Srovnávací presupozice🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-06.11
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Jazykové presupozice
Druh	vzorec
Anglicky	Comparatives as presuppositions
Jiné názvy	presupozice srovnání, komparativ jako předpoklad
Obecnější heslo	Jazykové presupozice
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Srovnávací presupozice je předpoklad, který do výpovědi vnáší srovnávací konstrukce: druhý a třetí stupeň přídavných jmen a příslovcí, spojení „víc než“, „méně než“, „stejně jako“ a částice, které srovnání zesilují, například „ještě“ nebo „stále“. Výpověď „Jana je lepší překladatelka než Eva“ tvrdí, že Jana překládá lépe, a zároveň předpokládá, že Eva je překladatelka. Výpověď „dnes je to ještě horší“ předpokládá, že už včera to bylo špatné. Lingvistická pragmatika řadí srovnání a kontrasty mezi spouštěče presupozic a připomíná, že předpoklad přetrvává i pod záporem: „Jana není lepší překladatelka než Eva“ stále předpokládá, že Eva překládá (Levinson 1983). Pro kompendium je podstatné, že srovnání umožňuje vnést hodnocení výchozího stavu, aniž by ho mluvčí vyslovil, a tím ho vyjmout z diskuse.

Přesnost vyžaduje jedno rozlišení. Samotný druhý stupeň přídavného jména presupozici o kladné vlastnosti obvykle nenese: „Petr je vyšší než Pavel“ neříká, že kdokoli z nich je vysoký. Předpoklad vzniká teprve tam, kde srovnání obsahuje podstatné jméno, které přisuzuje roli nebo vlastnost oběma stranám (Levinson 1983), nebo kde přistoupí částice typu „ještě“, „dokonce“ či „zase“. Proto tato stránka úzce souvisí s heslem o částicích „jen“, „i“ a „dokonce“.

Původ a souvislosti🔗

Srovnání jako zdroj nevyslovených předpokladů popsala lingvistika šedesátých a sedmdesátých let v rámci širšího výzkumu presupozic; Levinson je ve svém přehledu uvádí spolu s kontrastivním důrazem, kdy už samotné zdůraznění slova předpokládá srovnání s něčím, co zůstalo nevysloveno (Levinson 1983). Z hlediska teorie konverzace se srovnání opírá o princip kooperace. Posluchač předpokládá, že mluvčí uvádí srovnání, protože je relevantní, a když měřítko chybí, doplní si nejpravděpodobnější výchozí bod sám (Grice 1975). Tato ochota doplňovat dělá ze srovnání úsporný a zároveň zranitelný nástroj komunikace.

Neurolingvistické programování srovnání zpracovalo dvakrát a z opačných stran. Meta-model ho popisuje jako jev vypouštění: věta „to je lepší“ neuvádí, oproti čemu, a meta-modelová otázka má chybějící měřítko vyjádřit (Bandler a Grinder 1975). Tomuto pojetí se věnují hesla Srovnávací vypuštění a Srovnávací vypuštění v Milton-modelu. V popisu hypnotických vzorců Miltona Ericksona se srovnání objevuje obráceně, jako prostředek, jímž výrok předkládá určitý stav jako už dosažený a hovoří jen o jeho prohloubení (Bandler a Grinder 1975b). Presupoziční stránka srovnání, kterou popisuje tato stránka, leží mezi oběma pohledy: nejde jen o to, co chybí, ale o to, co se mlčky přijímá za dané.

Struktura vzorce🔗

Srovnávací výpověď má tři složky: srovnávaný předmět, měřítko a vlastnost, podle níž se srovnává. Výslovně se jedná jen o vztah mezi předmětem a měřítkem, tedy o to, zda je jedno víc nebo méně než druhé. Vlastnost měřítka a jeho existence tvoří pozadí (Levinson 1983). Když vedoucí řekne, že výkon „letos ještě poklesl“, debata se svádí k velikosti poklesu, zatímco to, že byl výkon nízký už předtím, se přijme bez projednání. Strukturálně tedy srovnání přesouvá hodnocení z popředí do pozadí výpovědi.

