Presupozice ve výslechu a svědectví🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-06.19
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Jazykové presupozice
Druh	vzorec
Anglicky	Presuppositions in questioning and testimony
Jiné názvy	sugestivní otázky, návodné otázky, kapciózní otázky ve výslechu
Obecnější heslo	Jazykové presupozice
Užití	převážně vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Presupozice ve výslechu a svědectví označují předpoklady, které tazatel vnáší do výpovědi vyslýchaného formou svých otázek: údaje o osobách, předmětech, dějích nebo motivech, které vyslýchaný sám neuvedl. Otázka „jakou barvu měla bunda toho muže, který utíkal?“ předpokládá, že nějaký muž utíkal a měl bundu. Pokud svědek odpoví barvou, stává se předpoklad součástí jeho výpovědi, i když ho nikdy výslovně nepotvrdil. Lingvistická pragmatika popisuje, že otázky s tázacím slovem předpokládají pravdivost své nevyplněné části a že tento předpoklad přetrvává i v záporné nebo podmínkové formě (Levinson 1983). Ve výslechu má tento obecný jazykový jev zvláštní váhu, protože výpověď je důkazem a předpoklad tazatele se v ní může proměnit v údajný poznatek svědka. Heslo navazuje na obecný popis otázek s presupozicí a zaměřuje se na kontext policejního, soudního a forenzního dotazování.

Původ a souvislosti🔗

Experimentální psychologie paměti ukázala v sedmdesátých letech, že formulace otázky ovlivňuje nejen odpověď, ale i to, co si dotazovaný později vybaví. Účastníci, kteří viděli film s dopravní nehodou a byli dotázáni na rychlost aut slovesem, které popisovalo prudký střet, odhadovali vyšší rychlost než ti, kterým bylo položeno neutrálnější sloveso. Po týdnu častěji uváděli, že na místě viděli rozbité sklo, které ve filmu nebylo (Loftus a Palmer 1974). Navazující výzkum dezinformačního efektu rozšířil toto zjištění na situace, kdy otázka předpokládá existenci předmětu, který ve scéně vůbec nebyl, a stal se základem moderní forenzní psychologie výpovědi.

Teorie konverzace vysvětluje, proč svědci na takové otázky odpovídají. Vyslýchaný chápe výslech jako kooperativní činnost, předpokládá, že otázky jsou relevantní a že tazatel ví, na co se ptá, a snaží se poskytnout informaci, kterou otázka žádá (Grice 1975). Pokud tazatel otázkou dává najevo, že muž utíkal, svědek může usoudit, že to vyšetřování ví, a přizpůsobit tomu svou vzpomínku. Právní řády na tento jev reagují. Český trestní řád zakazuje klást vyslýchaným otázky, v nichž by byly obsaženy okolnosti, které je třeba teprve z jejich výpovědi zjistit, a otázky klamavé; standardy forenzního rozhovoru dávají přednost volnému vyprávění a otevřeným otázkám. Neurolingvistické programování se do vyšetřovací praxe dostalo spíše prostřednictvím kurzů, které slibovaly rozpoznání lži a vedení rozhovoru; tomu se věnují hesla NLP ve výslechu a vyjednávání a Meta-model jako výslechový nástroj.

Struktura vzorce🔗

Vnesení předpokladu do výpovědi probíhá ve třech fázích, které lze rozpoznat v záznamu. V první fázi tazatel položí otázku, jejíž uzavřená část obsahuje údaj, který vyslýchaný dosud neuvedl. Ve druhé fázi vyslýchaný odpoví na otevřenou část otázky a uzavřenou část mlčky přijme. Ve třetí fázi se údaj objeví v dalších odpovědích nebo v souhrnu výpovědi jako něco, co svědek „uvedl“. Kdo čte jen souhrn, nemá možnost poznat, odkud údaj pochází. Psychologie paměti k tomu dodává, že vnesená informace se může stát součástí vzpomínky samotné, takže svědek ji později reprodukuje v dobré víře (Loftus a Palmer 1974).

