Křížové zrcadlení🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-18.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Raport a kalibrace
Druh	vzorec
Anglicky	Cross-over mirroring
Jiné názvy	nepřímé zrcadlení, cross-over matching
Obecnější heslo	Zrcadlení
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Křížové zrcadlení je v neurolingvistickém programování varianta zrcadlení, při níž se rys chování druhého člověka nepřejímá stejným projevem, ale jiným kanálem. Typickými příklady, které literatura oboru uvádí, je provázení rytmu dechu druhého pohybem ruky, kýváním hlavy nebo tempem vlastní řeči, nebo odpověď na rytmické poklepávání nohou drobným pohybem prstu. Výsledkem má být, že se mezi lidmi vytvoří společný rytmus, aniž by jeden z nich zjevně napodoboval druhého (Dilts a DeLozier 2000). NLP tuto variantu zdůvodňuje tím, že přímé zrcadlení může být nápadné, nevhodné nebo neproveditelné, například když druhý kouří, kulhá, třese se nebo je ve stavu, který by bylo necitlivé napodobit. Pro kompendium je vzorec významný hlavně jako příklad toho, jak se z obecného jevu naladění stává technika, jejímž cílem je zůstat nepozorována.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka nepřímého provázení se objevuje už v raných textech oboru, kde se Bandler a Grinder odvolávají na schopnost terapeutů, které modelovali, naladit se na pacienta i tam, kde přímé napodobení nebylo možné, a doporučují rozšířit zrcadlení z celého těla na jednotlivé rytmy (Bandler a Grinder 1979). V práci s hypnózou popisovali sladění vlastního projevu s pozorovanými rytmy klienta jako prostředek, jak upoutat a udržet jeho pozornost (Grinder a Bandler 1981). Ericksonovi vykladači ukazují, že Erickson pracoval s chováním, které pacient přinášel, a přizpůsoboval mu tempo i formu svého projevu, ovšem v rámci terapeutického vztahu, ve kterém pacient o hypnóze věděl a o léčbu žádal (Haley 1973). V pozdějších slovnících a encyklopediích NLP se křížové zrcadlení uvádí jako samostatné heslo a jako jemnější alternativa přímého zrcadlení (Dilts a DeLozier 2000).

Vzorec stojí na předpokladu, že pro pocit souladu není rozhodující obsah napodobovaného projevu, ale rytmus a souhra. Tento předpoklad je blízký obecnějším poznatkům o koordinaci v interakci, které sociální psychologie popisuje u spontánního napodobování (Chartrand a Bargh 1999). Rozdíl je v tom, že výzkum se týkal napodobování, které vzniká samo, kdežto NLP tvrdí, že lze vědomě vyrobit koordinaci napříč kanály a že bude mít stejný účinek. Pro toto druhé tvrzení v dostupné literatuře nenacházíme kontrolované ověření.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně se křížové zrcadlení skládá ze tří prvků. Prvním je výběr rytmu, který je u druhého pozorovatelný a pravidelný: dech, tempo řeči, pohupování, poklepávání, mrkání. Druhým je volba jiného kanálu, kterým se rytmus provází, typicky takového, který druhý nevědomě vnímá, ale vědomě si ho nevšimne, například drobný pohyb ruky na okraji zorného pole nebo přízvuky v řeči. Třetím je sledování, zda se rytmy začnou sbíhat, a případné pozvolné změny vlastního rytmu, které má druhý následovat. NLP tento poslední prvek považuje za přechod od provázení k vedení a zahrnuje ho do obecného schématu pacing a leading (Bandler a Grinder 1979).

Z hlediska pozorovatele je podstatné, že vzorec je navržen tak, aby obešel vědomou pozornost. Na rozdíl od otevřeného přizpůsobení, kdy terapeut zpomalí řeč a řekne, že zpomaluje, je u křížového zrcadlení cílem právě to, aby si druhý souvislosti nevšiml. Tím se odlišuje od běžných projevů empatie, které bývají viditelné a lze o nich mluvit (Rogers 1951). Skrytost sama o sobě neznamená, že technika účinkuje. Znamená však, že pokud účinkuje, odehrává se mimo souhlas druhého, a tím vstupuje do oblasti, kterou kompendium popisuje u manipulace prostorem a tělem v kapitole o strategické proxemice.