Psychologie úsudku popisuje dva mechanismy, které tento přesun podporují. Prvním je princip kontrastu: to, co člověk posuzuje, hodnotí podle toho, s čím to bylo právě porovnáno, a volba měřítka tak předurčuje závěr (Cialdini 2009). Druhým je ukotvení: výchozí hodnota, i když je zvolená libovolně, posouvá následné odhady svým směrem (Tversky a Kahneman 1974). Srovnávací presupozice spojuje obojí. Měřítko, které mluvčí zvolí, se stává kotvou, a protože se o něm nediskutuje, posluchač nemá příležitost zvážit, zda je přiměřené. Výzkum rámcování navíc ukázal, že logicky rovnocenné formulace vedou k odlišným volbám podle toho, vůči jakému referenčnímu bodu je výsledek popsán (Tversky a Kahneman 1981).

Ke srovnávacím konstrukcím patří i třetí stupeň a přirovnání. Superlativ „nejlepší nabídka na trhu“ předpokládá, že existuje vymezený soubor nabídek, které byly porovnány, a že porovnání proběhlo; ani jedno se obvykle nedokládá. Přirovnání „stejně nespolehlivý jako jeho otec“ přisuzuje vlastnost oběma stranám, ale výslovně se jedná jen o její míru, takže hodnocení otce i syna se přijímá jako pozadí. Kontrastivní důraz, kdy mluvčí zdůrazní jediné slovo, například „tentokrát jsi to pokazil ty“, předpokládá, že předtím to pokazil někdo jiný nebo že pokažení je opakované (Levinson 1983). Ve všech těchto variantách platí totéž pravidlo: čím víc se rozhovor soustředí na míru srovnání, tím pevněji se ukotví to, co srovnání předpokládá.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je srovnání bez výslovného měřítka nebo s měřítkem, které nebylo nikdy předloženo: „lepší“, „bezpečnější“, „zase horší“ bez údaje, oproti čemu. Druhým znakem je spojení srovnání s částicí, která předpokládá výchozí stav, typicky „ještě“, „zase“, „stále“ nebo „dokonce“; právě tato kombinace nese nejsilnější hodnotící presupozici. Třetím znakem je srovnání s anonymní skupinou, například „oproti ostatním“, kdy skupina ani její výsledky nejsou dostupné ke kontrole. Čtvrtým znakem je opakované hodnocení téhož člověka srovnávacími větami, které se navzájem podpírají: každé „ještě horší“ předpokládá předchozí „špatně“, které nikdy nezaznělo jako samostatné tvrzení. Takový vzorec kompendium popisuje u technik, které u člověka postupně pěstují pochybnost o vlastní kompetenci, jako je zesilování syndromu podvodníka. Z hlediska teorie konverzace je varovné i to, když mluvčí na žádost o měřítko reaguje podrážděně; kooperativní mluvčí měřítko obvykle snadno doplní, protože ho sám zná (Grice 1975).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní srovnání má měřítko na stole. Lékař, který ukazuje dvě měření vedle sebe, učitel, který porovnává práci studenta s jeho vlastní dřívější prací a obě má k dispozici, nebo zpráva, která uvádí výchozí hodnotu i metodu, srovnávají otevřeně. Předpoklad, který srovnání nese, je sdílený a ověřitelný, a posluchač může srovnání odmítnout, když měřítko považuje za nepřiměřené. V terapeutické práci se srovnání používá i k zaznamenání pokroku, například když klient sám popisuje, že se mu „daří o něco lépe“; tam presupozice vychází z jeho vlastní zkušenosti, ne z přisouzení zvenčí. Takové srovnání odpovídá maximě kvantity, protože podává tolik informací, kolik posluchač k posouzení potřebuje (Grice 1975).