Ve výslechu podezřelého má vnesený předpoklad ještě jinou podobu. Obviňující otázky typu „proč jste to udělal?“ nebo „kdy jste se rozhodl?“ předpokládají vinu a posouvají rozhovor k motivu nebo okolnostem. Vrij ve svém přehledu výzkumu rozlišuje obviňující styl výslechu, který vychází z předpokladu viny, od stylu zaměřeného na získávání informací, a upozorňuje, že obviňující přístup zvyšuje riziko nespolehlivých výpovědí, aniž by zlepšoval rozpoznání lži (Vrij 2008). Přehled pseudovědeckých postupů v klinické psychologii zase popisuje rizika sugestivního dotazování při vybavování vzpomínek, zvláště u lidí, kteří tazateli důvěřují nebo jsou na něm závislí (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Zvláštním místem, kde se předpoklady mohou do výpovědi dostat, je samotný zápis. Pokud protokol nevzniká doslovným přepisem, ale shrnutím, které formuluje tazatel, rozhoduje o volbě sloves, přívlastků a pořadí údajů on. Věta protokolu „svědek uvedl, že pachatel utekl směrem k nádraží“ může shrnovat odpověď „někdo tam běžel, myslím, že tím směrem“, a rozdíl mezi nejistým pozorováním a hotovým tvrzením se tak ztratí. Z hlediska pragmatiky jde o tentýž přesun obsahu do pozadí, jaký popisuje teorie presupozic (Levinson 1983); proto je pro posouzení výpovědi rozhodující přístup k doslovnému záznamu.

Detekční znaky🔗

V záznamu výslechu je prvním znakem údaj, který se poprvé objeví v otázce, ne v odpovědi. Druhým znakem je otázka s tázacím slovem, jejíž předpoklad obsahuje sporný děj, osobu nebo vlastnost, například „jak rychle jel, když projížděl na červenou?“, ačkoli svědek o semaforu nemluvil. Třetím znakem je záporná otázka s očekávanou odpovědí („neviděl jste tam náhodou…?“) a otázka s nabídnutými alternativami, z nichž žádná neodpovídá tomu, že svědek nic neviděl. Čtvrtým znakem je opakování téže otázky po odpovědi „nevím“, které svědkovi naznačuje, že odpověď byla nesprávná. Pátým znakem je sloveso nebo přívlastek, který hodnotí událost, jako „srazil“, „napadl“ nebo „utíkal“, místo neutrálního popisu; experiment s nehodou ukazuje, že i volba jediného slovesa může posunout odhad i vzpomínku (Loftus a Palmer 1974). U dětí, lidí s mentálním postižením, lidí ve stresu a lidí závislých na tazateli je citlivost na tyto vlivy obecně vyšší, a proto je u nich třeba záznam číst se zvláštní pozorností. Podrobněji o rizicích vytvořené výpovědi pojednává technika Synthetic Witness Testimony a heslo Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Ne každá otázka s předpokladem je ve výslechu nepřípustná. Pokud svědek sám uvedl, že viděl muže v bundě, je otázka na barvu bundy legitimním upřesněním, protože předpoklad pochází od něj. Forenzní standardy proto zpravidla doporučují postup od volného vyprávění k otevřeným otázkám, které navazují na to, co vyslýchaný sám řekl, a k uzavřeným otázkám přecházejí až tehdy, když jsou nutné, a s vědomím jejich rizika. Teorie konverzace tento postup podporuje: otázka, jejíž předpoklad pochází z předchozí odpovědi, je kooperativní a neklame (Grice 1975).

Manipulativní užití vnáší do výpovědi obsah, který slouží hypotéze tazatele. Může jít o úmyslné vedení svědka, ale častěji o nevědomé potvrzování vlastní představy o případu, kdy tazatel klade otázky, jež jeho hypotézu předpokládají, a odpovědi, které ji potvrzují, považuje za nezávislé. Některé kurzy NLP spojují jazykové vzorce s údajným rozpoznáváním lži podle očních pohybů; experimentální ověření však tuto metodu nepodpořilo (Wiseman a kol. 2012), což je rozebráno v hesle Detekce lži v NLP. Kombinace sugestivních otázek s přesvědčením tazatele, že lež pozná, je zvlášť riskantní, protože tazatel pak interpretuje nejistotu svědka jako znak lži a tlačí na „správnou“ odpověď.