Detekční znaky🔗

Křížové zrcadlení je těžší rozpoznat než přímé, protože mezi projevy obou stran není zjevná podobnost. Pozorovatel, který sleduje rozhovor zvenčí nebo z videozáznamu, si může všimnout pravidelnosti: mluvčí kývá hlavou, poklepává tužkou nebo zdůrazňuje slova v rytmu, který odpovídá dechu či pohybům partnera, a tento rytmus se mění, když se mění rytmus partnera. Druhým znakem je napojení na další vzorce téže rodiny, zejména na sladění dechu a na zpomalování řeči, které provází přechod do sugestivnějšího stylu projevu. Třetím znakem je kontext: technika se vyučuje především v kurzech konverzační hypnózy, prodeje a svádění, kde bývá podávána jako „neodhalitelná“, a výskyt takové rétoriky je sám o sobě varovný. Slib skrytého a téměř neomylného účinku patří k typickým znakům tvrzení, která se vymykají běžnému ověřování (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Pro účastníka rozhovoru je přímé pozorování obtížné a nemělo by se na něj spoléhat. Spíše lze sledovat vlastní stav. Pokud se v rozhovoru s neznámým člověkem objeví neobvykle silné uvolnění, pocit, že „všechno plyne“, a zároveň tlak k rozhodnutí, je rozumné rozhovor zpomalit nebo přerušit (Cialdini 2009). Odborník, který hodnotí, zda byl klient vystaven systematickému vlivu, se může opřít o pozorovací postupy popsané v kompendiu u pozorovacího hodnocení, kde se pozornost věnuje celému vzorci interakce, ne jednotlivým gestům.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití má podobu otevřeného přizpůsobení rytmu. Rodič, který zklidňuje dítě tím, že ho drží a pomalu se pohupuje, nebo terapeut, který při záchvatu paniky klienta zpomaluje vlastní řeč a dech a říká, co dělá, používají koordinaci rytmů k regulaci napětí. Takové užití je v souladu s obecným pojetím terapeutického vztahu, v němž se terapeut snaží porozumět prožívání klienta a dát mu to najevo (Rogers 1951). Rozhodující je, že přizpůsobení slouží stavu druhého, je viditelné nebo vysvětlitelné a nesměřuje k rozhodnutí, ze kterého by měl prospěch ten, kdo se přizpůsobuje.

Manipulativní užití staví na skrytosti. Křížové zrcadlení se v takovém užití volí právě proto, že přímé napodobení by druhý mohl odhalit, a jeho účelem je vytvořit pocit souladu, který se pak použije jako most k žádosti. Sociální psychologie vlivu popisuje sympatie a pocit podobnosti jako jeden ze silných zdrojů ochoty vyhovět (Cialdini 2009). Pokud se pocit podobnosti vyrábí kanálem, o kterém druhý neví, nemá možnost jeho vliv zohlednit. Ve vztazích s vysokou mírou kontroly se takové techniky objevují spolu s dalšími prostředky, které oslabují schopnost člověka posoudit situaci; samy o sobě však nejsou ani nutné, ani postačující k tomu, aby kontrola vznikla.

Stav důkazů🔗

Křížové zrcadlení patří mezi vzorce s nejslabší empirickou oporou v celé rodině. Pro spontánní napodobování a jeho vazbu na sympatii existuje experimentální podpora (Chartrand a Bargh 1999), ale tato podpora se netýká záměrné koordinace napříč kanály. Hodnocení NLP z konce osmdesátých let, včetně posudku pro americkou Národní radu pro výzkum, nenašla doklady, které by podpořily specifické modely oboru a jejich účinnost při ovlivňování lidí (Druckman a Swets 1988; Heap 1988). Pozdější přehledy dospěly k podobnému závěru a upozornily, že mnoho technik NLP nebylo nikdy podrobeno kontrolovanému testu (Witkowski 2010). Pro křížové zrcadlení zvlášť nám není známa žádná kontrolovaná studie, která by jeho tvrzený účinek doložila. Čtenář by proto měl zacházet s tvrzeními kurzů, že technika „spolehlivě“ nebo „neodhalitelně“ vytváří důvěru, jako s nedoloženými. Zároveň by neměl podceňovat obecný jev, z něhož technika vychází: koordinace a rytmus v rozhovoru ovlivňují, jak příjemně interakci prožíváme.

Obrana a zotavení🔗

Protože se křížové zrcadlení špatně odhaluje, neměla by obrana stát na pozorování gest. Účinnější je chránit rozhodování. Když se v krátkém rozhovoru objeví silný pocit souladu a k němu žádost, nabídka nebo nátlak na rychlé rozhodnutí, je vhodné rozhodnutí odložit, požádat o písemné podklady a posoudit je s odstupem (Cialdini 2009). Pomáhá také změnit rytmus rozhovoru vlastním rozhodnutím: vstát, udělat přestávku, přejít k psaní poznámek. Takové přerušení nevyžaduje, aby člověk techniku rozpoznal, a přesto narušuje podmínky, za nichž by mohla působit; katalog jev popisuje v hesle přerušení raportu.

Pro zotavení platí totéž co u ostatních forem vyrobené blízkosti. Lidé, kteří zjistí, že byli vystaveni technikám skrytého naladění, často prožívají stud a pocit, že se nechali „přečíst“. Je užitečné vysvětlit, že reakce na rytmus a souhru je lidská a že ji nelze chápat jako slabost (Herman 1992). Současně je dobré korigovat přehnaný obraz, který šíří samy kurzy, že techniky působí téměř neomylně: důkazy pro takové tvrzení chybějí, a člověk proto nemusí věřit, že byl bezmocným objektem dokonalé metody.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Chartrand, T. L., & Bargh, J. A. (1999). The chameleon effect: The perception–behavior link and social interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 76(6), 893–910.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1981). Trance-formations: Neuro-Linguistic Programming and the Structure of Hypnosis. Moab: Real People Press.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Raport a kalibrace – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Zrcadlení – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Smyslová ostrost – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Sensory acuity)
• Sladění dechu – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Breathing matching)
• Přerušení raportu – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Breaking rapport)
• Konverzační hypnóza – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Conversational (covert) hypnosis)

V kompendiu

• EA-1.5.1 Strategická proxemika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.1.4 Observational assessment – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Zrcadlení – předchozí heslo rodiny
• Pacing a leading – další heslo rodiny