Manipulativní srovnání se pozná podle toho, že měřítko je skryté, volené ve prospěch mluvčího a že předpokládá hodnocení, které by adresát při výslovném vyslovení zpochybnil. Typickými prostředími jsou hodnoticí rozhovory s nerovnou mocí, rodinná kritika, v níž se „zase“ hromadí bez jediného konkrétního doložení, a komerční sdělení, kde se nabídka srovnává s neurčenou konkurencí. Komerčnímu užití se podrobněji věnuje heslo Presupozice v reklamě. Psychologie přesvědčování popisuje, že pečlivě zvolené srovnání dokáže změnit vnímání nabídky, aniž by se změnila nabídka sama (Cialdini 2009).

Stav důkazů🔗

Lingvistický popis srovnání jako spouštěče presupozic je dobře zavedený, i když se v podrobnostech liší: odborná literatura diskutuje, které srovnávací konstrukce nesou presupozici v užším smyslu a které spíše konverzační implikaturu, tedy závěr, který posluchač vyvozuje z předpokladu kooperace a který lze zrušit (Levinson 1983; Grice 1975). Psychologické mechanismy kontrastu, ukotvení a rámcování jsou experimentálně doložené, i když se zkoumaly v jiném uspořádání než v přirozeném rozhovoru (Tversky a Kahneman 1974; Tversky a Kahneman 1981). Specifická tvrzení NLP, podle nichž srovnání v hypnotickém jazyce spolehlivě prohlubuje stav nebo obchází kritické posouzení, kontrolovaný výzkum nepotvrdil; opírají se o rozbor příkladů a přepisů sezení (Bandler a Grinder 1975b). Přehledy výzkumu NLP konstatují, že testovatelná tvrzení oboru obecně podporu nenacházejí a že kvalitních studií je málo (Witkowski 2010; Passmore a Rowson 2019). Poctivý závěr zní, že srovnávací presupozice je reálný jazykový jev s doloženými psychologickými mechanismy v pozadí, ale že síla účinku, kterou mu připisují příručky vlivu, nebyla změřena.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je žádat měřítko. Otázka „ve srovnání s čím a podle jakých údajů?“ vrací skrytou složku do popředí, kde ji lze ověřit nebo odmítnout. Druhou obranou je oddělit srovnání od předpokladu a posoudit každé zvlášť: i když je pravda, že letošní výsledek je nižší než loňský, neplyne z toho, že loňský byl špatný. Třetí obranou je zavést vlastní měřítko, například srovnání se stanoveným cílem nebo s vlastní dřívější prací, místo anonymní skupiny. Výzkum odolnosti vůči přesvědčování ukazuje, že předchozí seznámení s oslabenou podobou vlivu a s jejím vyvrácením zvyšuje pozdější odolnost (McGuire 1964); znalost toho, jak srovnání nese předpoklad, má podobnou ochrannou funkci. U lidí, jejichž výkon nebo osobnost byly dlouhodobě hodnoceny řetězením srovnání bez doložení, je součástí zotavení rekonstrukce: vypsat, co všechno se v takových větách předpokládalo, a ke každému předpokladu hledat doklad. Tato práce probíhá nejlépe ve vztahu, kde má člověk znovu právo na vlastní měřítka a na vlastní popis toho, co dokázal (Herman 1992). Další souvislosti se zkreslením úsudku shrnuje kapitola o kognitivních biasech.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Jazykové presupozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Jazykové presupozice – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Srovnávací vypuštění – příbuzné heslo (Meta-model, Comparative deletion)
• Srovnávací vypuštění v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Comparative deletion (Milton Model))
• Částice „jen“, „i“, „dokonce“ – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Qualifiers only, even, too)
• Presupozice v reklamě – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Presuppositions in advertising)
• Kontrastní rámec – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Contrast frame)

V kompendiu

• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.2 Zesilování syndromu podvodníka – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Částice „jen“, „i“, „dokonce“ – předchozí heslo rodiny
• Otázky s presupozicí – další heslo rodiny