Rámec důkazu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-08.13
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Reframing a rámce
Druh	vzorec
Anglicky	Evidence frame
Jiné názvy	důkazní rámec, rámec ověření
Obecnější heslo	Rámec výsledku
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Rámec důkazu je ta část rozhovoru, ve které se stanoví, podle čeho účastníci poznají, že bylo dosaženo cíle nebo že nastala změna. V NLP se vyjadřuje otázkou, co přesně člověk uvidí, uslyší nebo pocítí, až bude cíle dosaženo, a patří k podmínkám takzvaně dobře formulovaného výsledku: cíl má mít smyslově popsatelný důkaz, aby se dal ověřit (O'Connor a Seymour 1990). Rámec důkazu je tedy úzce spojen s rámcem výsledku a odpovídá testovací fázi v cyklu, ve kterém se jednání porovnává s cílem (Miller, Galanter a Pribram 1960). Pro kompendium má vzorec zvláštní význam, protože se dotýká samotného jádra epistemické integrity: kdo určuje, co se počítá jako důkaz, určuje i to, co lze vyvrátit. Rámec důkazu může chránit před sebeklamem, ale také může být postaven tak, aby žádný výsledek nemohl ukázat, že tvrzení neplatí.

Původ a souvislosti🔗

Důraz na smyslově ověřitelný popis patří k nejstarším prvkům NLP. Bandler a Grinder v raných pracích kladli proti vágním a abstraktním výrokům požadavek konkrétnosti: čemu odpovídá slovo v pozorovatelném světě, kdo co udělal a jak se to pozná (Bandler a Grinder 1975). Z toho se vyvinul požadavek, aby i cíl změny byl popsán tak, že se jeho dosažení dá zjistit. V tomto smyslu navazuje NLP na kybernetické pojetí řízení, ve kterém každá smyčka jednání obsahuje test, porovnání stavu s cílem, a končí, když test vyjde (Miller, Galanter a Pribram 1960). Tento prvek je jedním z mála míst, kde se NLP v rétorice blíží vědeckému postupu, protože požaduje předem stanovené kritérium úspěchu.

Kritici však upozorňují, že tento požadavek NLP neuplatňuje důsledně na sebe. Sharpley shrnul dostupné studie s otázkou, zda negativní výsledky výzkumu znamenají, že NLP nefunguje, nebo že jeho teorie je formulována tak, že ji nelze testovat (Sharpley 1987). Roderique-Davies přirovnal NLP ke kargokultu: přebírá vnější znaky vědy, včetně řeči o pozorování a důkazech, ale bez kontrolovaného ověřování, které jim dává smysl (Roderique-Davies 2009). Rámec důkazu je tak zároveň ukázkou toho, co NLP od praktika žádá, a měřítkem, podle kterého lze posoudit jeho vlastní tvrzení.

Struktura vzorce🔗

Rámec důkazu má tři strukturní volby. První je volba druhu důkazu: zda jde o vnější pozorování, které může zkontrolovat i někdo jiný, o vnitřní prožitek, který zná jen dotyčný, nebo o úsudek autority, která „pozná“, že ke změně došlo. Druhá je volba času: zda je důkaz stanoven předem, nebo až po výsledku. Třetí je volba symetrie: zda může důkaz ukázat jak úspěch, tak neúspěch. Legitimní rámec důkazu volí vnější nebo alespoň popsatelné kritérium, stanoví ho předem a připouští oba výsledky; požadavek, aby tvrzení mohli prověřit i jiní a aby ho některý možný výsledek mohl vyvrátit, formuloval Popper jako podmínku empirické vědy (Popper 1959). V takové podobě funguje jako ochrana proti tomu, aby si klient nebo praktik namluvili změnu, která nenastala.

Manipulativní varianta mění alespoň jednu z voleb. Důkaz je čistě vnitřní a navíc takový, že kritika ho sama ruší, například „poznáš to, až přestaneš pochybovat“. Důkaz se stanovuje až po výsledku, takže každé dění lze zpětně prohlásit za potvrzení. Nebo je důkaz asymetrický: úspěch potvrzuje metodu a neúspěch potvrzuje, že klient nebyl dost oddaný. Takto postavený rámec je strukturálně totožný s tím, co kompendium popisuje jako imunizaci proti falsifikaci: tvrzení je chráněno tím, že žádná zkušenost proti němu nemůže svědčit. Gilovich popisuje obecný sklon lidí přijímat pro žádoucí závěr i slabý důkaz a pro nežádoucí závěr žádat důkaz mnohem silnější (Gilovich 1991). Manipulativní rámec důkazu tento sklon nevytváří, ale institucionalizuje ho.

Detekční znaky🔗

Zneužitý rámec důkazu se pozná podle několika znaků. Na otázku, jaký výsledek by ukázal, že metoda nefunguje, nepřichází odpověď, nebo přichází odpověď, která neúspěch přesouvá na uživatele. Důkazem změny je výhradně subjektivní prožitek, který se během setkání vyvolává, ale nikdo ho neověřuje s odstupem. Mluvčí si vyhrazuje privilegovaný přístup k důkazu: tvrdí, že změnu nebo lež pozná z očí, dechu nebo mimiky, a jeho čtení nelze zpochybnit. Kompendium tato tvrzení podrobněji rozebírá u kalibrace. Kritéria se v průběhu mění, když by původní kritérium ukázalo neúspěch. Tvrzení, že lež nebo vnitřní stav lze spolehlivě vyčíst z pohledu či mimiky, výzkum nepodporuje, a výzkum detekce lži ukazuje, že ani zkušení pozorovatelé nedosahují o mnoho lepší přesnosti než náhoda (Vrij 2008).

