o sobě nemusí být chybná, ale je použita tak, že brání dosažení cíle dialogu (Walton 1995). Klišé je čistým příkladem: fráze jako „tak to prostě je“ může v jiném kontextu vyjadřovat smíření, ale v kritické diskusi brání přechodu k důvodům. Psychologicky klišé těží z toho, že forma důvodu může působit i bez obsahu. Langer, Blank a Chanowitz ukázali, že u drobné prosby zvyšovalo vyhovění i zdůvodnění, které nepřinášelo žádnou novou informaci, pokud mělo tvar důvodu (Langer, Blank a Chanowitz 1978). Klišé podobně poskytuje tvar uzavření, a tím uspokojí potřebu odpovědi, aniž by odpověď dalo.

Varianty🔗

Klišé lze podle zdroje své autority rozlišit do několika podob. Doktrinální klišé čerpá autoritu z učení skupiny a odkazuje na její pojmy, například na „ego“, „negativitu“ nebo „nepřítele“. Psychologizující klišé přesouvá otázku do nitra tazatele a vykládá ji jako příznak jeho stavu. Lidové klišé čerpá autoritu z obecně sdílené moudrosti, například „tak už to chodí“, a působí nenápadně právě proto, že ho zná každý. Organizační klišé čerpá autoritu z instituce a jejích formulí, například „takhle se to tu dělá“. Všechny podoby se liší obsahem, ale ne funkcí: neodpovídají na otázku, ale oznamují, že otázka skončila (Lifton 1961).

Detekční znaky🔗

Pro rozpoznání v rozhovoru je rozhodující vztah fráze k otázce. Klišé neodpovídá na obsah, ale přesouvá pozornost z otázky na tazatele nebo na abstraktní princip. Stejná fráze se dá použít na velmi rozdílné námitky, takže je univerzální. Po jejím vyslovení rozhovor nekončí dohodou, ale mlčením, a pokus pokračovat se vykládá jako známka nepochopení, vzdoru nebo nedostatečné vyspělosti. V uzavřených skupinách lze pozorovat vysokou hustotu takových frází ve slovníku členů, neschopnost přeložit je do běžné řeči a jejich použití i v soukromých úvahách, tedy na vlastní pochybnosti (Hassan 1988). Kompendium tento znak sleduje i v detekční signatuře hustota žargonu. U člověka, který skupinu opustil, se klišé často vracejí jako automatické myšlenky, které ukončují úvahu dřív, než se rozvine, a to i po delší době. V organizacích a ve veřejné debatě mají klišé podobu manažerských nebo politických formulí, například „není alternativa“ nebo „trh to vyřeší“, pokud se používají k ukončení diskuse, nikoli jako zkratka pro argument, který je k dispozici.

Odlišení od platné argumentace🔗

Ustálené fráze jsou běžnou a užitečnou součástí jazyka. Útěcha „to se stává“ po drobné nehodě, přísloví v rozhovoru o životních zkušenostech nebo odborná zkratka, za kterou stojí všem známý argument, nejsou klamy. Rozhodují tři rozdíly. Prvním je, zda za frází stojí argument, který lze na požádání rozvinout: odborná zkratka ho má, klišé ne. Druhým je, zda fráze ponechává otázku otevřenou: odložení rozhovoru na jindy ji ponechává, klišé ji uzavírá a vrácení se k ní penalizuje. Třetím je, zda se fráze uplatňuje symetricky: klišé typicky platí jen na pochybnosti jedné strany, kdežto výroky autority skupiny se jím nezpochybňují. V terapeutickém kontextu se mohou krátké formule používat záměrně, například k přerušení ruminace, ale s vědomím klienta, s jeho souhlasem a s cílem rozšířit jeho úvahu, nikoli ji nahradit cizí doktrínou. Kritérium pragma-dialektiky je zde užitečné: platný tah ponechává oběma stranám právo pochybovat a vyžadovat důvody, neplatný tah toto právo ruší (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Stav poznání🔗

