#nlp-vzorec

267 stránek se štítkem #nlp-vzorec.

Zobrazit v Mapě knihy Všechny štítky

Všechny stránky 267

Částice „jen“, „i“, „dokonce“Částice jen, i, také, dokonce a kromě předpokládají další osoby, alternativy nebo míru; jak se jimi naznačuje souhlas skupiny či zlehčuje čin a jak to rozpoznat.
Opakovací slovaSlova zase, znovu, opět, také nebo zpátky předpokládají, že se děj už stal; jak se z jedné události tvoří nevyslovená řada selhání a jak to rozpoznat a odmítnout.
Otázky s presupozicíOtázka, jejíž každá přímá odpověď potvrzuje sporný předpoklad tazatele: jak ji rozpoznat, odlišit od běžné otázky a jak na ni odpovídat bez přijetí předpokladu.
Pořadové číslovkySlova první, druhý, další nebo poslední předpokládají celou řadu kroků či změn; jak se tak z jediného souhlasu dělá začátek cesty a jak řadu rozpoznat.
Predikáty uvědoměníSlovesa vědět, uvědomit si, všimnout si nebo chápat předpokládají pravdivost toho, co následuje; jak se tím sporné tvrzení mění v otázku po vnímavosti adresáta.
Presupozice časových větČasové věty se spojkami až, než, když nebo poté co předpokládají, že děj nastal nebo nastane; jak se tím budoucí rozhodnutí vydává za jisté a jak to poznat.
Presupozice spojky „nebo“Nabídka „A, nebo B“, v níž obě možnosti předpokládají totéž rozhodnutí: lingvistický základ, vztah k iluzi volby a dvojné vazbě, detekce a obrana.
Presupozice v reklaměJak reklama a marketing sdělují tvrzení, která výslovně neříkají: spouštěče presupozic a konverzační závěry v komerční řeči, jejich hranice a obrana spotřebitele.
Presupozice ve výslechu a svědectvíJak předpoklady vložené do otázek ovlivňují výpověď svědka i vyslýchaného, proč je forenzní praxe omezuje a jak lze vnesený obsah v záznamu výslechu rozpoznat.
Vytýkací konstrukceVytýkací a rozštěpené konstrukce typu „byl to on, kdo…“ nebo „otázka není, zda, ale kdy“, které vyzdvihnou jeden člen a zbytek výpovědi předpokládají.
Slovesa změny času a stavuSlovesa začít, přestat, pokračovat a příslovce už, ještě, pořád předpokládají předchozí stav; jak se tím vkládá minulost, kterou nikdo nedoložil, a jak tomu čelit.
Srovnávací presupoziceSrovnávací konstrukce, které mlčky předpokládají výchozí stav nebo měřítko srovnání: jak je rozpoznat a kdy slouží k vnesení nedoloženého hodnocení.
Vztažné věty jako presupoziceVztažná věta jako místo, kam lze uložit sporné tvrzení tak, aby prošlo jako známé pozadí: struktura, detekční znaky, legitimní užití a obrana.
Audit přesvědčeníVzorec NLP, který posuzuje přesvědčení o cíli podle žádoucnosti, možnosti, schopnosti a zasloužení: k čemu slouží v reflexi a jak se mění v diagnózu prodávanou na semináři.
Cyklus změny přesvědčeníModel NLP, který popisuje změnu přesvědčení jako sled postojů od otevřenosti přes pochybnost k minulosti: co tvrdí, jak ho rozpoznat a kde slouží k řízení cizí pochybnosti.
Kartézské otázkyČtyři otázky o tom, co se stane a nestane, když člověk jedná a nejedná: rozvaha rozhodnutí, která se v prodeji mění v selektivní rámec ztráty.
Muzeum starých přesvědčeníVzorec NLP, v němž se překonané přesvědčení ukládá jako minulost: jeho terapeutická logika a to, jak skupiny tímtéž obrazem odsouvají dřívější já a jeho korektivní hlas.
Řetězení přesvědčeníVzorec postupného přechodu od jednoho přesvědčení k jinému přes řadu menších mezistupňů: jeho struktura, příbuznost s technikou nohy ve dveřích a obrana.
Změna hodnotVzorec NLP, podle něhož lze přeuspořádat nebo vyměnit hodnoty člověka: co tvrdí, jak poznat, že někdo přepisuje vaše hodnoty ve svůj prospěch, a co říká výzkum.
Kalibrace souhlasu a nesouhlasuKalibrace souhlasu a nesouhlasu v NLP: učení se neverbálním znakům „ano“ a „ne“ u jednoho člověka, limity tohoto čtení a riziko popírání výslovného odmítnutí.
Křížové zrcadleníKřížové zrcadlení v NLP: provázení rytmu jednoho projevu druhého jiným kanálem, proč je méně nápadné, co o něm víme a jak se proti němu bránit.
Pacing a leadingPacing a leading jako vzorec: řada ověřitelných popisů zkušenosti druhého, po níž následuje vedení k cíli mluvčího, a jak tento přechod poznat.
Přerušení raportuZáměrné nesladění, kterým se v NLP ukončuje souznění: od zdvořilého ukončení rozhovoru po střídání vřelosti a chladu jako prostředek kontroly.