V institucích se vzorec objevuje jako přepisování hodnoticích kritérií: měřítko, podle kterého se posuzuje výkon nebo kvalita, se změní tak, aby určitý výsledek předem vyšel. Kompendium tento mechanismus popisuje u přepisu hodnoticích kritérií. Ve vztazích s kontrolou se projevuje tak, že jeden z partnerů určuje, co se počítá jako důkaz lásky, věrnosti nebo změny chování, a měřítko se posouvá vždy, když je druhý splní. Herman u dlouhodobé kontroly popisuje libovolné vymáhání drobných pravidel, které u oběti prohlubuje strach a bezmoc (Herman 1992). U člověka vystaveného takovému vzorci dlouhodobě se objevuje bezradnost, protože nemá jak poznat, zda požadavek splnil, a postupně přestává věřit vlastnímu posouzení výsledku.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití rámce důkazu je v klinické a poradenské praxi běžné a hodnotné. Psycholožka, která na začátku intervence pro nespavost navrhne zapisovat čas usínání a počet probuzení, vytváří důkaz, který může ukázat zlepšení i jeho absenci. Kognitivní terapie systematicky vede klienta k tomu, aby svá přesvědčení posuzoval podle důkazů, a to včetně důkazů, které přesvědčení vyvracejí (Beck 1976). V koučinku pomáhá předem stanovené kritérium úspěchu oddělit dojem z rozhovoru od skutečné změny. Ve všech těchto případech je důkaz nástrojem poctivosti vůči klientovi.

Manipulativní užití slouží k ochraně metody nebo autority před kritikou. Rozlišuje se podle tří otázek. Byl důkaz stanoven předem, nebo až když byl výsledek znám? Může důkaz ukázat i neúspěch? A může ho ověřit někdo jiný než ten, kdo z výsledku profituje? Lilienfeld a spolupracovníci uvádějí mezi varovnými znaky pseudovědy opírání se o svědectví a osobní zkušenost místo kontrolovaných testů a únik před vyvrácením pomocí dodatečných výjimek (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Rámec důkazu, který tyto znaky vykazuje, je třeba číst jako signál, že tvrzení o účinku nebylo poctivě vystaveno riziku vyvrácení.

Stav důkazů🔗

Rámec důkazu jako samostatná technika empiricky testován nebyl. Na jeho rétorické síle a skutečném užití NLP je ale dobře vidět, jak obor zachází s důkazem. Tam, kde byla tvrzení NLP formulována testovatelně, výzkum je většinou nepotvrdil. Experiment zaměřený na tvrzení, že směr pohledu prozrazuje lež, nenašel žádnou souvislost (Wiseman a kol. 2012). Přehled výzkumu preferovaného reprezentačního systému a sladění predikátů nenašel podporu pro tvrzení, na nichž NLP stavělo (Sharpley 1984). Witkowski po rozboru databáze výzkumů NLP dospěl k závěru, že studie podporující tvrzení NLP jsou mezi kontrolovanými výzkumy v jasné menšině (Witkowski 2010). Vlastní požadavek NLP na smyslově ověřitelný důkaz tedy obor na své techniky neuplatňuje. Samotná myšlenka předem stanoveného kritéria úspěchu je přitom rozumná a odpovídá běžné praxi hodnocení intervencí.

Obrana a zotavení🔗

Nejúčinnější obranou je položit otázku, kterou by si rámec důkazu měl klást sám: jaký výsledek by ukázal, že to nefunguje? Je to otázka po podmínkách vyvrácení, kterou Popper postavil do středu empirického ověřování (Popper 1959). Kdo tuto otázku položí před začátkem kurzu, terapie nebo programu, získá kritérium, podle kterého může později rozhodnout sám. Druhou obranou je zapisovat si výchozí stav a vývoj vlastními slovy a s daty, která nejsou závislá na výkladu toho, kdo intervenci nabízí. Třetí obranou je trvat na tom, aby důkaz mohl posoudit i někdo nezávislý, například lékař, přítel nebo jiný odborník. Kde se měřítka posouvají vždy, když je člověk splní, pomáhá zapsat původní požadavek a jeho změny; samotný záznam často ukáže vzorec, který v jednotlivých rozhovorech zůstával skrytý.

V zotavení po dlouhodobém vystavení posouvaným měřítkům jde o obnovu schopnosti posoudit výsledek vlastním úsudkem. Pomáhá práce s konkrétními, malými a předem popsanými cíli, u nichž klient sám zjistí, zda jich dosáhl, a postupné rozšiřování této zkušenosti. Beck popisuje testování přesvědčení proti zkušenosti jako jádro kognitivní změny (Beck 1976), a v kontextu zotavení má tato práce i epistemický rozměr: člověk se znovu učí, že výsledek lze poznat a že o tom nerozhoduje jen druhá strana. Odborník, který s rámcem důkazu pracuje, by měl připustit, že důkaz může ukázat i neúspěch jeho vlastní metody.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Reframing a rámce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Rámec výsledku – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Přerámování selhání na zpětnou vazbu – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Failure into feedback)
• Kanál přesvědčení – příbuzné heslo (Metaprogramy, Convincer channel)
• Smyslové důkazy dosažení – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Sensory-based evidence)
• Důkazní procedura – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Evidence procedure)
• Slovo „protože“ – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Because)
• Falzifikovatelnost NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Falsifiability of NLP)

V kompendiu

• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.4.5 Přepis hodnoticích kritérií – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Otevřený rámec – předchozí heslo rodiny
• Předrámcování – další heslo rodiny