Stav důkazů🔗

Vliv formulace otázky na výpověď a paměť patří k nejlépe doloženým poznatkům psychologie výpovědi (Loftus a Palmer 1974). Na něm stojí doporučení forenzní praxe preferovat otevřené otázky a nahrávat výslechy, i když se jednotlivé protokoly liší v podrobnostech. Výzkum detekce lži ukazuje, že lidé včetně profesionálů rozpoznávají lež hůře, než si myslí, a že obviňující styl výslechu nepřináší spolehlivější výsledky (Vrij 2008). Tvrzení NLP, že jeho jazykové vzorce a údajné oční přístupové signály umožňují vyšetřovateli rozpoznat lež nebo vést vyslýchaného k pravdivé výpovědi, kontrolovaný výzkum nepotvrdil (Wiseman a kol. 2012; Witkowski 2010). Lingvistický popis presupozic, o který se tento poznatek opírá, je dobře zavedený (Levinson 1983). Poctivý závěr je, že riziko vneseného obsahu ve výslechu je reálné a doložené, a že NLP v této oblasti nepřináší ověřený nástroj, ale spíše riziko přeceňování vlastních schopností tazatele.

Obrana a zotavení🔗

Pro vyslýchaného je základní obranou vědomí, že má právo odmítnout předpoklad otázky: odpovědět, že nějaký údaj neviděl, že si ho nepamatuje nebo že ho neuvedl, a trvat na tom, aby to bylo zaznamenáno. Odpověď „nevím“ je platná a nemá být vnímána jako selhání. Pro obhajobu, soud a recenzenty výslechů je obranou analýza záznamu: u každého podstatného údaje dohledat, zda se poprvé objevil v odpovědi, nebo v otázce, a údaje, které pocházejí z otázek, posuzovat odděleně. Pro instituce je obranou nahrávání celého výslechu, vzdělávání tazatelů v rozpoznávání vlastních předpokladů a přechod od obviňujícího stylu ke stylu zaměřenému na získávání informací (Vrij 2008). Postupy, které tento přístup popisují, shrnuje i kapitola Forenzní a právní rozměr EA a stránka o rozhovoru s blízkými. Lidé, jejichž výpověď byla zkreslena vneseným obsahem, často prožívají nejistotu ve vlastní paměti a pocit viny za to, co „řekli“. Součástí zotavení je pochopení, že zkreslení vzniklo strukturou dotazování, ne jejich nepoctivostí, a obnova důvěry ve vlastní vzpomínky v bezpečném vztahu (Herman 1992).

Literatura🔗

• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Jazykové presupozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Jazykové presupozice – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Sugestivní otázka – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy předpokladu, Loaded question)
• Složená otázka – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy předpokladu, Complex question)
• Nespecifikované sloveso – příbuzné heslo (Meta-model, Unspecified verb)
• Presupozice v meta-modelu – příbuzné heslo (Meta-model, Presuppositions (Meta Model))
• Meta-model jako výslechový nástroj – příbuzné heslo (Meta-model, Meta Model as an interrogation tool)
• Připojené otázky – příbuzné heslo (Milton-model, Tag questions)
• Jazykové presupozice – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Linguistic presuppositions)
• Slovesa změny času a stavu – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Change-of-time verbs and adverbs)
• Otázky s presupozicí – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Loaded questions)
• Rámec zpětného shrnutí – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Backtrack frame)
• Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Trauma work and the risk of false memories)
• Hledání kořenové příčiny – příbuzné heslo (Časová osa, Root cause)
• Detekce lži v NLP – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Lie detection claims in NLP)
• Otázky místo tvrzení – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Questions instead of statements)
• NLP ve výslechu a vyjednávání – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in interrogation and negotiation)

V kompendiu

• Forenzní rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-9.2.7 Synthetic Witness Testimony – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Forenzní a právní rozměr EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.1.3 Collateral interview (rozhovor s blízkými) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Presupozice v reklamě – předchozí heslo rodiny