Předstíraná empatieNapodobené projevy porozumění a soucitu, které neslouží druhému, ale cíli mluvčího: jak se předstíraná empatie liší od skutečné a jak ji rozpoznat.
Raport jako nástroj vlivuRaport budovaný ne kvůli porozumění, ale jako prostředek k získání souhlasu, peněz nebo poslušnosti: jak se pozná instrumentální blízkost a jak se jí bránit.
Raport se skupinouPřenesení raportu z rozhovoru dvou lidí na publikum: jak řečník ladí sál do společného stavu a kdy se z atmosféry stává tlak na veřejný závazek.
Shoda predikátůShoda predikátů v NLP: přejímání smyslových slov druhého k vytvoření raportu, proč je to nejlépe testovaný a nepotvrzený předpoklad oboru.
Sladění dechuSladění dechu v NLP: přizpůsobení rytmu vlastního dechu a řeči dechu druhého, jeho hypnotický původ, chybějící důkazy a obrana proti němu.
Sladění hlasu a tempaSladění hlasu a tempa v NLP: přizpůsobení výšky, hlasitosti a rychlosti řeči druhému, vztah k přirozené akomodaci řeči a znaky vlivového užití.
Sladění hodnotVzorec NLP, v němž mluvčí zjišťuje hodnotová slova druhého a vrací mu je jako popis své nabídky: od poctivého přizpůsobení po připínání cizích hodnot k produktu.
Vedení v raportuVzorec NLP, v němž se po navázání souznění začne druhý řídit změnami mluvčího: kde jde o citlivé vedení rozhovoru a kde o skryté převzetí řízení.
Zpětné shrnutíZpětné shrnutí v NLP: opakování klíčových slov druhého k ověření porozumění i k řízení rozhovoru; jak poznat selektivní shrnutí vedoucí k cizímu závěru.
ZrcadleníZrcadlení jako vzorec NLP: přejímání postoje, gest a rytmu druhého, co o něm říká výzkum napodobování a jak rozpoznat vyrobenou shodu.
RozrámcováníRozložení rámce na části, až ztratí moc nad prožitkem: nástroj zkoumání škodlivých přesvědčení, nebo rozebrání hodnot, které člověka chrání.
Dodatečné rámcováníZpětné přidělení významu události, která už proběhla: od integrace zkušenosti v terapii po přepis vzpomínky v prospěch toho, koho událost usvědčuje.
Kontextový reframingPřerámování, které ponechává chování beze změny a hledá situaci, v níž je užitečné: kde pomáhá najít uplatnění a kde přesouvá měřítko do uzavřeného kontextu.
Kontrastní rámecRámec, který význam věci určuje srovnáním s jinou věcí: kdy kontrast nese informaci a kdy volbou srovnání předem rozhoduje o úsudku.
Významový reframingPřerámování, které ponechává situaci stejnou a mění, co chování nebo událost znamená: od snížení studu v terapii po výklad ublížení jako lásky.
Otevřený rámecVymezený prostor, ve kterém lze říct cokoli mimo program: kdy zachytí opomenutá témata a kdy slouží k vytěžení přiznání a k zdání konsenzu.
PředrámcováníNastavení výkladu dřív, než přijde sdělení nebo zkušenost: od ohlášení struktury prezentace po předem zneplatněnou kritiku ve skupinách s kontrolou.
Rámec důkazuRámec, který předem určuje, podle čeho se pozná dosažení cíle: nástroj poctivého ověřování, nebo způsob, jak učinit tvrzení nevyvratitelným.
Rámec ekologieRámec, který před změnou zkoumá její důsledky pro celek života člověka: kde chrání informované rozhodnutí a kde slouží jako brzda odchodu ze vztahu či skupiny.
Rámec „jako by“Rámec, který vyzývá uvažovat, jako by určitá podmínka platila: kde otevírá úvahu o možnostech a kde vytváří představy, které se mění v přesvědčení nebo vzpomínky.
Rámec souhlasuKonverzační rámec, který námitku nejprve přijme slovy „souhlasím a…“ a pak ji přesměruje: jak odlišit skutečné uznání od souhlasu, který námitku jen neutralizuje.
Rámec výsledkuRámec, který přesouvá rozhovor od otázky „co je špatně a proč“ k otázce „co chcete místo toho“: kde dává směr a kde slouží k umlčení stížnosti a k vyhnutí se odpovědnosti.
Rámec zpětného shrnutíRámec, který rozhovor shrnuje slovy druhé strany a ověřuje porozumění: jak odlišit věrnou rekapitulaci od shrnutí, které výpověď nenápadně přepisuje.
ReframingZměna rámce, ve kterém se událost nebo chování chápe: kde reframing rozšiřuje porozumění a kde přepisuje cizí zkušenost a ruší odpovědnost.
Přerámování selhání na zpětnou vazbuVzorec, který konkrétní neúspěch přerámuje na informaci o postupu: kdy chrání člověka před sebeodsouzením a kdy chrání metodu před kritikou.