Pojem pochází z kvalitativní klinické studie, nikoli z experimentu. Liftonova analýza vznikla na základě rozhovorů s lidmi, kteří prošli programy myšlenkové reformy, a její kritéria se od té doby používají jako popisný rámec ve výzkumu i v klinické praxi s lidmi po odchodu z uzavřených skupin (Lifton 1961). Hassan a Singerová s Lalichovou rámec rozšířili na destruktivní skupiny obecně, ale jejich práce jsou založeny především na klinické zkušenosti a výpovědích bývalých členů, ne na kontrolovaných studiích (Hassan 1988; Singer a Lalich 1995). Experimentálně dobře doložený je obecnější mechanismus: lidé v běžných situacích reagují na formu sdělení bez důkladného zpracování obsahu (Langer, Blank a Chanowitz 1978), a teorie dvou systémů vysvětluje, proč rychlá, plynulá odpověď často zastaví pomalejší kontrolu (Kahneman 2011). Chybí však přímé měření toho, jak účinně klišé ukončují úvahu, a jen málo prací odlišuje klišé jako manipulační nástroj od běžných ustálených frází. Opatrnost je proto na místě: výskyt klišé sám o sobě není diagnostickým znakem manipulace ani uzavřené skupiny.

Obrana a odpověď🔗

Základní odpovědí je vrátit se k původní otázce v běžném jazyce. Pokud byla otázka o financích, o konkrétním rozhodnutí nebo o konkrétním chování, je legitimní ji zopakovat a požádat o odpověď k věci, nikoli o výklad toho, proč se tazatel ptá. Druhou odpovědí je požádat o rozvinutí: co přesně fráze znamená v tomto případě a jaký argument za ní stojí. Pokud argument existuje, rozhovor se vrací k důvodům; pokud neexistuje, je to patrné i přítomným. Třetí obranou je sledovat symetrii a ptát se, zda by se táž fráze dala použít i na stanovisko druhé strany (van Eemeren a Grootendorst 2004). U lidí, kteří si klišé osvojili vlivem skupiny, je klinická práce pomalejší. Protože Lifton popsal nabíjení jazyka jako zúžení toho, co lze vůbec vyjádřit (Lifton 1961), míří práce s nimi k opětovnému rozšíření slovníku: k postupnému překládání skupinových frází do vlastních slov a k rozlišování mezi tím, co si člověk myslí sám, a tím, co mu naučená fráze vnucuje. Patří k tomu prostředí, ve kterém je pochybnost opět dovolená a bezpečná. Pro odborníky, kteří s takovými lidmi pracují, z toho plyne, že vyvracet klišé argumentem obvykle nestačí; podstatné je obnovit schopnost položit si otázku a nechat ji otevřenou.

Literatura🔗

• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Langer, E. J., Blank, A., & Chanowitz, B. (1978). The mindlessness of ostensibly thoughtful action: The role of „placebic“ information in interpersonal interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 36(6), 635–642.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Rétorické a dialogické taktiky – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Nabitý jazyk – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Otrávení studny – příbuzné heslo (Klamy relevance, Poisoning the well)
• Irelevantní závěr – příbuzné heslo (Klamy relevance, Ignoratio elenchi)
• Důkaz tvrzením – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Proof by assertion)
• Nabitý jazyk – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Loaded language)
• Kafkovská past – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Kafkatrapping)
• Pravidlo svobody – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Freedom rule)
• NLP v sektách a kultovních skupinách – příbuzné heslo (NLP vzorce: Vliv a zneužití NLP, NLP in cults)

V kompendiu

• EA-8.2.2 Liftonova kritéria myšlenkové reformy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Hustota žargonu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.4 Hassanova kritéria: autoritářská pyramida a kontinuum vlivu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Případ 06: Zotavení po dvanácti letech v kultu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Argument opakováním – předchozí heslo rodiny
• Kafkovská past – další heslo rodiny